Působení myšlenek na zdraví a tělo

Čistá myšlenka přání.
Nemáme čas na sebe ani na opravdově prožívaný život. Ze všech stran slyšíme tu větu, že „život je obrovitý dar“. Sice to slyšíme, ale odháníme to ze své mysli jako mouchu, která nás obtěžuje. Slyšíme to a v duchu s tím souhlasíme, ale ...
Zobrazen: 5240x   4. 9. 2009

… pokračuji v dělení se s Vámi o myšlenky z knihy, která má nesmírnou „hloubku“ svého potenciálu, z které čerpám neustále a vždy, když si z ní znovu a znovu přečtu pár odstavců, tak mě tato slova zasáhnou sílou energie v nich obsažené a do nich vložené. Pokud dojdou tyto slova až do hloubky Vašeho nitra, jistě zasáhnou „střed terče“ a splní svůj ůčel, proč byli sepsány...

JAK ČLOVĚK SMÝŠLÍ – „Vize a ideály“ pokračování …

  • Působení myšlenek na zdraví a tělo

Tělo je služebníkem mysli. Naslouchá činnostem mysli, ať jsou záměrně vybrány či automaticky vyjádřeny. Na rozkaz hříšných myšlenek tělo rychle podléhá nemocem a hnilobě, na příkaz radostných a krásných myšlenek je oděno mladostí a krásou. Nemoc a zdraví, stejně jako okolnosti, mají původ v myšlence. Chorobné myšlenky se projeví prostřednictvím chorobného těla. Je známo, že myšlenky strachu zabijí člověka stejně rychle jako kulka, a že neustále zabíjejí tisíce lidí stejně jistě, ačkoliv pomaleji. Lidé, kteří žijí ve strachu z nemoci, jsou těmi, kteří jí podlehnou. Úzkost rychle demoralizuje celé tělo a otvírá ho nemocem, zatímco nečisté myšlenky, i když ne fyzicky provedené, brzy otřesou nervovým systémem. Silné, čisté a radostné myšlenky vybudují v těle vitalitu a ctnost. Tělo je citlivý a tvárný nástroj a snadno reaguje na myšlenky, jež na něho působí, a návyky vzniklé z myšlenek na něho budou mít svůj vlastní vliv, dobrý či špatný. Lidé budou mít nečistou a otrávenou krev tak dlouho, dokud budou šířit nečisté myšlenky. Z čistého srdce vzejde čistý život a čisté tělo. Z pošpiněné mysli vzejde pošpiněný život a zkažené tělo. Myšlenka je zdrojem činu, života a projevu; učiňte pramen čistým a vše bude čisté. Změna diety nepomůže člověku, který nezmění své myšlenky. Když člověk učiní své myšlenky čistými, již nebude dele toužit po nečistém jídle. Čisté myšlenky tvoří čisté návyky. Takzvaný světec, který si nečistí své tělo, není světcem. Ten, kdo posílil a očistil své myšlenky, se nemusí zabývat zlovůlí. Pokud chcete zdokonalit své tělo, hlídejte svou mysl. Pokud své tělo chcete osvěžit, zkrášlete svou mysl. Nevraživost, závist, zklamání a malomyslnost okrádají tělo o zdraví a ctnost. Kyselý obličej nepřichází náhodou, je vytvořen zahořklými myšlenkami. Zohyzďující vrásky jsou vyryty pošetilostí, hněvem a pýchou. Jistě také znáte ve svém okolí staré lidi, kteří mají zářivý a nevinný obličej holčičky či chlapce. Ze svého okolí znám muže, který nedosáhl ani středního věku, jehož obličej nese disharmonické rysy. První je výsledkem vlídné a slunné nálady, druhý je výsledkem hněvu a nespokojenosti. Tak jako můžete získat příjemný a zdravý příbytek, pokud do svých prostor volně vpustíte vzduch a sluneční svit, tak může silné tělo a zářící, šťastný nebo vyrovnaný výraz tváře vzniknout jen z volného přístupu myšlenek štěstí, dobré vůle a klidu do mysli Na obličejích letitých jsou vrásky vytvořené soucitem, jiné jsou vytvořené silnou a čistou myšlenkou, a jiné jsou vytesané hněvem. Kdo by je nedokázal rozlišit? Pro ty, kdo žili poctivě, je stáří klidné, pokojné a jemně vyzrálé jako zapadající slunce. Jsou staří pouze věkem. Zemřou stejně sladce a klidně jako žili. Na rozpýlení nemocí těla není lepšího lékaře než radostná myšlenka; k rozptýlení stýnů žalu a lítosti není lepšího těšitele než dobrá vůle. Žít v neustálých myšlenkách zášti, cynismu, podezíravosti a závisti je jako být uvězněn v žaláři, který si člověk vytvoří sám. Ale smýšlet o všem dobře, mít ze všeho radost, trpělivě se učit hledat dobro ve všem – takové nesobecké myšlenky jsou branami do nebe; dlít v pokojných myšlenkách vůči každé bytosti den za dnem přinese nesmírný klid a mír svému držiteli.

Myšlenka a cíl

Dokud není myšlenka spojena s cílem, nelze dosáhnout rozumného výsledku. Většina lidí dovolí bárce myšlenek „se zmítat“ v oceánu života. Bezcílnost je nectnost a ten, kdo se chce vyhnout pohromě a zkáze, nesmí v tomto zmítání pokračovat. Ti, kdo nemají ve svém životě hlavní cíl, padnou jako snadná kořist malicherným starostem, obavám, potížím a sebelítosti, které jsou znameními slabosti, jež vedou k neúspěchu, neštěstí a ztrátě stejně jistě jako úmyslně plánované hříchy (avšak jinou cestou), protože slabost nemůže přetrvat ve vesmíru vyvíjecím sílu. Člověk by si měl ve svém srdci vytvořit pravý záměr a uskutečnit ho. Měl by ho učinit hlavním bodem svých myšlenek. Tento záměr může mít podobu duchovního ideálu nebo se může jednat o hmotný cíl, podle jeho povahy v daném okamžiku. Ať je to cokoliv, člověk by měl neochvějně soustředit sílu svých myšlenek na cíl, který si stanovil. Měl by učinit tento cíl svou nejvyšší povinností a měl by se oddat jeho dosažení a nedovolit svým myšlenkám, aby se toulaly v jepičích fantaziích, tužbách a představách. Toto je královská cesta k sebeovládání a pravému soustředění myšlenek. I když znovu a znovu selže ve vykonávání svého záměru ( což musí, dokud nepřekoná slabost ), síla charakteru, kterou takto získá, bude měřítkem jeho pravého úspěchu, a to vytvoří nový výchozí bod budoucí síly a vítězství. Ti, kdo nejsou připraveni přijmout velký záměr, by měli upřít své myšlenky na bezchybné vykonávání svých povinností, bez ohledu na to, jak bezvýznamný se jim jejich úkol může zdát. Jen tímto způsobem mohou být myšlenky schromážděny a soustředěny a vyvinuta energie a schopnost se rozhodnout. Jakmile je toto učiněno, není nic, co by nemohlo být uskutečněno. Nejslabší člověk, který si je vědom své vlastní slabosti a který věří této pravdě – že síla může být vyvinuta snahou a praxí – začne díky této víře okamžitě vynakládat úsilí. A tím, že bude přidávat úsilí k úsilí, trpělivost k trpělivostí a sílu k síle, se nikdy nepřestane vyvíjet a nakonec bude nekonečně silný. Stejně jako se může fyzicky slabý člověk posílit pečlivým a trpělivým cvičením, tak může člověk slabých myšlenek posílit své myšlenky cvičením se ve správném smýšlení. Odložit bezcílnost a slabost a začít přemýšlet se záměrem znamená vstoupit do řad těch silných jedinců, kteří znají neúspěch jen jako jednu z cest k dosažení cíle, jimž všechny okolnosti slouží, kteří smýšlejí rozhodně, nebojácně se snaží a mistrně dosahují dokonalosti. Když si člověk vytyčí svůj cíl, měl by v mysli označit přímou cestu k jeho dosažení, aniž by se díval vlevo či vpravo. Pochybností a obav by se měl nemilosrdně zbavit. Jsou to prvky způsobující rozklad, které ničí přímou linii úsilí a zanechávají ji zdeformovanou, bezvýslednou a nepoužitelnou. Myšlenky pochybností a strachu nemohou nikdy ničeho docílit. Vždy vedou k neúspěchu. Záměr, energie, síla jednat a všechny mocné myšlenky se vytratí, když se vkradou pochybnosti a strach. Vůle jednat pramení z poznání, že jsme schopni jednat. Pochybnosti a strach jsou velkými nepřáteli poznání a ten, kdo je povzbuzuje, kdo je nevymýtí, si na každém kroku hází klacky pod nohy. Ten, kdo přemohl pochybnosti a strach, přemohl neúspěch. Každá jeho myšlenka je nabita silou a všem překážkám odvážně čelí a překoná je. Jeho záměry jsou ve vhodnou dobu zasazeny a ony kvetou a přinášejí ovoce, které nespadne předčasně na zem. Myšlenka odvážně spojena se záměrem se stane tvořivou silou. Ten, kdo to ví, je připraven stát se něčím větším a silnějším než hromádkou zbloudilých myšlenek a kolísajících pocitů. Ten, kdo tak činí, se stane vědomým a moudrým vládcem svých duševních sil.

LIDSKÁ SLUNCE

Cítil jsem v něm, že je někým, kdo už dokázal být ničím.

Věděl jsem bezpečně, že je jedním z bratří stínu i jasu,

kdo už je doma tady i tam...všude.

Někteří lidé mají v sobě kouzlo osobnosti, jiní charizma, a

několik málo lidí je pro ostatní kolem darem, živou radostí, požehnáním.

Už jen tím, že existují, že jsou.

Že naplněni, přeplněni láskou září jak slunce na všechno kolem sebe.

Myšlenkový faktor úspěchu

Vše, čeho člověk dosáhne, a vše, čeho nedosáhne, je přímým výsledkem jeho vlastních myšlenek. Ve spravedlivě řízeném vesmíru, kde ztráta rovnováhy znamená úplné zničení, musí být zodpovědnost jedince naprostá. Slabost a síla člověka, jeho čistota a nečistota, jsou pouze jeho a nikoho jiného. Vytvořil si je sám a nikdo jiný, jen on sám je může změnit a nikdo jiný. Jeho okolnosti jsou též pouze jeho a ne jiného člověka. Jeho utrpení a štěstí se vyvíjejí zevnitř. Jak smýšlí, takový jest; jak bude myslet, takovým bude. Silný člověk nemůže pomoci slabšímu, pokud slabší odmítá pomoc. A i poté se musí slabý člověk stát silným. Vlastním úsilím musí vyvinout sílu, kterou obdivuje u jiných. Nikdo, než on sám, nemůže změnit svoje okolnosti. Bylo zvykem, že si lidé mysleli a říkali: „Mnoho lidí je otroky, protože jeden je tyran; pryč s tyranem!“ Ale v rostoucí menšině je tendence obrátit tento názor a říkat: „Jeden člověk je tyran, protože je mnoho otroků; pohrdejme otroky!“ Pravdou je, že tyran a otroci spolupracují z nevědomosti a v domnění, že se poškozují navzájem, ve skutečnosti však poškozují sami sebe. Dokonalé poznání vnímá zákonitosti v slabosti utlačovaných a v zneužité moci utlačovatele. Dokonalá láska vidí utrpení, které oba stavy obnášejí, a proto žádný neodsuzuje; dokonalý soucit objímá jak utlačovatele, tak utlačované. Ten, kdo překonal slabost a odstranil veškeré sobecké myšlenky, nepatří ani mezi utlačovatele, ani mezi utlačované. Je svobodný. Člověk se může povznést, zvítězit a dosáhnout cíle jen povznesením svých myšlenek. Slabým, bídným a ubohým zůstane, jen když se bude bránit povznesení svých myšlenek. Dříve, než člověk něčeho dosáhne i v pozemských záležitostech, musí pozvednout své myšlenky nad otrocké zvířecí záliby. K dosažení úspěchu se nemusí nezbytně vzdát všech zvířecích a sobeckých vlastností, ale přinejmenším musí část obětovat. Člověk, jehož prvotní myšlenky jsou bestiální záliby, nemůže ani zřetelně myslet, ani soustavně plánovat. Nemůže nalézt a vyvinout své skryté zdroje a selže v každé činnosti. Protože nezačal odhodlaně ovládat své myšlenky, není v postavení, aby ovládal události a aby přijal vážnou zodpovědnost. Nedokáže jednat nezávisle a samostatně, ale jeho jediným omezením jsou myšlenky, které si vybírá. Bez oběti nelze dosáhnout žádného pokroku ani úspěchu. Pozemských úspěchů dosáhne člověk jen do takové míry, do jaké obětuje své zmatené zvířecí myšlenky a do jaké soustředí svou mysl na rozvoj svých plánů a posílení svých rozhodnutí a sebejistoty. Čím výše povznese své myšlenky, tím větší bude jeho úspěch, tím vznešenější a trvalejší budou jeho skutky. Vesmír neprokazuje přízeň chamtivým, nečestným a zlomyslným lidem, i když se tak někdy zdánlivě může jevit. Pomáhá čestným, ušlechtilým a ctnostným. Všichni velcí učitelé minulosti to prohlašovali různými způsoby, a aby to člověk potvrdil a poznal, musí neustále usilovat o to, aby byl více a více ctnostný pozvednutím svých myšlenek. Intelektuální úspěchy jsou výsledkem myšlení, které bylo zasvěceno hledání poznání nebo krásy, a jsou pravé svou povahou. Takové úspěchy mohou být někdy spojovány s ješitností a ctižádostí, ale nejsou výsledkem těchto vlastností. Jsou přirozeným výsledkem dlouhého a namáhavého úsilí a čistých a nesobeckých myšlenek. Duchovní úspěchy jsou vyvrcholením posvátného úsilí. Ten, kdo žije neustále v duchu vznešených a ušlechtilých myšlenek, kdo setrvává ve všem, co je čisté a nesobecké, získá moudrou a vznešenou povahu stejně jistě, jako slunce dosáhne zenitu a měsíc úplňku, a povznese se na úroveň vlivu a blaženosti. Úspěchy jakéhokoliv druhu jsou korunou úsilí, klenotem myšlení. Pomocí sebeovládání, rozhodnosti, čistoty, spravedlnosti a dobře nasměrovaných myšlenek člověk stoupá. Zvířeckostí, nedbalostí, nečistotou, zkažeností a pomatením myšlenek člověk klesá. Člověk může v tomto světě stoupat k velkým úspěchům, dokonce i k vznešenému postavení v duchovní sféře, a znovu klesnout k slabosti a ubohosti tím, že dovolí, aby se ho zmocnily domýšlivé, sobecké a zkažené myšlenky. Vítězství, dosažené vhodnými myšlenkami, může být udrženo jen bdělostí. Mnozí usnou na vavřínech, když je úspěch jistý, a rychle klesají zpět k neúspěchu. Veškeré úspěchy, jak v obchodním, intelektuálním či duchovním světě, jsou výsledkem přesně nasměrované myšlenky. Jsou řízeny stejným zákonem a vznikají stejným postupem. Jediný rozdíl je v předmětu snahy. Kdo chce dosáhnout mála, musí obětovat málo, kdo chce dosáhnout výše, musí obětovat více. Kdo chce dosáhnout vysoko, musí obětovat mnoho.

ZÁBLESK POCHOPENÍ

Občas se stane, že to člověku v hlavě začne jiskřit a v krátkém záblesku najednou pochopí souvislosti toho všeho, o čem tak dlouho přemýšlel a bádal. Jednotlivé částečky, zlomky rozptýlené do všech stran začnou najednou do sebe zapadat a dostávají smysl. Svým sousedstvím umožňují předvídat a skočit odvážně do záhad dalších. Jsou to chvíle zjasnění, chvíle s vůní posvátnosti, kdy tušený pocit získá z ničeho květ ohromujícího poznání.Dostáváme předobraz toho, po čem jsme tak dlouho marně šli, ve formě záblesku sjednocujícího v sobě to všechno dosud poznané i tušené. Svým přemýšlením a laděním se na problém si z tajemna prostě přitáhneme dar. A jako jsme my sami byli potěšeni sebemenším dárkem poznání, chceme se o tu radost podělit i s ostatními lidmi, kteří jsou nám blízcí způsobem svého myšlení a tím, jak mají rádi svět. Stačí jen několik let, a člověk se dívá zpětně na sebe z vesmírné dálky druhého břehu...

 

Vize a ideály

Lidé z vizemi jsou spasiteli světa. Tak jako je viditelný svět podpírán neviditelným, jsou lidé, navzdory svým pokusům, prohřeškům a nečistým sklonům udržováni naživu krásnými vizemi ojedinělých vizionářů. Lidstvo nesmí zapomenout na lidi z vizemi; nesmí nechat jejich ideály zaniknout a zemřít; žije v nich; zná je jako skutečnosti, které jednoho dne uvidí a pozná. Skladatel, sochař, malíř, básník, prorok, mudrc – to jsou tvůrci budoucího světa a stavitelé ráje. Svět je krásný, neboť oni žili. Bez nich by pachtící se lidstvo zahynulo. Krásná vize, vznešený ideál, se jednoho dne splní tomu, kdo je uchovává ve svém srdci. Kolumbus pěstoval vizi jiného světa a objevil ho. Koperník pěstoval vizi mnohočetných světů a širokého vesmíru a odhalil ho. Buddha měl vizi duchovního světa neposkvrněné krásy a dokonalého míru a vstoupil do něho. Opatrujte své vize, pečujte o své ideály. Pěstujte hudbu, která hraje ve vašem srdci, krásu, která se tvoří ve vaší mysli, nádheru, která zdobí vaše nejčistší myšlenky, protože z nich vyrostou všechny slastiplné podmínky, veškeré nebeské prostředí; když jim zůstanete věrni, váš svět bude konečně postaven. Toužit znamená získat, usilovat znamená docílit. Mají nejnižší touhy člověka dosáhnout plné míry uspokojení a jeho nejčistší snahy strádat nedostatkem výživy? Takový není zákon. Takový stav nemůže nikdy platit, „Proste, a bude vám dáno“. Sněte vznešené sny a jaké budete mít sny, takoví budete. Vaše vize je příslibem toho, čím se jednoho dne stanete; váš ideál je proroctvím toho, co nakonec odhalíte. Největší úspěch byl nejprve a po nějakou dobu snem. Dub spí v žaludu; ptáček čeká ve vajíčku. A v nejvyšší vizi duše se hýbe probouzející se anděl. Sny jsou sazenicemi skutečnosti. Vaše okolnosti mohou být nepříznivé, ale nezůstanou takové, pokud si uvědomíte svůj ideál a budete usilovat o jeho docílení. Nemůžete být činní uvnitř a být v klidu vně. Zde je příklad mladíka velmi tíženého chudobou a robotou. Dlouhé hodiny je uvězněn v nezdravé dílně; nemá vzdělání a postrádá veškerou kultivovanost, ale sní o lepších věcech. Přemýšlí o inteligenci, eleganci, o ctnosti a kráse. Představuje si a v duchu buduje ideální podmínky pro život. Větší svoboda a širší obzory se ho zmocní; nepokoj ho podnítí k činu a on využívá všechen svůj volný čas a prostředky k rozvoji svých skrytých sil a zdrojů. Velmi brzy se jeho mysl tak změní, že ho dílna již nemůže udržet. Dostala se do takového nesouladu s jeho rozpoložením mysli, že vypadává z jeho života stejně jako je odhozen oděv. A s nárůstem příležitostí, které zapadají do rámce jeho zvětšujících se schopností, odchází úplně. Za pár let později vidíme tohoto mladíka jako dospělého muže. Vidíme, že ovládá určité myšlenkové síly, které uplatňuje s celosvětovým vlivem a nesrovnatelnou sílou. V rukou drží otěže nesmírných povinností; promlouvá a životy se mění; muži a ženy věří jeho slovům a přetvářejí své povahy. Připomínaje slunce, stává se pevným a zářivým středem, kolem kterého obíhá nespočet osudů. Uskutečnil vizi svého mládí. Splynul se svým ideálem. I vy, kdo čtete tyto řádky, uskutečníte vizi ( nejen prázdné přání ) svého srdce, ať je špatná či krásná či směsí obou, neboť vždy budete tíhnout k tomu, co ve skrytu duše milujete nejvíce. Do vašich rukou budou vloženy jen a jen výsledky vašich vlastních myšlenek. Získáte to, co si zasluhujete; nic víc a nic míň. Nechť je vaše současné prostředí jakékoliv, poklesnete, zůstanete, kde jste, nebo se povznesete díky svým myšlenkám – svým vizím, svým ideálům. Stanete se stejně malými jako vaše ovládající touha, tak velkými jako vaše převládající úsilí. Nemyslící, nevědomí a lhostejní lidé, kteří vidí jen očividné účinky věcí a ne věci samotné, mluví o štěstí, osudu a náhodě. Když vidí bohatého člověka,říkají: „Ten má ale štěstí!“. Když pozorují někoho, kdo je intelektuálně schopný, říkají: „Ten má dobrý osud!“ Když zaznamenají zbožnou povahu a široký vliv někoho dalšího, podotknou: „Náhoda mu pomáhá na každém kroku!“ Nevidí pokusy, neúspěchy a zápasy, kterými tito lidé prošli, aby získali své zkušenosti. Neuvědomují si oběti, které vykonali, nezlomné úsilí, které museli vyvinout, víru, kterou posilovali, aby mohli překonat zdánlivě nepřekonatelné a uskutečnit vizi svého srdce. Nevidí temnotu a zármutek; vidí jen světlo a radost a nazývají to „štěstím“. Nevidí dlouhou,svízelnou cestu, ale vidí jen příjemný cíl a nazývají ho „dobrým osudem“. Nerozumějí procesu, ale vnímají jen výsledek a nazývají ho „náhodou“. Úsilí a výsledky doprovázejí všechny lidské záležitosti. Velikost úsilí je měřítkem výsledku. Ne změna. Nadání, schopnosti, hmotné, intelektuální a duchovní vlastnosti jsou ovocem úsilí. Jsou to dokončené myšlenky, dosažené cíle, splněné vize. Vizí, kterou velebíte ve své mysli, ideálem, který nastolíte ve svém srdci, vybudujete svůj život; tím se stanete.

Vyrovnanost

Klid mysli je jedním z krásných klenotů moudrosti. Je výsledkem dlouhého a trpělivého úsilí v sebeovládání. Jeho přítomnost je znamením zralé zkušenosti a více než obyčejnou znalostí zákonů a činností myšlenky. Člověk se stane klidným do takové míry, do jaké pochopí, že je bytostí vyvinutou z myšlenky. Neboť takové poznání vyžaduje pochopení, že i ostatní lidé jsou výsledkem myšlenky, a jak vyvíjí pravé pochopení a čím dál jasněji vidí vnitřní vztahy věcí, díky působení příčiny a následku, přestane se trápit, hněvat, znepokojovat a rmoutit. Zůstává vyvážený, vytrvalý a vyrovnaný. Klidný člověk, který se naučil sebeovládání, ví, jak se přizpůsobit ostatním. A oni na oplátku ctí jeho duchovní sílu. Cítí, že se od něho mohou učit a spoléhat na něho. Čím klidnějším se člověk stane, tím větší je jeho úspěch, jeho vliv a jeho smysl pro dobro. Dokonce obyčejný obchodník zjistí, že se jeho obchodní úspěch zlepší, když vyvine větší schopnost sebevládání a klid, protože lidé vždy upřednostňují jednání s člověkem, jehož vystupování je vyrovnané. Silný a klidný člověk je vždy milován a ctěn. Je jako strom poskytující stín ve vyprachlé zemi, nebo skála poskytující ochranu před bouří. Kdo by neměl rád klidné srdce a mírný a vyvážený život? Těm, kdo vlastní tato požehnání, nezáleží na tom, jestli prší či svítí slunce, nebo jaké změny k nim přicházejí, protože jsou vždy vyrovnaní a klidní. Tato dokonalá vyváženost povahy, které říkáme vyrovnanost, je poslední lekcí vzdělání. Je květenou života, úrodou duše. Je drahocenná jako moudrost – žádanější než ryzí zlato. Jak je pouhá honba za penězi bezvýznamná ve srovnání s vyrovnaným životem, životem, který spočívá v oceánu pravdy, pod vlnami, mimo dosah bouří, ve Věčném Klidu! Kolik známe lidí, kteří si ztrpčují své životy, kteří ničí vše příjemné a krásné svou výbušnou náladou, kteří ničí klid své povahy a tvoří zlou krev! Otázkou je, zdali velká většina lidí neničí své životy a nekazí své štěstí nedostatkem sebeoládání. Jak málo lidí v životě potkáme, kteří jsou vyrovnaní, kteří mají onu jedinečnou rovnováhu, která je příznačná pro člověka s dokonalou povahou! Ano, lidstvo bouří nezkrotnou vášní, zmítá se neovladatelným žalem a je pohazováno ze strany na stranu úzkostí a pochybnostmi. Jen moudrý člověk, jen ten, kdo ovládá své myšlenky a jehož myšlenky jsou čisté, donutí větry a bouřky duše, aby ho poslouchaly. Bouří zmítané duše, ať jste kdekoliv, nechť žijete v jakýchkoliv podmínkách, vězte: V oceánu života se ostrůvky blaženosti usmívají a sluncem ozářený břeh vašeho ideálu očekává váš příchod. Držte pevně své ruce na kormidlu svých myšlenek. V hloubi vaší duše spočívá velící Pán; On jen spí, vzbuďte Ho. Sebeovládání je sílou. Správná myšlenka je mistrovství. Klid je moc. Povězte svému srdci: „ Žij v míru. Klid s Tebou.“

DAR ŽIVOTA

Nemáme čas na sebe ani na opravdově prožívaný život. Ze všech stran slyšíme tu větu, že „život je obrovitý dar“. Sice to slyšíme, ale odháníme to ze své mysli jako mouchu, která nás obtěžuje. Slyšíme to a v duchu s tím souhlasíme, ale přesto to nebereme vážně až do té doby, kdy nám jde o kejhák. Kdy ležíme doma nebo v nemocnici a přečítáme si z obličeje lékaře odpověď na otázku „jak dlouho ještě?“ Pak je rázem to co jsme ani pořádně nevnímali, pokladem neuvěřitelné ceny. A začneme uvažovat o životě, o tom, co nám dal, čím nás obohatil a o co nás připra- vil, a najednou je nám jasné, že život je něco úžasného, že to je ten největší dar, jaký jsme mohli dostat, že to je vlastně k nedostání, přísně jen „na příděl“, zkrátka vzácnost nad vzácnost. A je nám najednou jasné, že jsme s tím pokladem nezacházeli správně, že jsme ho promarnili, prošustrovali, utratili za zbytečnosti, za nepotřebné krámy, které nemají žádnou cenu. Že jsme se často ujišťovali o tom, že žijem, tím, že jsme si ukopli palec nebo natloukli nos nebo oblažovali sebe a nějakou slečnu dáváním a přijímáním, vzájemným vyvoláváním pocitů, které nám připadaly nadzemské a snové a nakonec až ne opravdové. Prožívali jsme a prožíváme život jako sen, jen občas nám bolest nebo radost připomíná to, že jsme a žijeme na zemi v omezeném čase, a stáhne nás zpátky do „reálu“. Tak prožívejme tu radost z anonymního Bytí a těšme se z toho finálního pocitu, že „JSME“...

 

A nyní pro nedočkavé :o)



© PannaCz.com Vašek Profeld

použitá literatura :

  • Jak člověk smýšlí;

  • Ozvěny Absolutna,

  • Cesta k vnitřní síle,

  • Tajemství mysli,

  • Duchovní cesta


Tak to je zatím vše, chtěl jsem se s Vámi podělit o kousek pravdy, která mě naplňuje a „rozezvučuje“ mé nitro, o myšlenky, které budou platné neustále...doufám, že i Vám daly tato slova psané v minulosti mistry svého oboru mnoho podnětů k zamyšlení o smyslu Bytí...Vašek Profelt.




 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality