Marie Magdalská - ženský princip Ježíše Krista

„Pán jí miloval víc něž všechny učedníky a často jí líbal na (...rty*). Ostatní učedníci mu řekli: Proč jí miluješ víc než nás všechny? Spasitel jim odpověděl: Proč vás nemiluji tolik jako ji? Když je slepý s vidoucím ve tmě, není mezi nimi rozdíl. Když se však objeví světlo, pak vidoucí světlo uvidí, ale slepý zůstane ve tmě.“ Filipovo evangelium   *doplněno

Když se Člověk narodí do tohoto světa – vydělí se z Jednoty

oddělí se z Boha, aby mohl nalézt Život. Narodí se jako muž nebo jako žena, s pocitem věčně chybějící části, jakoby vytrhnuté z něho samého a po celý svůj život pak tuto část hledá. Marie Magdaléna jinak nazývána Marie Magdalská (či Marie z Magdaly) byla reálnou ženou, žijící v době Ježíše Krista. Jakmile se něco zrodí z kosmu v čase – vydělí se z Boha, vždy se ve stejném okamžiku projeví symetrický dvojník. V tomto světě existuje vše v dualitě (symetrii). Jednota teda znamená „společnou modlitbu muže a ženy ve stejném časoprostoru, modlitbu v jazyku Lásky – jediném univerzálním jazyku všech lidí“.

© PannaCz.com

Marie Magdalská je považována za duchovní dvojnici Ježíše

za součást dvojice, která měla za úkol vymezit novým učením nový prostor pro Poznání. Novým východiskem tohoto učení je představa, že uvnitř každého člověka je polovina oné úplné bytosti Člověka, která mystickým splynutím se svou druhou polovinou vytvoří mystérium jednoty – zvané „Svatební komnata“. Ženský princip duchem naplňuje aktivitu principu mužského, je vždy současně projevený i neprojevený, filozoficky pasivní formou sám sebe vnitřně sytí a je současně protějškem i obsahem principu mužského.

Církev a Marie Magdalská

Ve starověku byla ještě uctívána Velká Bohyně, vnímána jako nezbytný protějšek mužských božstev. Východní církev dodnes tento pohled ctí. Marie Magdalská jako duchovní Snoubenka Ježíše Krista je považována za zástupkyni univerzálního ženského principu. Ranně křesťanská církev západní Evropy a Východní církev jí ctily jako Ježíšovu žákyni a významnou osobnost. Římská katolická církev jí dodnes považuje za prostitutku, jež po setkání s Ježíšem prozřela. Západní církev jí považovala za apoštolku až do 13.století, kdy křižácké tažení proti katarskému francouzskému jihu nadlouho umlčelo oslavování této tvůrkyně zázraků. Na její místo byla při rekatolizaci nadlouho postavena panenská Ježíšova matka Marie. Panna Marie se tak na dlouhá staletí stala jediným ženským symbolem církve, ztělesňujícím hlavně čistotu a mateřství, plně odpovídajícím potřebám a přesvědčení církve. Ženské Bohyně tak zůstaly tajně oslavovány jako černé madony zasvěcenců a alchymistů.

Církev, ve které již začátkem 2. a 3. století rostla mužská církevní hierarchie

vnímala ze začátku Marii Magdalénu jako jednu z Ježíšových učedníků. Ve 3-5. století ale začalo přesouvání souhry mužského a ženského principu do úzadí a postupně byl ženský princip nahrazen církví přisvojeným mateřským principem. Církev se jím snažila nahradit chybějící část jednoty. Koncem 6. století papež Řehoř I. Veliký rozhodl, že hříchem Marie Magdalské byla její sexualita. Byla prohlášená za kající se prostitutku, ze které byl stvořen symbol kající se ženskosti. Stala se protipólem neposkvrněné Panny Marie, propagandistickým symbolem církve proti ženskému principu. Žena, která se chtěla vykoupit, musela popřít svou ženskost. Čím více však ženu ze scény vytlačovala, tím silnější se kult Marie z Magdaly stával.

Projev Boží milosti...

Podle Evangelia apoštola Filipa milující Marie Magdalská dala svou lásku Ježíšovi v mystériu Svatební komnaty. Křesťanství se teda prosadilo i skrze lásku ženského principu k bližnímu svému v každém z nás. I proto není třeba brečet nad ztracenými léty jejího potlačování a očerňování. Ona jako nezávislá božská síla ženské kvality zůstala na svém místě a stejně jako Ježíšovo učení (rovněž málo pochopené) ovlivnila lidstvo i bez jeho skutečného poznání. A v tom lze spatřit úžasnou Boží milost. Dnes již nejen zasvěcenci si uvědomují, že skončila nevědomá fáze a že další věk si již pro vědomí žádá duchovní zákony a jejich naplnění. Je třeba znovu nastoupit do učení, konečně uchopit a pochopit přirozené duchovní učení o Boží Jednotě v každém z nás.

Marie Magdalská, kdysi považována za napravenou prostitutku

je dnes často mezi lidmi vnímána jako Ježíšova manželka či milenka. Oba tyto případy mohou být ale skreslené erotickým nábojem myšlení celého lidstva, bývají spojovány s erotickými představami. V prastarých příbězích je ale Marie Magdalská vykreslována ne jako objekt erotických mužských fantazií, ale je zde popisována jako významná Ježíšova učednice, která má k Ježíšovi velmi blízký vztah, dokonce je Ježíšem „milovaná víc než jiné ženy“ nebo „víc než jiní učedníci“. Láska nejvyšší znamená Lásku Boží, znamená Lásku k podstatě, která přesahuje rovinu mužskosti či ženskosti, znamená nejvyšší Lásku Člověka k Člověku. Proto je z širšího hlediska Marie Magdalská považována za duchovní partnerku Ježíše – ne jen světskou či sexuální.

Ženy kolem Ježíše

V době života Ježíše Krista bylo normální mnohoženství. Kolem Ježíše Krista se pořád pohybovaly ženy, podle zdrojů z dokumentů nalezených v Nag Hammádí v r. 1945 a podle dalších apokryfů to bylo několik významných žen. Kromě Panny Marie – Ježíšovy matky a Marie z Magdaly – jeho duchovní partnerky a spolutvůrkyně nového učení – označované i jako jeho Snoubenka; se zde pohybuje princezna Salome mladší, která podle některých zdrojů byla považována za Ježíšovu družku a jeho významnou učednici (podrobně zmiňováno v Evangeliu podle Egypťanů, byla dcerou Královny Salomé a její jméno bylo z Bible systematicky vymazáno, v některých apokryfech je ale jmenovitě uvedena). Dále pobývá v blízkosti Ježíše Marie Salomé, jež žila společně s Ježíšovou rodinou (snad jako dřívější Josefova žena nebo jako sestra Ježíšovy matky) a její dcera Marie Salomé mladší je považována za Ježíšovu sestru ale i za jeho družku. Podle některých autorů měl Ježíš potomky s Marií Magdalénou, s Marií Salomé mladší i se Salomé mladší. Marie Salomé mladší je považována za hlavní autorku Janova evangelia. Právě s Marií Salomé mladší je dnes nejčastěji zaměňována Marie Magdalská, zejména co se týká jejího života na jihu Francie a v Západní Evropě, jakož i zakladatelství tzv. rodu Svatého Grálu. Z dostupných pramenů nelze jednoznačně pochopit, že zakladatelkou Svatého Grálu byla Marie Magdalská, podle některých zdrojů jí byla právě Marie Salomé, která šířila „pravé Ježíšovo učení“ v západní Evropě, pozdější podklad pro učení katarů. Marie Magdalská velmi pravděpodobně nikdy nepobývala v této oblasti.

Nález gnostických textů v Nag Hammadí v r. 1945

jehož součástí jsou Filipovo evangelium, Tomášovo evangelium i Mariino evangelium připisované Marii Magdalské, znamenal dosud největší posun v poznání raného křesťanství i role žen v Ježíšově životě. V těchto tzv. alternativních evangeliích jsou si muži a ženy rovnější než v ortodoxních a duchovní vývoj je zde důležitější než to, jestli je člověk muž nebo žena. Marie Magdaléna má zde kromě Matky Marie nejvýznamnější postavení mezi zmiňovanými ženami, při jejich vyjmenovávaní je vždy uváděná jako první. Ježíš jí nazývá člověkem, který mu doopravdy rozumí.

Dalším významným fragmentem pro poznání Marie Magdalské je tzv. Askewův kodex

(Codex Askewianus, první autentický gnostický text, pocházející ze soukromých sbírek lékaře A. Askewa žijícího v 18.století) obsahující traktát Pistis Sofie, kde je Marie Magdalská podána jako hlavní adeptka Ježíšova učení o nekonečném Světle a jeho duchovní partnerka. V apokryfních evangeliích Tomáše a Filipa je taky zmiňována jako Ježíšova družka nebo Snoubenka.

Dnes jen těžko zhodnotíme jestli Ježíš doopravdy žil s Marií Magdalénou

nebo jestli měl či neměl více partnerek a dětí. Výroky obsažené v jednotlivých apokryfech mohou být symbolické a ke zmatení původních textů přispívá, že ti nejméně významní apoštolové v prvotní komunitě byli v textech přímo označováni svými jmény, což budí dojem zásadního významu, zatímco ti utajovaní a v duchovní hierarchii nejdůležitější, nebývají z bezpečnostních důvodů zmiňováni nebo mají různá symbolická a popisná jména, aby se zabránilo jejich případnému pronásledování (v tomto smyslu mají tyto texty esoterickou povahu).

„Tři ženy pobývaly celou dobu s Ježíšem: Marie, jeho matka, jeho sestra a Magdaléna, která je nazývána jeho Snoubenkou. Marie se totiž jmenuje jeho sestra, jeho matka i jeho Snoubenka.“

Tato část Filipova evangelia bývá nejčastějším podkladem pro tvrzení, že Marie Magdalská byla Ježíšovou milenkou a manželkou. Pokud ale čteme dál, zjistíme, že toto tvrzení vztahující se k mystickému zasvěcení, může být pouze symbolické. Na dalších místech Filipova evangelia se uvádí: „Všichni, kteří vejdou do svatební komnaty, dosáhnou plnosti. Neboť nečiní to, co manželé provádějí v noci. V noci hoří oheň, ale uhašen. Mystéria svatby se však odehrávají ve dne a ve světle. Onen den nikdy nekončí a jeho světlo nikdy nezapadá. Narodí-li se někdo jako dítě svatební komnaty, obdrží světlo. Nikdo, kdo je nezíská na tomto světě, nebude je moci získat ani na onom. Kdo to světlo obdrží, nebude viditelný ani uchopitelný a takového člověka nebude moci nikdo trápit, ať už prodlévá ve světě,nebo už tento svět opustil. Pravdu v obrazech už přijal. Svět se mu stal věčností, neboť věčnost pro něho existuje jako Úplnost a on sám pak existuje tímto způsobem. Neukrývá se v temnotě a v noci, nýbrž (existuje) v dokonalém dni a svatém světle.“

Svatební komnata neboli zasvěcení

je pravděpodobně podkladem spojení Ježíše a Marie Magdalské. V 21.kapitole Ptysis Sofie Ježíš praví Marii Magdaléně: „Marie, ty požehnaná, jíž učiním dokonalou ve všech Mystériích těch ve Výšině, mluv otevřeně. Ty, jejíž srdce je zvednuté k nebeskému království více než svých bratří... neboť ty jsi požehnaná před všemi ženami na zemi, protože ty budeš naplněním všech plností a dokonalostí všech dokonalostí.“ V díle Ptysis Sofie se Marie Magdalská jeví jako zasvěcená učednice, byla to právě ona, která vyzvala Ježíše, aby jim vyprávěl příběh Ptysis, jedné ze 24 emanací Boha. Ona byla přijímána učedníky jako vtělená Moudrost – Sofia a její pravé místo bylo vždy po pravicí Ježíše. On sám jí vyzdvihuje nejvýše mezi apoštoly, nazývá jí „požehnanou, dokonalou ve všech mystériích ve Výšině, jejíž srdce je zvednuté k nebeskému království, více než ostatních bratří, která bude naplněním všech plností a dokonalostí všech dokonalostí“.

V Pistis Sofie se píše:

„Duše a duch povstaly z vody a ohně. Z vody, z ohně a ze světla (vzešel) Syn svatební komnaty. Oheň je olej, světlo je oheň. Nemluvím o ohni, který nemá podobu, nýbrž o tom, jehož podoba je bílá, světlá, krásná a dává krásu. Pravda nepřišla na svět nahá, ale přišla v symbolech a obrazech. Svět by ji jiným způsobem nepřijal. Existuje znovuzrození a existuje obraz znovuzrození. Je opravdu nutné znovu se zrodit v obraze? A čím je zmrtvýchvstání a obraz v obraze? A je nutné, aby povstal? Svatební komnata i obraz v obraze musí skrze obraz vejít v pravdu, která je obnovením. Učinit tak musí nejenom ti, kteří získali jméno Otce, Syna a Ducha svatého. Vždyť někteří je získali pro sebe. Když je někdo nezíská, bude mu také jméno odňato.“

Také starozákonné spojení Adama a Evy

lze chápat v duchu těchto mystérií jako povýšení mužsko-ženského svazku směrem k božské Jednotě. Kdyby Eva zůstala v Adamovi a nevydělila by se z něho, nenastala by smrt. Proto až žena opět vejde do muže a on jí příjme, nebude už smrt existovat. „Ti, co oblékli dokonalé světlo, jsou pro mocnosti neviditelní a neuchopitelní. Máme se však obléknout do světla v mystériu ve sjednocení. Kdyby se žena neoddělila od muže, nebyla by s mužem zemřela. Oddělení od něj se stalo počátkem smrti. Proto přišel Kristus, aby napravil oddělenost, která zde byla od počátku, aby je oba zase sjednotil a aby těm, kteří zemřeli v oddělení, dal život a spojil je. Žena se ovšem spojuje se svým ženichem ve svatební komnatě. Ti, kteří se ve svatební komnatě spojili, se už nerozdělí. Proto se Eva oddělila od Adama, protože s ním nebyla spojena ve svatební komnatě.“ Filipovo evangelium

Úryvky z evangelií

„Křest je svatý dům, je svaté svatého, svaté svatých je svatební komnata. Svatební komnata je nadřazena tomu..... Zasvěcení převyšuje křest. Neboť na základě zasvěcení jsme byli nazváni křesťany, ne kvůli křtu. Také Kristus byl tak nazván kvůli zasvěcení, protože Otec zasvětil Syna, Syn pak zasvětil apoštoly a apoštolové zasvětili nás. Ten, kdo je zasvěcený, nabyl vlastní plnosti všeho: má zmrtvýchvstání, světlo, kříž i Ducha svatého. Otec mu to dal ve svatební komnatě a on to přijal. Otec přijal příbytek v Synu a Syn v Otci. To je království nebeské.“ Filipovo evangelium

„Byla-li poskvrněná svatba utajená, oč více je pravým tajemstvím svatba neposkvrněná. V ní není nic tělesného, je čistá. Není předmětem žádosti ale vůle. Nenáleží temnotě nebo noci, nýbrž náleží dni a světlu...“ Filipovo evangelium

„Ježíš řekl: Jsou mnozí, kteří stojí přede dveřmi, ale jen samojediní vstoupí do svatební komnaty.“ Tomášovo evangelium

„...Láska nebere nic. Neboť jak by mohla něco brát, když jí všechno patří? Ona neříká: ‚tamto je moje‘ nebo ‚toto je moje‘, nýbrž ‚patří to tobě‘. Láska nemůže (…) je vínem a vůní. Zakoušejí ji všichni, kteří jí jsou zasvěceni. Ale zakoušejí ji také ti, kteří se nacházejí v blízkosti těchto zasvěcených. Pokud se zasvěcení přestanou mazat olejem a odejdou, zůstávají nezasvěcení, kteří stojí opodál, opět ve svém zápachu. Samaritán nedal zraněnému nic jiného než víno a olej. A vyléčil rány. Neboť láska přikryje mnoho hříchů.“ Filipovo evangelium

Podle Foxe „je Láska kosmický Kristus, nalézající své kosmické já ve druhém. Jestliže milujeme nějakého člověka, Bůh skrze nás miluje Boha.“ MILUJE-li někdo někoho nejvyšší láskou – MILUJE v tomto životě BOHA.

Špatná pověst Marie Magdalény ale přetrvává

Zatímco byla Marie Magdaléna významnou ženskou apoštolskou postavou křesťanství, církev a velká část lidí nadále žije v představě napravené kající se prostitutky. Její apoštolské postavení bylo v raném křesťanství tak silné, že ohrožovalo postavení jiných apoštolů (Petra, Ondřeje) a později mužských představitelů církve. Toto vedlo k manipulaci, které se římská církev dopustila v zájmu mužů. To, že pověst Marie Magdalény jako prostitutky nemá nijaký základ v evangeliích, uznala římsko-katolická církev až v roce 1969. Přesto Vatikán neprovedl žádné velké kroky k nápravě této lži a do obecného povědomí lidstva tato informace – i když částečně skreslena – vešla až vydáním bestselleru Dana Browna.

Ke vztahu Marie Magdalské a Ježíše je ale třeba přistupovat s větším vhledem.

Byla Marie Magdalská duchovním společníkem Ježíše, jeho druhou polovinou Jednoty jeho vtělení? Podle novozákonních evangelií Ježíše byla jednou z žen, které odmítly Ježíše opustit (na rozdíl od mužů, kteří utekli), byla při jeho ukřižování a jako první se setkává s Kristem po jeho zmrtvýchvstání. Podle alternativních evangelií byla jeho Snoubenkou... vtělenou Moudrostí... požehnanou a dokonalou ve všech mystériích ve Výšině...

„Člověk se spojuje s člověkem, kůň s koněm, osel s oslem. (Jednotlivé) druhy se spojují s příslušníky svého druhu. Právě tak se spojuje duch s duchem, logos se spojuje s logem a světlo se spojuje se světlem. Narodíš-li se jako člověk, je to člověk, kdo tě bude milovat. Staneš-li se duchem, je to duch, kdo se s tebou spojí. Staneš-li se logem, je to logos, kdo se s tebou spojí. Staneš-li se světlem, je to světlo, které se s tebou bude spojovat. Staneš-li se jedním z těch nahoře, jsou to ti nahoře, kteří v tobě spočinou. Staneš-li se koněm nebo oslem nebo teletem nebo psem nebo ovcí nebo jiným ze zvířat, jež jsou venku nebo dole, nebude tě moci milovat ani člověk, ani duch, ani logos, ani světlo. Ti nahoře ani ti uvnitř nebudou moci v tobě spočinout a ty na nich nebudeš mít žádný podíl.“ Filipovo evangelium

© PannaCz.com – zpracovala: sas – Noetika