Ametyst - amulet

Ametyst.
U nositele velmi významně podporuje schopnost zvládnout naložené úkoly. Člověk se s tímto kamenem může stát až neuvěřitelně odolný vůči chování davu a spojení funkce intuitivního a rozumového chování mozku.
Zobrazen: 11600x   21. 6. 2009, aktualizováno: 22. 6. 2009

Ametyst

Tento polodrahokam je od pradávna symbolem věrnosti, stálosti. V jistém pojetí může však znamenat i prázdnotu, prostor. Ametyst je vedle diamantu, safíru a smaragdu jedním z mysticky a symbolicky nejvýznamnějších drahokamů. Jméno ametyst a-methystos, znamená řecky “neobtížený”. A můžeme klidně dodati “neobtížený světem”, tj. toho, kdo se dovedl odpoutat, vzdáti světa - mystika. Proto je zároveň ametyst symbolem prázdnoty. - Konečně nohy, jimž ametyst a znamení Ryb odpovídá, jsou místem, kde při mantrickém cvičení počíná mystická Cesta. Je tedy ametyst zároveň symbolem mystiků, protože Královské Umění může se zdarem zakončit jen ten, kdo sám vůči světu se stal a-methystos - neobtíženým a nezaujatým světem a zájmy. Podle jednoho řeckého mýtu proměnila žárlící Diana v ametyst krásnou nymfu, která jí odloudila srdce Dionysovo, a proto býval někdy ametyst nazýván kamenem Bacchovým. Ve starověku se totiž všeobecně věřilo, že ametyst odstraňuje nepříznivé následky přílišného požití vína. Proto bývaly ametysty zasazovány do pohárů, a věřilo se, že pití z nich nikdy nemůže způsobit opilost. Výklad tohoto názoru je analogický významu mystickému. Název a-methystos byl vykládán jako neobtížený vínem. Je pravděpodobné, že tyto názory o ametystu a vínu vznikly zkreslením a neporozuměním jeho významu mystickému. Konečně u sv. Hildegardy nalézáme návod pro kosmetický prostředek. Voda do níž byl ametyst ponořen, odstraňuje z obličeje vyrážky a nečistoty. Lorenz (Die okkulte Beduetung der Edelsteine) uvádí, že u starých Germánů byl ametyst symbolem moci a síly.

Ametyst a léčitelé

Sumerští lékaři, podobně jako jejich dnešní kolegové, šli za svými léčitelskými prostředky k rostlinným, živočišným a nerostným zdrojům. Jejich oblíbenými nerosty byl halit (sůl kamenná) jako antiseptikum, či sanytr (dusičnan draselný) jako prostředek pro zastavování kolik, síra a asfalt. Tradice v používání drahých a ozdobných kamenů se od Sumerů přenesla i do nástupní říše – do Babylonu. Vnější nádheru Babylonu dokládá i královské žezlo ze sardonyxu (Nabukadnezar, 6.stl.př.n.l., Pergamon Muzeum, Berlín). Snad nejkrásnější babylonské šperky jsou v pařížském Louvru. Jsou to dva náhrdelníky z Mari na Eufratu. Jeden se skládá z pestrých muglí chalcedonu a křemene zasazených do zlatých rámečků, druhý pak je vyroben z karneolových ozdob. Rovněž ve starém Egyptě měly drahé kameny kultovní význam. Dávno před tím, než v Egyptě vznikla vlastní království, prodávaly se v údolí Nilu drahé kameny. Byly tam řezány do drobných korálků a vrtány. Více než tisíc let před příchodem Egypťanů dobývali nomádi ve Wádí Maghara (Údolí dolů) modrozelený kámen – tyrkys. Později však byl boj nomádů proti egyptskému vojsku beznadějný a tak více než 2 000 let zde dobývali již jako egyptští otroci pod ochranou faraónova vojska malachit, azurit a tyrkys. V Tutachámónově hrobě byl nalezen sarkofág vytesaný z jediného bloku drahého žlutého křemene 2,75m dlouhý, 1,5m široký a 1,5m vysoký (cca 1350 př.n.l.). v hrobce byly kromě nesmírného množství zlatých předmětů i ametysty, karneoly, chalcedony, lazurity, malachity, tyrkysy, smaragdy, amazonity a další předměty z aragonitu a obsidiánu. V této hrobce kromě hematitových amuletů pod hlavou faraóna byl nalezen i kuš železa (jako zřejmě nejvzácnějšího materiálu té doby pocházejícího z říše Chetitů (Malá Asie). Drahými kameny byly zdobeny oděvy, obuv, poháry, hudební nástroje, ale i zbraně, koňské postroje a jiné předměty. Snad nejstarší sbírku gem si „pořídil“ Hannibal, když v roce 216 př.n.l.zvítězil nad Římany u Kann a dal sesbírat prsteny a kameny všech padlých a odeslal je do Karthaga… po vítězství Římanů v roce 85 př.n.l. se situace obrátila a tato sbírka byla vystavena před Kapitolem jako poděkování bohům vítězství. Používání drahých kamenů nebylo však omezeno jen na oblast Indie, Mezopotámie, Egypta, starého Řecka či Říma.

Jaspisy, acháty, ametysty a chryzoprasy

jsou vyzdobeny kaple sv. Václava na Pražském hradě, kaple sv. Kateřiny a sv. Kříže na hradě Karlštejně. Krásný je i méně známý kříž z drahých kamenů v kostele Panny Marie ve druhém patří střední věže na Karlštejně. Nedochovaná je výzdoba z drahých kamenů Karlem IV. založeného hradu Tangermünde na Labi v Braniborsku, který byl vypálen Švédy za třicetileté války. Je pravděpodobné, že podobnou drahokamovou výzdobu měly i jiné hrady, založené Karlem IV., ale tato výzdoba zcela zmizela a nedochovala se do dnešní doby.

Drahé kameny fascinovaly člověka vždy

Zpočátku jako šperk a amulet nebo posvátný kámen. Mayové vkládali mrtvým do úst oblázek jadeitu, ve starém Egyptě a Mezopotámii byl nesmírně ctěn tyrkys a amazonit, který byl nalezen i v hrobce Tutanchámonově. Ve Starém Testamentu najdeme rovněž zmínku o prsním štítu soudců, posázeném na přesně určených místech drahokamy. Celá křesťanská historie je v zásadě historií drahého kamene. Ať už se jedná o biskupské prsteny s ametystem, symbolizující duchovní očistu, nebo prsteny kardinálů se safírem, kamenem víry, moudrosti a očisty srdce. Ve staré Indii byl naopak měsíček (adulár), symbol lásky, od nepaměti považován za svatý kámen.

Ametyst a telestézie

K lidem je ametyst v neutrální netečné poloze. Nedává přednost ani ženám, ani mužům. Pro svoji existenci využívá prvky z roviny dobra i zla. Ve vyhraněné poloze však v něm přeci jen převládá ta lepší stránka. Ametyst používá svého šarmu k získání svých cílů a to i přesto, že pro lidi kolem majitele kamene to nemusí být vždy pozitivní. Obecně žene ametyst snaha vydobýt si lepší místo na světě, které však obvykle nemívá přesně definované. Může tak dojít občas na životní křižovatku, kterou tam ve svých plánech nečekal. Adaptuje se na nové věci s velkou námahou a využívá při tom velké množství vlastní energie. Ametyst patří k nepřizpůsobivým kamenům a to bez ohledu na přizpůsobivost majite kamene. Díky této vlastnosti kamene nás však majitel kamene může překvapit svoji náhlou a nečekanou nepřizpůsobivostí až tvrdohlavostí.

Ametyst rád slyší o kráse svého lesku

Dělá mu to dobře. Ametyst má tendenci stahovat nositele do riskantních operací a hnát ho za mnohdy vysokým cílem. Díky velkému energetickému rozsahu dokáže Ametyst zmírnit případné následky vstupu do těchto rizik. Pravděpodobně pro tento „široký“ kanál, který může využít energie je tento kámen často vyhledáván léčiteli. Ametyst má vysokou ochrannou hodnotu a dokáže odrážet i záření z prostředí, ale bohužel má také tendenci aktivně útočit na své okolí. Dalo by se říci, že k tomu dochází ve chvílích, kdy mu něco nebo někdo překříží cestu, kterou má vytýčenou. V intimních polohách dominuje fyzická naplněnost před intimní potřebou partnerské naplněnosti. V inteligencích převládá racionální nad empatickou a nelogicky se bijí. Podporuje talentové umělecké vlohy. Nepodporuje však žádné podnikatelské aktivity. Z temperamentu jsou ametystu nejbližší sangvinik a melancholik. U nositele velmi významně podporuje schopnost zvládnout naložené úkoly. Člověk se s tímto kamenem může stát až neuvěřitelně odolný vůči chování davu a spojení funkce intuitivního a rozumového chování mozku může být důvodem, proč tomuto kameni dal přednost Papež INOCENT II. Na zdraví člověka má tento kámen nepatrný zájem. Tělo svého majitele ho příliš nezajímá. Jedinou funkci, kterou podporuje jsou kardiosystémy a zbystření intuice. Do sudeb člověka ametyst nezasahuje a jemu vlastní poloha posuzovatele vhodnosti přátel a nepřátel majitele kamene, případně systému, kterýmu je majitel nakloněn. Ametyst tak může nést stejně dobře k dobru tak ke zlu. Kámen ametyst bývá rád osamocen, v tichém prostředí a v temnu. Příprava amuletu je středně náročná.

 

© Z knihy "Magie drahokamů" PannaCz.com


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality