Tajemství Oak Islandu a templáři

(C) PannaCz.com Tajemství Oak Islandu
Geniální skrýš na ostrově Oak Islandu existuje a brání všem dalším snahám o proniknutí do ní. Kdo, kdy a proč vybudoval na malém ostrůvku u kanadského pobřeží před staletími stavbu, do níž nemůžeme proniknout ani pomocí nejmodernějších prostředků a ...
Zobrazen: 9153x   31. 7. 2011, aktualizováno: 7. 2. 2012

Oak Island

Tento jeden a půl kilometru dlouhý ostrov se nachází 200 kilometrů před kanadským pobřežím nedaleko Halifaxu je opředen mnoha legendami. Podle jedné pověsti která  říká, že až na Oak Islandu nebude ani jeden dub a na ostrově zahyne sedm lidí, bude na něm nalezen poklad. Duby už tam dávno nerostou a dosud při hledání pokladu nalezlo smrt šest mužů.

Tajemný ostrůvek Oak

obestírá prastaré tajemství a tak jak tomu bývá v hrůzostrašných pohádkách, tak tento ostrov v severní Americe nepustí nic co k sobě jednou připoutal. Už od dávných dob se hledání pokladu, který se stal nejdelším, nejdražším a největším, účastnilo tisíce lidí, dobrodruhů, techniků, historiků a mystiků.

Psal se rok  1627 když sir William Alexander, britský dobyvatel, filozof a básník, vstoupil na kanadskou půdu a vztyčil v Novém Skotsku vlajku Jeho Milosti, krále Jamese I. Anglického a založil tam novou kolonii. V roce 1755 se Anglii podařilo v Novém Skotsku získat nadvládu a do lákavého kraje proudili noví osídlenci z Francie, Irska  a Německa. A tak se stalo, že do Nového Skotska spolu s dalšími, králi věrnými rodinami, dorazil i mladý Daniel McGinnes a usadil se v zálivu Mahone Bay. Jednoho dne v létě roku 1795 vyjel dvacetiletý mládenec v loďce na moře, kde mohl prozkoumávat stovky ostrůvků, zakotvil však  v zálivu Mahone Bay u úzkého ostrůvku nedaleko pevniny. Tady to vypadalo úplně jinak než na zbytku ostrova, na ostrůvku rostly prastaré duby.

Ostrůvek Oak Island

Podrobněji ostrůvek prozkoumal a přitom dorazil  do jeho východní části a učinil tam podivuhodný objev, který měl změnit jeho další život. Uprostřed mýtiny objevil oválnou prohlubeň o průměru asi tři metry. Vypadalo to, jako by se tam propadl strom do nějaké podzemní dutiny. „Úkryt pirátského pokladu“ pomyslel si mladík, protože o nějakém osídlení ostrova nikdy neslyšel, zato však vyslechl mnoho pirátských historek, které se vyprávěly podél pobřeží.

McGinnes se vrátil ke člunu a o svém objevu informoval dva druhy

Johna Smithe a Anthonyho Vaughna. Jak jen to šlo, vrátili se ti tři na ostrov pokladů, aby využili své životní šance. Nemohli tušit, že ještě po dvou stech letech se tu lidé budou snažit uskutečnit svůj sen o zlatě. Jako oni však marně. Narazili na břidlicové desky, které vyplňovaly celou prohlubeň. Břidlice se však na ostrůvku nevyskytovala. Kdo ji sem asi dopravil a proč? Mladící kopali hlouběji. Brzy poznali, že se pohybují dolů jakousi šachtou o průměru dva metry. Po třech metrech narazili na vrstvu dubových klád, které byly zakotveny do stěny šachty. Vytáhli je ven a kopali dál, aby po třech metrech znovu narazili na pečlivě srovnané kameny. Mládencům bylo jasné, že se bez pomoci neobejdou. Zklamání marnou snahou se obrátili k šachtě zády a doufali, že se brzy vrátí s posilou. Kolonisté však měli jiné starosti a v puritánské společnosti neměli hledači pokladů místo.

Teprve o devět let později, v roce 1804, dostali objevitelé novou šanci

O dva roky dříve se o tajemném ostrově doslechl Simon Lynds a rozpoutala se hledačská horečka. Většina boháčů a společností, kteří se pokoušeli poklad nalézt, skončila neúspěšně a na pokraji krachu. A přesto postoupili o něco blíže k odhalení tajemství. V roce 1850 nově založená společnost Truro Company si vytkla za cíl pomocí nejnovější techniky odhalit tajemství. Na ostrov byla dovezena těžká vrtací souprava. Kolem šachty bylo provedeno pět vrtů, ale bez úspěchu. Stará vodou zalitá díra dostala přezdívku „Money Pit“, tedy důl na peníze. Vytoužené peníze a zlato však bylo stále nedostupné. A tak nad šachtou znovu postavili plošinu, aby z ní dosáhli větší hloubky. Vrták se ponořil do kalné vody a když dorazil na dno, zakousl se do dubových trámů objevených před 40 lety. O třicet centimetrů hlouběji bylo opět dřevo. Kromě tří článků řetězu nevynesl vrták na povrch nic. Pak přišlo dalších dvacet centimetrů dubového dřeva, které považovali za víko nebo dno dvou truhel s pokladem. Pak následoval kov. Práce museli kvůli zimě přerušit. Po určité době hledání přišli dělníci na to, že na jednom místě prosakuje voda. Odklidili písek a našli rohož z kokosových vláken, pět centimetrů silnou a celých 45 metrů dlouhou. Pod ní ležely úhledně vyrovnané kameny. To bylo úžasné, ale nebylo to všechno muži našli celkem pět vstupů do zhruba dvacet centimetrů širokých tunelů. Celá pláž zálivu byla upravená! Tunely vedly šikmo dolů a sbýhaly se do většího kanálu, který směřoval hluboko pod povrch ostrova přímo k Money Pit.

Pře několika lety proběhly na ostrově další výzkumy do štol spustili kamery, dr. Kirchner píše: „Černobílé snímky kamery ukazovaly šedavé předměty svislé, trubkovité útvary a pravoúhlé předměty, které vypadaly jako potažené měkkou, bělavou vrstvou sádry“. Stejný obraz by bylo možné očekávat pokud by tam ležel stroj na manu. Pak je tu ještě zcela neregulérní datování  pomocí metody rozpadu uhlíku (C14). Dá se vysvětlit jen tak, že hodnoty C14 byly samy zcela podivné. Takový efekt by mohl nastat jen nadměrným příjmem C14 např.: umělým ostřelováním neutrony. Jak vyplývá z rekonstrukce stroje na manu a z nehod popisovaných v Bibli, bylo zařízení poháněno plutoniovým reaktorem.

Geniální skrýš na ostrově Oak Islandu

existuje a brání všem dalším snahám o proniknutí do ní. Kdo, kdy a proč vybudoval na malém ostrůvku u kanadského pobřeží před staletími stavbu, do níž nemůžeme proniknout ani pomocí nejmodernějších prostředků a každý pokus je odsouzen k nezdaru? Odpověď na otázku bychom mohly nalézt v historii u templářů. Když museli templáři prchat před inkvizicí, snažili se mnozí z nich zmizet v Portugalsku, Španělsku a Skotsku. Převlečeni za zednáře, v civilu nebo v mnišských kutnách spřátelených řádů se jim podařilo pronásledování uniknout. Hlavní sídlo skotských templářů leželo v Balantrodoch blízko Edinburgu. Nedaleko odtud stojí Rosslynova kaple, kterou nechal v roce 1446 zbudovat sir William St. Clair. Mnozí templáři pocházeli z rodu St.Clairů (Sinclairů). Sinclairové se později stali „dědičnými velmistry skotských templářů“. Dědem Williama St. Claira byl princ Henry Sinclair. Jedna z expedic s velkou pravděpodobností vedla do Nového Skotska! Existuje celá řada stop, které se podivuhodně shodují se Zenovým rukopisem, jako například potvrzující pověst indiánů v Novém Skotsku, slova jejich jazyka podobající se nordickým výrazům , základy hradu Newport Tower v Novém Skotsku, stavby ve skotském stylu a u Westfordu objevený kamenný reliéf rytíře ozbrojeného staroskotským širokým mečem. Jeho erb ukazuje na příbuznost se Sinclairy. Dosáhli snad dědicové templářů 80 let po zničení řádu Severní Ameriky a založili na Oak Islandu největší skrýš všech dob? Je to velmi pravděpodobné neboť templáři měli ve svých řadách vynikající architekty, stavitele a řemeslníky. Dále pak i fakt, že takový postup je ospravedlnitelný jen zvlášť cenným a v tajnosti udržovaným předmětem.

Podle dosud získaných faktů by na ostrově Oak Island měl být zakopán Svatý Grál

I ten se zdál být iluzorním útvarem věků. Teď se ukazuje, že tento artefakt by se mohl stát největší historickou senzací lidských dějin. Před 3200 lety předali grál normandskému kmeni na Sinajském poloostrově mimozemšťané, po neuvěřitelné odysey se dostal z Jeruzaléma do Evropy a odtud do Severní Ameriky, kde měl být tento stroj „na věčné časy“ zakopán.

Na závěr lze jen dodat citát dr. Johna Weyera, velkého rakouského učence ze 16. století : „Hledat pravdu smí každý, lhostejno, kde je skryta“.

(c) JanDy PannaCz.com

Čerpáno ze zdroje: R. HABECK, Mágové a temné síly. Praha: NS Svoboda, 2006, ISBN 80–205-1052-4


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality