Síla vlastních myšlenek

Síla vlastních myšlenek
Víra a přání Začněme si sami sebe více vážit Každý z nás je jedinečný Proč je důležité mít se rádi Několik věcí, které je dobré naučit se pro sebe dělat Žít skutečný život, nepřežívat
Zobrazen: 5696x   příspěvků: 0   25. 11. 2017, aktualizováno: 25. 11. 2017

Konfucius již 5 století před naším letopočtem vyslovil dvě nádherné myšlenky:

“Lepší je zapálit alespoň malou svíčku než proklínat tmu.” a “Jediná omezení, která v lidských životech existují, si klademe my sami.” Lidská mysl je bezbřehým oceánem myšlenek a je jenom na nás, které necháme s přílivem ovlivnit náš život.

Víra a přání

I když si to mnoho lidí neuvědomuje, všichni potřebujeme v něco věřit. Víra je to, co nás posouvá dopředu, bez víry bychom nedosáhli úspěchů, nevybudovali bychom fungující rodinu, neměli bychom se k čemu obracet, když nás zasáhne neočekávaná nepříjemná situace a hlavně bez víry se nám nesplní žádné přání.

Je bezpochyby jasné, že naše víra je tím silnější, čím více jí věříme. A naše přání jsou tím blíže ke splnění, čím více se k nim modlíme, čím více vysíláme do vesmíru své přesné tužby a očekávání.

Samozřejmě nesmíme ustrnout na místě a naivně si myslet, že se všechno jaksi vyřeší za nás. Takhle to nefunguje. Ne nadarmo se říká, že bez práce nejsou koláče a platí to i ve smyslu našich přání a snů. Nesmíme nechat naše myšlenky, aby se staly údělem šedivých dnů a bezesných nocí. Musíme věřit, že překážky jsou cesta k cíli a pokud máme pocit, že jsme na konci a není kolem nás nic pozitivního, pak to ještě není konec. Na co myslíme, to přitahujeme.

Bez ohledu na to, jestli jsou to myšlenky kladné, či záporné. Tak si udělejme každý den krásnější a vstaňme s pocitem, že dnes máme všechno, co potřebujeme, ale večer můžeme mít to, co jsme ještě nikdy neměli.

Začněme si sami sebe více vážit

Je krásné, když nás má někdo jiný rád a o to více pociťujeme hřejivý pocit u srdce, když nám to dotyčný nejen říká, ale hlavně dokazuje svými činy. Nikdy se nepodívá do svého diáře, jestli na nás má čas, prostě si ho udělá, jak nejrychleji dokáže. Je pro něj důležitá naše společnost a zároveň mu chybíme, když nestojíme fyzicky po jeho boku.

Ptá se, jak se máme a opravdu chce slyšet naši upřímnou odpověď, nebere tuto otázku jako pouhou frázi, která má nějak nastartovat konverzaci. Přesně ví, kdy je pro nás důležité, aby nám řekl svůj názor a naopak, kdy má mlčet a pouze naslouchat, případně obejmout a pohladit. Jsou to spřízněné duše, které s námi stoupají a padají, ale nenechají nás žít moc dlouho v nádherném blankytně modrém nebi a stejně tak nás neopustí, když se ocitneme hluboko ve tmě. Mají naše druhé křídlo a vědí, že společnými silami se dá zvládnout všechno. Važme si jich, ale stejně tak si važme i sami sebe. Spousta z nás přikládá větší význam lidem okolo, než sobě samým.

Ale proč? Nejsme důležití? Jsme špatní?

Každý z nás je jedinečný

Stejně, jako má každý člověk své jedinečné DNA, tak nemůže být nikdo na světě, kdo by byl absolutní kopií naší duše, naší povahy. Můžeme si být s kýmkoli blízcí, můžeme mít podobné názory, přání, touhy i zkušenosti, ale přece ten někdo nikdy nebude stejný jako my. Dokonce ani my sami nezůstáváme na jednom místě. Naše duše se vyvíjí, jinak nás okolí vnímá v dětství, v dospívání a v dospělosti. Jinak vnímáme sami sebe i my. S životními zkušenostmi se mění priority, náhled na spoustu věcí, na společnost kolem nás. Dnes nás trápí to, co se stalo včera, zítra se již nad vším povzneseme a náš duševní vývoj se posune zase o krok dále. Svým způsobem jsme všichni kouskem dokonalosti.

Proč je důležité mít se rádi

Ve světě živých tvorů je člověk jediný, kdo o sobě neustále pochybuje, je sebekritický a spousta z nás se nemá rádo. Ale proč? Bývá to kolikrát z tak povrchních důvodů, jako že si připadáme tlustí, hloupí, škaredí, vychrtlí. Ženy podstupují spoustu plastických operací, aby se líbily mužům. Muži se předvádějí ve fitku, aby se líbili ženám.

Málokdo umí být spokojený sám se sebou tak, jak ho příroda stvořila. V dnešním světě se není moc čemu divit. Například sociální sítě nám umožňují téměř beztrestně urážet osoby, na kterých se nám něco nelíbí. O to horší je situace, když si uvědomíme, že se tak neděje jen mezi pubertálními dospívajícími, ale i mezi “normálními” dospělými lidmi.

A tak si spousta z nás utváří o sobě samém jakousi utkvělou špatnou představu, která ale pramení úplně odjinud, než z naší duše. Jenom ta totiž ví, jací opravdu jsme. Samozřejmě nejsme bez chyby. Nikdo není. Důležité je ale naučit se v chybách najít ponaučení, protože přece nikdo učený z nebe nespadl. Pokud se člověk nemá rád, pramení toto jeho rozpoložení většinou z nízkého sebevědomí a nevíře v sebe sama. Často si to osoba uvědomí, chce mít sama sebe ráda, ale jen málokdy to zvládne ze dne na den.

Bývá to složitý zdlouhavý proces, na jehož konci nás ale čeká odměna v podobě uvědomění si vlastní hodnoty. Člověk, který toto zvládne a svou cenu umí prezentovat hrdě a zároveň s pokorou, se ve společnosti ostatních lidí nemusí cítit nijak ohrožen. Neoprávněnou kritikou se nenechá položit na kolena. Nebude se upínat na ostatní a bude ve svém světě absolutně samostatný a spokojený.

Několik věcí, které je dobré naučit se pro sebe dělat

Každé ráno vstaňme a poděkujme za všechno, co máme. Zároveň se snažme posunout se zase o krok dál. Prostě buďme vděční. Vděční za to, že jsme od života dostali další den navíc, abychom mohli tvořit svůj svět. Abychom mohli žít, ne jen přežívat. Važme si každé minuty, jako by měla být poslední.

Skutečně žijme, nepřežívejme

Jaký je rozdíl mezi člověkem, který zná svou hodnotu a člověkem, který se nemá rád? Člověk, který si dokonale uvědomuje své já jako celek a hrdě, ale s pokorou jej “nosí na prsou”, je úspěšný. Ráno poděkuje za to, že mohl zase otevřít oči a přes den buduje svou budoucnost, protože ví, že ta se tvoří teď a tady. Odkládáním budíku, nicneděláním a prokrastinací to žádný člověk daleko nedotáhl. A zeptejme se sami sebe, co je to za život, když se k světu otáčíme zády a jenom čekáme, co nám další dny přinesou, bez možnosti cokoli změnit a vybudovat. Přece osud rozdává karty a my hrajeme. Nenechme druhé žít náš život za nás.

Budujme své štěstí

Opravdu chceme být závislí na štěstí druhých? Budeme, jelikož šťastným nás nikdo jiný neudělá. Ne navždy a pokud o takového člověka přijdeme, štěstí zmizí a nás to bude pekelně bolet. Štěstí je vrtkavá dáma, mihotající se motýl. Můžeme jej chytit do dlaně, ale můžeme ho rozmáčknout. Nebo dlaň necháme otevřenou a budeme si užívat, že je tady teď s námi. Třeba za chvíli odletí, ano. Ale pokud necháme své srdce, aby se naplnilo štěstím a radostí jenom z pocitu, že tady chvíli bylo, nemůžeme mít víc. Je to o důvěře. O víře, že motýl znovu přiletí. A on opravdu přiletí. I nešťastní lidé mají štěstí, mají svého motýla, který jim radost přinese na svých barevných křídlech jako na zlatém podnosu. Ale je na každém z nás, jestli před motýlem zavřeme oči, nebo si tuto chvíli budeme užívat plnými doušky.

Buďme sami sebou

Není důležité, co mají nebo nemají druzí. Nesnažme se s někým neustále srovnávat. My jsme my a oni jsou oni. Nežeňme se za vidinou, že budeme jako někdo jiný. Pracujme sami na sobě, učme se z vlastních chyb. Rozvíjejme svůj potenciál a osobnost. Nehrajme si před druhými na někoho, kdo nejsme. Místo toho věnujme úsilí tomu, abychom se stali tím nejlepším, co v nás je.

Nežijme ustavičně v minulosti, nebo v představách o budoucnosti

Jestli jsme kdysi byli šťastní, neznamená to, že nemůžeme být i nyní. Štěstí totiž tvoříme tady a teď, netáhneme si ho s sebou z jiných dob. Všechno, co máme, je jen okamžik a v každém z nich můžeme cítit štěstí. Taky se nezdravě neupínejme na sny, které máme. Pokud si totiž myslíme, že nám radost přinese jenom uskutečněný cíl, budeme zklamaní. Jestliže si ale uvědomíme, že můžeme být šťastní pouze za to, že se nevzdáváme bez boje a po každém pádu opět vstaneme na vlastní nohy, budeme odměněni.

Naučme se odpouštět druhým, ale i sobě

A proč? Odpuštění je cesta z temnoty. Naučit se odpouštět znamená vymanit se ze spárů minulosti a nepříjemných zážitků, které nám přinesla. Takzvaně za vším udělat tlustou čáru. Odpuštění - stejně jako čas - je lékem pro bolavou duši. Bývá těžké jej učinit, učinit z opravdového přesvědčení, že to tak chceme, jestliže ale odpustíme, otevřou se nám další dveře ke štěstí.

Uvědomme si, že za svůj život neseme plnou zodpovědnost my sami

Pamatujete si na slova našich rodičů, jak nám říkali: “A když Ti kamarád řekne, skoč z okna, tak skočíš?” Tuhle větu jsme slýchali ve chvíli, kdy jsme se nechali unést něčím, co nebyl tak úplně náš nápad. Prostě jsme převzali zodpovědnost za myšlenky a činy jiných. Protože oni to sami většinou neudělali, jen nás nabádali, abychom to za ně provedli my.

Chyba není v nich, že nás na něco navedli, ale v nás, protože jsme poslechli. Nestáli jsme si za vnitřním pocitem, že to si nebude úplně správné a pouze jsme se stali loutkou v něčím životě. Nikdo neovlivní náš život lépe než my - ve smyslu, že to tak opravdu chceme, že si za tím stojíme. Můžeme se někým inspirovat, ale cesta bude naše.

Nepůjdeme tou samou v těch stejných botách jako naše inspirace. Jsme jenom my, naše myšlenky, chyby, omyly a úspěchy. Je to náš život, tak jej žijme zodpovědně k sobě samým.

Staňme se nezávislými

Souvisí to se vším, co již bylo řečeno. S uměním odpouštět, uvědoměním si vlastní hodnoty, budováním vlastního štěstí. Je krásné mít kolem sebe spřízněné duše, lásku a štěstí. Ale je nezdravé a nežádoucí se upínat na jednoho člověka, nebo situace, které nás učinily šťastnými. Jsou to všechno pouze kapitoly našeho života a s každým dnem se obrací nová strana v nepopsané knize, do které nepíše naši budoucnost naše láska nebo úspěch v práci, ale píšeme do ní my sami tím, co vytváříme právě teď. Ke štěstí nepotřebujeme nikoho jiného, jenom sami sebe. Druzí lidé mohou být jeho součástí, a to je dobře. Ale jádro musíme mít ve svém srdci. Je to plamen, který stále hoří a pouze my sami korigujeme jeho intenzitu.

Mysleme na to, že mít se rád, není sobecké

Mnoho lidí se domnívá, že sebeláska je projev sobectví. Vždyť přece nemůžu mít na prvním místě sebe a až pak rodinu, své nejbližší, přátele. Nemůžu si stát za svými sny, i když se to druhým nelíbí. To přece nejde. Ale ano, jde! A nejedná se o sobeckost. Mít se rád znamená postavit sám sebe na piedestál hodnot. Samozřejmě je důležité dělat v životě kompromisy, naslouchat druhým, ale za nás nikdo život neodžije, tak si jej nedělejme zbytečně složitý.

Tohle je problém například mnoha týraných žen. V první řadě taková žena nezná svou hodnotu, nemá se ráda a někdy má pocit, že si takové zacházení dokonce zaslouží. V hloubi duše si strašně přeje najít sílu, aby vzala děti a odešla od tyrana, ale… Přece jim nevezmu tátu. Přece tyrana nemůžu nechat samotného, zlomilo by ho to.

A kdybych odešla, kdo by mě ještě chtěl? Takhle mám alespoň někoho, kdo je pořád se mnou, bez něj bych byla sama… Takové a podobné myšlenky se honí hlavou žen, které sebelásku nechaly shořet na popel. I z popela se dá vstát, přece bájný pták Fénix to dokázal pokaždé, co shořel. Cesta je dlouhá a trnitá, ale stojí za to.

Snažme se obklopit pozitivně smýšlejícími lidmi

Každý z nás jistě zažil člověka, jehož život je jedna velká tragédie. Ne doslova, ale on to tak viděl, a tak každý den chodil se svěšenou hlavou, štvalo ho, když svítilo slunce, pršelo, nebo sněžilo, rozčilovalo ho ticho i hudba, chtěl být ve společnosti jiných lidí a přitom být sám, žádal o pochopení, i když on sám svou situaci nechápal a v jednom kuse si na něco stěžoval. Všichni zažíváme podobné situace. Je jedno, jak silní jsme, přesto se pocitům, že se nám nedaří, občas poddáme.

Ale tohle je případ člověka, který je sobecký sám k sobě, nedovolí radosti zahřát jeho duši a žije v chorobné představě, že lítost a soucit jej nakonec udělají šťastným. Ne, tak to nefunguje. Buďte s lidmi, kteří i za mraky vidí slunce, kteří v bouři hledají duhu.

Obklopte se velkými lidmi. Osobami, co i přes bolest v duši nosí na tváři úsměv. Těmi silnými osobnostmi, které již mnohokrát spadly na dno, ale pokaždé našly odvahu a odhodlání pokračovat dál. S odřenými koleny, jizvami na srdci, ale dokázaly to, protože se měly a mají nejradši na světě.


(c) panna.cz CLAIRE

 
diskuzní
fórum
Celkem je vloženo 0 příspěvků.
Nevložen dosud žádný diskusní příspěvek.
 Poslední aktuality