Pravda, moudrost a vědění

ilustrační foto
 2
„Ať činí tedy člověk cokoli, nesestoupí z transcendentna k němu nic více, než ozvěna jeho vlastní mentální a citové skutečnosti, v níž člověk bytuje. Pak jsou i andělské hlasy jen ozvěnu andělskosti ve schopnosti člověka."
Zobrazen: 3111x   15. 10. 2007, aktualizováno: 19. 5. 2008

František Bardon

Pravda závisí na poznání každého jednotlivce. A jelikož nemáme všichni jedno a totéž poznání, nemůžeme také problém pravdy zevšeobecnit. Každý jednotlivec má dle zralosti a poznání, je-li jeho úmysl poctivý, ze svého hlediska svou vlastní pravdu. O absolutní pravdě může však hovořit pouze ten člověk, jenž zná a ovládá absolutní zákony makro i mikrokosmu. Určité aspekty pravdy uznává zajisté bez rozdílu každý. Nikdo nebude pochybovat např. o životě, vůli, paměti a rozumu a jistě ho také nenapadne, aby tato fakta popíral. Žádný pravý zasvěcenec nebude nikomu, kdo není dostatečně zralý, vnucovat svou pravdu, protože by byla chápána zase jen z individuálního hlediska jednotlivce. Bylo by proto bezúčelné hovořit s nezasvěcenci o vyšších pravdách, nejde-li ovšem o takové lidi, kteří k těmto pravdám spějí tj. začínají pro ně uzrávat. Vše ostatní by bylo profanací a z magického hlediska nesprávné.

Vědění a moudrost

K pravdě náleží též schopnost rozlišovat správně vědění od moudrosti. Vědění je ve všech odvětvích lidské činnosti závislé od zralosti, dále na vnímací schopnosti a na inteligenci rozumu a paměti bez ohledu na to, jak a čím jsme své vědomosti obohacovali, zda čtením nebo jinými zkušenostmi. Mezi věděním a moudrostí je veliký rozdíl a mnohem snáze se získává vědění nežli moudrost. Tato není nijak závislá na vědění, ačkoliv je obojí do jisté míry identické. Zdroj moudrosti je v Bohu, tedy v principu příčiny (v akáše), ve všech úrovních hmotného, astrálního a mentálního světa. Moudrost nezávisí ani na rozumu ani na paměti, nýbrž na zralosti, čistotě a dokonalosti každého jednotlivce. Moudrost můžeme považovat také za vývojový stupeň člověka. Tím však není řečeno, že máme vědění zanedbávat, naopak, vědění a moudrost musí držet stejný krok. Zasvěcenec bude proto vždy dbát na to, aby spěl kupředu jak ve vědění, tak i v moudrosti, neboť ve vývoji nesmí ani jedno ani druhé pokulhávat. Jde-li o vědění a moudrost ve vývoji ruku v ruce, je zasvěcenci dána možnost pochopit veškeré zákony u mikro i makrokosmu nejen z hlediska moudrosti , ale i po intelektuální stránce, tedy dvoupólově, dále je poznat a upotřebit pro vlastní rozvoj.

Pierre de Lasenic

Člověk umí věřit v pravdu - ale umí také věřit v lež. Tento výběr záleží na kritériu, jež se rodilo snad již ve způsobu, jak se člověk dovedl učit - poznávat - a jak se naučil dobývat svůj chléb. Lidé tak učiní buď s určitým sebevědomím, směle nebo lstivě, také trpělivě nebo překotně, brutálně a vším možným způsobem. Tady člověk krátce hledal poprvé své skutečné schopnosti. Kdo chce ale dobývat chléb ducha, musí hledět, aby se jeho slova vždycky kryla se skutečností - aby tedy mluvil vždycky pravdu. V každém slově člověka má být skutečnost něčeho a pravda něčeho. Z těchto skutečností pak vzniká nejen krásná víra v toto trvání, ale vnitřní potřeba rozšířit a poznat toto trvání na celé své bytosti. Hovoříme-li o okultním smyslu morálky, máme na mysli jedině takovou morálku, jež vzniká z přirozené potřeby - tedy jako souhrn oné niterné syntézy, která ověřuje pravdivost všeho předně v sobě samém. Jedině tato bezděčná a samovolná morálka má cenu. Kdo pochopil problém dobra a zla, pochopí snadno každou nectnost jako vzpouru proti plánu všeobecného dění. Samolibý člověk nikdy neuplatní své přání navenek a zůstává obyčejně neschopen. Rovněž tak sobec se svým niterným komplexem bude vždycky v rozporu se světem. Ponese těžce své okolí a okolí ponese těžce jeho. Lhář nikdy pravdu neřekne, ale řekne-li přece jenom výjimečně - tu se to už jako pravda neprojeví. Mluví-li někdo naopak stále pravdu - a pak jedinkrát zalže, nikdo to jako lež nepřijme, neboť oba dva příklady jsou tzv, ničením fakta.

Obecně provádí nemorální člověk na sobě samém všeobecnou negativaci - a to tak účinnou, že staví mezi sebe a každý objekt podivnou zeď záporu. Nezbytným následkem této izolace je pak vzrůstající chuť uplatňovat právě ony hodnoty, jež mu svět dává pociťovat v neuplatnitelnosti. Tito lidé problém zla nerozřeší a zlo je jako takové - snad ani nerozeznávají a rozhodně je také neuznají

 

"Raději chci trpět za to, že říkám pravdu, než aby měla pravda trpět pro mé mlčení." R.W.Emerson

 

Z materiálů telestézické společnosti PannaCz.com


Literatura: Bardon-Brána k opravdovému zasvěcení, Lasenic-Kniha prací

 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality