Poselství z Věčnosti

Následující poselství je vhodné pro všechny duše

ať jsou kdekoliv. Je platné v každé době, od časů jeskynních lidí až po současnost. Nečiní rozdíly mezi muži a ženami, jeho úkolem není pomoci k úspěchu ve světě, je zaměřeno spíš spirituálně. Od počátku času dodržuje tento standard života můj lid v nitru Austrálie. Tito lidé nikdy nebyli pastevci, sedláky nebo obchodníky. Vždycky byli sběrači, hudebníky, výtvarnými umělci a básníky. Žili v naprosté shodě se zemí, se živými tvory a také se sebou. Tohle je jeden z jejich rituálních zpěvů:

Jsi zde na zemi spirituální bytostí

která prožívá lidskou zkušenost. Sám sis zvolil sem přijít. Nebyla to žádná náhoda, že ses narodil ze dvou lidí, kteří jsou tvými biologickými rodiči. Byl sis vědom, kdo jsou, byl sis vědom okolností, za nichž jsi byl počat a jejich genetického modelu. Řekl jsi: „ANO!“ Jsi spirituální bytostí, která se vyvíjí k osvícení. Země je školou, která ti poskytuje vědomosti a poučení. Je to jedinečná planeta s jedinečnými životními formami. Jediné místo ve vesmíru, kde se užívá šesti smyslů – zraku, sluchu, chuti, hmatu, čichu a intuice – spolu s energií, kterou nazýváme emoce, ke spojení viditelného těla s neviditelným duchem. Každá hmatatelná věc na planetě Zemi pochází z Jednoho Božského zdroje a všechno je stvořeno z jednotlivých částí energie. My lidé jsme stejní jako vše, co bylo stvořeno. Určitě znáš dobře Desatero přikázání, což jsou zákony, jež Ti přikazují „co nesmíš dělat“. Lidstvo je už vlastní tisíce let. Existovaly však také zákony, které tu byly mnohem déle a které určovaly, „co bys měl dělat“. Kdyby bývala tato pravidla dodržována, nebylo by Desatera třeba. Tvoje bytí na Zemi je dobrovolné, přišel jsi sem z vlastní vůle a byl jsi dlouho očekáván. Tato tvoje lidská cesta se odrazí ve tvém postupu Věčností. Sepsala jsem pravidla toho, jak by ses měl chovat, jsou nejen pro tebe, ale pro všechny lidi.

• Prvotní duch
  

Snaž se vyjádřit svou individuální kreativitu

Každý jedinec vidí věci vzhledem ke své vlastní situaci a může tak nabídnout světu své vlastní vidění. V tvořivosti je obsaženo umění, ale neomezuje se jen na ně. Malování, skládání hudby nebo psaní není v žádném případě významnější, než tvůrčí způsob, jak utěšit někoho, kdo jev nesnázích, jak vnést pořádek do konfliktní nebo chaotické situace, nebo jak vyprávět dítěti příběhy. Pokud lidé věří, že nemají žádný kreativní talent, nebo že jim nějaké životní situace brání, aby ho vyjádřili, opomíjejí možnost, jak obohatit svoje duše. Naopak, když se člověk postaví proti nepřízni osudu, když se pokusí uvolnit své kreativní vědomí, přinese mu to velké hodnoty. Společnost je utvořena takovým způsobem, že ne všichni lidé mají možnost dosáhnout vedoucího postavení. A protože je mnohem víc těch ostatních, podřízených, je vyjádření naší kreativity ještě důležitější. Kreativita by měla být pozitivní, ale každý jedinec má svobodnou vůli. Může ji užít způsobem, který je negativní pro něj i pro svět. Svou kreativitu můžeme vyjadřovat způsobem, jak si češeme vlasy, jak si vybíráme oblečení, jak zařizujeme příbytek, jak zakládáme zahradu, jak vyrobíme nějaký předmět nebo něco spravíme. Základem je, aby veškerá naše činnost vyjadřovala naši osobnost a abychom na vše, čím se vyjadřujeme, mohli být hrdí.

Buď si vědom své odpovědnosti

Jsi na této planetě hostem, a tak se od tebe očekává, že ji opustíš takovou, jakou jsi ji našel, nebo ještě lepším stavu. Jsi odpovědný i za ostatní životní formy, které nemohou mluvit, aby si samy pomohly. Jsi odpovědný za sliby, které učiníš, za ujednání, jichž se účastníš, a za výsledky veškeré své činnosti. Ve skutečnosti je nemožné někoho zabít. Lidé jsou bytosti Věčnosti, i když smrt jejich fyzické vyjádření přeruší. Jsi zodpovědný za svou bezmyšlenkovitost stejně jako za bolest a utrpení, jež jsi možná oběti způsobil, a za to, jak to ponesou lidé blízcí oběti. Zemřelý ti to nemá za zlé, ale společnost ano. Aby se udržela rovnováha, musíš se stát zodpovědným za vše, co uděláš a řekneš. Musíš se vynasnažit ctít život, vážit si ho a všemi způsoby ho podporovat. Jsi zodpovědný také za svoje tělo. Je to dar, který ti byl propůjčen, a sestává z prvků, které pomáhal zformovat život. Zanedbávat své tělo nebo ho zneužívat je nezodpovědné. Každý člověk také odpovídá za svou sexuální aktivitu. Máme odpovědnost za duše dětí, jež jsme přivedli na svět, za to, že chráníme jejich těla a že jim dáváme pozitivní emocionální příklad. Toto pravidlo je těsně spojeno s kreativitou. Jsme zodpovědní za vše, co stvoříme a co budeme sdílet se světem, za to, že budeme chránit ostatní a že nebudeme ubližovat životu.

Před narozením jsi souhlasil, že budeš pomáhat ostatním

Není záměrem, aby lidé svou existenci trávili jako osamělí jedinci. Záměrem je, abychom se vzájemně podporovali a starali se jeden o druhého. Všechno, co činíme, bychom měli činit s jedinou myšlenkou: „Co je v Nejvyšším Dobru pro všechno živé na světě?“ Sloužit ostatním znamená pomáhat, sdílet vědomosti a přispívat pozitivně k životu někoho druhého. Všichni lidé mají právo, aby se s nimi jednalo s úctou a důstojně. Pomáhat znamená starat se o starší, o děti, o nemocné a o umírající. Pomáhat je protiklad k tomu, starat se jen o sebe kvůli slávě nebo ekonomickému prospěchu. Znamená to být si vědom, že jsi členem skupiny, skupinového lidského vědomí a že osud naší planety určují aktivity této skupiny.

Snaž se emocionálně dozrát

My všichni jsme schopni vyjádřit všechny možné emoce včetně hněvu, frustrace, deprese, beznaděje, viny, chamtivosti, smutku, starosti stejně jako radosti, štěstí, naděje, klidu, lásky a tak dál. Jak dozráváš a získáváš ponětí o tom, co je to být člověkem, je tvým úkolem zvládnout své emoce. Jednou řekl někdo slavný: „Člověk je šťastný, jak si dovolí šťastný být.“ Vztahy a incidenty jsou kruhy. Začnou, pokračují a v určitém okamžiku se zastaví. Pokud emocionálně dozraješ, nebude pro tebe problémem každý kruh uzavřít, nenechat žádné volné konce, žádné negativní pocity. Určitě jsi zažil pocit zlosti na začátku svého života jako dítě. Můžeš se sám rozhodnout, jestli je to lepší fyzický pocit být naplněn hněvem, nebo pochopením a vnitřním mírem. Jediný způsob, jak se může tvoje duše spojit s tvým vědomím je prostřednictvím pocitů. Jestliže tě například bolí záda, měl by ses zeptat proč. Co to znamená? Co můžeš udělat, aby bolest přestala? Jaké ti to dává poučení? Pak se vynasnaž udělat, co je třeba pro tvé tělo, ale při tom nepodceňuj myšlenkový proces a spirituální poučení. Je také správné vážit si svých emocí, zvláště radosti a smutku. Potlačovat tyto emoce by mohlo vést ke zdravotním potížím. Jedna z nejdůležitějších věcí pro zdraví každého jedince a pro zdraví naší planety je smích. Jako lidem byl dán dar smyslu pro humor a schopnost ho vyjádřit. Smíchem a veselostí zůstává tělo zdravé a existující zdravotní potíže se zlepší. Humor potlačuje problémy, posiluje vztahy a přináší radost i ostatním. Věci, o kterých si myslíme, že jsou směšné, a kterým se smějeme, by měly bát do hloubky analyzovány. Humor je pro naše zdraví tak důležitý, že by se nikdo neměl uložit ke spánku, dokud během dne neprožil nějaký radostný okamžik a od srdce se nezasmál. Pokud ne, měl by vstát z postele a hledat něco, co by ho potěšilo a rozveselilo. Klauni jsou zvláštní lidé, existují v každé kultuře. V každém z nás se skrývá klaun a měl by se v našem životě ve vhodný okamžik projevit. Nikdy není člověk tak starý, by se nemohl bavit jako klaun. Klíčem je pravdomluvnost. Nemůžeš hledat o sobě pravdu, ptát se, proč jsi zde a jak si vedeš, pokud nemluvíš pouze pravdu. Vždycky.

• Emoce.
  

Buď zábavný

Ano, součástí tvého úkolu na zemi je bavit ostatní, stejně jako sebe, a upoutat jejich pozornost jiným směrem. Někoho bavit je záměrná činnost a měla by povzbuzovat unavené, utěšovat zklamané a uklidňovat nemocné. Mělo by to být výrazem kreativity. Bavit se nám může pomoci získat sebekázeń a emocionálně vyzrát. Smysl toho je v tom, aby se člověk účastnil pozitivní zábavy a nebyl v roli toho, koho musí bavit ostatní. Pokud on baví ostatní, může to mít na ně velký vliv, nesmí to však oddělovat od odpovědnosti.

Buď správcem své energie

Člověk nemůže stvořit ani zničit energii. Může ji jen užívat, měnit nebo přeskupovat. Všechna existující energie byla stvořena v jediném, stejném okamžiku. Každé slovo, každá činnost, každá myšlenka, na kterou se soustředíš, má v sobě energii. Všechno na světě, a´t je to viditelné, nebo ne, je zlomkem látky, kterou nazýváme energií, Je z ní stvořen celý náš svět. Je důležité připomenout, že právě v tomto historickém období je úkolem lidí být správci své energie. PROČ? Je to proto, že to, co vidíme, stejně jako neviditelné vrstvy vědomí, jež obklopují lidi a míst, jsou výsledkem naší kolektivní energie. Všechno na světě se neustále rozrůstá nebo rozpadá, to záleží na hladině energie. Každé slovo, které člověk pronese, odpluje a zmizí v mlžných parách. Naše slova nemohou být už nikdy zadržena, nikdy opravena, nikdy vrácena zpět. Stanou se součástí vrstvy obklopující naši planetu. Během času se tato vrstva tak naplnila výkřiky obětí, násilnostmi, sobeckými a omezenými myšlenkami, že se vytvořila samostatná vrstva vědomí obětí. Víc než polovina duší, jež nyní přicházejí na zem, pocházejí z této vrstvy. My jsme ji vytvořili, my ji také musíme rozptýlit. Můžeme toho docílit, když si uvědomíme, že jsme správci, a půjdeme příkladem ostatním. Když se člověk soustředí na to, že je obětí, dává vinu ostatním lidem a libuje si v sebelítosti, přispívá to k negativním vibracím. Musíš tedy především změnit svůj přístup k životu, musíš se naučit odpouštět a zapomínat, musíš být optimističtější a pozitivnější. Snaž se zaujatě pracovat na všech úkolech našeho desatera „co bys měl dělat“ a všechny vazby k pocitu oběti přeruš.

Věnuj se hudbě

Velký dar, který dostalo lidstvo, je schopnost vokalizovat v tónech a vyrábět nástroje, které rovněž vydávají hudební zvuk. Kreativní vyjadřování a bavení sebe sama může také obsahovat hudbu, ta je však tak důležitá, že ji uvádím jako samostatný úkol. Hudba má velký vliv na veškeré lidstvo a ve skutečnosti může hudební energie uzdravit tělo i planetu. Naslouchat klidné hudbě v rytmu lidského pulsu může mít velice pozitivní vliv na nervovou soustavu a mentální stav člověka. Každý z nás je muzikální a každého huba určitým způsobem ovlivňuje. Hudba je mluva duše. Je to hlas naší planety komunikující s vesmírem.

Zpěv andělů.

Snaž se dospět k moudrosti

Moudrost je něco úplně jiného než vědění. Vědění je možno získat z mnoha zdrojů: z knih, ze škol, z médií, ze zkušenosti. Je to něco, co je základem pro IQ. Člověk může být mimořádně inteligentní a vzdělaný a přitom není moudrý. Moudrost je to, jak člověk využívá vědění. Je to promyšlené rozhodnutí dělat něco určitým způsobem, nebo nedělat něco v zájmu dobra všech, kterých se to týká. Není nutné, aby člověk chodil do škol a získal diplom. Čtení a psaní mu může pomoci, ale ani to není zapotřebí, aby prožil úspěšnou spirituální cestu jako lidská bytost. Musíš se ze všech sil snažit, aby ses choval moudře, a měj přitom na myli, že všechny duše prožívají tejnou lidskou zkušenost, všechny jsou návštěvníky a hosty Matky Země. Všichni jsme zajedno se Stvořitelem, všechno, co se tvoří, vzniká ze stejného Jednotného Zdroje. Ukazatelem moudrosti je, když člověk ctí účel všech věcí a dělá to, co je k Nejvyššímu dobru všeho živého.

Pravda a moudrost.

Nauč se sebekázni

Je povinností každého z nás, aby si vybral činnost, jež by byla v souhlase s klidným, produktivním a radostným životem na této planetě. Vzhledem k tomu, že se tak lidé nechovali, bylo nutno vytvořit zákony. Je možné být požitkářem, je možné být na něčem závislý, být nevšímavý a chamtivý, krutý a destruktivní. Pokud si však člověk vypěstuje sebekázeň, bude mít tyto vlastnosti pod kontrolou a sebekázeň mu pomůže udržet tělo zdravé. Stav lidského zdraví je jakýmsi barometrem, který nám ukazuje zdraví planety. Aby člověk prožil vnitřní spojení těla a duše, musí rozvíjet sebekázeń. Naslouchej svému srdci a to ti poví, kdy je něčeho dost. Nauč se poznat rozdíl mezi tím, co ti říká hlava a co říká srdce. Mluva hlavy je produkt společnosti. Mluva srdce je z Věčnosti.

Tajemství boje.

Pozoruj, aniž bys soudil

Pozorování bez posuzování se někdy říká „bezpodmínečná láska“. Všichni lidé jsou spirituální duše. Všechny byly stvořeny v jediném okamžiku. Žádná není starší, chytřejší nebo lepší než druhá. Všechny dostaly tentýž dar, dar svobodné vůle, dar volby. Zdroj je dokonalý a vše, co bylo stvořeno Zdrojem, je dokonalé. Byli jsme stvořeni spirituálně dokonalí a zůstali jsme takoví. Náš dar však způsobil, že se chováme jinak, že se vidíme jako nedokonalé bytosti, a tak se chováme hůře, než je v našich možnostech. V podmínkách Věčnosti neexistují omyly. Nemůžeme udělat chybu, protože jsme to my, kdo dostal dar a kdo prožívá život. Můžeme pozorovat, co se odehrává, a aniž bychom to odsoudili jako špatné, můžeme se rozhodnout, že nám to nechutná ani nevoní. Můžeme také intuitivně vycítit, že to pro naši cestu není dobré. Poděkujeme nebi a jdeme dál. Plníme tak požadavek milovat všechny lidi. Neznamená to, že s nám líbí to, co dělají, nebo jak se chovají. Ty však nikoho neodsuzuj, že se chová špatně. Není zkrátka součástí tvé cesty. Tím směrem žádnou energii nevydávej. Ani ve slovech, ani v myšlenkách, ani v činech. Když něco posuzuješ, musíš také odpouštět. Odpouštět ostatním, odpouštět okolnostem, opouštět sám sobě. Pokud budeš pozorovat, aniž by soudil, není žádného odpouštění třeba. Pozorování souvisí s pochopením a se znalostí, že všechno plyne v dokonalém Božském Řádu a že jen my lidé jsme si zvolili žít méně dokonale, než bychom mohli. Naší každodenní činností se můžeme přiblížit našim možnostem a tím se i svět stane dokonalejším místem. A nakonec budeme svědky, jak se uzavírá kruh.

© Lioness.artep - Bea Lakeová ze stejnojmenné knihy od Marlo Morganové - PannaCz.com