Svaté umění starého Egypta

Cesta k dokonalosti...
 23
Egyptské umění sloužilo k vyjadřování duchovních myšlenek v podobě symbolů, které šly ruku v ruce s písmem. To mělo rovněž uměleckou hodnotu jednak v podobě samotných znaků a jednak jejich seskupením. Pro slova »psát« a »kreslit« existoval jediný význam.
Zobrazen: 5821x   8. 2. 2007

Umění

Je stejně vynikajícím příspěvkem jako vše ostatní, co ze země na Nilu vzešlo. Pokud bychom dělali výčet největších uměleckých děl všech dob a všech zemí, zjistili bychom, že je mezi nimi nemalé procento právě egyptských artefaktů. Teprve dnes je však začínáme plně doceňovat a chápat v širší míře, protože se ukazuje, že ač mnohé patří k tomu nejnádhernějšímu, co kdy vzniklo, estetická složka byla tím posledním, co se od něho očekávalo.

Hmotný svět projekcí nehmotného

Klíč k pochopení egyptského umění:

Egyptská umělecká díla 

Egyptská umělecká díla působí výrazně realistickým dojmem, což svedlo mnoho lidí natolik, že nevzali na vědomí symbolický charakter všeho, co Egypťané vytvářeli. Není proto ani překvapivé, že si málokdo uvědomuje, že vyjadřují hlubší pravdy.

Praporčí kánon a přesné schéma

Z této základní poučky plyne, že egyptští umělci neměli a ani nemohli mít volnost ve výrazu svého pocitu, nemohli experimentovat a museli se řídit proporčním kánonem a přesně danými námětovými schématy. Umění patřilo zcela do sféry náboženství, lépe řečeno duchovní cesty, a sloužilo jako jeden z nástrojů sdělování jeho poselství a vodítek.

Duchovní růst

Veškeré umění se vztahovalo k člověku a jeho duchovnímu růstu. Egypťané vnímali hmotný svět jako projekci nehmotného, a proto věrně zobrazoval předlohu. Jedině tak bylo možné zajistit, aby mezi předlohou a jejím zobrazením vznikla rezonance, a tím i jistý rezonanční přenos. Donedávna jsme to považovali za pověru, ale dnes víme, že existuje cosi jako morfická rezonance, jejíž existence je potvrzena i pokusně.

Nepřístupné chrámy Egypta

Umělecká díla v našem slova smyslu jsou obvykle určena k tomu, aby byla vystavena a obdivována. Tato podmínka nebyla v Egyptě splněna. To, co dnes obdivujeme v muzeích, bylo původně umístěno v hrobkách a v chrámech. Určité nálezy máme i z královských paláců. I ty však můžeme pokládat za chrám – příbytek božího vtělení na zemi. Chrámy nebyly veřejnosti přístupné, a nelze je tudíž přirovnávat ke křesťanským kostelům, pokud jde o přístup lidu k uměleckým předmětům, jimiž byly naplňovány.

Ostatně kostel, mešita i synagoga mají společné východisko, a tím je místo setkání, obvykle škola.

Běžné obytné domy známe díky modelům, které se zachovaly v hrobkách, a některým výjimečným nálezům, jako je Dér el-Medina, vesnice stavitelů hrobek v Údolí králů, na jejíchž vykopávkách se podílel i prof. J. Černý.

Amarské umění

Jedinou možnou výjimku z těchto pravidel představuje tzv. amarnské umění. To vzniklo jako důsledek Achnatonovy reformy a v egyptských dějinách představuje pouhou epizodu. Zdá se, že je mnohem živější než tradiční egyptské zobrazení, nabývá však až karikaturně pokroucených forem. Zatím nevíme, nakolik plnilo rituální funkci a nakolik jde o pokus realistického zobrazení a snahu o individuální výraz cítění umělce. V Amarně se našla řada sádrových odlitků obličejů vynikajících jedinců této komunity, včetně Achnatona a jeho ženy Nefertijti. Vzhledem k tomu, že z jiných míst je neznáme, může jít o jeden z dokladů snahy po realismu. Námětově ovšem figurální složka tohoto umění dělá dojem, že jejím cílem bylo vyjadřování kultu osobnosti.

Kámen byl vyhrazen bohům

Egyptské umění sloužilo k vyjadřování duchovních myšlenek v podobě symbolů, které šly ruku v ruce s písmem. To mělo rovněž uměleckou hodnotu jednak v podobě samotných znaků a jednak jejich seskupením. Pro slova »psát« a »kreslit« existoval jediný význam, což je dosti výmluvné. V reliéfech a na malovaných papyrech se tyto dvě složky úzce prolínají. Egyptští umělci vynikli jako mistři zpracování všech dostupných hmot. Největšího mistrovství dosáhli ve zpracování kamene, jemuž dokázali dát nejen požadovanou podobu, ale i využít jeho rezonančních vlastností. Z tohoto důvodu pečlivě volili typ kamene. Lze dokonce i vysledovat, že znali původ jednotlivých druhů kamene a podle toho je používali. To samo o sobě představuje velmi rozvinuté vědecké poznání přírody. Džoserův pyramidový komplex má tak dokonale propracované detaily v kameni, které představují organické materiály skutečného paláce, že jej můžeme považovat za jedinou gigantickou sochu. S tímto přístupem k materiálu souvisí i to, že kámen byl vyhrazen bohům, zatímco obytné domy se jako připomínka světské pomíjivosti stavěly z organických látek, a to včetně královských paláců. Stavba z jakéhokoli materiálu byla pro ně gigantickou rostlinou, a proto v ní vždy nacházíme i »semeno«. Zvyk kladení základního kamene pochází též z Egypta. Z dalších druhů uměleckého výrazu můžeme jmenovat tvorbu reliéfů (ta byla kombinována s malířstvím), knižní malbu (viz Egyptská kniha mrtvých), šperkařství, tesařství, zpracování kovů a později sklářství.

 

Zamě nilu do tajných lóží

Od samého vzniku egyptského státu kolem roku 3150 před Kristem, až do jeho zániku v roce 30 před Kristem, si egyptské umění zachovalo pozoruhodnou jednolitost.

 

Ta je však jen zdánlivá a při troše zkušenosti lze dobře odhadnout dynastii, během níž daný objekt vznikl. Tudy tedy možná vede i cesta k definici jednotlivých dynastií, protože jejich samotná existence je nepochopitelná, protože je v rozporu se státním dynastickým mýtem (viz. Ženy na egyptském trůně).

 

Stejně tak dobře lze rozlišit delší základní období jako je Stará říše, Střední říše, Nová říše a pozdní doba.

 

V řecko-římském období můžeme sledovat zajímavé prolínání egyptských a řeckých vlivů, které se v určitých vlnách šířily i Evropou. Velmi výrazná vlna egyptských vlivů se objevila na starém kontinentě po návratu Napoleonovy výpravy do Egypta a potom zhruba o sto let později, když byla objevena Tutanchámonova hrobka. Z poměrně moderních evropských stylů čerpaly z egyptských prvků i secese a art deco.

 

Dnes se s nejčistším egyptským uměním mimo Egypt setkáváme v zednářských lóžích a u rosekruciánů.

 

Jaromír Kozák, Regenerace


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality