Poslání spánku a myšlenky při spánku

Poslání spánku a myšlenky při spánku
Tajemství života spočívá v tom, abychom žili vždycky v tomto vědomí, cokoli činíme, kdekoli jsme, ve dne i v noci, v bdění i v spánku. S tímto vědomí, můžeme žít ve spánku i bdění.
Zobrazen: 10453x   25. 9. 2011

Člověk a spánek

Je-li člověk ochotný svěřit se úplně zákonu, zákon ho nikdy neopustí. Jen když se mu svěříme polovičatě, bývá výsledek nejistý, neuspokojivý. Nic není jistějšího a pevnějšího než Božství. Nikdy neopustí toho, kdo na ně zcela spolehne. Tajemství života spočívá tedy v tom, abychom žili vždycky v tomto vědomí, cokoli činíme, kdekoli jsme, ve dne i v noci, v bdění i v spánku. S tímto vědomí, můžeme žít ve spánku i bdění.

Ve spánku odpočívá jenom hmotné tělo, duševní život pokračuje se vší svou činností

Spánkem pečuje příroda o tělesné zotavení, o obnovu a tedy náhradu ztrát, které během bdění stále trpíme. Spánek je velký obnovovatel přírody. Není-li tělu dopřán dostatek spánku, nemůže být spotřeba nahrazována obnovou. Tělo se vyčerpává, slábne a každá nemoc, je-li tělo v takovém stavu, se ho snadno zmocní.

Zjemňování těla

Naše tělo je nám dáno k účelům mnohem vyšším, než k jakým ho obyčejně užíváme. To platí zvlášť o těch četných případech, kde je tělo pánem člověka. Čím více si uvědomíme své vyšší duševní síly, tím více ubude našemu tělu hrubosti, těžkopádnosti a tím více se zjemní jeho stavba a tvar. A poněvadž duch potom nalezne říši radosti v sobě, a ve všech vyšších věcech, s nimiž se sblíží, pominou přirozeně a samy od sebe výstřednosti v jídle, pití i ve všem jiném. Pomine také touha po těžších, hrubších, méně cenných druzích pokrmů a nápojů, jako je zvířecí maso, lihové nápoje a všechny poživatiny, které spíše dráždi tělo a vášně, než aby budovaly v těle a mozku silné, čisté, dobře živené, vytrvalé a tuhé ústrojí. Jestliže tím tělu ubude hrubosti a těžkopádnosti, jestli se zjemní jeho stavba i tvar, budou ztráty způsobené spotřebou menší a snáze se nahradí, takže tělesný stav bude pravidelnější a stejnoměrnější. Je-li tomu tak, bude tělo potřebovat méně spánku. A i ten menší spánek vydá více pro toto jemnější tělo, než by mohl vydat pro jiné. Tělo, které se takto zjemňuje, jinými slovy, jehož vývoj se tak urychluje, umožňuje zase duchu vyšší a vyšší postřeh. Tělo tak podporuje ducha podobně, jako duch buduje tělo.

Spánek a duše

Ve spánku tedy tělo odpočívá a obnovuje se. Duše však nepotřebuje odpočinek a ve spánku je činná stejně, jako když je činné tělo během bdění. Je-li duševní život, spojující nás s Duchem Nekonečným, stále v činnosti, i když tělo odpočívá, proč by nemohl náš duch, když usínáme, uvést s do takového stavu, aby přijímal osvícení z duše a přenesl to, co přijal do bdění, zatímco tělo odpočívá? Je to skutečně možné a někteří lidé to dělají s velkým úspěchem. Mnohdy přicházejí tímto způsobem z duše nejvyšší vnuknutí, což je nadmíru přirozené, poněvadž ve spánku je styk s vnějším hmotným světem přerušen. Umíme-li si, když jdeme spát, že procitneme v určitou hodinu, můžeme se, jak je známo, probudit na minutu přesně ve stanovený čas. Existuje nemálo příkladů toho, že těžké otázky, záhady, jež nebylo možné rozřešit během bdění, byly rozřešeny ve spánku.

Je-li duševní činnost upjata určitým směrem, zachová ho, dokud ji jiný předmět neupoutá směrem jiným. Ve spánku je jen tělo klidné, kdežto mysl a duše jsou činné. Proto dáme-li při usínání mysli určitý směr, podrží jej, a může být časem tak vycvičena, že výsledky své činnosti přenese s sebou do vědomého stavu.

Myšlenky před usínáním

Protože duch je stále činný, přitahuje k sobě podle zákona přitažlivosti ducha i ve spánku vlivy z oblasti blízkých těm, v nichž byly naše myšlenky předtím, než jsme usnuli. Tímto způsobem se můžeme spojit s jakýmikoliv vlivy a ve spánku mnoho získat. Vnitřní mohutnosti jsou po mnoha stránkách přístupnější a citlivější, jestliže spíme. Právě proto je nutné více dbát na obsah myšlenek, které zaměstnávají ducha při usínání, neboť k nám má přístup jenom to, co přitahujeme svými myšlenkami. To máme úplně v rukou.

Protože ve spánku je duch citlivější – pokud rozumíme zákonu a dovedeme ho užít, můžeme tímto způsobem získat mnoho cenného snáze, než když jsou tělesné smysly úplně otevřeny okolnímu hmotnému světu.

Mnohým bude vhod asi tento postup

  1. Jestliže potřebujeme více osvícení nebo poučení o něčem a jestliže cítíme, že potřeba osvícení a poučení je rozumná a spravedlivá, jako např. když chce nabýt světlo o tom, jak něco podniknout, uveďme nejprve, když ulehneme spát. Mysl do stavu míru a lásky ke všem lidem. Naším nitrem zavládne soulad a zároveň budeme k sobě zvát harmonizující vlivy zvenčí.
  2. Potom, odpočívajíce v tomto pocitu míru, klidně a pokojně vysílejme svou horoucí touhu po potřebném osvícení a poučení; vypuďme z mysli všechen strach a obavu, že se nedostaví, neboť,,v utišení a v doufání bude vaše sila. Náš duch musí být naplněn očekáváním; věřme pevně a očekávejme, že až procitneme, budeme mít již žádaný výsledek.
  3. A když se probudíme, dříve než naši pozornost zaujmou myšlenky nebo činnosti pocházející z vnějšího světa, zůstaňme chvilku přístupní vnitřním intuicím a dojmům.
  4. Jestliže se dostaví, jestliže se jasně zjeví, jednejme podle nich bez váhání. Čím více se budeme podle toho řídit, tím větší bude i naše schopnost tak jednat.

Nebo chceme-li z nesobeckých důvodů zvýšit nebo rozvinout některou z našich, schopnosti, rozmnožit zdraví a silu svého těla, musíme mysl uvést do přiměřeného stavu, do stavu souhlasného s oněmi našimi potřebami a tužbami. Tím způsobem se otevřeme silám určitého druhu, které napomáhají kýženému cíli. Spojíme se s nimi a uvedeme je do činnosti v sobě samých. Nebojme se vyslovit své touhy. Tím vyvoláváme chvění sil, které se rozptýlí, jejichž dotek bude někde pocítěn a jež, když dospějí do činného stavu nebo se spojí s jinými silami, začnou uskutečňovat naše přání. Nic dobrého nebude odepřeno tomu, kdo žije v souladu s vyššími zákony a silami. Neexistuje touha, která by nebyla splněna člověku, jenž zná síly, kterými je nadán a moudře je užívá.

Náš spánek bude klidnější, pokojnější a více nás posílí. Tím vzroste naše síla rozumová, tělesná i duchovní – jestliže budeme vysílat při usínání ke všem lidem jenom laskavé a přejné myšlenky, myšlenky plné míru a souladu. Tím se spojíme se všemi silami, působícími na světě k míru a souladu.

Zjevení a vnuknutí nejvyššího řádu

Zjevení a vnuknutí nejvyššího řádu budeme mít, uskutečníme-li pro ně pravé podmínky. Všem by se nám dařilo přijímat duchovní ponaučení ve spánku, kdybychom si více všímali vnitřních stavů, a tedy méně stavů vnějších se všemi domnělými, ale neskutečnými potřebami…Naše myšlenky nás činí tím, čím jsme zde, a čím jednou budeme. Myšlenky jsou často čilejší v noci než ve dne, neboť spíme-li vůči světu vnějšímu, můžeme bdít vůči světu vnitřnímu; a neviditelný svět je skutečné místo, které je úplně podrobeno působení rozumových a mravních sil. Nedostává-li se nám poučení vnějšími smysly, přijímáme je vnitřním postřehem. Bude-li pochopena důležitost této pravdy, stane se obecným zvykem brát s sebou v mysli do spánku předmět, o němž si člověk vážně žádá zvláštní poučení.

Probuzení

Když se člověk probudí a navrátí se k vědomému životu, je zvláště citlivý a vnímavý. Všechny styky s hmotným světem byly na čas přerušeny. Mysl je volnější a přirozenější, podobá se citlivé desce. Na niž dojmy snadno zanechávají stopy. Proto máme často nejvyšší a nejpravdivější myšlenky v časných ranních hodinách, než na nás začne rušivě působit denní činnost. Proto mnozí lidé nejlépe pracují časně zrána.

Ale ta věc je také nadmíru důležitá pro utváření každodenního života. Tuto klidnou, citlivou, vnímavou dobu využijeme nejvýhodněji, dáme-li duševní činnosti nejvyšší a nejžádoucnější směr a tím, abych tak řekl, si určíme denní pouť.

Každé jitro je svěží začátek. Je to, jako bychom právě začínali žít. Máme život úplně v rukou. A když přijde jitro se svým svěžím začínáním, všechny včerejšky by měli být včerejšky, s nimiž nemáme co dělat. Stačí, víme-li, že způsob, jakým jsme žili včera, rozhodl o našem dnešku. A stejně, když vzjde jitro se svým svěžím začínáním, všechny zítřky by měli být zítřky, s nimiž nemáme co do činění. Stačí, víme-li, že způsob, jakým žijeme dnes, rozhoduje o zítřku.

,, Každý den je svěží začínání,

každým jitrem svět se rodí zas,

vy, jež hřích je hřích a smutek pod jho sklání,

vizte naději, jež vítá vás,

naději, jež vítá mne i vás.

Co kdy bylo, minulost měj šerá,

trud je skončen, slzy prolity.

Včerejší den skryj, co bylo včera;

ranil-li den včera prožitý,

noc již zahojila rány ty.

Odpykat-li, změnit možno není

chyb a bludů, nech je času v plent.

Odčiní je Boží odpuštění.

V pravdě náš je jenom nový den.

Dnešek náleží nám, dnešek jen.

Nebesa se jasem rozzářila;

Znovuzrozena je celá zem;

Mdlými údy nová proudí síla

Vstát a zchladit čelo rosným křtem,

běžet k slunci s jitřním úsvitem.

Každý den je svěží začínání,

Slyš, má duše, radostný ten hlas;

přes zármutek všechen, přes zklamání,

přes záhady, které matou nás,

vzmuž se s novým dnem a začni zas!“

Je třeba jen využít první hodinu nového dne, se vším jejím bohatstvím a slávou

Se všemi jejími vznešenými možnostmi, jež rozhodují o věčnosti, a každou následující hodinu, když přijde, ale ne dříve, než přijde. V tom spočívá umění vypěstovat si charakter. Tímto prostým způsobem může každý dosáhnout nejvyšší život, na jaký si lze vůbec pomyslet. Vše, co si v té příčině lze pomyslet, možno také nějak, někdy někde uskutečnit.

Tak může každý dosáhnout takového života, protože není nikoho, kdo by nemohl žít podle svého nejvyššího ideálu aspoň hodinu, jde-li mu o něj vážně a touží-li po něm opravdově. Ale kdo by ani to nemohl, i ten, je-li jeho úsilí vážné, přiblíží se podle zákona, že stejné buduje stejné, příští hodinu trochu k cíli, příští opět trochu a opět trochu, až nadejde dříve nebo později čas, kdy pro něho bude přirozené takto žít. Žít jinak mu bude na obtíž.

Tak se člověk spolčí s láskou s nejvyššími a nejlepšími bytostmi na světě, a proto nejvyšší a nejlepší bytosti na světě se spolčí s láskou s ním. Přispívají mu každým krokem, zdá se, jako by všechno obracely v jeho prospěch, proto také on svůj prospěch ztotožnil s jejich prospěchem.

Zdroj: Ralph Waldo Trine, V souzvuku s nekonečnem, Eko-konzult 2000, 1. vydání

© Zpracovala Sára - PannaCz.com Noetika


pannacz.com Esoterika - zpracovala Sára

 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality