Entropie - co je entropie, tajemství stárnutí

(c) A.R.X. 	Entropie
Co je entropie. Entropie v denním životě. HODAS - vesmírné hodiny, výraz změn a pohybu, všechny časy, čas za všemi časy. Povaha jsou rozhodující projevy subjektu, spočívá v talentu a inteligenci.
Zobrazen: 6066x   příspěvků: 3   4. 3. 2015

CO TO JE ENTROPIE?

Míra neurčitosti náhodného procesu; míra neuspořádanosti mikroskopických stavů při daném makroskopickém stavu. Na entropii lze pohlížet jako na molekulární neuspořádanost. Entropie látky je větší, pokud roztaje a ještě větší pokud se odpaří. Pevná látka se mnohem přesněji definuje, její tvar a vlastnosti než látka v kapalném stavu. Plyn je na tom ještě hůře a jeho entropie je vyšší v porovnání s toutéž látkou v kapalném nebo pevném skupenství.

Molekuly plynu jsou mnohem více dezorganizované

a mnohem méně schopné konat užitečnou práci. Pokud přijdou do styku dvě tělesa, jedno teplé a druhé studené, předají si teplo. Původní teplé zaznamená úbytek entropie a původní studené zaznamená nárůst entropie.

Celková entropie obou těles však naroste, protože dojde k degradaci energie, klesne teplota. Z toho plyne, že vše ve vesmíru směřuje k nárůstu entropie, která v komplexním pojetí pouze narůstá společně s chaosem a dezorganizací.

ENTROPIE V DENNÍM ŽIVOTĚ

- Lidé efektivně využívající svůj čas, neznající chaos, oplývají nízkou entropií a vysokou organizovaností. Mají pro každou věc své místo a stojí je minimum energie cokoli najít. Zmatkaři věčně něco hledající a chodí všude pozdě, žijí vysoce entropický a namáhavý život plný stresu a únavy. Trvá jim několik minut, někdy i hodin, než najdou ve své kanceláři potřebný dokument a při defektu na dálnici většinou nemají rezervu nebo hever.

Lidé s vysokou entropií jsou vždy ve spěchu a vše dělají na poslední chvíli

Ve škole jsme vedle sebe pozorovali spolužáky, kteří si vše okamžitě zapamatovali, vše rychle chápali a studium je vůbec nezatěžovalo. Jejich sešity byly uspořádané a smysluplné. Informace vstřebávali systematicky, s návazností a logikou. Druhá skupina studentů psala vše do jednoho sešitu, matematiku červeně a fyziku zeleně, občas nějaká přednáška chyběla. O čem je vlastně ta kybernetika, tato skupina zjišťovala až týden před zkouškou. Entropie je veličina, jejíž hodnotou se tyto odlišné přístupy liší.

Knihovna, ve které jsou knihy pěkně uspořádané

v jednotlivých regálech podle autorů a typu literatury, je nízko-entropická knihovna. V knihovně bez systému, kde nemohu najít žádanou publikaci, strávím spoustu času a ohrožuji tím navíc svou nervovou soustavu. Takovou knihovnu lze klasifikovat jako vysoce-entropickou.

Mít dezorganizovanou, vysoce entropickou armádu znamená nemít armádu žádnou

Snaha mít jednotné velení je nezbytným prostředkem k vedení válek. Jedna armáda složená z deseti divizí je desetkrát silnější než deset armád po jedné divizi. Z toho vyplývá: "navyš nepřítelovu entropii a porazíš jej snadněji".

Víme, že mechanické tření je vždy doprovázeno produkcí entropie a snížením výkonu

Můžeme to zevšeobecnit na denní život. Když to v osobním životě nebo v práci "skřípe", neboli jde ztuha, přináší to nárůst entropie a nevěstí to pochopitelně nic dobrého. Špatné vztahy na pracovišti snižují produktivitu a zvyšují entropii. Podobně jako bezuzdné otevření úst a vyslovení určitého, afektem podpořeného, výroku doprovázeného nárůstem entropie a nenapravitelnou škodou na mezilidských vztazích. Pošlete-li jednou svého šéfa kamsi, těžko se to dá vrátit se slovy já to tak nemyslel, entropie naroste až do výše vaší výpovědi.

ČLOVĚK A ENTROPIE

Radost ze života

- Uspořádanost, její stupeň, je rozhodující nejen u jedince; i u skupin a všech struktur. Člověk musí překonávat entropii všeho druhu - nejen tělesnou - neustálým rozvojem. Co vzniklo jako vývojová nutnost, stává se příliš často vývojovou brzdou.  Nicméně při uspořádávání větších populačních celků dochází také ke sdružování osobností, jejich osvědčených prostředků a postupů.

Bez lidského týmu není pokroku

nebo jen malý a pomalý. Originály, osobnosti mají talent a jeho navigaci, inteligenci, adekvátní talentu. Nesmí chybět vzdělanost a etický profil. K tomu patří povahové vlastnosti a další dispozice.

Osobnost je nejsložitější fenomén vůbec; a není na ni recept. Namítneme, že originál je originál. Má být stále stejný... je to u lidské bytosti pravda jen polovičatá. Zakonzervovat svou úspěšnost znamená posléze její zánik. Do systému vstupují talenty, aby se staly osobnostmi. Svými originálními přístupy - až jsou jich schopni - systém rozvíjejí a vzájemně se obohacují ze zdrojů originality jednotlivců. Aktivita, tvořivost osvobozuje žáka od upřílišněné závislosti na Mistrovi. Talent se nepřiměřené nápodobě nejen brání, ale rozvíjí se v osobnost.

OPOTŘEBENÍ  - Systém se v našem světě opotřebovává hlavně vlivem vnějšího prostředí

Má-li sebeopravující dispozice jako člověk, je vnější prostředí vlastně jediným činitelem způsobujícím opotřebení. Tendence směrem od větší uspořádanosti k menší není tedy působením EN nezvratné, může působit destruktivně buď na projevy života nebo na projevy neživota. Jestliže by došlo k přijatelným vnějším interakcím systému se STEMEM, mohla by se EN naopak nasměrovat od nepravděpodobné menší uspořádanosti k pravděpodobnější větší uspořádanosti. A to za pomocí vnějšího prostředí, které obsahuje sice prvky destrukce STEMU, ale také prvky opačně působící.

U člověka je mnohé, co by mohlo a mělo brát za své, mnoho degenerujícího listí, které negativně ovlivňuje člověkův kmen. Rozhodující je, že člověk připouští neselektivně trvání všech svých komponent, i těch, které se opotřebovaly a mají zaniknout. Nedokáže uvnitř svých jednotlivin fyzických i duševních obrátit směr EN - obracet podle toho, jak je to zapotřebí k delšímu trvání svého projevu života, k jeho obnovování dokonce do větší zralosti. Sám sobě tedy přispívá k totálnímu chátrání a časnému zániku. Směr bádání, který by to řešil, není obecně znám. Pravděpodobně ani neexistuje jako mnohé, co může podstatně prospět životu. V emphatice se zmíněný fenomén objevil už před lety v zárodečném stavu, který nyní čeká na další rozvíjení.

POZITIVNÍ A NEGATIVNÍ ENTROPIE

- Pozitivní entropie je definována jako chaos, nepořádek nebo onemocnění. Negativní entropie je rovnováha nebo pořádek. Při procesu stárnutí se pozitivní entropie neustále zvyšuje.

Stárnutí je neschopnost se plně zregenerovat, kterou si způsobujeme sami svou nečinností.

V okamžiku kdy tělo dosahuje specifického napětí pozitivní entropie, nemůže už dále fungovat a nastává smrt.

Mladost se považuje za měřítko stárnutí podle toho, jak se člověk liší od své mladosti v dalších letech. BV - biologický věk dítěte má vystoupat ve shodě s kalendářním věkem (KAL) až na 21 let, kde je patrně strop přirozené vzestupné EN a láme se to sestupně.

Mladost však není cesta ke stárnutí, cesta smrti. Mladost „umírá“ velice příjemnou zralostí, ústí do zralosti. Stárnutí však cesta smrti je. Kde je ta cesta? Začíná od malička, od dítěte stárneme.

Entropické působení přirovnáváme jak k nahrávkám na magnetonový pásek. Zásahem emphatiky odstup gravitační síly působí vymazání záznamu. Tento odstup musí být velmi krátký. Konstrukce je entropicky hotová u starších lidí. Nedá se s tím již nic dělat. Lze upravit prostředí atd.

Kristovými roky nastupuje entropie od pravděpodobné k nepravděpodobné

Mladý člověk jen při nemoci se dostane od pravděpodobné do nepravděpodobné. Nebýt nemocen není entropie. Je třeba 80% péči o psychiku, 20% péči o tělo, třeba (procházka na sluníčku nám dá 20% péče o tělo). Vyčistit si vztahy s rodinou, to je ta psychická péče, prostě být v pohodě.

ENERGIE  - Energie je fenomén vrtkavý

K její přijatelné stabilizaci je zapotřebí síly, aby síla s vědomím nedovolila energii libovolné interakce. Člověk je obalen energetickým polem. Jednak spolu s látkou a dalšími komponentami vytváří člověka, jednak přesahuje zářením hranice těla. Každý hmotný objekt září. Je to však pole víceméně stabilizované po celou dobu lidského žití. Pak to ale musí být silové pole, či to pole, pronikající napříč slupkami, zajišťující soudržnost nejen energetického přesahu, ale celé lidské bytosti. Záření u člověka, jeho pole považuje emphatika za jeho identitu. Pole by tedy mělo patřit k podstatě tělesného žití, ale i duchovní existence. K zániku člověka jako hmotného subjektu by stačilo, aby se pole stáhlo na hranice těla, nepřesáhlo je.

AURA A BIOPOLE - Ve hře je totiž vědomí a síla, životně podstatní činitelé z prozatím neznámé látky

Aura či to pole je autonomní jednotka, která do těla přímo nepatří, ale má své místo v systému lidské bytosti. Jako hutný substrát je aura „hlavní“, ze které vystřelují náboje myšlenek na jakoukoliv vzdálenost, a má to látkovou účinnost. Projev aury je subjekt. Aura umožňuje duševní a duchovní interakce, ale i látkové komunikace. Oslabení priority jednání aurou má ihned negativní praktické důsledky, nastupuje entropie. Aura ovlivňuje vše a vše ovlivňuje auru. Je rozhodující pro smrtelnost či nesmrtelnost člověka. Je v ní obsažena také duše a duch.

Člověk je vložen do aury, když se narodí. Kdyby nebyl uložen, nenarodil by se. Je to zázrak zrození, který není ničím nadpřirozeným, ale svrchovaně přirozeným. Entropie je pouze povrchový jev, nikoliv příčina, pouze důsledek příčiny. K umírání stačí „vyčnívat z aury“, být v ní méně než celý.

Dát přednost tělu, aby před sebe předstoupilo a entropie je na koni. Je to krok směrem k opotřebování těla, směrem do jednoho bodu v sobě, který je bodem počátku, vzniku a tedy také zániku. Každé vytlačení z aury dovnitř těla nebo ven je kořistí entropie. Špatné návyky jednání tělem jsou hluboce a geneticky zakořeněné. Je třeba je z gruntu změnit. Dobrý začátek je zvědomovat si svůj “obal“ aktuálně, to znamená tak, že se zvědomování odehrává v tom, co člověk právě dělá, v tom, čím to dělá. Hlavou, rukama, všelijak. Hned se vidí, že vybuzená aura pomocí vědomí je v uvědomělých místech daleko silnější, jinde jako by „spala“. Jinde je člověk buď venku z  aury nebo zasunut do sebe, do těla. Aura je pohodlně vnímatelná, stačí si ji uvědomit. Nejistota, deprimovanost i depresivnost, duševní i tělesná nestabilita, to jsou hlavní potíže.

Na osvojení si „zabydlení se v auře a nikdy jinak“ je třeba AUTOREGULACE.

HODAS - vesmírné hodiny, výraz změn a pohybu, všechny časy, čas za všemi časy

Můžeme je nazvat jako subjektivní vesmírné hodiny v člověku. Nejde-li člověk s hodinami, tak nedodržuje letový řád. Dochází ke zpožďování či zrychlování a výchylky se registrují  v MAKRO světě. HODAS je úhlavní nepřítel pro MINVOT. Je  důležité aby byl člověk správně položen v čase HODASEM. BYTS SETNA setrvačnosti, objevuje se když se setkáváme stále se stejným problémem.

SETNA má algoritmus jak často se to kyvadlo bude vracet. Je tu ještě BYT SPON která se stará o spontánní uzdravování společně s HODAS, pokud jsou spolu ve dvojici. Když poklesne HODAS, kyvadlo je zatížené, pak se SPON stará o uzdravování. SPON - zpomaluje EN, člověk využívá SPON jako TALS. SPON se dostává do středu patogenity a prudkým rozpínáním ji zlikviduje.

Hodnoty SPON 32.X/INT. IQ140/200/300. Druhy SPON -

1.- tělo na tělo při vyvrcholení žena - muž  AF 99/X.

2.- Dračí voda DRAKVA.

3.- restituční od prvního předka SUB od narození všech ostatních.

4.-vlastní DIS od narození SUB.  BYT SPON je v IREA inverzní realitě, proto je tak mocná. SPON je prvotní činitel uzdravování, je všudypřítomný. Je to BYTS startu a označení, odkryje poruchy a společně s PLARIS odstraní poruchu světlem. S vedením zdrojové bytosti CEUN – jako celistvé, celkové uzdravení v nesmrtelnosti, nám také pomáhá BYT ANHILOR - uzdravování světlem, realizátor uzdravování ve své identitě.

NARSN, IREA, REA - Rodíme se do nesmrtelnosti

MINVOT nás vůbec drtit nemusí. NARSN který MINVOT ke všemu simuloval, dokončil metamorfózu nesmrtelnosti do časnosti. Entropická cesta z nedokonalé neuspořádanosti může začít. Proč brát lidskému tvorečku naději?! Díky deformaci NARSN a celého procesu převrácení NES naruby dochází ještě k jedné osudové chybě. Vzniká velmi silná interakční vazba s MINVOT. IREA (Inverze - převrácený, obrácený, naprostý opak), je v myšlence, je to program který se pak promítá v REA a proto je nutné zdravé myšlení. Pokud není něco v IREA vytvořené, nemůže se to realizovat. IREA je dispozice, není zde VL ani ST a promítá se do NES.

ATENY - s rozměry jejich algoritmů

ve společnosti ostatních opravárenských BYTS vytváří výbornou, údernou, silovou a realizační sestavu. Ta je schopna v našich rukou splnit to, co se očekává. Nejen spontánní nastartování procesu uzdravení, ale jeho finální ukončení dovršením celistvé provázanosti se životem.

Realizují se pokyny člověka a plnou váhou se pouštějí do díla, mají to v popisu práce. Při této činnosti potřebují být zcela v pořádku, mít správné pokyny i nasměrování a v neposlední řadě servis oprav sebe sama. Servisní služby jsou podstatné pro eliminování závad vznikajících na základě srážky s pasystémem a opotřebením při vstupech do svítivé hmoty. Tady vstupuje do hry časoprostorová entropie, která je parketou pasystému v MINVOT. ATENY jsou zdrojové BYTS v každém z nás.

ALTER  EGO - staré, originální, původní

Studna pro život krajiny

Formuje se konstitucí života, slouží k ukotvení BYT v PRANES. Je to povinnost BYT zajistit kontinuitu s PRAVOTem a dosáhnout uspořádanosti v NES a SORN.32 / 1 INT 200/300/300 TYGR. Každý máme dvojníka v ANTI světě. Je to jako zrcadlo. Čím jsem zdravější v tomto životě, tím jdu do kruhu se svým protějškem a můžu se střetnout s osudovým partnerem. Na člověku je aby pomohl dalším svým ALTEREGŮM. 99/VII kvalitní AF

CL, CELISN - stupeň uspořádanosti systému lidské bytosti

- je to celistvé uzavření STEM do formy koule, která je vnitřně a vnějškově provázaná a prolnuta se všemi rovinami a formacemi života, tedy s řádem a jeho povahou. Ve VL je CL-soubor jednotlivin, geneticky dána a uspořádána VL. CL je definování všech jednotlivin. Je smyslem a cílem existence. Tělo člověka je podřízeno pravidlům a zákonitostem, kde dominuje vnitřní uspořádanost.

Emphatika považuje vnitřní duchovní uspořádanost, její stupeň za prvořadý, bez jeho poznání je veškerá péče o člověka jen příštipkařením, bez zřetele k podstatě. Člověk dostává svou uspořádanost od předků ve formě dispozic.

Dostal-li člověk do vínku nízký stupeň uspořádanosti, nezbývá než tuto dispozici změnit na vyšší stupeň uspořádanosti. Stupeň uspořádanosti systému určuje zhruba pravděpodobnost délky trvání systému. Je třeba získat VL celkové uspořádanosti pro prodloužení života v MINVOT které zde nejsou trvalé,jsou až v NESVOT.V MINVOT jsou pouze ST a stav STavů .

Je to věcí MINVOT odstranit ST. SUVS - je poměr mezi VL a ST. Představuje dispozice k uspořádanosti, měřítko kvality VL jejich ST a jejich funkčností. Smyslem je aktivní fungování STEM s cílem nacházení smyslu existence. SUVSN - vyjádření vybaveností, míra a délka existence.

SUVSN drží energetiku v SORU. CELIS - celkový stav mezi CL a SUVSN. CELIS je v MINVOT ačkoliv jde o SUB NES, byl utlumen do nefunkčnosti. CELISN - celek ve VL a SUVSN. CELISN je PYON celistvosti, koule.Člověk vnímá vědomě a také ostatními MYSLAB (laboratoře mysli či mozku), mysl a ta chce rozvoj, život, zdokonalování. Mysl je celková nádoba, která je obklopena dalšími laboratořemi, které byly dány člověku jako nouzové orgány. Například  PODV které existuje pouze v MINVOT a je ho třeba čistit každý den, hlavně autoregulací a  ve spánku. Ve VED které má domov v NES a realizuje se prostřednictvím TS-tvořitelské síly a je spojena s BUNem - bytosti užitečného naplnění, spolu s PODV máme programy předků, které se mohou kdykoliv excitovat – vybudit. VED-PODV-největší vzájemný problém ve VAC.

VIM – vnímání

Svým nervům musíme dát potravu, to je pozorování, vnímání. Jestli nebudeme vnímat, nebude žít náš nervový STEM. Když začneme vnímat, okamžitě naše nervy nasávají energii z prostoru a nají se. Když se nesoustředíme, jsme snáze zranitelní a rychle stárneme.

IQ - máme proto, abychom rychle co nejrychleji pochopili. Záleží na hodnotě IQ. Inteligence je kormidlem TALSN talentu a TALSN je nadání k něčemu, múzou života. Pronikne všude a kamkoliv je nekonečný. Jeho nedostatky v nečinnosti jsou krize života, je třeba velkou píli na rozvoj či smysl a cíl cesty své. Neustále zlepšovat dispozice k životu, tj. TALSN který je vrozený, delegovaný UNI, TALSN jako Božská jiskra je pevně ukotven v STEMU, dá se rozebírat, je tajemný komplement života. Vzniká-li v přírodě dokonalá věc, a je okolnostmi prostředí deformována, a stává se nedokonalou, je na inteligenci, aby ji opět uvedla do stavu dokonalosti. Když to nedokáže, nedokonalosti se nakupí až k zániku.

SQ - stabilizační koeficient

zamezuje poklesu IQ tím způsobem, že poklesává za IQ. EN přitom v subjektu nenabíhá. SQ může poklesávat v důsledku zátěže, chybných kroků k NES. Stačí krátký odpočinek, zejména spánek, aby se SQ obnovil v plné hodnotě, kterou je stejná hodnota jako IQ, s tím rozdílem, že plné SQ naběhne srovnané. Pomocí SQ se řízení nenarušuje, zůstává stále plnohodnotné.

EN není důsledek sebe sama, opotřebení není příčinou opotřebení

EN vzniká z poklesů řízení v té míře, jaká je míra nedostatků. Vzniká tedy v důsledku poklesů IQ a v důsledku absence SQ s hodnotou AX4-pravidla se bezvýjimečně dodržují. I když se osvědčí SQ jako fenomén snu o nekonečném žití subjektu, kdy subjekt dosáhne ,,věku svých rodičů,,, PRANES, zůstává otázka EN, nasbírané za celé žití poklesy IQ a SQ. U SQ nejde o poklesy, ale o vznikání EN v IQ. EN SQ je tou částí žití, kdy se dá počítat a vyčíslit EN SQ, jako EX absenční, na rozdíl od EN látkové, vzniklé opotřebením. Není dovoleno odstraňovat naběhlou EN realizačními prostředky Empha. Patrně proto, že je IQ zdravý a podložený SQ  a ERS, které jsou z NES, poradí si řízení samo i s EN.

Povaha jsou rozhodující projevy subjektu, spočívá v talentu a inteligenci

které jsou subjektu přirozené, nevzdalují se pouze se deformují. Nápravy dosáhne subjekt, když dosáhne na horizont AX4 a ERS do něho přijdou samy a nevzdálí se, dokud je talent a inteligence jako jeden fenomén uzdravení a zdraví. Pokud bude subjekt jimi prostoupen v CL, JEDS a CELIS, bude uzdraven.

Odpadá tedy terapie, funguje uzdravování. AX1-2-3 v nich je rozhodující terapie, v AX4 uzdravování. Uzdravování si nelze představit jako jednorázovou očistu, kterou se nabývá původní vlastnost a její stav. Nepřítelem REG jako uzdravování je EN. Každý pokles IQ otevírá subjektu bránu pro vstup EN.

Subjektu ubývá látkové potence nebo přibývá deformací, které k tomu vedou. Zůstává-li v SUB pokleslé řízení IQ, způsobuje to rychlou EN a nemožnost plné REG. Stárnutí není jen entropický proces opotřebení, podstatou je snižování plné schopnosti uzdravovat se, plné REG, procházející po přímce z UNI, jako jediného SUB. Tam je to téměř samozřejmé, u nás se to musí vytvořit. Stárnutí si tedy SUB způsobuje sám svým nedbáním o život o TALS a IQ.

Látková povaha SUB spolu s kreativností způsobuje potencionálně neohraničené trvání SUB. Každá jeho komponenta je regenerovatelná pomocí IQ, řízení. Tedy do SUB vstupuje řízení přes TALS a IQ. Je to konkretizace představy řízení, která v AX3 je úplná teoreticky, ale nevybavená v informatické i realizační praxi. To je až v AX4. Pokles řízení je i pokles vedení. Látkový konec není způsoben EN ale pádem DUVERa SUB.

EGOM - Já a časnost v MINVOT

- Zkoumání a napravování destrukcí v prostředí, zkušenostmi, výchovou, sociálním zázemím i dědičnými informacemi vlivem EGOM – je EX, AX3, SOR 32.I/INT, CITAN 200/200/300 (je to naše ochrana STEMU jací jsme z pohledu zvenčí). S BYT EGOM se můžeme významně posunout dále na cestě zdolávání entropie časnosti.

SÍLA A PRASÍLA – Povaha mužské a ženské síly a prasíly je duchovní

Mužská síla je vrozený talent, talentové dispozice k pečování o život zvenčí. Ženská síla je talentová dispozice k pečování o život uvnitř. Ke každému záměru je třeba síly, která záměr uskutečňuje. Tyto síly jsou zakotveny v UNI, patrně působí napříč UNI a jejich WORS. U každého člověka vznikly útlumy, deformace, patrně děděné z generace na generaci.

Nejčastější anomálie se vyskytují v JEDS - jednotlivinách. Přehozená síla mužská či ženská, způsobuje obtíže, které se jinak nedají odstranit ani najít jejich původ běžnými terapeutickými prostředky. Jedině úpravou emphatiky, přehozením síly. Všechny BYTS i JEDS mají inteligenci a pokud nemají, vzniká neřízený chaos. Je třeba životu rozumět a pohybovat se chytře, to je CHYT a MOU, vědomě si zvědomovat  svoji skutečnost a s ucelenou psychikou dojít k uspořádanosti.

Dobrou FLEX se vyhneme všem PAT a rychleji splyneme s prostředím. Skutečnost je psychická a nadána energetikou URS. Psychika je náš ZOD, naše světlo, brána světelná -BYT SVAT a temná- BYT BĚS. BYTS světla ELORG a temnoty DEM. Jsou lidé, kteří mají přehozené síly v celku. Žena je silou muž a muž ženou. Jde o duchovní fenomén, který se může promítat kamkoliv do těla. Nejhorší je, když jsou všechny síly utlumeny tak, jako by nebyly. Ony prakticky nejsou. Takový člověk není ryba ani rak. Služba emphatiky přispěla k orientaci i realizaci sebe sama.

Základní pohyb UNI promítající se do všech SUBS, do AF do všeho je že vesmír se smršťuje a rozpíná a všechno v něm s ním. To znamená že MINVOT není možné zachránit před smrštěním nebo rozepnutím, je smrtelné, zaniká a vzniká nové.

PŘÍRODA

Entropie a její nárůst v přírodě, v uzavřeném systému našeho životního prostředí charakterizuje naši cestu k zániku a sebedestrukci. Z energetického pohledu je využívání neobnovitelných energetických zdrojů, jaderné energie a prostředků, které převyšují přirozenost přírody zatěžující naše životní prostředí.

Toto zatížení neustále narůstá společně s entropií a chaosem v podobě hurikánů, nadměrného tepla, sucha nebo dešťů. Příroda sama o sobě nezná chaos, má svůj pevný řád a jen my jej společně s nárůstem entropie vytváříme, protože využíváme fyzikálních zákonitostí do krajních mezí, které nejsou k životu zapotřebí.

Také příroda co umí udělat, vyrobit, vyprodukovat jednou, to umí udělat milionkrát. Uvádím příklad: strom ve shodě se střídáním ročních období dokáže odklonit EN na průběh stavu listí, které rozkvétá, odkvétá a hyne. Zetlelé listí by bylo v negativní interakci s kmenovou částí stromu, EN zde mění směr z destrukce životního projevu na jeho očištění.

Odstraňuje odumřelé listí, stromového základu se dotýká nepoměrně méně. V době jarní regenerace směruje kvetení od nepravděpodobné neuspořádanosti k pravděpodobné uspořádanosti zalistnění stromu. Regeneruje se tím i stromový základ. Avšak obráceného směru EN s degenerací listí se už neúčastní.

Tím se dostává - na rozdíl od vyššího projevu života jako je člověk - z jeho řádu sta let řádově na tisíc let. Což je pro člověka už malá věčnost. Jediným výrazným primárním zdrojem energie na Zemi, který nezpůsobuje nárůst entropie je energie slunečního záření. Slunce si svou entropickou daň zaplatí svým zánikem za miliardy roků a my s ním, pokud nezanikneme mnohem dříve vlivem vlastního chaosu, neuspořádanosti, nevratnosti a entropie a nejen té energetické.

ENERGIE - Energie se definuje jako míra různých forem pohybu hmoty ve všech jejich vzájemných přeměnách - tepelné, mechanické, elektromagnetické, jaderné. Energie je odezva, reakce, důsledek tvůrčího procesu, vedlejší produkt činnosti vědomí a síly při tvarování. Vzniká silový projev svého druhu, energie. Vědomí a síla jsou spojité jako vědomá síla.

Společně usilují o tvar, který má smysl, poslání, účel. Energie je něco jiného její povaha je virtuální a  libovolně se spojuje s jakýmkoliv podnětem, integruje s čímkoliv, kdy je „na volné noze“, nespoutaná vědomou silou. Energie je mikrosvět, „raduje se z tvoření pro ně samé“. Nerozlišuje, čemu to slouží.

Postrádá-li to, směřuje k chaosu a destrukci. Je to tupý silový projev, podědil po síle talent, ale nikoliv inteligenci.

ARES PODĚDIL PO BUNOVI TALENT, ALE NIKOLIV INTELIGENCI ARENTA. Sama o sobě nemá energie obsah a smysl směrem k tvorbě životních hodnot. Energie má však také svou kladnou stránku. Její nápory nutí vědomou sílu ke tvůrčímu vzepětí v poznávání a nalézání nových způsobů řešení daných situací.

Tím vzniká rozvíjení životních projevů, rozvíjení systému, který by se jinak zakonzervoval a stagnoval. Životu nejvíce prospívá boj o život, právě existenční ohrožení zachraňuje existenci.

Látka mínus vědomá síla rovná se energii. L-V=E.

Látky ubývá tvarováním, způsobuje to činnost vědomé síly. A narůstá energie, tvoří podivný celek a výslednicí rovnice života, která popisuje dynamickou polohu rovnovážnosti. Jsme v rukou katastrofického, tupého fenoménu, energie, ale o to se právě jedná, abychom život zvládli a stali se tak opravdu lidmi. Podstatou všeho je energie. Dokonce i vědomí, síla, látka je energie v jiné formě, i když se musí rozlišovat „hrubší, jemnější a jemná“.

Model STEMEMPHA-32. Realizační osmice pořadí – PRANES – ZOD -vědomí, síla, látka, energie, kvocienty, ERS.

SÍLA - Za sílu se považuje míra intenzity vzájemného působení hmotných těles, je příčinou deformace tvaru. Je spolu s látkou, ale i s energii projevem vědomí. Velký třesk je excitací vědomí, vědomé síly prvotvaru, a tudíž ihned vzniká také odpad, energie. Vědomí v tomto spojení je příčinou počáteční, síla formou, látka materii. Vědomá síla vytváří tvary z látky. Uvolňuje se energie, příčina konečná v podobě přechodu na znovu tvarování.

HMOTNÝ PROCES

Kovář přeměňuje železo v nástroj, tvaruje železo v nástroj, který má svůj účel, své poslání a smysl. Hmota železa je vystavena působení hmoty nástrojů, kterými se železo zpracovává. Můžeme to považovat za hmotný proces. To by však bylo zjednodušení. Nástroje jsou prostředkem tvarování, samy o sobě nic netvarují. Položíme-li vedle sebe železo a nástroje, vyvolá se tím proces tvarování? Tvaruje vědomí a síla. Jde o vědomé a silové konání. Železo, nástroje nejsou činitelé primární, ale sekundární. Podle toho jde o proces vědomě silový.

LÁTKOVOST

- Co je nehmotné, nemusí být nelátkové. Nelátkový fenomén by se v UNI těžko hledal, protože hmota je setrvačně stále považována za jedinou látku, a je účinné, co je hmotné. Hmota působí na hmotu. A co nehmotné struktury, jako je zákon, pravidla hry? Kde tam působí hmota na hmotu?

Nehmotné subjekty působí nezvratně na hmotné. Není to hmota, ale síla, které se podřizuje hmota bez možnosti vymknout se. Kdyby však šlo o nelátkové subjekty, nemohly by být účinné na hmotu. Účinek na hmotu může mít zase jen druh látky s „vyšší hodností“. Naše UNI je látkové.

Základním nedostatkem našeho poznání je, že neznáme druhy látky, ze které nebo ze kterých je vědomí a síla, vědomá síla. Látky jsou pro nás stále jen různá hmotná skupenství. Vědomí a síla jsou látkově tak neznámé, jak jsou známé ve svých účincích. Dochází k obrovské nadprodukci energie. To by bylo samo o sobě pozitivní. Není to však vyvažováno přiměřeně-eticky.

Lidstvo nedokáže použít beze zbytku energii, kterou vytvoří, přeměnit ji v materii, ztvárňované vědomou silou. Nadprodukce se tedy chová virtuálně, ve prospěch života i neživota a paživota. Chybějící znalost více látek znemožňuje nalézání prostředků, které by energetickou nadvládu „zkrotily“.

Příroda je v rovnováze, když tvorbu tvarů provází „odchytávání“ energie a její transformace opět na materii, ze které vznikla. Taková rovnovážná příroda již na naší planetě není. Je to hlavně člověk, který svými dispozicemi posléze rozpoutal tvarování v takovém rozsahu, že jeho vedlejší produkt, energie, není soudobými prostředky zvládnutelná. Vytváří se situace, kdy vědomá síla tvoří a energie boří.

VĚDOMÍ

Vědomí je základem hmotného vesmíru. Je částí přírody, není hmotně postižitelné, proto se dá vykládat nezávisle na fyzikálních a chemických zákonech. Emphatika chápe vědomí zcela jinak, vědomí člověka je odvozeno od vědomí UNI.

VĚDOMÍ A VELKÝ TŘESK

Kdyby byl velký třesk pouze látkovou explozí hmotné povahy, stalo by se totéž jako při výbuchu sopky. Oheň, kouř a konec. Z velkého třesku však vzniklo velice inteligentní a talentované UNI. Neustále se vytvářelo a vytváří přes různé projevy života. Svět včetně třesku musel vzniknout z něčeho, nikoliv z ničeho. Z ničeho nic nevzniká. Z čeho tedy mohl vzniknout? Zrození světa ukazuje, že měl rodiče a že dříve nebyl. To se obejít nedá, ani přecházet mlčením.

Jestliže se svět narodil, vznikla zároveň jeho smrtelnost. Co se narodí, umírá. I když ne všechno musí umírat. Jsme neustále svědky vznikání a zanikání v UNI. Svět tedy nemohl vzniknout z něčeho smrtelného, jako je on sám. Jeho rodiči mohla být jedině nesmrtelnost. A jejím projevem vědomí, inteligentní a talentovaný organizátor uspořádávání světa ze základních prvků do rozvinutých forem.

Vědomí na různých stupních, v celé hierarchické škále je tedy v našem světě jeho stále přítomným nositelem. Je to absolutní činitel v tom smyslu, že poskytuje duchovní vybavenost každé formě a každému stupni projevů života. Život sám, odkud vědomí přišlo, je nesmrtelný. Posláním vědomí je přivést UNI k dospělosti, k vlastnostem, které mají jeho rodiče, k nesmrtelnosti. Vědomí nemá v popisu práce smrt a zánik, život má prvořadou hodnotu.

Stále se člověku dostává šance, aby prozřel, nasměroval své-patrně mimořádné-dispozice ke svému poslání být významným motorem vesmírného vývoje. Co člověku rozšíří spektrum dispozic, i byť špatně, trvale si to ponechá, ze své vůle se toho nezřekne. Musí jim pomoci inteligentní síla, aby zrno oddělila od plev. Tato vstřícná vlastnost je základním předpokladem „aktivace hmot“, předpokladem také pro tvorbu zářičů emphatiky. Voda je základem života.

Člověk má v sobě při narození kolem 97% vody, pouze 3% sušiny. Ve středním věku poklesne voda na dvě třetiny. Umírá-li člověk přirozenou smrtí „vyschne“, vázaná voda se v něm vyčerpala.

Říkáme v emphatice této vázané vodě „aktivovaná“. Kde jinde než v ní by mohly být zakódovány genetické i jiné dispozice? Vázaná voda je tedy aktivována dispozicemi. Výpadky dispozic u starých lidí jsou patrně způsobeny úbytkem vázané vody. Existuje-li systémově (ale i reálně) vázaná (aktivovaná) voda a vázané světlo, tak třetím významným prvkem vedle vody a světla je tedy patrně TH. Prostupuje vodu i světlo.

Tvorba zářičů se děje skrze čtvrté hmotné skupenství, skrze mikrosvět

kde lze komunikovat se vším a všude, předávat si cokoliv ve formě podstat, ze kterých mohou dále vznikat jakékoliv fenomény v mikrosvětě, ale i v makro a megasvětě. A nejen tam. Člověk nepředává vodě a sklu své dispozice. To by bylo pro něho zlé. Předává je však prostřednictvím své identity. Kde má člověk svou identitu? Podle EMPHA je pro celý vesmír závazný univerzální řídicí systém URS.

Jeho osou je stupeň organizace řízení. Každý stupeň je obdařen příslušnou silou, zářením, radiací RAD, která je dána polaritně. Čím vyšší stupeň Řádu a čím větší rozpětí polarity, tím větší síla, jako rozpětí jejího záběru.

Ze síly a stupně plyne odpovědnost za rozsah záběru, odpovídající výšce pyramidálního zařazení bytosti. Bytost výše zařazená, příslušně silově vybavená, má větší odpovědnost za vesmír, za naplňování jeho Řádu „pravidel hry“, za vedení sebe sama, za ostatní bytosti. Je vybavena také odpovídající kompetencí, podle zásady „větší bere“.

Větší rozhoduje jako činitel integrace, není kompetentní, aby zasahoval do nižších či vyšších bytostí, do jejich autonomnosti a tvořivosti, je-li integrován do Řádu, dodržuje-li jeho „mantinely“.

Síla se ve vesmíru nepřiděluje podle nějakých výsad, ale podle potřeby fungovat ve svém zařazení. Stupně jsou stupně, ale každý má stejně své tři prvky, integrovanou do systému (nebo někam jinam), své místo v něm, svou autonomnost, kde v rámci Řádu rozhoduje jedině on sám, a také podle svého tvoří. Identita bytosti je v RADSORU v energii (SOR plus jeho radiace, RAD)-RADSOR je jako kmen a větve stromu, obsahující všechny dispozice, které jsou na něm „navěšeny“ jako ozdoby a cukroví na vánočním stromku. Potvrzuje se tím kybernetický rozměr člověka, jeho schopnost sebeopravování, sebereprodukování, zdokonalování a měnění své struktury a organizace během svého fungování.

Člověk nemusí být závislý na své hmotné existenci. Nemusí být existenčně závislý na svém těle. Může se proměňovat v kámen, zvíře, rostlinu, ve věc, v cokoliv, aniž by ztrácel svou identitu a vědomí o ní, své já. Protože proměna se může týkat pouze jeho „oblečení“, z některé hmoty nebo z jiných látek. Nemusí se týkat RADSORU. Ani ztráta vázané, aktivované vody se RADSORU nemusí týkat, musí se týkat pouze tělesné schránky. Musí ale i nemusí, to záleží na člověku samotném, jak to chce a jak to umí.

Tvůrce zářiče EMPHA, v našem případě vodního, přenáší do vody a skla svůj RADSOR a to ve vlastnostech. Do RADSORU vloží tvůrce zářiče zadání, jak a na co má zářič působit. Může to být cokoliv. Orgány těla, duševní vlastnosti, řízení a vedení či osud. Každý zářič dostává základní program, některé zářiče pak ještě přidané programy.

ŘÁD-DESATERO, DESATERO - je etika, vesmírný řád

Kdo vybočí z Řádu (Desatero), neosvobodil se, naopak. Řád zajišťuje svobodu, integrování se, rozhodování, tvoření, jde-li o aktivity, souladné s Řádem. Člověk podle nějakých pravidel žít musí, tomu se nelze vymknout. I žít bez pravidel, podle uvážení, je přijetí nějakých pravidel. A právě takové „žít podle uvážení“ je nejlepší cesta k chaosu a destrukci osobnosti. URS je Bůh  - UNI je STEM a STEM vytváří CELEK. Podstatou UNI je mravní řád jeho technologie DESATERA, opakem je destrukce a pád. Řád a EN spolu souvisí. Jakmile hmotné těleso vybočí z pravidel řádu platných pro celý WOR, dochází k útlumu nárustem EN. SVĚTUSPON  a jeho nejbližší spojenci ztrácejí plnou účinnost na těleso. Dráze země by měly odpovídat dráhy lidí (a nejen lidí) přes rozdílnost identit (ARENT) v naplňování řízení (ARES).

Lidské poznání se vydalo na falešnou kolej hledání a stanovení zákonitostí jako fyzikálních veličin bez interpretace filosofické, etické, psychologické, sociologické. U člověka s jeho svobodami dochází neustále k difrakčnímu chování (ohyb, vlnění), kterým člověk narušuje interferenční průběh svého žití. Jde o míru difrakcí. Oproti megatělesům si člověk zkracuje délku trvání svého žití nadměrnými difrakcemi. U megatěles jsou zřejmě součástí interferencí (prolínání vlnění). Difrakčním chováním člověka narůstá EN.

ANTISVĚT

V našem světě čas a prostor je, v antisvětě není. U nás se energie pohybuje v čase a prostoru. Když v antisvětě prostor a čas není, pohybuje se tam energie bez omezení. Naše tři rozměry tam nejsou, žádné rozměry tam nejsou. Chybí minulost i budoucnost. Je pouze přítomnost, věčnost, trvání všeho tak dlouho, jak dlouho potrvá antisvět. Entropické systémy, pohybující se v čase a prostoru, nevnímají přítomnost. Ta nám uniká, vnímáme pouze současnost, zahrnující část minulosti a budoucnosti.

Světy a rozměry prostorem a časem podléhají vzestupné a sestupné entropii. Sestupná čas urychluje, vzestupná zpomaluje. Urychlení vzestupné entropie ve vztahu k vnějšku systému by přivodilo zpětný chod času uvnitř systému. Regenerační proces by rekonstruoval transformaci informace a energie ,,minulé děje, věci, bytosti,,.

Pozoruhodná je délka trvání hmotných těles makro a megasvěta. Člověk i jeho jednotliviny jsou zdrojově zakotveny v mega. Jen hmotná tělesnost spadá do makro. Z toho vyplývá, že by člověk mohl docílit co do délky trvání svého žití megastupně, jestliže by spojil svůj makrostupeň se svým megastupněm. Nejzjevnější překážkou je nezvládnutá entropie. Megastupeň odstraňuje následky EN v takové míře, že délka trvání megatělesa je řádově v miliardách, délka trvání u člověka v desítkách let. Pro člověka je terapii terapie megastupně. Jejím smyslem je zpomalovat EN, aby se docílilo makrožití řádově v desítkách let. Je to svým způsobem kapitulace vůči životu, který nabízí také jiné délky trvání. Zdrojem vesmírné terapie může být DILEV-dilatace času, relativní zpomalování běhu času, které nastává na základě rozdílu rychlosti pohybu a běhu času, vzniká levitační efekt (RADUSLEVER,PRAELHIL).

EN se zpomaluje, zahlazují se její následky univerzálním ,,strháváním,, minulostí budoucností do optima hmotného tělesa. Zpomalení běhu času přibližuje čas (TAS) ke zdroji všech časů, k antičasu (AS), kde žádná EN není.

ENTROPIE - ÚBYTEK , ROZKLAD, STÁRNUTÍ

Jedním ze základních rysů vesmíru, je jeho neustálé zesložiťování. Jakákoli akce, která se na světě stane, posune jeho entropii k vyšší hodnotě. Představuji si tuto situaci jako pyramidu, na jejíž špičce je nula, začátek všeho, nulová entropie, žádný pohyb, žádný čas. A od této chvíle mocná entropie budující stále složitější struktury postupuje směrem dolů.

Pyramida se neustále rozšiřuje, každý následující stav je ovlivněn tím předchozím. Na určitém místě, relativně blízko špičce vznikla hmota vesmíru, na jiném daleko níže je vznik prvních živých jednobuněčných organismů a kousek za nimi je člověk. Myslím však, že člověkem to nekončí, vždyť entropie roste pořád.

Pokud jste si už někdy stoupli k mraveništi a sledovali ten absolutní pořádek v rozdělování práce a povinností mravenců, muselo vám to připadat divné, jak jsou tito tvorečkové organizovaní. Podle mě je to opět příklad přeměny množství na vyšší kvalitu. Jeden samotný mravenec neumí téměř nic, zatímco celek se vyznačuje jistými inteligentními vlastnostmi.

Každý jednotlivec tvoří tedy součástku, která je v určitém informačním propojení s ostatními jednotlivci, ať už jsou to tykadla nebo něco jiného, určitě mezi mravenci existuje komunikace. Pokud se na mraveniště podíváme jako na jeden organismus, do jisté míry myslící vidíme, že se musí tento organismus starat o svůj růst, o svou reprodukci a o desítky dalších povinností. Je pravda, že komunikace mezi mravenci je pomalá a tedy je pomalý i celkový organismus mraveniště. Neoddiskutovatelný fakt ovšem je, že tento "organismus" musí řešit problémy, které jsou o řád složitější, než které je schopen jednotlivý mravenec.

Myslím si tedy, že mezi mravenci vzniká jakési nadvědomí, které každý mravenec jistým způsobem vnímá a poslouchá. Dalším případem entropie je mozek. Každý ví o schopnostech lidského mozku, jeho uvažování, paměti a rychlosti. Pohled na neurony a spojení mezi nimi pod mikroskopem: Nová kvalita opět vzniká množstvím o řád jednodušších neuronů. Teprve jejich propojení do sítě, je připraven mozek pro svůj úkol uvažování a vyvozování. Jednotlivý neuron tohoto úkolu není schopen.

Dnes už snad každý známe internet. Jeho schopnosti nejsou nic jiného než přeměna množství na vyšší kvalitu. Pokud bychom propojili deset počítačů do stejného systému jako je teď internet, neměl by dnešní novou kvalitu. Bylo by to zase jenom deset počítačů. Dnes ovšem internet funguje nad počítači, ve vyšší kvalitativní rovině. Pokud odpojíme jeden počítač ze sítě, nic se vlastně nestane. Tak se vlastně obecně pozná vytvoření vyšší kvality. Vlastnosti celku už nejsou závislé na jednotlivém jedinci, i když se z nich vlastně skládají.

Tyto příklady vlastně zdůrazňují vliv entropie na prostor a život v něm a svět spěje ke stále složitějším strukturám, v nichž život tak jak ho známe, určitě není konečnou etapou tohoto vývoje.

(c) Zpracovala EMPH Yw - materiály ke studiu A.R.X. - Entropie.


 
diskuzní
fórum
Celkem je vloženo 3 příspěvků.
Nejlepší článek o entropii (jan xx., 25. 7. 2016 21:56:27)
Sice jsem úplně všemu nerozuměl, ale došlo mi spoustu věcí. Děkuji za toto téma
Entropie (Hensy, 1. 3. 2016 12:00:25)
Když člověk stárne, tak pochopí hodně. Pokud prožívá život správně, tak na konci nelituje ničeho co nestihnul. Pěkný článek.
Entropie a stárnutí (Jirka , 21. 2. 2016 15:43:40)
Děkuji Vaší společnosti za krásný článek. Je vidět, že toto téma máte velice dobře zpracované.
 Poslední aktuality