Transformace vědomí a emoce

Jak vzniká emoce

Nejprve si popíšeme, co je to emoce, jak vzniká a co se vlastně děje s fyzickým (hmotným) tělem. Uvedeme si příklad, se kterým budeme dále pracovat. Můžete si pod ním představit mnoho jiných konkrétních situací.

Hádka a emoce

Představte si, že je večer, vy ležíte v posteli a klidně se připravujete ke spánku. Všude je ticho a vy pomalu oddechujete a zavírají se vám oči. Najednou vás něco napadne. Vzpomenete si, jak jste se pohádali se šéfem v práci.

„To je ale hlupák! Co si o sobě myslí? Chtěla jsem mu říct, že nemá pravdu, ale nenechal mne ani odpovědět. Hrubián. Každý ví, že jsem v právu. Nestojí mi za to se s ním hádat. Stejně brzy odejdu, ať si otravuje někoho jiného. Mě to za to nestojí…. Stejně je neskutečné, jak se se mnou baví. Jen proto, že on je neschopný a dává mi protichůdné příkazy, nemůžu všechno stihnout. Když se mi to nějakým zázrakem podaří, stejně to není dost dobré – pokud jsem tedy vůbec správně pochopila zadání. Pořád dokola mne ponižuje. Už nesnesu být s ním ani v jedné místnosti.“

Vzpomínky na minulost

Podobným způsobem se odehrávají ve vaší hlavě desítky situací – vzpomínek na minulost, ale i myšlenek na budoucnost. Ale vraťme se do vaší postele. Leží tam člověk, kterému tluče srdce, rychle oddechuje. Oči zavřené dokořán. Ruce zaťaté v pěst a vůbec celé tělo ve zvláštní tenzi. Možná se už i lehce potí. Najednou je mu peřina na obtíž. Vstává a musí se projít.

Právě jste prožili emoci

Podobný efekt se dostaví třeba při sledování filmu. Díváte se na nový film. Je prý pěkný. Tak se těšíte na příjemný zážitek. Jste spokojení, plni očekávání. Na šéfa si ani nevzpomenete. Na ovladači stisknete přehrávání a začínáte se napojovat na děj. Chcete zapomenout na starosti všedního dne a na chvíli se přesunout jinam a „odpočinout si“. Začíná krásný příběh o štěstí dvou lidí. Prožíváte jejich strachy i radosti. Pláčete a smějete se. To všechno přesto, že tento příběh nemá na vaši životní situaci zdánlivě žádný vliv. Chleba levnější nebude, ráno musíte stejně vstávat a jít do práce. Ostatně stejně jako když vzpomeneme na řádění fanoušků po prohraném či vyhraném zápase (všimněte si, že je to stejné). Na jednotlivé fanoušky to také nemá žádný vliv. Přesto vy vnímáte štěstí nějaké dívky ve filmu jako své vlastní. Při sledování akčního filmu nebo hororu jste naopak v napětí, potí se vám dlaně a nepřirozeně dýcháte. Jak nepřirozeně? Nepřirozeně vzhledem k tomu, že právě sedíte v kině nebo se válíte doma před obrazovkou, ale „provozní údaje“ vašeho těla tomu neodpovídají. Více odpovídají realitě (té přítomnosti) té osoby, jejíž příběh právě prožívá vaše vědomí (mysl, rozum) a která právě třeba bojuje o holý život.

Proč se to děje? Emoce

Projdeme to od začátku. Tedy zpátky do postele. Ležíte v posteli, usínáte a najednou vás něco napadne. Zde vyprávění přerušíme. Znovu se podívejte na poslední větu. NĚCO vás NAPADNE. Lépe se to snad napsat ani nedá. Je to naprosto přesné. Byli jste napadeni, a to doslova. To něco je emoce. (později tento výrok upřesníme – emoce je vlastně projev napadení přítomnou bytostí.) Podrobně se podíváme na to, co se vlastně děje. Něco vás tedy napadlo. Byli jste napadeni emocí. Vaše tělo bylo především napadeno. Co je to emoce?

Emoce je alergická reakce těla na rozum

Vaše tělo reaguje alergicky. Důkazem této reakce jsou fyzické projevy těla, které vůbec neodpovídají tomu, v jaké situaci aktuálně jste. Tedy to, že vám bouchá srdce jako na poplach a jste zpocení jak po sprintu a máte svaly v tenzi jako před zápasem na život a na smrt. To přece neodpovídá současnému stavu reality kolem vás. Vy jste v posteli a měli byste být klidní a usínat. Skutečnost je ale jiná. Proč? Protože jste se nenacházali v přítomnosti, ale převážně v minulosti. Vznikl problém, vaše vlastní bytost – duše – tu nebyla! Kdyby na vás někdo koukal a vyprávěl vám, co vidí, nebo ještě lépe vás někdo natočil kamerou, tak byste viděli svůj v tu chvíli naprosto nepřítomný výraz. Vy jste nebyli přítomní! Byli jste v jiném čase nebo (přesněji řečeno) na jiném místě existence. Vy jako vlastní bytost, duše. Vaše tělo spoutáno s hmotným světem si tento výlet nemůže takto dopřát. Jako trojjediná bytost jste ale svázáni dohromady, a tak toto oddělení duše od těla tělo těžce nese. Vznikají při tom rozdíly energetických potenciálů, o kterých si povíme později.

Vaše tělo ví, že je právě teď

Ví, že je v posteli a chystá se na odpočinek. V tom náhle a bez výstrahy do něj někdo vstříkne jed. Energetický jed. Jed v podobě určité vibrace. Někdy dokonce cítíte, jak se chvějete zlostí, hněvem nebo smutkem, beznadějí. Tato vibrace nepřichází v tomto případě zvnějšku, ale zevnitř. Nemůžete se před ní skrýt za bezpečnostními dveřmi. Sami se sebou jste jen vy sami, kdykoliv a kdekoliv. Nelze ji změřit, když přichází, lze ji pozorovat, když je tu. Emoce, tedy reakce na jistou dávku energie, kterou vám někdo či něco poslalo jako jed do žil, zaplavila celé tělo prostřednictvím jeho energetického systému. Tělo na tuto dávku energie reaguje – alergicky. A začíná se bránit. Dle své vlastní inteligence, schopnosti. Tedy reaguje přesně na to, co je součástí této dávky energie v informační oblasti. Čili jak je dané vlnění modulováno. To znamená, přichází-li vlna, potom jakou má příchuť. Tato dávka energie nese informační hodnotu např. v podobě rozhovoru, který se odehrál v minulosti.

Tělo zasažené jedem ( nebo drogou)

se po zásahu vnímá také jako přítomné v daném příběhu, nikoliv v reálné přítomnosti na posteli. Tělo ihned reaguje podle svých instinktů. Hádáte se? Potom přijde boj nebo útěk. Nadledviny vypouštějí adrenalin a tělo se připravuje na pravděpodobný scénář. Toto probíhá na hrubohmotné úrovni ve fyzickém těle. To vše se ale děje zejména jako alergická reakce, a to na jemnohmotné úrovni. Tělo trpí a je vnitřně na energetické úrovni poškozováno. Jeho energetický obal (jistá forma imunity) je poškozován. Proto jste po prodělané emoci unavení. Nejen vnějším způsobem fyzicky, ale zejména vnitřně. Tato únava souvisí ještě s něčím. Souvisí s tím, že jste byli zbaveni části své vnitřní energie. A o to jde především. Ještě jednou si stručně projdeme souvislosti. Něco vás napadlo. To něco vás napadlo prostřednictvím emoce. Emoce jako energetický jed prošla vaším tělem a způsobila reakci (alergickou). Reakcí je vyzařování energie z vašeho těla. Zdá se, že samotná emoce je jen prostředek k něčemu. Přesně tak. Emoce je jen prostředek.

Prostředek, kterým vás něco napadlo

Co je to něco? To je jedna z nejzásadnějších otázek. To něco je přítomná bytost. Přítomná bytost je energeticko-informační entita. Bytost, která má schopnost ovládnout nevědomého člověka. Z toho vyplývá, že první stupeň, kterého je třeba při transformaci vědomí dosáhnout, je vymanit se z nevědomosti.

„Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“

Máme tedy první kontakt s emocí

Již víme, co to je a jak se projevuje – viz příklad vzpomínky na hádku se šéfem. K tomu, jak se projevuje, se později podrobněji vyjádřím. Ta emoce v příběhu hádky se šéfem se dá označit jako negativní. Označíme ji znaménkem minus. Máme tu ještě znaménko plus, tedy i kladnou emoci. To je příklad prožívání emoce při sledování filmu s dojemným příběhem, případně nějaká euforická reakce.

Přítomné bytosti pracují s energií v absolutní hodnotě

To znamená, že nezáleží na tom, zda je emoce s kladným či záporným znaménkem. Zda jde o euforii nebo vztek. Energie emoce je stejná s kladným i záporným znaménkem. Vždyť víte, že jako vnější projev je někdy pláč velmi obtížné odlišit od smíchu.

Energetická výhoda

To, jakým způsobem se útok přítomné bytosti na vás projeví, je dáno tím, co je pro přítomnou bytost v konkrétní chvíli energeticky výhodnější. Tedy výhodnější pro to, přesvědčit váš rozum. Ten vlastně dává ono znaménko plus nebo minus. Záleží to na tom, jak danou situaci vnímá dle zkušeností on (rozum). Znaménka plus či minus nejsou skutečná, jde jen o jakýsi popis, překlad do vnímání rozumu, energie je stejná, ta se nemění. Tudíž lze říci, že přítomné bytosti se vás nesnaží záměrně naštvat ( tedy záporná emoce) nebo opačně ( kladná emoce). Jim jde „jen“ o to, aktivovat ve vás výdej energie ve formě emocí. K tomu potřebují vaše svolení, souhlas, který jim dáváte.

Říkáte, že nic takového jste nikdy nedovolili

Ale jak to víte? Když komunikaci s přítomnými bytostmi zatím neovládáte, možná popíráte dokonce i jejich vlastní existenci. Jistě, to jim totiž náramně vyhovuje. Takto jste právě ovladatelní. Zmítáni rozumem a egem. Přítomné bytosti potřebují svou dávku energie a také ji dostanou. Je kvůli tomu třeba vás naštvat? Udělají to bez mrknutí oka. Je třeba vás potěšit? Není problém. Udělají to se stejnou precizností. Obchod je uzavřen.

Zpátky k emoci jako takové

Už víme, že emoce je prostředek k ovládání. Pokud jste tedy ovládáni (emocemi), nemůžete být svobodní. Můžete si to namlouvat, to ano, ale až dokud se něco nestane, dokud neprožijete další emoci, neodevzdáte část své energie někomu jinému. Dokud se vám nestane nějaké „neštěstí“, nebo vás nepotká nějaká „nešťastná náhoda“. To se přece nedá ovlivnit, že? Nesouhlasím, a pokud to dovolíte, ukážu vám víc. Pokud nejste svobodní, nemůžete řídit svůj příběh. Jste jen list na vodě, který unáší proud. Někomu to může vyhovovat. Pro vás ostatní tu mám dobrou zprávu. Nemusí to tak být. Můžete se stát tím, kdo vytváří svou realitu. Nikoliv jen divákem či hercem příběhu, ale především jeho tvůrcem.