Rosekruciáni - Růže a Kříž

Ilustrační foto
Kořeny Rosekruciánů. Jaké jsou jejich zákony a filozofie. Magické ovládání astrálního světla. Obsáhlá geneze starého mystického bratrstva, které je dnes po celém světě v různých Řádech...
Zobrazen: 13042x   24. 4. 2006, aktualizováno: 19. 5. 2008

Růže a Kříž

Původ bratří Růže a Kříže - Rosekruciáni

Původ legendárního řádu bratří Růže a Kříže je zahalen temnotami více než u kterékoli jiné tajné společnosti. Báje a pověsti mísí se s historickými fakty a fikce zakrývá mnohdy skutečnost tak dokonale, že není mnohdy ani možno dospěti k přesnému a positivnímu pochopení události. Chceme-li tedy na tomto místě pochopiti podstatu tohoto záhadného bratrstva, nesmíme se vyhnouti ani legendám na tento řád se vztahujícím, neboť rozlišení symbolu od pravdy je v každém případě více než nesnadné.

Fama Fratesnitatis

Podle pověsti, uvedené v díle „Fama Fraternitatis" byl rosekruciánský řád založen jakýmsi Christiánem Rosenkreuzem. Jméno toto je pravděpodobně pseudonym. Tento muž měl se naroditi kolem roku 1323 a roku 1374 napsal prý knihu „Fraternitas Rosae-Crucis". Zemřel ve věku 106 let a svými spolubratřími byl pochován na skrytém místě. Jeho hrob byl prý objeven až po stodvaceti letech.

Christian Rosenkreutz

pocházel prý z chudé šlechtické rodiny a byl vychován v jakémsi klášteře, odkud se ve věku šestnácti let vydal v průvodu jednoho mnicha na cestu do Orientu.

Navštívil Kypros, Palestinu, Jeruzalém, Karmel, Libanon, Damašek a Damkar v Arabii, kde po tři leta studoval vědu magů. Když odjížděl z místa svého učeliště do Egypta a Maroka, byl tam již očekáván mistry. Ti ho zasvětili do svého umění a prozradili mu vysoké poslání, které ho očekává. S magickými knihami, které od nich obdržel, vrátil se přes Španělsko do Německa, kde se třemi stejně smýšlejícími bratry založil v první polovině XIV. století pověstný řád Růže a Kříže. Později byli přibráni další čtyři členové, takže řád zvýšil počet svých bratrů na osm. Roku 1484 (podle jiných 1434) zemřel zakladatel bratrstva a byl tajně pohřben. Společnost pokračovala dále ve své práci a za 120 let po smrti Rosenkreutzově odhalili prý bratří ve spolkovém domě staré sklepení, v němž nalezli mrtvolu svého zakladatele a u ní rukopisy s výkladem esoterních arkan bratrstva.

Tolik sděluje „Fama Fraternitatis".

Christian Rosenkreutz

Avšak Christian Rosenkreutz může býti postavou imaginární a založení společnosti pouhou fikcí. Zmíněná legenda dala by se i posuzovati jako symbolické líčení, zkonstruované pouze proto, aby upozornil na společnost Růže a Kříže, která snad existovala již od pradávna, překročivši v minulosti Svatý Graal, starý gnosticismus, esoterismus řecký a egyptský; její počátek ztrácí se snad v mlhách kulturní předhistorie ...

Jest toto bratrstvo jen následkem spisů Andreaeových, aneb existovalo již roku 1484 v Dánsku, jak tvrdí Fortuyn ve svém díle „Guildarum Historia"? Přes množství zpráv, jež mohou nebo nemusí býti legendami, musíme se přidržeti pouhých historických fakt, které - nehledím-li ovšem na existenci znaku Růže a Kříže již v prvních dobách křesťanství a na existenci tajné společnosti magů, založené roku 1510 Jindřichem Korneliem Agrippou z Nettesheimu v Londýně - nabývají věrohodné podoby teprve počátkem XVII. století, kdy se toho bratrstvo po prvé veřejně projevilo.

Roku 1608 existovalo v Norimberku tajné bratrstvo, zvané „Militia Crucifera Evangelica", založené roku 1598 Simonem Studionem a kryjící se symboly Růže a Kříže. Roku 1614 a 1615 objevuje v Německu první rosekruciánská manifestace, jež zřejmě prozrazuje protipapežskou tendenci. Vyšla pravděpodobně z kapituly Kasselské, založené hrabětem Mauricem Hesse Casselem. Členy této kapituly byli i Michael Maier a Valentin Andreae. Účinek jejich manifestů zvaných „Fama Fraternitatis" a „Confessio Fraternitatis" byl nečekaně mohutný. Oba spisy nalezly četné odpůrce a obhájce v tehdejším vědeckém světě.

V téže době Michael Maier, osobní lékař císaře Rudolfa II. a horlivý zastánce Rosekruciánů, odjíždí do Anglie a navazuje styky s anglickým hermetickým filosofem Robertem Fluddem, jehož pověřil založením lóže v Anglii.

Manifestace Rosekruciánů

Roku 1623 objevuje se první manifestace Rosekruciánů ve Francii a hnutí se šíří mohutně i do Holandska. Robert Fludd, pověřený Maierem činností v Anglii, shromažďuje vbrzku kolem sebe nové žáky a členy bratrstva. Nejznámější z nich je sir Francis Bacon, autor díla „Nova Atlantis" a Thomas Vaughan, překladatel Famy a jeden z prvních tohoto bratrstva, třebaže to v předmluvě k Famě popírá.

Kolem roku 1645 angličtí rosekruciáni Elias Ashmole, Robert Moray, William Lilly, Thomas Warton, Georges Warton, William Oughtred, John Prarson, John Herwitt a několik jiných zakládají společnost, jejímž přiznaným cílem bylo studium přírody; zasvěcení zůstávalo přísně tajené a bylo vyhrazeno pouze zasvěcencům a podáváno ve formě čistě alegorické. Inkvisiční útisk nutil bratrstvo ke krajní opatrnosti a ke stálému vymýšlení nových cest a forem, za nimiž by se kryli. Tak roku 1646 Ashmole řeší problém bratrstva tak, že vstupuje se svým kruhem do bratrstva zednického. Vymáhá si potom povolení pro společnost Růže a Kříže, aby se mohla scházeti v místnostech tohoto zednického bratrstva, kryje svou společnost jeho znaky a zavádí zednické termíny k alegorování všech okultních prací.

Takto byl dán podnět k vytvoření zednářského bratrstva spekulativního rázu. Vliv přidružených rosekruciánů dosáhl v zednářských lóžích takové síly, že reforma svobodného zednářství roku 1717 musí býti považována za dokonalé vítězství rosekruciánského ducha v těchto společnostech.

Přesto však opravdoví rosekruciáni oddělili se od takto vzniklých svobodných zednářů a používali jich jen k výběru nejlepších členů pro své kapituly. Takto vnikly do soustavy zednářské stupně nazvané Rytíři Růže a Kříže, rytíři Orla a Pelikána, princové Růže a Kříže, jako nejvyšší tituly.

Rosekruciáni a Zednáři

Od toho okamžiku, kdy se Rosekruciáni skryli za spekulativní zednářství, přestali se obraceti k veřejnosti a k vědě přímo, nýbrž činili tak prostřednictvím rozmanitých soustav zednářských a tajných společností, k nimž vysílali své zástupce, jakými snad byli Saint Germain, Cagliostro, nebo Martines de Pasqualis, zakladatel řádu Vyšších Neznámých, nové to spojky nebo prostředníka původního bratrstva Růže a Kříže.

Nové řády rosekruciánské, vznikající od roku 1875 vlivem renesance okultního studia, nelze ovšem považovati za autentické, byť se i prohlašovaly za přímé následovníky Rosekruciánů XVII. století.

Dějiny rosekruciánského hnutí poukazují tedy přímo i na vztah původního bratrstva Růže a Kříže k ostatním esoterním společnostem, jmenovitě k Svobodnému zednářství. Bylo by však největším omylem, kdybychom ztotožňovali Rosekruciány s některými stupni zmíněných řádů, nebo dokonce i celými lóžemi, ať již jest jejich titul jakýkoliv. Posvátná a geniální symbolika Rosekruciánů zachovala se sice v rituálech mnohých esoterních společností zcela neporušena. To však neznačí, že nositel takové symboliky by byl zasvěcencem, nebo měl jakýkoliv přímý či vědomě nepřímý vztah k bratrům Růžového Kříže. Tajné společnosti zednářského typu, od nichž se nečekalo ani nežádalo nic se strany jejich přímých organisátorů a inspirátorů, byly pouhou rouškou a nevědomým prostředníkem mezi exoterním a esoterním světem a nemůže jim býti v žádném případě zazlíváno neporozumění pro vznešené symboly, jež nesou, o nic více než kterémukoliv laikovi.

Zákony Rosekruciáni

K snadnějšímu pochopení vnitřní organisace tajeného bratrstva Růžových Křižáků uvádíme stručný výtah z článků a reformačních zákonů uveřejněných ve spise: „Bereitung des Philosophischen Steins" (Breslau 1714):

  1. Bratrstvo, jež se skládalo z 23 bratří, má býti zesíleno na 63 členů.
  2. Žádný z bratrů nemá se dotazovati druhého bratra po jeho víře.
  3. Nový imperátor se volí doživotně, nikoliv na 10 let, jak tomu bývalo dříve.
  4. Imperátor musí míti v seznamu jména a adresu každého bratra, aby v případě potřeby se mohli chrániti. Volba imperatora se děje podle stáří.
  5. Bratří nesmí voliti jiného bratra bez imperatorovy pečeti.
  6. Každý učedník nebo bratr má býti poslušen představeného.
  7. Vyjma v neděli nesmí bratři společně jísti, nepracují-li společně.
  8. V případě volby nového bratra se zakazuje, aby otec volil svého syna nebo bratr bratra, nevyzkouší-li dokonale jeho povahu.
  9. Bratří nesmějí nikomu dovoliti pracovati, nevyzkouší-li dříve jeho povahu.
  10. Chtějí-li bratří učiniti někoho svým nástupcem, má tento učiniti vyznání v některém z templů vystavěných nákladem bratrstva, zůstati po dvě léta učedníkem a pozvolna se poučiti o velikosti bratrstva. Pak budiž informován imperator o učedníkovi, aby v příslušný čas mohl vyslati dva či tři bratry s pečetí, kteří by ho do svazu přijali.
  11. Řádový pozdrav zní: „Ave frater." Druhý odpoví: „Rosae et Aureae." Prvý dodá „Crucis." Pak prosloví společně: „Benedictus Dominus Deus noster, qui nobis dedit signum." Pak prokáží se svými pečeťmi. Bylo-li pozdravu nebo pečeti zneužito, nutno ihned prchnouti a nevrátiti se již do původního příbytku.
  12. Nově přijatý bratr má složiti přísahu v domě bratrstva a pak býti odměněn Lapisem, jehož má být tolik, aby mohl 60 let poctivě žíti. Pak má počíti s prací, když byl slíbil, že kamene nezneužije v žádném případě.
  13. Zakazuje se, aby bratří publikovali něco o řádovém tajemství a umění bez kontroly bratrstva.
  14. Mluviti o tajemství smějí bratří mezi sebou jedině na místě uzavřeném.
  15. Bratr může dáti bratru Lapis jenom zdarma.
  16. Zakazuje se konati před kýmkoliv projekce, není-li tento členem bratrstva.
  17. Bratří se mají pokud možno vyhýbati důvěrným stykům a ženám. Touží-li někdo po ženě, má si ji vzíti za manželku, ale jen aby s ní rozumně žil.
  18. Bratří nesmějí vyvolávati u lidí nenávist a extase, ani dotýkati se věci, jež se obyčejnému člověku zdají čarami.
  19. Zakazuje se podati Lapis těhotné ženě, ježto by předčasně porodila.
  20. Zakazuje se užívati Lapisu při honu.
  21. Zakazuje se, aby se bratr doprošoval milosti u kohokoliv, má-li u sebe Lapis.
  22. Zakazuje se vyráběti vzácné kameny a perly většího rozměru, než jsou obyčejné.
  23. Zakazuje se, aby někdo zjevil tajemství výroby kamene.
  24. Chtejí-li bratří, prodlévající v různých městech, navzájem se poznati, mohou o svatodušních svátcích vyjíti branou, která se nalézá proti východu slunce a zde rozvinouti praporec (s červeným křížem, jsou-li od bratrstva Zlatého Růžového Kříže, se zeleným křížem, jsou-li od bratrstva Růže a Kříže) a zde vytrvati od východu slunce a pozorovati, neobjeví-li se bratr se stejným znamením, aby se pak obvyklým způsobem oslovili.
  25. Imperator má vždy po deseti letech měniti své sídlo, jméno a příjmení.
  26. Každý přijatý bratr má změniti své jméno a přijmení a změniti Lapisem svá léta. Totéž má učiniti, cestuje-li z jedné země do druhé.
  27. Bratr nemá prodlévati více než deset let mimo svou vlast. Odcestoval-li, má oznámiti, kam se ubírá a jaké jméno přijal.
  28. S prací nemá v tomto případě začíti dříve, dokud v novém místě nepřebýval alespoň rok a neobeznámil se jak s místem, tak i s lidmi. Vždy má prchati před lidmi zvanými „professores ignorantes".
  29. Žádný z bratří nemá nikomu ukazovati své jmění..
  30. Bratří se mají dáti obsluhovati raději lidmi staršími; tito však nesmějí pracovati samostatně.
  31. Chtějí-li bratří změniti svou podobu, nechť tak učiní teprve tehdy, když byli odcestovali do jiné země; tam nechť setrvají tak dlouho, až se navrátí do své původní podoby.
  32. Stolují-li bratří společně, má je jejich hostitel všemožně poučovati.
  33. Bratří mají se podle možnosti sejíti o svatodušních dnech v domech bratrstva a sděliti si mimo jiné imperatorovo jméno a sídlo.
  34. Cestují-li bratří, nemají se stýkati se ženami, nýbrž s jedním nebo dvěma dobrými přáteli, kterým však nutno o bratrstvu mlčeti.
  35. Chtějí-li bratří odcestovati, není nutno oznamovati cíl své cesty ani prodávati věcí, jež nemohou vzíti sebou. Nechť sdělí domácímu, aby věci rozdal chudým, nevrátí-li se do šesti týdnů.
  36. Cestující bratr nesmí míti u sebe nic v olejné, nýbrž jen v práškovité formě, a to v prvé projekci v kovové skřínce, uzavřené kovovou uzávěrkou.
  37. Bratr nesmí u sebe nositi zjevného popisu žádné operace, týkající se magisteria Růže a Kříže.
  38. Při cestování nesmějí bratří požíti ničeho, co by dříve neochutnal hostitel; není-li to možno, nechť požijí ráno, dříve než vejdou, gram známého jim léku, načež mohou bezstarostně jísti.
  39. Žádný bratr nesmi podati cizímu nemocnému Lapis v šesté projekci, leč jen bratřím Růže a Kříže.
  40. Před cizími lidmi nechť se bratr staví nevědomým a nováčkem.
  41. Může-li bratr pracovati s jiným bratrem, má se vystříhati cizí pomoci.
  42. Zakazuje se přijímati do řádu ženaté muže, nebo takové, kteří mají mnoho přátel. Musí-li to již býti, nechť složí zvláštní slib, že nic nevyzradí, pod trestem, který mu uloží Imperator.
  43. Po dosažení desetiletí mohou bratří, kteří si chtějí zvoliti nástupce, přijmouti tyto za učedníky a nechati je pracovati. Nástupci se však mohou státi teprve, když byli přijati do bratrstva.
  44. Byl-li nešťastnou náhodou nebo neopatrností člen bratrstva vypátrán nějakým panovníkem, má se podrobiti spíše smrti, než vyzraditi tajemství.
  45. Obvyklá slavnost přijímání nového bratra má se konati v chrámě vystavěném nákladem bratrstva za přítomnosti šesti předem určených bratří. Nový bratr budiž však po tři měsíce poučován, než dostane palmovou ratolest, odznak míru, a po trojím políbení budiž mu řečeno: „Milý bratře, nařizujeme ti mlčenlivost." Když se tak stalo, bratr, oděný v pontifikální roucho, poklekne před Imperatorem, se dvěma pomocníky, to jest s učitelem po straně pravé a jiným žákem po levici a řekne:„Já, N. N., slibuji věčnému a živému Bohu, že tajemství, jež mi bylo sděleno, nezjevím nikomu, nýbrž je zachovám po celý život zapečetěné přirozenou pečeti, jakož i že nic nezjevím o jeho účincích, pokud mi budou známy z písemného odhalení nebo z vašeho poučení, ani že něco prozradím o stavu našeho bratrstva, ani místa, ani jména, ani příjmení Imperatorova. Také nikomu neukáži Kamene. V tom vše slibuji zachovati mlčení i za nebezpečí svého života."
  46. Pak jeho učitel mu ustřihne sedm chomáčů vlasů, zapečetí je v sedmi papírcích a odevzdá je Imperatorovi k uschování.Druhého dne jdou bratři do příbytku nového bratra, kde stolují, aniž by se dříve pozdravili nebo promluvili slova. Teprve když odcházejí, řeknou:„Frater aureae vel rosae, Deus sit tecum perpetuo silentio, Deo promisso et nostrae sanctae Congregationi." Tento obřad se opakuje po tři dny.
  47. Po těchto třech dnech podělují podle svého uznání chudinu.
  48. Pak mohou zůstati v domě bratrstva po celé dva měsíce, nikoliv však déle.
  49. V této době mají bratří nového druha co nejvíce poučovati.
  50. Pokud dlí v domě bratrstva, nesmějí bratří provésti více než tři extase.
  51. Při vzájemném styku mají bratří užívati jmen již přijatých při vstupu do bratrstva.
  52. Před cizími lidmi nutno však zachovati svoje pravé, křestní i rodové jméno.
  53. Nový bratr má býti vždy pojmenován jménem posledního zemřelého bratra.

Toto jsou základní články organisačních pravidel bratrstva Růže a Kříže. Vzhledem však k datu jejich uveřejnění, nelze je považovati za původní, nýbrž za značně rozšířená. Z původních, pokud je nám známo, možno uvésti sedm základních článků nebo příkazů:

  1. Zdarma léčiti nemocné.
  2. Šatiti se podle obyčeje kraje, v němž přebývají a zachovávati absolutní diskretnost o příslušnosti k bratrstvu vůči profánním.
  3. Shromážditi se jednou ročně v domě „Sancti Spiritus", nebo odůvodniti svou eventuální nepřítomnost.
  4. Užívati značku RC jako pečeť, heslo, titul a poznávací znamení společnosti.
  5. Vybrati si svého následovníka, jenž nastoupí po smrti bratra.
  6. Utajiti hrob každého bratra, jenž zemře v cizině.
  7. Udržeti bratrstvo v tajnosti po 120 let; zanikne-li někdy společnost, může býti znovuzřízena u hrobu svého zakladatele.

Kiesewetter ve svých dějinách řádu Růže a Kříže mluví ještě o jiných poznávacích znameních tohoto bratrstva. Byla to především šňůra z černého hedvábí, nošená v knoflíkové dirce, nebo stuha se zlatým křížem a růží, zavěšená kolem hrdla pod šatem, aby byla skryta před profánními. Jiným znamením byla prý malá tonsura vyholená mezi čelem a vrcholem hlavy, kterou prý bratří často zakrývali vlásenkou.

Jiné bezesporně autentické, ač trochu obrazné pojednání o životě bratrstva Růže a Kříže uveřejnil anglický rosekrucián Robert Fludd. Ve spise „Summum bonum" píše o bratrstvu takto:

„Bratří Růže a Kříže bydlí v domě čili chrámu Moudrosti, jenž je položen na hoře Rozumu a jejich učitelem je Duch Svatý. Proto znají pravou magii, kabbalu i alchymii. O tomto domě bratrstva píše již Písmo Svaté. Šalamoun nepovažoval jej za dílo lidské, nýbrž za výtvor duchovní a podle něho byla vytvořena archa úmluvy, jakož i chrám Šalamounův, a také člověk, v němž Duch Svatý přebývá. Vybudování takovéhoto chrámu pomocí Bratrstva znamená odhaliti tajemné skály moudrosti aneb mystického vědění o Kameni patriarchů, jenž se také zove domem božím. Běží tedy o vybudování duchovního domu nebo paláce na skále rozumu. Tato kamenná mystická stavba se jmenuje Betlehem. Bratří, kteří se stali vnitřními, duchovními kameny z kamenů zevnějších, to jest díly společné skály moudrosti, získávají schopnosti propůjčovati všemu pozemskému nový život.

Tvůrce této budovy nese jméno Architekt a každý bratr pracuje současně jako stavitel na dokonání této započaté stavby podle slov apoštolových. Podle milosti boží, jež mi je dána, jako moudrý stavitel položil jsem základ; jiní pak pracují na něm dále. Každý však měj dobrý zřetel, jak na něm stavíš. Základ nemůže však žádný položiti, kromě toho, kterýž položen jest a jenž jest Kristus Ježíš."

Jiný, ač bohužel poněkud pozdní dokument, jenž by se mohl vztahovati na organisaci Bratrstva je přijímací protokol sepsaný roku 1794 na ostrově Mauritiu hrabětem de Chazal se Sigismundem Bactstromem. Překlad tohoto protokolu zní:

„Ve Jménu pravého a jediného Boha, projeveného v Trojici, já Sigismund Bactstrom, skládám zde slib způsobem nejupřímnějším a nejslavnostnějším, že po celou dobu svého přirozeného života budu věrně dbáti následujících článků, užívaje co nejlépe svých vědomostí a schopností v jejich duchu; potvrzuji přísahou i svým vlastnoručním podpisem tuto listinu.

Člen jedné z nejúctyhodnějších, nejvznešenějších, nejstarších a nejmoudřejších společností „Hledačů božských, duchovních a přírodních pravd", (která před dvěma a půl stoletími, to jest roku 1490 se oddělila od Svobodných Zedníků a později se s nimi sloučila ve stejném duchu pod denominací „Bratří Růže a Kříže" (Fratres Rosae Crucis), to jest bratří, kteří věří ve velkou oběť, kterou učinil Ježíš Kristus na růžovém kříži, poskvrněném a posvěceném Jeho Krví pro spásu duchovní přírody) uznal mne za hodna býti přijat do jejich ctihodné společnosti a sdíleti jejich vznešené znalosti.

Zavazuji se tuto způsobem nejslavnostnějším:

  1. Chovati se stále bezúhonně, jak se má chovati ctihodný člen, střídmě a zbožně, a snažiti se dokázati vlastními prostředky společnosti svou vděčnost za vyznamenání, jež mi bylo uděleno, a to po celou dobu svého přirozeného života.
  2. Budu se chrániti všeho, co by mohlo zavdati příčinu k zesměšňování, urážkám, nebo persekuci této vznešené společnosti. Nikdy nedám otevřeně najevo, že jsem jejím členem a neodhalím nikdy jména a identity členů, jež znám dnes, nebo jež snad poznám později.
  3. Přísahám slavnostně, že po celý život svůj nezveřejním tajné zasvěcení, jehož se mi dostalo a jež mi bude v budoucnu dáno společností nebo některým z jejích členů, byť by i soukromě, ale že budu povazovati naše tajemství za posvátná.
  4. Slibuji, že budu vzdělávati pro dobro lidí dobré vůle, dříve než opustím tento život, jednu nebo osoby mimo naše tajné bratrstvo. Dám jim iniciaci a přijmu tuto nebo tylo osoby jako učedníky do naší společnosti stejným způsobem, jako jsem byl sám zasvěcen a přijat, ale s podmínkou, že to budou osoby, jež mohu považovati za zasvěcení hodné, ducha přímého a dobře smýšlejícího, bezúhonného života, zbožného chování a vědychtivé.
  5. Prohlašuji, že započnu s dovolením Božím Veliké Dílo vlastníma rukama, jakmile okolnosti, zdraví, příležitost a čas mi to dovolí.
  6. I. Proto, abych činil dobře, jako každý věrný služebník.
    II. Proto, abych si zasloužil důvěru, kterou mi projevila Společnost, přijavši mne jako učedníka.
  7. Mimo to slibuji co nejslavnostněji, že jestliže Veliké Dílo dokončím, že nezneužiji veliké moci, které dosáhnu, abych oslavil nebo povýšil svou osobnost, abych se snažil býti znám po celém světě nebo vyhledával tituly, vznešenost či slávu, neboť to vše je marné a pomíjející. Zavazuji se vésti skromný a uspořádaný život, jak má žíti každý křesťan i kdyby se mu nedostalo tak velikého světského dobrodiní. Věnuji největší část svých přebytků do nekonečna množitelných dílům soukromé charity, starým a osudem zkoušeným lidem, chudým dětem a především adoraci Boží a k nejlepšímu konání; vyvaruji se podporovati lenost a veřejnou žebrotu z profese.
  8. Sdělím každou novinu nebo objev, vztahující se na naše Dílo, nejbližšímu členu naší společnosti, a ničeho nebudu před ním skrývati, již z tohoto důvodu, že on jsa jejím ctihodným členem, nemůže mi přivoditi újmu. Jinak zachovám o těchto objevech tajemství vůči každému.
  9. Slibuji mimo jiné slavnostně, že stanu-li se Mistrem, nebudu podporovati, vydržovati nebo pomáhati pomocí zlata nebo stříbra kterékoliv vládě, královi nebo suverénovi, ani kterémukoliv lidu nebo straně, aby revoltovala proti straně jiné. Ponechám veřejné záležitosti jejich přirozenému vývoji a milosti Boží, který má sám a jediný vládnouti těmto událostem podle toho, co bylo řečeno ve zjevení Svatého Jana, jehož vyplnění jest jisté. Nebudu se mísiti do záležitostí vlády.
  10. Nedám stavěti kostelů, kaplí a nemocnic, neboť podobných děl veřejné charity, poněvadž institucí tohoto druhu je již počet dostatečný, jen kdyby bylo jich náležitě využitkováno. Nebudu nikdy vydržovati kněze nebo chrámového služebníka, abych je neučinil ještě zpupnějšími a nestoudnějšími, než již jsou. Prospěji-li ctihodnému knězi v okamžité tísni, budu ho posuzovati jen podle jeho osobního neštěstí. Nebudu činiti dobrodiní, abych o sobě dal věděti, nýbrž budu tak činiti skrytě a tajně.
  11. Slibuji, že nebudu nikdy nevděčným ke ctihodnému příteli a bratru, který mne přijal a zasvětil, ale že ho budu respektovati a mu pomáhati v mezích svých prostředků stejně, jako oni zavázali přítele, jenž je přijal.
  12. Budu-li cestovati po moři nebo po zemi a potkám-li osobu, vydávající se za bratra Růže a Kříže, vyzkouším, může-li dáti uspokojující odpověď o universálním ohni přírody, o našem magnetu, kterým jej přitahujeme tvarem soli, zná-li naše Dílo a zná-li universální rozpouštědlo a jeho užiti. Odpoví-li uspokojujícím způsobem, dám se poznati jako bratr naší společnosti. Jsou-li jeho znalosti a zkušenost vyšší, budu ho ctíti a respektovati jako vyššího bratra.
  13. Bude-li se líbiti Bohu a dovolí-li mi dokončiti Veliké Dílo mýma vlastníma rukama, vzdám mu pokornou modlitbu díků a vděčnosti a zasvětím svůj čas a své prostředky dobročinnosti a získávání pravých a užitečných vědomostí.
  14. Slibuji slavnostně, že nebudu podporovati ani zlo, ani prostopášnost, ani poskytovati tekutého zlata osobě oddávající se takovýmto zhoubným praktikám, neboť to by znamenalo pracovati spíše proti Bohu, než pomáhati stvoření lidskému.
  15. Slibuji, že nedám nikdy metalické medicíny shora zmíněné k transmutaci žádné bytosti žijící ani jeden grán, nebyla-li zasvěcena a přijata jakožto člen a bratr Růže a Kříže.
  16. Přijímám a z vlastní vůle se zavazuji dodržovati všechny uvedené články, jež mi byly dány jedním ctihodným bratrem naší společnosti tak, jak je on sám přijal. Podpisuji toto svým jménem a potvrzuji svou pečetí. Nechť Bůh mne osvítí. Amen. S. Bactstrom, L. S.
  17. Byl jsem přítomen a přijal jsem pana Sigismunda Bactstroma, doktora věd fysických, jakožto činného člena a bratra, vyššího než učedníka, s ohledem na jeho pokročilé znalosti, což ověřuji svým jménem a svou pečetí.

Mauritius 12.září 1794 De Chazal F.R.C.

Na tento pozoruhodný dokument, pocházející z pozdní doby dějin Růže a Kříže, nutno pohlížeti velmi opatrně. Článek 4. Bactstromova závazku doplněn jest poznámkou, kterou jsme v nahoře citovaném přehledu neuvedli, neboť odůvodňuje dlouhým rozkladem práva žen, jež prý mohou býti přijaty do svazku Bratrstva Růže a Kříže. Uvážíme-li zásadní a kategoricky odmítavé stanovisko původních rosekruciánů k této otázce, mohli bychom usuzovati buď na změnu názoru a tradice, nebo na poměr analogický k tak zvaným „Rosekruciánským" společnostem dnešním, které nemají ničeho společného s původním bratrstvem Růže a Kříže a svůj titul nebo jméno volily pouze jako osvědčený reklamní štít.

Toto jsou původní texty z málo jiných, jež se nám zachovaly, které by se mohly částečně vztahovati k organisaci rosekruciánského řádu. Z novějších badatelů nejpozoruhodnější teorii organisace tohoto řádu podává Max Heindel:

„Jako všechny ostatní řády sleduje bratrstvo Růže a Kříže kosmické zákony, číslo 13 jest v jeho organisaci velmi důležité. Tak jako je slunce obklopeno ve své dráze dvanácti zvířetníkovými znaky, tak jako Ježíš byl obklopen 12 učedníky, sestává i řád Rosekruciánů z dvanácti bratří a jednoho, který jako hlava řádu je současně členem vyššího cyklu hierofantů všech vyšších mysterií. Tak jako dvanáct koulí dokonale skrývá třináctou, tak skrývá i 12 bratří třináctého před světem, a ani žáci mysterií nikdy jej nevidí. Při nočních obřadech v Templu, cítí ale všichni jeho přítomnost, když vstoupí a jeho příchod je znamením k započetí obřadů."

Kosmické dělení lidského vývoje

odpovídající sedmi planetám a jejich vývojovým periodám, to jest sedmi tvůrčím „dnům" a pěti „nocím", odpovídá, jak dovozuje Theodor Fechner, i sedmi malým a pěti velkým mysteriím antických iniciačních středisek. Podle téhož řádu z dvanácti bratří Růže a Kříže sedm působí ve světě, ukáže-li se toho potřeba při evoluci lidství. Nepůsobí však proti vůli a přáním nikoho, nýbrž podporují a posilují dobro všude, kde se s ním setkají. Ostatních pět bratří neopouští prý nikdy chrám a přestože mají fysické tělo, vykonávají všechnu práci, jsouce odloučeni od vnějšího světa.

Jak již jméno Bratrstva udává, jest symbolem jeho snah znak Růže a Kříže, objevující se od nejstarší doby lidských dějin. Nemůžeme lépe vystihnouti účel a smysl Bratrstva rosekruciánského, než rozborem jeho základního symbolu.

Kříž značil v době předhistorické hieroglyf ohně. V Egyptě byl symbolem stvořitele, avšak primitivně kreslený kříž podržel i tam význam ohně. Také bylo používáno pro myšlenku Stvořitele obrazu kříže v kruhu. Kříž nacházíme ve všech kulturách celkem v 38 tvarech a vždy znamená oheň, život, pohyb, čas, sílu, bytí, vyšší bytost, stvoření.

Růže jest nejoblíbenější květina lidstva. Starověk ji zasvětil Venuši, Isidě, přírodě, jedné z Višňuových žen, středověk Panně Marii. Symbolisuje především ženu, princip trpný, ženské božství, přírodu.

Růže a Kříž, sloučeny v jeden symbol, podávají tedy tyto hlavní významy:

  1. Kladný kříž - záporná růže: Životy spojení dvou rozdílných principů.
  2. Kříž-oheň, růže-věčnost kruhu: Věčný oheň.
  3. Kříž-síla, růže-krása, harmonie: Síla vznikající z harmonie a krásy.
  4. Kříž-polarisace, diferenciace, růže-spojené kruhy, vibrace, teplo, věčnost: Smrt nepřekáží životu.
  5. Pětiplátečná růže označuje pentagram, symbol člověka. Jako celek s křížem značí: Ukřižovaného aneb živého člověka.
  6. Číslo pět vzniká však ze čtyřky a jedničky, čísla Stvořitele a čísla bytosti těhotné životem. V tomto smyslu lze symbol čísti: Slunce ji stvořilo a růže stvořila, čili Bůh stvořil ženu, růži, Isidu, Přírodu, a ona přivedla na svět Bohočlověka. Hle, symbol hermetické cirkulace, symbol věčného zdokonalování ohněm bolesti!
  7. Číslo pět však může také vzniknouti ze tří a dvojky, z čísla mužského a z čísla ženského. Pak lze symbol čísti: Spojení jest korunou síly, spojení je středem ohně.

Všímáme-li si číselných hodnot obsažených v symbolu, pak čtyřka kříže a pětka růže udává devatero: zákon a věda tvoří zasvěcení. Čtyřka kříže a dvě plus tři růže vyjadřují zákon sjednocení a plození.

Jiné řešení uvažuje symbolický význam kříže podle křesťanského názoru. V tomto smyslu lze symbol čísti: Kříž, oběť a ráže, živá příroda plodí lásku a vytváří tak oběť lásky. Kříž, oběť a růže, láska vyjadřuje lásku v oběti a smrti a oběť a smrt v lásce.

Rosekruciánské symboly

Rosekruciánských symbolů, původních i domnělých, jest nespočet, takže uvádění jen hlavních přesahovalo by daleko rozměr tohoto díla. Pro Bratrstvo Růže a Kříže jsou nejtypičtější ony, které se vztahují přímo k Velikému Dílu, k vyrovnovážení protikladných principů. Nejproslulejší jsou tyto symboly:

  • Dvě holubice se spojenými zobáky a s nápisem: Amat et Castigat.
  • Hodiny, jichž ručičky ukazují na dvojku a nápisem: Ultima Secunda.
  • Dvě palmy, jichž koruny se sbližují. Nápis: Blanda se pace salutant.
  • Had plazící se vzhůru po kříži. Nápis: Pharmacorum non venerum.
  • Muž a žena pod křížem s korunou na vrcholu; po kříži plazí se had.

Symbolika rosekruciánů jest mnohdy velmi tajemná. Lasenic praví k tomuto předmětu v pojednání o rosekruciánské symbolice:

„Uvážíme-li, že v XVI. století všechny směry okultní, nesrovnávající se s katolicismem a protestanstvím byly krutě pronásledovány, pochopíme snadno naprostou nutnost tajemné symboliky zasvěcenců, pod jejímž pláštíkem skrývala se nesmrtelná pravda. Rosekruciáni položili růži, zobrazující lásku, do středu symbolu křesťanství, aby dokumentovali prvky i tohoto náboženství, jež skrývá také věčnou pravdu, jako téměř všechna vyznání předchozí. Položili růži doprostřed kříže, a k jeho patě položili kotvu, naději, že bude pochopeno jejich svaté učení, učení, jehož tradice dědí se po tisíce a tisíce let, z pokolení na pokolení a jež je nesmrtelné, poněvadž je Pravdou. A právě tak je i nesmrtelno bratrstvo této pravdy. Žije dále a bude žíti, neboť jeho stoupenci slouží nezměnitelnému božstvu všech věků ..."

Jiným symbolem je kříž, na němž je zavěšeno sedm růží

Za ním je zakreslena pěticípá hvězda, jejíž dva paprsky směřují k zemi. Pětka se sedmičkou symbolisují takto dvanáct tvůrčích hierarchií, nebo sedm a pět bratří, z nichž sedm má poslání sířiti lásku na světě. Jsou podporováni pěti zbývajícími, kteří jako hvězdy svítí do noci jejich dnů a posilňují je na jejich cestě. Jiné symboly jako na příklad kříž v kruhu a hexagram poukazují zřejmě na bipolaritu všeho dění.

Pojednání o učení a filosofii bratrstva Růže a Kříže počneme pozoruhodným dokumentem, líčícím zastřeně trpné, přijímající, posistické meditace. Nepotřebuje ani úvodu, ani komentářů. Jest to pojednání autora, jenž se podepisoval Ruysbrock Podivuhodný a je nazván:

Svěcení a hierarchie skutečných Rosekruciánů

Vítězi, praví Duch Svatý v Apokalypse, dám tajnou mannu a bílý oblázek a na oblázku jméno nové, jež není nikomu známo kromě toho, jenž je obdrží. Vítěz je ten, kdo překročil a přemohl sebe sama a všechny věci. Tajná manna značí vnitřní pocit, nebeskou radost. Oblázek je malý kamínek, jejž možno sešlápnouti nohama (calculus-calcare) bez jakékoliv bolesti. Kamínek ten je bílý a lesklý jako plamen, kulatý a nekonečně malý, hlazený, po všech stranách a podivuhodně lehký. Jeden ze smyslů tohoto kamene může býti symbolem Ježíše Krista. Ježíš jest nevinností věčného světla. Jest nádherou Otce, jest zrcadlem bez kazu, v němž žijí všichni žijící. Vítězi nadsmyslnému dán je tento oblázek bílý, život sebou nesoucí, vznešenost a pravdu. Oblázek podobá se ohni. Láska Slova věčného je láskou ohně; tento oheň naplnil svět a chce, aby všichni duchové hořeli v něm. Jest tak malý tento oblázek, že lze jej pošlapati nohama, aniž bychom jej cítili. Syn Boží potvrdil etymologii slova calculus. Poslouchaje až do smrti a až do smrti kříže, zničil sám sebe. Ne více člověk, ale zemský červ, potupa rodu lidského a nenáviděný lidem. Položil se pod nohy židů, kteří jej pošlapali, aniž by to cítili. Kdyby byli poznali Boha, nebyli by postavili kříž. A stejně jest i dnes: Malý jest Ježíš a ničím není ve všech těch srdcích, kteréž jej nemilují.

Tento vznešený malý oblázek je kulatý a stejný po všech stranách. Kulatý tvar, tvar sféry, připomíná věčnou pravdu bez začátku a konce. Tato stejnost tvaru, představovaná všemi stranami sféry, označuje spravedlnost, která bude vše správně měřiti, dávajíc každému to, co si zaslouží. To, co dá malý kamének, každý si uchová na věčnost.

Tento kámen je neobyčejně lehký. Slovo Věčné neváží nic. Udržuje svou silou nebesa i zemi. Je v nitru každého, ale není obsáhnuto nikým. Ježíš je prvorozený všeho stvoření a jeho dokonalost je všechna převyšuje. Projevuje se komu chce, tam, kde je, nesen svou nezměrnou lehkostí. Naše lidství vystoupilo nad všechna nebesa a stanulo po boku Otce. Bílý kámen je dán tomu, kdo rozjímá. Nese nové jméno, jejž zná ten, kdo je obdrží.

Všichni duchové, kteří se vrací k Bohu, obdrží vlastní jméno. Jméno jest odvislé od hodnosti, více nebo méně vynikající, od zásluh a od velikosti jejich lásky.

Naše první jméno naší nevinnosti, ono, jež dostáváme při křtu, jest okrášleno zásluhami Ježíše Krista. Dosáhneme-li milosti po ztracené nevinnosti křtu, obdržíme od Svatého Ducha jméno nové, a to je jméno věčné.

Jest určitý vnitřní a neznámý rozdíl mezi tajnými přáteli Boha a jeho tajemnými dětmi. Oboje stojí přímo v jeho přítomnosti. Ale přátelé vlastní jejich zásluhy i nejvnitřnější určitým právem nedokonalé povahy. Oni volí a ovládají svůj svět se souhlasem k Bohu, jako nejvznešenější předmět své moci a svého přání. Jejich vlastnost je tedy zdí, která jim zabraňuje vniknouti do posvátné nahoty, nahoty ber představ. Jsou pokryti portréty, které představují jejich osoby a jejich akce, a tyto obrazy vsunují se mezi jejich ducha a Boha. Třebaže cítí božskou jednotu ve výlevech své lásky, mají přece jen v hloubi sebe samých pocit překážky a vzdálenosti. Nemají ani pojmu, ani lásky přímé cesty: nahota, ignorující způsob bytí je pro ně čímsi cizím. Také jejich vnitřní život, i v nejvyšších okamžicích je spoután rozumem a mírou lidskou. Je pravda, že rozeznávají velmi dobře intelektuální rozměry. Ale jednoduchá kontemplace, skloněná k božskému Světlu je pro ně tajemstvím. Obrací se k Bohu ve vášni své lásky; ale tato v základě nedokonalá vlastnost jim brání, aby hořeli v ohni. Jsouce rozhodnuti k neustálé službě Boha a jeho následování, neznají ještě touhu po vznešené smrti, kterou jest deiformický život. Činí v málo případech vnější akty toho tajemného míru, který spočívá v činnosti. Ponechávají si všechnu svou lásku pro vnitřní útěchu a nedokonalé jemnosti. Proto zastaví se na cestě a odpočívají před tajenou smrtí a nedosáhnou koruny, kterou nahá láska vkládá na hlavu vítěze.

Těší se z určité božské jednoty, cvičí se, vzdělávají se, znají svůj stav, rozlišujíce jeho vnitřní cesty a milují dráhy, po nichž stoupají. Ale neznají nevědomosti vznešené z nadšení, jež se více necítí, a krásy tuláctví skrytého v nadsmyslné lásce, osvobozené od začátku, konce a míry.

Tajemnost řádu Rosekruciánského, jeho vznešené cíle a jeho tradice, zavdaly příčinu k podivuhodným dohadům o duchovní moci tohoto bratrstva, hraničící přímo s fantastickými názory, jež se objevují i ve spisech některých autorů XVII. a XVIII. století. Tak dílo „Instruction à la France sur la vérité de l'Histoire des Fréres de la R. C." (Paris 1623) a německý spis „Ueber geheime Wissenschaften, Initiationen und neuere Verbindungen" (Altenburg 1786) píše, že původní členové bratrstva Růže a Kříže:

  1. Léčí z milosrdenství bez jakékoliv odměny.
  2. Musí se oblékati podle zvyků země, v níž se nacházejí a sejíti se každého roku jednou na společné kongregaci.
  3. Musí si nalézti nástupce, jestliže je to třeba, jenž by byl schopen je zastupovati.
  4. Míti iniciálky RC jako znak a symbol své společnosti.
  5. Naříditi, aby místo jejich hrobů zůstalo neznámo, stane-li se, že někdo z nich zemře v cizině.
  6. Udržovati bratrstvo v tajnosti pod dobu šest krát dvacet let a věřiti pevně, že tato společnost v případě, že by zanikla, může býti obnovena na hrobě a památníku jejího zakladatele.
  7. Vedle těchto, snadno vyplnitelných příkazů připisují si získání vlastností, jež Bůh až dodnes žádnému z pozemských stvoření nepropůjčil.
  8. Neboť tvrdí a ujišťují, že meditace jejich zakladatele převyšují a přesahují všechno, co bylo kdy známo, objeveno nebo zjištěno od stvoření světa, lidským studiem, božským zjevením nebo sdělením andělů. Že jsou určeni, aby dokončili budoucí zřízení všech věcí tohoto světa k nejlepšímu stavu, dříve než přijde konec.
  9. Že vlastní vědění a zbožnost vyššího stupně a jsou obdařeni zvláštními výsadami přírody, takže mohou je sdělovati jiným, uznají-li je za hodny.
  10. Že ať by se nacházeli na kterémkoliv místě ve světě, znají děj věcí, odehrávající se na ostatních místech, jako by lam byli přítomni.
  11. Nepodléhají ani hladu, žízni, stáří, nemocem, ani jiným nesnázím.
  12. Poznávají zjevením ty, kteří jsou schopni přijetí do jejich bratrstva.
  13. Že mohou žíti ve všech dobách, jako kdyby zde byli od počátku světa anebo měli žíti až do jeho konce.
  14. Vlastní knihu, v níž je obsaženo vše, co možno nalézti v knihách současných i budoucích.
  15. Že mohou donutiti nejmocnější duchy a démony, aby jim sloužili a vzíti jim silou svého kouzla perly a drahé kameny.
  16. Že Bůh je zakryl oblakem, aby je chránil před nepřáteli a že nikdo, kdo by neměl očí pronikavějších než orel, nemůže je viděti.
  17. Osmi prvním bratřím jejich společnosti dostalo se milosti vyléčiti tolik nemocných, že jejich množství bylo jim obtížné. Jeden z nich, kabbaly znalý, jak vysvítá z jeho knihy, vyléčil malomocného hraběte z Norfolku v Anglii.
  18. Bůh dal společnosti právo rozmnožiti počet svých členů.
  19. Vynalezli novou řeč, aby mohli vyjádřiti povahu všech věcí.
  20. Jejich působením rozpadne se trojitá koruna papežská v prach.
  21. Zavrhují rouhačství východu i západu a uznávají dvě svátosti s obřady prvého obnovení chrámu.
  22. Uznávají čtvrtou monarchii a císaře Římanů jako svého pána a ostatních křesťanů.
  23. Dodají mu více zlata a stříbra, než může španělský král dostati z obou Indií, jak východní, tak i západní, neboť jejich poklady nemohou býti nikdy vyčerpány.
  24. Jejich kolegium, které nazývají kolegiem Sv. Ducha, nemůže býti nikdy poškozeno, třebaže statisíce lidi je vidělo a zpozorovalo.
  25. Jejich knihovna obsahuje více tajemných knih, z nichž první se jmenuje Axiomata, druhý svazek Protheus, třetí Kolo. Dále jsou dvě knihy světa, první, přeložená z arabštiny do latiny jejich zakladatelem během jeho pobytu ve městě Damkaru, druhá, sepsaná jimi. Konečně Velký slovník, a ta, která jest jim po Bibli ze všech nejužitečnější, to jest ona, kterou držel ctihodný otec Růže a Kříže po své smrti ve své pravé ruce.
  26. Jsou jisti, přesvědčeni, že pravda jejich učení má potrvati až do posledního období světa.
  27. Konečně ujišťují, že nemluví v hádankách, ani v parabolách, že nechtějí býti považováni za novotáře. Rovněž nechť si nikdo nemyslí, že oznámení tolika pozoruhodných věcí uniklo jim následkem neobezřetnosti, nebo že by bylo sděleno ze zlomyslnosti.
  28. Pozdější autoři popisují podrobněji hrobku zakladatele bratrstva. Pozadí sklepení domu Sv. Ducha, v němž bratří nalezli pohřbeno tělo zakladatele řádu bylo ozářeno sluncem, jež bralo svoje světlo od slunce světa. V jeho záři spatřili pak na kulatém oltáři kovovou desku, nesoucí nápis:

ACRC. Hoc universi compendium vivus mihi sepulcrum feci."

A v kruhu kolem bylo pak napsáno:

Jesus mihi omnia."

Vedle toho byly tam nalezeny sošky a nápisy, z nichž první zněl

Nunquam vacuum", druhý: „Legis jugum", třetí: „Libertas evangelii" a čtvrtý: „Dei gloria intacta", hořící lampy, zvony, zrcadla různých vlastností, několik knih a rukopisů, mezi nimi slovník učení Paracelsova a miniaturní svět, zhotovený Rosenkreutzem tak, aby se ve všech svých částech a pohybech podobal světu velikému.

Na dveřích sklepení byl nápis:

Post CXX. annos patebo.

Tak označen byl rok 1604 jako letopočet obrody řádu a důvod k vystoupení bratrstva na veřejnost.

Toto sklepení, v němž odpočívala mrtvola Rosenkreutzova, mělo sedm stran a sedm úhlů. Každá ze stran byla 5 stop široká a 8 stop vysoká. Bratří rozdělili sklepení na tři části: klenbu, čili nebesa, stěny nebo strany a podlahu nebo zemi. Nebe i země byly rozděleny v trojúhelníky, jež souhlasily se stranami. Každá strana se pak dělila na deset trojúhelníků s obrazy a příslovími, jež sloužila k osvícení adeptů. Pod oltářem nalezli bratří neporušené tělo Rosenkreutzovo. V ruce držel knihu, psanou zlatými písmy na pergamenu se značkou:

F: Testamentum Fratrum Rosae et Aureae Crucis"

Na konci této knihy označena byla jména osmi bratří, přítomných jeho pohřbu.

Prvých 27 článků, jejichž původní znění je v uvedeném textu jistě značně zveličené a rozšířené fantasií transkribujících autorů z XVII. století, zachovává přes svůj dobrodružný zevnějšek dosti původních stop. Dovedeme-li čísti mezi řádky, objevíme snadno prvotního rosekruciánského ducha, obětavého až do krajnosti, jenž překonává pudy své tělesné schránky do té míry, že tato snadno odolává a přehlíží pozemské útrapy hladu, žízně a stárnutí. Objevíme legendu o člověku, jenž jsa typem tohoto ideálního bratrstva, které zná pozemské dění a jeho myšlenkové procesy v jejich původní podstatě, typ člověka, jenž osvobodiv se od exoterismu symbolů, obrazů a fantasií, dovede je tím lépe pochopiti a jim se přizpůsobovati. Tato schopnost je pak „oblakem božského", který zakrývá Činy a myšlenky zasvěcencovy za šat doby, representovaný celým arsenálem rituálních počinů každého dne, jejichž obřadnost si již člověk dneška ani neuvědomuje, neboť mu zevšedněly více, než cokoliv jiného.

Zdaž není kniha, ve které je napsáno vše, co kdy bylo napsáno a napsáno bude, onou knihou, kterou se inspirovali všichni opravdoví geniové a zasvěcenci, totiž knihou přírody, aneb lépe přírodou samotnou. Pro tuto knihu bylo nutno nalézti - nikoliv vytvořiti - novou řeč, jazyk, který vyjadřuje a vystihuje povahu všech věcí, jazyk, o němž se zmiňuje Genese v legendě o Adamovi před jeho pádem, kdy byl schopen rozuměti přírodě a všemu tvorstvu, neboť s ním mluvil a dával mu jména.

Druhá část textu, popisující hrobku Rosenkreutzovu, zdá se býti všestranně symbolickou.

Legenda o nalezení mrtvého zasvěcence, v jehož rukou spočívá iniciační text vzácné hodnoty, má svoje obdoby v báji o egyptském Osiridovi a Hermovi, jenž bývá zván Trismegistos. Nesnaží-li se autoři legendy touto alegorií ztotožniti Rosenkreutze s Hermem, poukazují při nejmenším na tento starší fakt, aby upozornili na stáří svého zasvěcení.

Hrobka má 7 úhlů a 7 stran. Sedmička, kabbalisticky druhá oktáva vývoje, jednička druhého jeho stupně znásobuje se sedmicí druhou na číslo 49, jehož hermetický součet dává číslo 13. fixované již v Písmě počtem účastníků Poslední Večeře.

Tři díly sklepení poukazují na tři základní principy dění, z nichž každý na důkaz své dokonalosti jest označen desítkou, symbolem dokonalosti, vzniklým ze základní trojnosti.

Kniha „Starke Erweise aus den eigenen Schriften des Hochseligen Ordens Gold und Rosenkreutzer für die Wahrheit, dass seine in Gott ruhende Väter von ewigen Thät und Wirksamkeit sind. Von einem ächten Liebhaber des wahren Lichts", (Wien, Regensburg, Berlin 1788), tvrdí, že vědění rosekruciánů pochází již od starozákonních praotců, jako byli Adam, Noe, Abraham, Isák, Mojžíš, Aaron, Jošua, David, Šalamoun, Hiram, Apis a Hermes Trismegistos, a že ač zasvěcenci se původně sdružovali, přece jenom řádný zákon byl ustanoven teprve za časů Mojžíšových v Egyptě a v Arabii a po babylonském zajetí byl založen spolek i v Syrii. Za života Šalamounova a Hermova bylo pak utvořeno roztřídění a odstupňování členů.

Během doby musil však řád měniti svoje zřízení následkem vlivů měnící se kultury, což se stalo ve IV., V. a VI. věku sedmi moudrými mistry, kteří jeho organisaci dali novější zřízení. Aby pak mohli vybírati nejlepší z nejlepších pro svoje bratrstvo, zřídili prý tři nejnižší třídy, jimiž jsou organisace zednářské.

Rosekruciánské bratrstvo obracelo se několikráte k veřejnosti, jednak aby uvedlo na pravou míru názor na svoje učení, za druhé, aby získalo nové stoupence. Dva z těchto traktátů byly uveřejněny Ambrosiem Siebmacherem v díle, jehož plný titul jest „Wasserstein der Weysen oder Chymisches Tractätlein darin der Weg gezeigt die Materia genenent und der Prozess beschrieben wird zu dem hohem Geheymnis der Universal-Tinctur" (Frankfurt 1616):

Každý touží po velikých pokladech zlata a stříbra, po drahokamech a bohatství, aby byl, na světě veliký a mocný. Bůh také všechno toto stvořil k lidské potřebě, aby se toho stal člověk pánem a při tom poznal jeho dobrotu a všemohoucnost, jej ctil a jemu za to děkoval. Každý však touží získati tyto věci s malou námahou, bez nebezpečí a bez práce a nikdo nechce hledati tam, kde Bůh je uložil, kde je má přislíbeny. Ale Bůh, jenž nechce lidstvu nic skrývati, chce v této době, dříve než nadejde poslední soud, zjeviti mnohé těm, kteří jsou toho hodni. Kristus o tom mluví (třebaže velmi zastřeně, aby nehodní mu nerozuměli), řka: Zde nemá býti nic skryto." Jsme povzbuzováni Božím duchem, abychom zvěstovali světu vůli Páně, což jsme i různým způsobem učinili. Ale našim slovům bylo buď špatně rozuměno, nebo bylo i jimi pohrdnuto. Lidé se domnívají, že je naučíme vyráběti zlato cestou alchymie, nebo že je zahrneme velikými poklady a ještě ze svého jim dáme, aby podle svého přání měli pro svůj přepych, pro své válčení, pro své pitky a obžerství, pro svou nemravnost a lichvu a pro jiné hříchy. Dobří by si měli vzíti příklad z oněch deseti, z nichž pět zpozdilých požadovalo olej od pěti moudrých, že všechno to může každý jednotlivec získati cestou zcela jinou, vlastní pílí a snahou.

Jakmile poznáme smýšlení takového druhu zjevením božím, nebo z jejich vlastních spisů, uzavíráme svůj sluch před jejich křikem a hlučení po pomíjivém zlatu a necháváme je marně volati, což způsobuje láteření proti nám a tupení nás (o čemž nyní nic nesdělujeme). Bůh najde pro to již včas odplatu.

Protože jsme Vaši píli a snahu po poznání pravého Boha a učení Písma svatého již dávno vyčetli z vašich dopisů (ačkoliv vám to zůstalo utajeno), uznali jsme vás hodnými této odpovědi. A proto sdělujeme s vámi z božské vůle a vnuknutí Ducha Svatého toto: Uprostřed této země leží vrch, jenž je malý i veliký, jemný a měkký, ale také velmi skalnatý a tvrdý, každému blízký i vzdálený, ale řízením Boží moudrosti neviditelný.

V něm jsou ukryty největší poklady, jež by celý svět nemohl penězi zaplatiti. Ďáblova závist, jež se vždy staví v cestu uctívání Boha a lidské blaženosti, obklíčila jej četnými litými zvířaty a dravým ptactvem, kteří činí cestu, beztoho již velmi tmavou, obzvláště nebezpečnou. Proto až dosud nebyl vhodný čas, aby bylo po této cestě pátráno a ani nebyla nalezena, ale nyní těmi, kteří jsou toho hodni, nalezena býti musí, třebaže se to nestane bez vlastní píle a námahy.

K tomuto vrchu musíte jíti za noci, a to tehdy, kdy je nejdelší a nejtmavější. Proto se k této cestě dobře připravte vroucí modlitbou a srdcem schopným a ochotným. Netažte se nikoho na cestu, kterou je možno se vrchu dopátrati a k němu dojíti, nýbrž následujte bezpečně průvodce, který se vám objeví po boku a jenž vás cestou potká, ačkoliv jej nebudete znáti. Ten vás k onomu vrchu dovede znenadání v noci, kdy je všechno tiché a temné. Ale musíte se ozbrojiti hrdinnou a mužnou myslí, abyste se nezalekli, nebo neustoupili. K tomu nemusíte však míti při sobě žádný meč a žádnou zbraň. Vzývejte vždy snažně a zbožně Boha a pilně opakujte slova, jež vám bude předříkávati váš průvodce.

Prvním zázračným znamením, jež předchází, když se přiblížíte na dohled vrchu, je silný vichr, jenž vrch velmi rozerve a skály rozláme. Potom potkáte lvy a silná zvířata, která se na vás strašlivě rozzuří. Ale nebojte se, buďte pevní a neohlížejte se, neboť váš průvodce, jenž vás doprovází k vrchu, nedá vám ublížiti. Tím však není ještě odkryt poklad, ačkoliv je velmi blízko.

Po větru nastane brzy veliké zemětřesení, které úplně srovná, co nechal vítr. Ale přece se neohlížejte.

Po zemětřesení vzejde prudký oheň, oheň lásky, který stráví pozemskou hmotu a odhalí poklad, avšak ještě jej neuzříte.

Avšak po tom všem a blízko k jitru nastane uklidnění a milá pohoda. Též vyjde záhy jitřenka a zjeví se červánky a potom uzříte poklad. Z něho nejdražší a nejvelkolepější je vzácná tinktura, kterou by mohl býti tingován celý svět a změněn v nejryzejší zlato. (Kdyby to bylo možné a Bohu milé a on toho byl též hoden.)

Této tinktury používejte, jak vás poučí váš průvodce, neboť vás učiní opět zdravými a mladými v takové míře, že nepocítíte v žádném údu nějaké nemoci.

U této tinktury naleznete všechny drahokamy, jež se mohou vyskytnouti ve světě. Nesmíte si však vzíti žádný z nich; nýbrž pouze spokojiti se s tím, co vám o nich průvodce sdělí. Za to musíte mu vždy srdečně děkovati a pečlivě se střežiti, abyste se tím chlubili ve světě, nebo toho nějak použili, poněvadž by se to protivilo Bohu. Naopak, máte toho tak upotřebiti a uchovávati, jako byste neměli ničeho. Dále buďte střídmí, mírní, skromní, a chraňte se, jak je vám možno, všech hříchů, jinak se váš bratr průvodce od vás odvrátí a ztratíte tuto blaženost. Proto vězte toto k dobrému napomenutí: Kdo zneužije této tinktury, nežije ve světě příkladně a v Bohu čistě a upřímně, ten jí pozbude a má málo naděje, že jí opět nabude.

Když se tedy vypravíte na tuto cestu a pocítíte mocnou touhu, vydejte se na ni neprodleně. Onen, jejž jsme o to požádali, a jenž je určen doprovoditi vás, připojí se k vám cestou. Pak musíte slíbiti, že se odeberete k Bratrstvu a trvale u něho setrváte, že to neodhalíte žádnému nehodnému bez povolení vašeho průvodce, že jej budete následovati na všech cestách a také budete pečlivě konati to, čemu vás naučí a co vám řekne, že se od něho ani nalevo, ani napravo neodchýlíte, nýbrž ve všem se budete říditi podle něho. To vše musíte zkusiti, pak bude vyslyšena vaše modlitba a toužebná žádost k Bohu a se všemi vám rovnými budete Bohem uznáni hodnými bráti podíl na tomto pokladu. Buďte radostni a bezpečni a především pečliví. Nespoléhejte na sebe, nýbrž na svého průvodce, chovejte se k němu vzorně, neboť je to důstojná osobnost. Nečiňte nic bez jeho vědomí nebo vůle. Neboť, když si toho budete přáti, přispěje vám a neopustí vás a věrně vám sdělí, kde zastihnete naše shromáždění. Také vám poví o našem řádu a našich ustanoveních, jež udržovati je vysoce nutno; dostatečně vás poučí a všude vás doprovodí; až všechno se skončí a bude zjeveno, lev ovládne říši a běh světa dosáhne svého cíle a zakončení. Ó, blažení, důstojní a milovaní bratří, kteří jsme jednomyslní, děkujte Bohu ve dne i v noci za jeho milost, nebuďte sebou jisti, nýbrž ctěte svého průvodce a diktátora, následujte ho ve všem, čemu vás bude učiti a co vám nemůžeme napsati. Uvažte, čeho se vám dostane, abyste nezarmoutili svého průvodce, aby se od vás neodvrátil a nepodal o vás špatných zpráv! - Bůh vás posiluj!

E D F O C R R. Senior.

Druhá odpověď bratru Růže a Kříže zní:

„Vstupuji do sedmi kruhů nebes, chápu svými myšlenkami Nejvyššího a stojím na nejspodnějším kruhu.

Když mi měsíc oslní oči, klopýtnu a zlomím si nohu. Zhotovím si berlu a půjdu pomalu. To je pro mou vnitřní sůl balsám, který mne opět vyléčí. Ale když se zpotím, vyjde z mých pórů líbezná voda, jako mléko a med. Pak spálím svou berlu až na pouhý popel. Když popel bude řeřavěti, bez kouře, pak vytrysknou z královské fontány zlaté plameny a tehdy spadnou tři do fontány a způsobí zatmění světa, až se opět prodere měsíční paprsek a vyjasní se. Noc pomine, slunce zazáří, dny Páně se přiblíží a nebe bude v jednom ohni a zapálí celý svět.

Všechny čtyři živly se rozplynou a zrodí se nové nebe a nová země.

V těchto stručných slovech je obsažen poklad světa, kterým se vyplní vaše touha.

To vám nezištně sdělilo naše Bratrstvo. Ale dostavte se opět na den Kristův k sv. Petru do našeho řádu a B. T. bude následovati.

To jsou hlavní a podstatné zprávy přímého původu, jež by mohly vrhnouti něco světla do filosofie rosekrueiánské. Michael Maier, osobní lékař Rudolfa II. a horlivý zastánce Rosekruciánů píše ve svém díle „Silentium post clamores" (1617) na obhajobu tohoto řádu:

„Mnoho jejich prací a tajných produktů je člověku skryto, jmenovitě ty, které by prospěly lékařskému umění. Jistě, že chybí nám pokusy a výzkumy, neboť naše smysly nám nemohou dostatečně odhaliti nitro Bytosti a jeho vlastnosti. Proto jsme povinni vřelými díky bratřím Růže a Kříže, těmto „indigatoribus scientiae naturalis", kteří se snažili vyplniti tuto značnou mezeru. Jejich tajemství mohou připoutati každého snadno, kdo není zcela spřátelen s jejich filosofií, přivésti ho k dokonání a použití dřívějších objevů."

Podle Andreae cílem bratrstva Růže a Kříže bylo:

„Zmenšení lidských svízelů a bídy přivedením člověka ke správné a pravé filosofii, kterou si udržel Adam po svém pádu a kterou Mojžíš a Šalamoun realisovali."

Společnost sdělovala svým členům nejvyšší vědění a naznačovala cesty, jimiž se člověk při střídmosti a smyslově čistém životě mohl vystříhati všech nemocí a bolestí. Proti naturalistickým alchymistům, které pro jejich „prokleté čarodějství" zavrhovalo, pěstovalo bratrstvo filosofické studium a pracovalo o výrobě životního elixíru, jež prý někteří jeho přední členové díky svým znalostem skutečně zhotovili. Tím byli prý zbaveni všech tělesných i duševních útrap, neznali stáří a teprve ve vysokém věku, když život nepřinášel jim již nic více nového, dobrovolně umírali tak, že přestali užívati zmíněný elixír.

Rosekruciánská filosofie jeví se již ve dvou spisech alchymistických Nikolaje Bernaudiho (1599), v díle „Turba Philosophorum" (1613). „Zlatá Archa" (1614) a „Tajné figury Rosekruciánů ze XVI. a XVII. století".

Roku 1616 objevuje se Jakubem Böhmem velmi hodnocené dílo „Wasser-Stein der Weysen" od Ambrosia Siebmachera a vedle toho a nikoliv na posledním místě dlužno jmenovati spisy autorů, jako byli Fludd, Bacon, Vaugham, Wood, Ashmole, Warton, Madathan, jakožto díla skutečných Rosekruciánů, tedy krajně autentická.

V každém případě nutno se přikloniti k tvrzení, že veškerá filosofie a učení rosekruciánů vychází ze zákona o analogiích makrokosmu i mikrokosmu, jakožto hlavního základu jejich syntésy. Tato syntésa není ovšem odvislá od času nebo vědecké módy, ani od jakéhokoliv národa, nýbrž je dokonale universální, celosvětová. Pod zdánlivě novými symboly a novou transkribcí objevuje se původní staré esoterní jádro, jež bylo známo již ve chrámech dávného Egypta. Odchylují-li se některá z pojmenování nebo tvarů tradujících toto učení, neznačí to deformaci nebo změnu starého podání, nýbrž nové oblečení staré moudrosti.

Tajemství Růže a Kříže, píše Franz Hartmann, bylo známo již zasvěcencům všech národů dlouho před Kristem. Dr. Maack správně podotýká, že učení rosekruciánů je vlastně spojením orientálních mysterií s křesťanstvím. Za tuto syntézu nevděčíme snad Rosenkreutzovi, nýbrž přímo prvním stoletím křesťanského letopočtu, kdy kvetlo učení gnostické.

Lasenic ve svém díle o rosekruciánském zasvěcení shrnuje body jeho filosofie a morálky v sedm základních, jež se dají přímo vyvoditi z dříve již uvedených zákonů:

  1. Charita: povinnost léčiti, pomáhati a povznášeti slabé.
  2. Oblékati se podle zvyku země: respektovali symboliku, náboženství a legendy lidu, jejž bratr poučuje a tak tradovati universální pravdu skromně a neveřejně.
  3. Starati se o udržování společnosti a jejího učení pro budoucnost.
  4. Neprozraditi hrob bratrů v cizině: zabrániti možnosti, aby řád přešel do rukou nepovolaných a vázal se na osoby.
  5. Kniha, jež vše obsahuje: znalost přírody, jež jest knihou, obsahující všechna tajemství této země, aneb magické ovládání astrálního světla.
  6. Idiom: řeč, která tvoří, analogie indických mantram.
  7. Slovo, jež tvoří, jest i universální zbraní proti tomu, co vytvořilo.

Jsou duchové lidští, kteří se rodí jako bratři v rozmanitých dobách a v různých zemích; bez ohledu na čas a místo zůstávají bratrskými.

Děje se, že se objeví dvě nebo více takových bytostí na jedné planetě.

Jejich řádová jména se sobě podobají, mají stejné vášně, stejnou víru a stejná přání.

Nevidí se snad tělesně nikdy v životě; ale znají se, mluví spolu a vyměňují si svoje myšlenky, byť by je dělily oceány prostorů.

Tak můžeme pochopiti bratry Růže a Kříže.

Tak dlouho, jak existuje člověk, trvají již společnosti tyto. Jejich historii nelze a také nebude možno nikdy sestaviti. Ti, kdož by mohli dáti přesnější údaje, jistě se vyvarují tak učiniti.

V novější době, ve snaze zužitkovati osvědčeného a pověstného titulu Růže a Kříže, ustavila se celá řada „rosekruciánských" společností. Nelze před nimi dosti varovati a bylo by zbytečno uváděti jejich dějiny a jména.

Skutečný rosekruciánský řád nemůže a nesmí býti nikdy veřejným a nikdy ani jeden z jeho Členů nesmí se prohlašovati nebo prozraditi jako bratr Růže a Kříže.

Byli-li velicí básníci nebo velicí umělci, jako Rembrandt, MichelAngelo, Bacon, Shakespeare, Mozart, Bulwer-Lytton, Goethe, Wagner, Lévi, Březina členy tohoto bratrstva, pak prozrazují to jenom jejich díla.

Praví bratří růžového Kříže nikdy se nesníží k tomu, aby svoji osobní hodnotu zvyšovali kolektivem, aby zrazovali svůj mlčky nebo obřadně přijatý a daný slib uchovati svoje tajemství.

A vskutku, bylo by nesmyslné, aby si chtěli zajišťovati v historii místa ti, kteří vlastně tvoří dějiny lidského pokolení.

Jan Kefer, De Chazal F.R.C.,E D F O C R R. Senior, Lasenic- v případě zájmu Vám doporučujeme zakoupení celé publikace.

Z materiálů telestézické společnosti PannaCz.com


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality