Lemurská rasa - Lemurie

Čistota.
Ve všech oblastech nižších lidských aktivit byl rozeným mágem. Lemurané se zaměřovali na rozvíjení vůle, síly představivosti. Na tom byla založena i výchova dětí. Chlapci se zocelovali tím nejtvrdším způsobem. Učili se čelit nebezpečí, dělat odvážné činy.
Zobrazen: 4900x   9. 12. 2009

Lemurský kontinent

Na tomto místě bude zprostředkovaná část Akaša kroniky, která se vztahuje k velmi dávnému období vývoje lidstva. Jde o třetí základní rasu, o které se v theosofické literatuře říká, že obývala lemurský kontinent. Ve smyslu těchto pramenů ležel lemurský kontinent jižně od Asie, rozprostíral se však přibližně od Cejlonu po Madagaskar. Patřily k němu i části dnešní jižní Asie a části Afriky. Je třeba zdůraznit, že ačkoli byla dešifrování Akaša kroniky věnována maximální pozornost, zprostředkované zprávy by nikdy neměly být brány dogmaticky. Už čtení a dešifrování věcí a událostí, které jsou tak vzdálené dnešním, není lehké. Ale překlad viděného a dekódovaného do dnešní řeči představuje téměř neřešitelný problém. Věci, které tady budou zprostředkovány, jsou překvapivé i pro esotericky vzdělaného člověka, jestliže je čte poprvé, i když slovo překvapivé není úplně výstižné. Mohou se proto rozšiřovat až po pečlivém ověření.

Čtvrté (atlantské) základní rase předcházela takzvaná lemurská rasa

V průběhu jejího vývoje se staly se Zemí a s člověkem nesmírně významné změny. Nejdříve však chceme hovořit o charakteru této základní rasy po těchto změnách a k nim samým přistoupíme až později. Celkem lze říci, že u této rasy ještě nebyla vytvořena paměť. Lidé si sice mohli vytvářet o věcech a událostech představy, tyto představy však nezůstávaly ve vzpomínce. Proto ještě neměli ani v pravém slova smyslu řeč. To, co v této souvislosti ze sebe dokázali vydat, byli spíše přirozené zvuky, kterými vyjadřovali své pocity – uspokojení, radost, bolest atd., které však neoznačovaly vnější předměty. 

Jejich představy však měli úplně jinou sílu než u pozdějších lidí

Touto silou působili na své okolí. Jiní lidé, zvířata, rostliny, ba i neživé předměty, mohli pocítit toto působení a být touto představou ovlivněni. Tak mohl Lemuran komunikovat se svým druhem bez toho, aby k tomu potřeboval řeč. Tato komunikace byla jistou formou „čtení myšlenek“.

Sílou svých přestav čerpal Lemuran bezprostředně z věcí, které ho obklopovaly

Plynula k němu z růstu rostlin, ze životní síly zvířat. Tak rozuměl rostlinám a zvířatům v jejich vnitřním uspořádání a životě. Rovněž rozuměl i fyzickým a chemickým silám neživých věcí. Jestliže něco stavěl, nemusel si nejprve vypočítat nosnost nějakého dřevěného trámu nebo hmotnost stavebního kamene, ale jednoduše na něm viděl, kolik ten trám unese a kde je kámen takové hmotnosti použitelný a kde ne. Lemuran tak stavěl bez inženýrského umění, na základě síly svých představ, která působila s instinktivní jistotou. Kromě toho do velké míry ovládal i své tělo. Jestliže to bylo nevyhnutelné, dokázal zocelit své rameno pouhým vynaložení vůle. Prostým využitím vůle dokázal zvedat obrovská břemena.

Tak, jako později Atlanťané ovládali životní sílu, ovládal Lemuran vůli

Ve všech oblastech nižších lidských aktivit byl rozeným mágem (tento výraz by neměl být pochopen nesprávně). Lemurané se zaměřovali na rozvíjení vůle, síly představivosti. Na tom byla založena i výchova dětí. Chlapci se zocelovali tím nejtvrdším způsobem. Učili se čelit nebezpečí, snášet bolest, dělat odvážné činy. Ti, kteří nevydrželi mučení, kteří nedokázali obstát v nebezpečí, nebyli více pokládáni za užitečné členy společenství. Nechávali je zahynout v útrapách. To, o čem svědčí kronika Akaša ve vztahu k takové výchově dětí, překonává vše, co je schopen si představit současný člověk i v nejbujnější fantazii. Snášení teploty až po spalující žár, propichování těla ostrými předměty, to byly zcela obvyklé procedury. Výchova děvčat byla jiná. I dítě ženského pohlaví bylo sice otužováno, všechno ostatní však bylo zaměřováno na to, aby byla rozvíjena jeho silná fantazie. Bylo například vystaveno bouřce, aby nehybně prožívalo její strašnou krásu, muselo nebojácně přihlížet soubojům mužům, beze strachu, proniknout jen pocitem síly a energie, kterou vidělo před sebou. Tím se u děvčat rozvíjely předpoklady ke snění, fantazírování, to bylo totiž ceněno nesmírně vysoko. Protože tu neexistovala paměť, nemohly se tyto predispozice zvrhnout. Tyto snové nebo fantazijní představy přetrvávaly jen do tehdy, dokud působil odpovídající vnější podnět. Svůj základ měl ve vnějších věcech. Nerozplývaly se v bezbřehosti. Byla to, tak řečeno, fantastika a snění samotné přírody, ponořená do ženské mysli.

Obydlí v dnešním smyslu, s výjimkou pozdějších dob, Lemurané neměli

Zdržovali se tam, kde k tomu vytvořila příležitost samotná příroda. Například jeskyně, které využívali, přebudovávali a vybavovali jen tím, co bezprostředně potřebovali. Později se stavěli jeskyně i ze země, při těchto stavbách potom prokazovali vysokou zručnost. Nesmíme si však představovat, že by nestavěli i umělé budovy. Jenže tyto nesloužily k bydlení. Původně vznikaly z potřeby, dávat přírodním předmětům podobu vynalezenou člověkem. Návrší byla přetvořena tak, že v jejich formě nacházel člověk radost, uspokojení.

Kameny sestavovali ze stejných důvodů, nebo i proto, aby sloužily při určitých činnostech

Takovými zdmi bývala obklopena místa, na kterých se otužovaly děti. Stavby, které sloužily péči o „božskou moudrost a božské umění“ byly ke konci této éry stále mohutnější a umělečtější. Tato zařízení se v každém ohledu odlišovala od toho, čím byly pro pozdější lidstvo chrámy, protože sloužily současně jako místa výuky a „vědecká“ pracoviště. Kdo byl pokládán za předurčeného, směl tu být zasvěcen do vědy o světových zákonech a jejich uplatňování. Vrozená schopnost mága se tu rozvíjela směrem k umění a poznání. Mohlo to být dovoleno jen tím, kteří se k tomu v nejvyšší míře, všemožným zocelováním vydobyli schopnost sebepřekonání. Pro všechny ostatní bylo to, co se na těchto místech odehrávalo, nejhlubším tajemstvím. 

Člověk se tu učil bezprostředním nahlížením poznat a ovládat přírodní síly

Toto učení však bylo takové, že se přírodní síly stávaly u člověka silami vůle. Sám tak mohl vykonávat to, co se děje v přírodě. To, co pozdější člověk uskutečňuje úvahou, kombinací, mělo tehdy charakter instinktivní činnosti. Slovo „instinkt“ tady však nesmíme používat v tom samém smyslu, jak jsme zvyklí ve světě zvířat. Aktivity lemurského lidstva totiž vysoce převyšovaly všechno, co může prostřednictvím instinktů vzniknout ve zvířecím světě. Dokonce stáli vysoko nad tím, co si od tehdy lidstvo osvojilo prostřednictvím paměti, rozumu a fantazie v umění i ve vědě. Jestliže bychom chtěli pro tato zařízení použít nějaký termín, který by nám umožnil, abychom jim lépe porozuměli, mohli bychom je nazvat „vysokými školami volných sil a moci jasnovidných představ“. Z nich vzešli lidé, kteří se v každém ohledu stali vládci ostatních. Podat slovy správnou představu o všech souvislostech je dnes těžké. Od těch dob se totiž na Zemi všechno změnilo. Celý lidský život i příroda sama se změnily, lidská práce i vztahy člověk k člověku se proto úplně lišily od toho, co je běžné dnes. Voda byla mnohem řidší a vzduch byl mnohem více hustý než v pozdějších atlantských dobách. A to, co dnes tvoří pevnou zemskou kůru, nebylo ještě tak zatvrdlé jako dnes. Rostlinný a zvířecí svět se vyvinul jen pro obojživelníky, ptactvo a nižší savce a pro rostliny, které jsou příbuzné s našimi palmami a podobnými stromy. Všechny formy se však odlišovaly od těch dnešních. 

To, co se v současnosti vyskytuje jen v malé podobě, bylo tehdy obrovsky vyvinuté

Naše malé kapradiny byly stromy a tvořily rozsáhle lesy. Současní vyšší savci neexistovali. Proti tomu většina lidstva byla na tak nízkém vývojovém stupni, že ho musíme označit jako zvířecí. Ve všeobecnosti platí to, co je tu napsáno, jen na malou část lidstva. Zbývající část žila živočišně. Tito zvířecí lidé byli vnější stavou i způsobem života odlišní od oné menšiny. Nijak zvlášť se nelišili od nižších savců, kteří jim byli v jistém smyslu podobní i postavou. Ještě musí být řečeno několik slov o významu zmiňovaných chrámových míst. To, co se tu pěstovalo, nebylo vlastně náboženství. Byla to „božská moudrost a umění“. 

To, co se tu člověku dostávalo, pociťoval bezprostředně jako dar duchovních sil světa

A když se zúčastnil tohoto daru, považoval sám sebe za služebníka těchto sil. Cítil se být „posvěcen“ před vším neduchovním. Jestliže bychom chtěli hovořit o náboženství na tomto stupni vývoje lidstva, mohli bychom ho nazvat „náboženstvím vůle“. Náboženská nálada a posvěcení spočívalo v tom, že člověk chránil síly, které mu byly propůjčeny, jako přísné, božské „tajemství“, že vedl život, kterým posvěcoval svou moc. K osobám, ovládajícím takové síly, se ostatní chovali s velkou bázní a úctou. Toto chování nevyplývalo ze zákonů či něčeho podobného, ale z bezprostřední moci, kterou tito lidé disponovali. Kdo nebyl zasvěcen, stál úplně samozřejmě pod magickým vlivem zasvěcence. A stejně samozřejmé bylo, že se zasvěcenci pokládali za posvěcené osoby. Vždyť na svých chrámových místech nahlíželi hluboko do oblasti působících přírodních sil, nahlíželi do tvořivé dílny přírody.

To, co prožívali, byl styk s bytostmi, které vytváří svět

Tento styk lze nazvat kontaktem s bohy. A to, co se později vyvinulo jako „zasvěcení“, jako „mystérium“, vzešlo z této původní podoby styku lidí s bohy. V pozdějších dobách se tento styk musel přeměnit jinak, protože lidská představivost, lidský duch nabyli jinou podobu. Zvláště důležitý je pokrok v lemurském vývoji způsobený tím, že ženy žily popsaným způsobem. Rozvíjely tím zvláštní lidské schopnosti. Jejich obrazotvornost, propojená s přírodou, byla základem vyššího vývoje představivosti. Prostřednictvím smyslů do sebe přijímaly síly přírody a nechaly je působit v duši. Formovaly se tím základy paměti. A s pamětí vstoupila do světa i schopnost tvořit první nejjednodušší morální pojmy.

Výchova mužského prvku, zaměřená na rozvoj vůle

nebyla ze začátku něčeho takového schopna. Muž instinktivně následoval buď přírodní popudy, nebo vlivy, které pocházely od zasvěcenců. První představy o dobru a zlu pochází z ženství. Ženy tady začínají milovat to, co na jejich představivost zapůsobilo výjimečným dojmem a ostatní odmítat. Zatím co moc mužského prvku se více zaměřovala na vnější účinek volných sil, na ovládání přírodních sil, v ženském prvku vzniká působení prostřednictvím duše, přes vnitřní, osobní síly člověka. Jen ten, kdo si uvědomí, že první pokroky týkající se představivosti udělaly ženy, může správně porozumět vývoji lidstva. Z této strany pochází vývoj zvyklostí, souvisících se smyslovou představivostí, s rozvíjením paměti, které se staly zárodky právního života, jistým druhem mravů.

Zatím co muž sledoval přírodní síly a používal je, žena se stala jejich první vykládačkou

To, co tu vzniklo, byl nový zvláštní způsob prožívání, rozjímavého života. Tento způsob měl v sobě něco mnohem osobnějšího než ten mužský. Musíme si však představit, že tento ženský způsob byl současně jistým druhem jasnovidnosti, i když se lišil od mužské magie vůle. Žena byla ve své duši přístupná jinému druhu duchovních sil. Takovým, které více promlouvaly k pocitové složce duše, méně k duchovní, které byl podřízen muž. Tak pocházelo od mužů působení, které bylo více přírodně-božské a od žen to, které bylo více duševně-božské.

 

© Zpracoval ELYW z knihy Z kroniky Akaša – Rudolf Steiner


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality