Sny - kouzelný svět neomezených možností

Ve snech...
 234
Zkoumání našich vlastních snů nám umožňuje hlubší poznání sebe sama, nabízí zajímavý pohled na život a podněcuje naši představivost i tvůrčí potenciál. Je to neprobádané území, dosud čekající na svého objevitele...
Zobrazen: 4167x   15. 10. 2007

Vstupujeme-li do říše snů, ocitáme se na místě, kde je možné naprosto všechno...

Je to kouzelný svět neomezených možností, v němž snící může létat, měnit podoby, či se koupat ve slunci. Během spánku je pro nás tento svět stejně skutečný jako realita, kterou prožíváme za bílého dne. Sen je způsob, jakým naše duchovní já komunikuje s tělem. Činí tak prostřednictvím snových obrazů, jež se vztahují k našemu životu a zkušenostem.

 

Protože náš vnitřní svět snů je odrazem světa vnějšího, promítají se do něj všechny změny, které se ve vnějším životě odehrají. Ale tím to nekončí, jelikož každý existující svět je vlastně snem, bude mít každá změna v našem vnitřním snovém světě dopad na svět vnější. Myšlenka, že si vysníváme svou realitu, není nijak nová. A jsme-li opravdu tvůrci této reality, pak musíme být schopni změnit ji tím, že změníme své sny.

 

Snění je důležitou lidskou činností a změna snů je účinný způsob, jak ovlivnit své životní okolnosti, chování a reakce.

 

Jak pracovat se sny

Abyste se svým snem mohli pracovat - měnit jej a vykládat - musíte si jej znovu vybavit, až budete uvolnění a bdělí. Stav uvolnění dává volnější průchod intuici a umožňuje nám lépe používat svou tvořivost. Právě tato souhra intuice a tvořivosti vám dovoluje nahlédnout do významu snů, změnit je k lepšímu a tím i zkvalitnit svůj život.

Sny jsou pomíjivé a nestálé, a proto i těžko zapamatovatelné. Pokud si je přesto vybavujeme, pak obvykle jako pouhou změť obrazů a pocitů. Jsou však i sny překvapivě živé, které v naší mysli přetrvávají celé hodiny, ba i dny.

 

Neuznávat důležitost a funkci snů znamená přehlížet plnohodnotnou lidskou zkušenost, jež pro nás může být stejně úchvatná jako podnětná. Existuje řada způsobů, jak si své sny lépe pamatovat a jak jim rozumět. Výsledkem pak může být hlubší porozumění událostem, které mají vliv na náš každodenní život.

Výklad snů není přímočarý. Snovou řeč symbolů a obrazů je třeba přeložit do nám srozumitelného jazyka. Někdy bývá smysl snu očividný, například zdá-li se nám, že se náš nadřízený mění v obludu, jindy se musíme ponořit hlouběji. Občas dokonce zjistíme, že se určitá témata a symboly opakují. Negativních snů bývá bohužel více než pozitivních (proto si pamatujeme spíše noční můry než příjemné sny), avšak to není důvod, abychom se jim nesnažili porozumět, neboť nám mohou pomoci vypořádat se s našimi nevyřešenými problémy. Sny mají tolik podob, kolik je na světě lidí.

Zkoumání našich vlastních snů nám umožňuje hlubší poznání sebe sama, nabízí zajímavý pohled na život a podněcuje naši představivost i tvůrčí potenciál. Je to neprobádané území, dosud čekající na svého objevitele.

 

Sny v dějinách

Sny nás odjakživa fascinovaly. V rozličných dobách a u rozličných kultur byly považovány za varování, věštby nebo poselství od bohů a byla jim přisuzována schopnost řešit problémy, léčit nemoci a poskytovat duchovní vhled. Metody výkladu snů se měnily, ale lidská touha hledat v nich nějaký význam zůstávala po staletí neměnná.

Egypťané

Starověká egyptská civilizace pravděpodobně jako první vyvinula ucelený systém výkladu snů. Ve snářích se uváděly možné varianty snů a jejich výklady. Například sen o pití teplého piva varoval před tím, že snící by mohl brzy utrpět nějaké zranění. Proti nočním můrám se lidé chránili jednak kouzly a jednak ochrannými opěrkami hlavy. Velmi rozšířen byl také obyčej, nazývaný „formování snů". Egypťané spávali v léčebných chrámech, kde jim bohové sesílali poselství prostřednictvím snů. Součástí chrámů byli profesionální vykladači snů, kteří byli uctíváni pro své schopnosti.

 

Jedním z nejznámějších věšteckých snů té doby měl Thutmose IV. jako mladý princ. Usnul pod sfingou, která mu ve spánku sdělila, že když jí vysvobodí z písku a očistí, dosedne na egyptský trůn. Stane se faraonem.

Staří Řekové

Řekové se o sny velmi zajímali a vytvořili komplexní výklad snů. Rozlišovali mezi sny "pravdivými" a „nepravdivými", přičemž ty pravdivé, tedy významné, rozdělovali do tří kategorií:

  • symbolické sny - události v nich byly zobrazeny symbolicky a nebylo možné jim bez výkladu porozumět
  • vizionářské sny – předběžné zpodobnění budoucí události v obrazech
  • věštecké sny – snové postavy v nich prozradily, co se stane či nestane

 

Řecký básník Homér využíval věšteckých snů ve svých eposech Ilias a Odysea o Trojské válce. Oba byly napsány pravděpodobně v 8.století př.n.l.. V těchto básních sny často nabývají podoby návštěvy snové postavy (boha nebo ducha), která se objeví u hlavy postele a přinášejí spícímu poselství. Pak obvykle zmizí klíčovou dírkou. Sny, zejména pak ty věštecké, byly považovány za poselství od bohů a byly dychtivě očekávány. Později nabyly praktiky "formování snů" vysoce organizované podoby.

 

Řekové považovali sny za zdroj hojivých sil. Nemocní lidé, kteří se chtěli vyléčit, měli spát v chrámech zasvěcených Asklepiovi, kouzelnému bohu-léčiteli, který své léčebné rady poskytoval ve snu. Jeden z nejstarších snářů napsal řecký věštec a vykladač snů Artemidorus ve 2.století n.l.. Jeho pětisvazkové dílo Oneirocritica ("Výklad snů") je jak soupisem snů, tak kompilací řeckých tradic při jejich výkladu. Obsahuje však i autorovy vlastní postřehy. Artemidorus byl také jedním z prvních, který začal při výkladu snů brát v potaz i osobnost snícího a okolnosti, které snu předcházely.

Původní obyvatelé Austrálie

"Čas snění" je pojem, který australští domorodci užívali při popisu stvoření světa svými velkými mytologickými předky. Věřili, že jejich předkové (obři a zvířata)vyskočili ze země, moře a z oblohy v Čase snění, aby stvořili krajinu, jejich obří kroky formovaly pohoří, skály a posvátná místa.

 

Po staletí domorodci kráčeli v jejich šlépějích jako součást své duchovní pouti či sezónní migrace kmenů. Každý jednotlivý rys krajiny - od studánek až po hory - má svůj význam a objevuje se v písních, rituálech a legendách, které se v určitých obdobích roku musí zopakovat, aby se udržoval řád země a uchovávalo spojení s předky. Někdy se nové informace o "cestě snění" objeví přímo ve snu a vytvoří se nový rituál. Mezi událostmi v bdělém a snovém stavu je malý rozdíl a mnoho obřadů je přejata přesně tak, jak se jevily ve vizích či snech mimořádných jedinců.

 

V Austrálii žije více než 500 různých domorodých kmenových skupin a řada z nich používá vlastní výklady snů. Dieriové věří, že spícího mohou navštěvovat duše zemřelých. Narang-gaové jsou zase přesvědčeni, že během spánku duše může opustit tělo a komunikovat s ostatními dušemi nebo s dušemi zemřelých, které putují buší. Japagalkové se domnívají, že je-li někdo nemocen, může mu pomoci návštěva duše zemřelého přítele ve snu.

Tibetští buddhisté

Jádrem buddhismu je filozofie, která říká, že svět, který vnímáme, není reálný. Je souborem iluzí a cílem náboženského či duchovního života je "probuzení se" z této iluze. Jednou z cest, jak dosáhnout probuzení, je jóga. Ve své původní jihoasijské formě jógové praktiky zahrnují nejůznější fyzická a duševní cvičení, která směřují k přerušení individuálního řetězce reinkarnací (znovuzrození). I když existuje mnoho odlišných forem buddhismu, byl to právě buddhismus tibetský (založenýv Tibetu kolem roku 747 n.l.), který posunul zmíněné postupy dál využitím jógy k ovládání stavu snění. Tomuto kontrolovanému stavu se obecně říká "bdělé snění" - tj. vědomí si toho, o čem sníte. Mistři tibetské snové jógy jsou prý schopni usínat a probouzet se, aniž by pozbývali vědomého rozpoložení.

 

Během spánku jogín trénuje kontrolu nad obsahem a vývojem snů a během této činnosti si uvědomuje, že snový svět je pomíjivý a lze jím manipulovat silou vědomí. To naopak utvrzuje v jogínovi přesvědčení, že svět bdělosti stejně jako svět snový jsou výtvorem mysli, a tudíž jsou oba iluzorní. Také se má za to, že ovládání stavu snění jogínům ukazuje, kde se nachází jejich vědomí po smrti, a to je hlavním cílem tibetského buddhismu.

Původní obyvatelé Ameriky

Podle severoamerických Indiánů jsou sny nejdůležitější zkušeností v životě člověka. Výklad snů se ovšem mění kmen od kmene, obecně se však vliv snů považoval za dobrý nebo špatný podle obsahu a vlivu na snícího. Navahové obvykle vykládali sny podle jejich vlivu na snícího.

 

Pokud například sen naznačoval nemoc, ihned byly zahájeny léčebné obřady. Sny se dělily na dobré a špatné a byly vyvinuty rituály, které se zabývaly příčinami a následky špatných snů. K těm nejobvyklejším rituálům patřily modlitby za východu slunce. O některých snech se indiáni domnívali, že způsobují nemoci a vyžadují diagnózu a léčení. Sny o smrti mívaly standardní interpretaci. Například zdálo-li se Navahovi, že je mrtev, znamenalo to, že navštívil duše mrtvých v záhrobí. Pokud si potřásl s mrtvým rukou, znamenalo to, že zemře. Podle kmene Navahů se dobré sny plnily jen občas, zatímco špatné sny vždy.

 

Mohawkové věří, že sny jsou základem každodenního života. Dobré sny naznačují, že je čeká štěstí, naopak špatné sny věští příchod neštěstí. Také jsou přesvědčeni, že šamani a medicinmani získávají svou sílu ze snů a že mohou do svých snů vstupovat dle libosti. Podle kmene Kamiů z Kalifornie a Mexika je lepší snění ponechat mladým, protože starší lidé riskují, že během snů zemřou.

Bible

V Bibli najdeme celou řadu příkladu snů, které se zde objevují jako nejobvyklejší forma komunikace s Bohem. V biblických dobách byli Izraelité Babyloňany i Egypťany uznáváni jako vynikající vykladači snů. Jedním z nejznámějších byl Josef, jehož příběh je zachycen v knize Genesis. Josef jako jedenácté a nejoblíbenější dítě Jakuba byl nenáviděn svými bratry, kteří jej prodali do otroctví do Egypta. Zde Josefa požádal faraon, aby mu vyložil dva z jeho snů. Josef tehdy přesně předpověděl sedm let hladu, ale zároveň také doporučil plán. který měl Egypt zachránit od hladomoru. Faraon byl tak unesen Josefovou schopností, že z něj učinil svého vrchního ministra. Následně Josefa uctívala celá rodina, což také předpověděl ve snu.

 

Víra, že sny jsou ovlivňovány Bohem, přetrvala i v prvních stoletích křesťanství, ale postupně se ustupovalo od výkladu snů jako přímé komunikace s Bohem či jakéhosi proroctví. V Novém zákoně jsou sny považovány za přímé poselství od Boha k jeho žákům. Do středověku se ovšem věřilo, že zprávy od Boha lze přijímat jen prostřednictvím církve, což vylučovalo možnost, že běžný věřící dostane poselství přímo od Boha.

Psychologie snů

Jak jsme viděli, v minulosti lidé věřili, že sny jim přinášejí vnější síly a že mají i jiný smysl, kromě čistě osobního. Tento názor se změnil až s nástupem psychoanalýzy na konci 19. století, která vysvětlovala, že sny i jejich význam jsou produktem našeho nevědomí. Dvěma z nejvýznamnějších průkopníků na poli analýzy snů byli Sigmund Freud a Carl Jung.

Sigmund Freud (1856-1939)

Freud byl přesvědčen, že sny jsou projevem potlačených tužeb (obvykle sexuální povahy), které se datují do raného dětství a nejlepší cestou, jak je prozkoumat a pochopit, je psychoanalýza. Základem Freudovy psychoanalytické teorie byla víra, že většina chování v dospělosti je určována zážitky z raného dětství, zejména zážitky sexuálními, a tedy jsou-li tyto zkušenosti bolestné, snažíme se je zasunout do vrstev našeho nevědomí. Nicméně protože tyto žádostivosti jsou často otřesné nebo děsivé, vstupují do naší vědomé mysli ve skryté symbolické formě. Symboly maskují skutečný význam snů, k němuž se lze propracovat pouze tehdy, jsou-li správně vyloženy a pochopeny.

Technika volných asociací

Postup, který Freud používal k výkladu a pochopení snů, se nazývá "technika volných asociací". Povzbuzoval svého pacienta nebo snícího, aby mu sdělil vše, co mu na mysl přišlo, počínaje třeba symbolem auta, které se ve snu objevilo. Abyste si to vyzkoušeli, myslete si nějaký symbol a pak nechte svou mysl volně putovat slovy, která se vám zrovna vybavují, a sledujte, kam vás tok myšlenek dovede.Jedním z příkladů volných asociací je i tato řada: silnice - cestovat - prázdniny - Irsko - procházky - zdravě - osvěžit.

 

Freud věřil, že řetězec podobných asociací jej dovede ke zdroji problému, skrytého v nevědomí nebo ke skutečnému významu snu.

Carl Gustav Jung (1875-1961)

Jung do roku 1913 úzce spolupracoval s Freudem. V té době však jeho odlišný přístup k analýze snů způsobil mezi nimi rozepře. Jako Freud i Jung věřil, že sny mohou odhalovat zdroj nevědomých problémů, ale nebyl přesvědčen o tom, že všechny sny jsou způsobeny konflikty v našem nevědomí nebo že tyto konflikty (či symboly, které je představují) byly sexuální povahy. Jung se domníval, že mnoho symbolů může být vykládáno a chápáno pouze ve vztahu k vlastní zkušenosti snícího a nemůže mít pouze jeden pevný význam. Také dával přednost analýze řady snů spíše než výkladu jednoho sólového snu, aby mohl porovnat, jak se vyvíjí ústřední téma, které by mohlo být významné pro osobní vývoj snícího.

Kolektivní nevědomí

Jung také hovořil o tom, že mnoho snů obsahuje symboly, které se na první pohled snícímu zdají bezvýznamné. Ty přicházejí z tzv. „kolektivního nevědomí", což je jakýsi „archiv" myšlenek, pocitů a obrazů, které sdílí všechny lidské bytosti všech kultur a národů a které mají význam pro každého. Tato dědičná sdílená paměť se projevuje univerzálními symboly, obrazy a příběhy, nazývanými „archetypy", které se opakovaně objevují v pohádkách, mýtech, fantaziích a náboženství a odrážejí naše základní lidské touhy a prožitky. U Junga byla analýza snů neocenitelným nástrojem sebepoznání a osobního rozvoje, a ne metodou odkrývání dávno prožitých traumat.

 

Jung věřil, že myšlenky a asociace by se měly vždy vztahovat přímo zpět k symbolu. Chcete-li jeho metodu vyzkoušet, napište si symbol, např. auto, a dále si zapište veškeré myšlenky, které vám v souvislosti s tímto symbolem vytanou na mysli - např. kola - motor - rychlost - rychlý - řízení - výkonnost. Pak přejděte k dalšímu symbolu a postup zopakujte. Uvidíte, že určitá témata a určité symboly se budou opakovat. Za čas se naučíte, jak porozumět jazyku vlastních snů.

Další vývoj

Od dob Freuda a Junga se na poli analýzy snů uskutečnila mnohá bádání, ale jejich pojmy nevědomí a kolektivního nevědomí zůstaly až dodnes ústřední myšlenkou mnoha teorií. Většina soudobých interpretací a nalez se shoduje na tom, že sny často reprezentují problémy nebo touhy, které snící považuje za nesprávné, a ty se často maskují symboly nebo se objevují v skrytu pod povrchem. Analýza snů může pomoci odkrýt úzkosti a dotýká se i toho, co snící plně nepřiznává. Pomáhá tak lidem se vyrovnávat s jejich emocemi nebo rozpory, které by jinak byly potlačovány.


Zdroj: Výklad a využití snů - Svojtka & Co., Jung - Maggie Hyde, Michael Guinnes

 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality