Základní čistota mysli

Dharmakírti

Je možné docela se zbavit problematických emocí, nebo je lze jenom potlačit? Podle jednoho ze základních buddhistických názorů je mysl v podstatě jasná a vědoucí. Proto citové problémy nesídlí v podstatě mysli; škodlivé postoje tohoto druhu jsou jen dočasné a povrchní a je možné je odstranit.

Kdyby byly tíživé emoce jako hněv

v samotné přirozenosti mysli, musela by být mysl už od svého vzniku stále hněvivá. Jak je zřejmé, není tomu tak. Rozhněváme se jen za jistých okolností, a když tu tyto okolnosti nejsou, není tu ani hněv. Jaké okolnosti slouží za základ vzniku hněvu nebo nenávisti?Když se rozhněváme, připadá nám objekt našeho hněvu hroznější, než ve skutečnosti je. Rozhněváte se, protože dotyčná osoba ublížila, ubližuje nebo ublíží vám či vašim přátelům. Jaké je tedy ono „já“, jemuž je tu ubližováno?

Kdo jsem „já“?

V onom záchvěvu vzteku máme pocit, že jak subjekt, „já“, tak objekt, nepřítel, jsou trvalí a nezávislí. Hněv se zrodí, protože přijímáme tyto jevy jako samostatně existující. Je však třeba použít rozum a položit si už při onom prvním záchvěvu hněvu otázky: Kdo jsem „já“? Kdo je to, komu se tu ubližuje? Co je to nepřítel? Je nepřítel tělo? Je nepřítel mysl? A pak se onen pevně existující nepřítel, který nám předtím připadal jako něco, na co se lze hněvat, i ono „já“, jež bylo stvořeno k tomu, aby se mu ubližovalo, rozplynou. A hněv se rozpadne.

Hněváme se na to, co maří naše touhy

Zamyslete se nad tím. Hněváme se na to, co maří naše touhy. Hněv je podnícen mylným pojetím, že objekt i vy jste sami o sobě založeni takovýmto způsobem (jako nepřítel a oběť). Nenávist není součástí základny mysli. Je to postoj bez pevných základů. Láska je však pevně založena na pravdě. Jestliže po dlouhou dobu zápasí postoj, mající pevné základy, s postojem, který je nemá, ten s pevnými základy překoná onen druhý.

Kvality, jež závisí na mysli

je možné bez omezení rozmnožovat, a spolu s tím, jak posilujeme postoje, jež potírají záporné emoce, ubývá jejich nepříznivých protějšků, až nakonec nadobro vyhasnou. Protože mysl má základní přirozenost světla a poznání, jsme všichni vybaveni základními předpoklady k tomu, abychom dosáhli osvícení.

Identifikace mysli

Asi před dvaceti roky, když jsem byl v indickém Ladákhu a prováděl tam řadu meditací, měl jsem před sebou sochu Šákjamuniho Buddhy, jak je dodnes mým zvykem. Zlaté plátky na srdci sochy se už sedřely a oblast měla nahnědlou barvu. Když jsem se díval na srdce sochy bez atraktivního zbarvení a přitom pozoroval svou mysl, myšlení nakonec ustalo a já jsem na krátkou chvíli ucítil zářivou a vědoucí přirozenost mysli. Když jsem potom na to vzpomínal, tato zkušenost se vracela.

Identifikovat přirozenost mysli

Při každodenním cvičení je velmi prospěšné identifikovat přirozenost mysli a soustředit se na ni. Je však těžké postihnout mysl, protože je ukryta pod našimi rozptýlenými myšlenkami. Jako techniku k identifikaci základní přirozenosti mysli přestaňte napřed vzpomínat na to, co se udalo v minulosti, a potom přestaňte myslet na to, co se může přihodit v budoucnu; nechejte myšlení, aby plynulo samo od sebe, bez nánosu myšlenek. Nechejte mysl spočinout ve svém přirozeném stavu a chvíli ji pozorujte.

Základní přirozenost mysli

Když například uslyšíte nějaký hluk, můžete mezi jeho zaslechnutím a uvědoměním si jeho zdroje ucítit stav mysli oproštěné od myšlenek, ale ne uspané, v němž je objekt odrazem zářivosti a poznání mysli. V takovém bodě je možné pochopit základní přirozenost mysli. Zpočátku, dokud jste ještě takovému cvičení nepřivykli, je to dost obtížné, ale časem se vám mysl objeví jako čistá voda. Snažte se zůstat v tomto stavu mysli a nenechejte se rozptylovat pojmovými myšlenkami; tak si na něj zvyknete.

Meditace ráno

Cvičte se v této meditaci časně ráno, kdy se vaše mysl právě probudila a je jasná, ale vaše smysly ještě plně nefungují. Prospěšné je nejíst předchozího večera příliš mnoho ani příliš dlouho nespat; váš spánek bude lehčí, což učiní příštího jitra lehčí a bystřejší i vaši mysl. Jestliže se příliš najíte, může být váš spánek hluboký a těžký, skoro jako byste byli mrtví. Já mám ve zvyku najíst se dosyta při snídani a v poledne, ale večer sníst jenom pár soust – méně než půl misky sušenek; do postele jdu pak brzy a ráno vstávám v půl čtvrté a začínám se svou meditací.

Pokoj myšlenek

Povšimněte si, zda to, když věnujete pozornost přirozenosti své mysli časně ráno, dodá vašemu myšlení v průběhu dne víc bdělosti. Určitě budou vaše myšlenky pokojnější. Vaše paměť se zlepší, budete-li nacvičovat trochu meditace každý den a odtahovat se od této rozptýlené mysli. Pojmové myšlení, neustále uvažující o dobrých a špatných věcech a tak podobně, si odpočine. Trocha nepojmovosti mu může poskytnout velmi potřebnou dovolenou.

Rušivé problémy

Podívejme se teď na záporně působící emoce, jako je chtivost, nenávist a závist. Všechny jsou závislé na počátečním nesprávném přesvědčení, že věci existují jako nezávislé entity, jimiž ve skutečnosti nejsou. Všechny ony rušivé emoce vznikají z tohoto omylu. Ale jak jsme už viděli, jestliže analyzujeme, zda je tato nevědomost a její doprovodné problémy součástí přirozenosti mysli, zjistíme, že jak řekl indický učenec-jógin Dharmakírti, „přirozeností mysli je jasné světlo; znečištění je jen povrchní. „Povaha nejniternějšího subtilního vědomí je čistá. Hněv, lpění a tak dále jsou jen okrajové a netvoří základ mysli. Říkáme tomu základní vrozená mysl čirého světla. Protože umožňuje dosáhnout osvícení, bývá nazývána také buddhovskou přirozeností. Existuje v samotných kořenech veškerého vědomí. Všichni máme také navzdory rozdílům ve vývoji a rozsahu jistou úroveň soucitu a všichni jsem vybaveni inteligencí rozlišující mezi dobrem a zlem. To všechno jsou podmínky osvícení.

Odloučení hněvu

Jakmile pochopíme, že znečištění nesídlí v samotné přirozenosti mysli, je možné je odstranit vytvořením protilátek, postojů, které je mohou potřít jako lék nemoc. Kdyby však bylo znečištění od našeho základního myšlení neoddělitelné, musely by v mysli setrvávat po celou dobu jejího fungování zlé myšlenky, hněv a podobně; pravděpodobně v ní není žádný hněv. Postoje jako hněv a lpění lze od hlavní mysli odloučit.

Touha a nenávist

V některých chvílích našeho života se mysli zmocní hněv a lpění, v jiných zase nelpění, spokojenost, láska a soucit. Nemůžeme pociťovat touhu a nenávist ke stejnému objektu současně. Můžeme jistě zažívat tyto pocity v různých dobách, ale ne ve stejném okamžiku; ukazuje to, že tyto postoje fungují ve vzájemném protikladu. Když jeden z nich nabude na síle, druhého ubude.

Platné poznání podporuje lásku a soucit

Jejich vytváření nepotřebuje žádnou podporu nevědomosti, která mylně pojímá předměty jako existující nezávisle. Negativní postoje jako nenávist a pýcha – ať jsou jakkoli silné – vznikají jedině s pomocí a podporou nevědomosti. Proto nemůže touha a nenávist působit bez tohoto mylného pojetí povahy osob a věcí. Naproti tomu stavy, jež jsou protikladem touhy a nenávisti, mohou naštěstí fungovat i bez onoho mylného pojetí nezávislé existence.

Nevědomost i moudrost pozorují stejné jevy

ale způsob, jakým je vnímají, je přesně protikladný. Moudrost má platný základ, kdežto nevědomost žádný platný základ nemá a to, co vnímá, vnímá chybně. Posilování moudrosti oslabuje nevědomost. Moudrost omezuje nesprávné chápaní povahy osob a věcí, až nakonec nevědomost zcela zmizí.

Problém je v nitru

Vnější okolnosti nejsou tím, co nás vtahuje do utrpení. Utrpení způsobuje umožňuje nezkrocená mysl. Když se v naší mysli objeví škodlivé emoce, vede tok chybnému jednání. Tyto emoce a nesprávné pojetí překryjí od přírody čistou mysl. Síla jejich klamu nás nutí k chybnému jednání a to vede nevyhnutelně k utrpení. Musíme s velkou pozorností a péčí eliminovat tyto problematické postoje, tak jako se nashromážděné mraky zase na obloze rozpustí. Když naše škodlivé postoje, emoce a mylná pojetí ustanou, ustane s nimi také škodlivé jednání, jež z nich vzniká. Veliký tibetský jógin Milaräpa ze sklonku jedenáctého a počátku dvanáctého století řekl: „Když vznikají, vznikají v samotném prostoru; když se rozplývají, rozplývají se opět do prostoru.“ Musíme se důkladně seznámit se stavem své mysli, abychom pochopili, jak rozpouštět špatné ideje a podněty v hlubší sféře reality. Obloha tu byla už předtím, než se na ní shlukly mraky, a bude tu i potom, až mraky zmizí. Je tu i tehdy, kdy se zdá, že mraky pokrývají každý centimetr viditelné oblohy.

Přirozenost vody neznečistí kal, ať je sebešpinavější

Právě tak neposkvrní nečistota přirozenost mysli, i když je zneklidněná. Jasně čistou mysl kterékoli bytosti neznečistí ani záporné emoce jako nenávist. Až zase někdy pocítíte nenávist, zamyslete se nad tím, zda nemůžete separovat od hlavního proudu své mysli pozorovatele, který tuto nenávist pozoruje. Normálně míváme pocit nenávisti, jako by naše já a nenávist byly spolu zcela spjaty, ale zde pozorujete nenávist s malým odstupem a vidíte její vady: přirozeně to samo o sobě způsobí, že se tento vzrušený stav uklidní.

Pozorování myšlenek

K tomu si však musíte napřed vypěstovat schopnost pozorovat své myšlenky, protože dokud je veškeré vaše vědomí prosyceno pojmovostí, je pro myšlení těžké pozorovat myšlení. Dokážete-li však, když vzniknou myšlenky, separovat v sobě pozorovatele, který je pozoruje, vypěstujete si postupně schopnost vědomí pozorujícího vědomí a pak bude v okamžicích nenávisti faktor z nitra této mysli schopen vymanit se z hněvu. Tím, že se důkladně seznámíte s vědomím jako s poznávajícím i jako s poznávaným, můžete dosáhnout toho, že rozpoznáte to, čemu se říká „prostá mysl“ neovlivněná tím, co se nám líbí a co nelíbí, co chceme a co nechceme. Když mysl není roztříštěna do mnoha různých funkcí, lze rozpoznat její přirozený stav zářnosti a poznání, a setrváte-li u toho, zážitek zářnosti a poznání vzroste. Protože vnitřní přirozenost dokonce i nenávist je zářivá a vědomá, rozplyne se nenávist postupně v přirozenosti vědomí.

Není třeba, abyste vědomě zastavovali různé myšlenky a city

které vzejdou ve vaší mysli; spíše se jimi nenechejte polapit a nedovolte své mysli, aby byla do nich vtažena. Mysl pak nabude svou normální podobu, takže lze identifikovat její jasné světlo. Pak je možné poznat její základní čistotu. Když pochopíte, že přirozeností vaší vnitřní mysli je jasné světlo, začnou se ve vás rozvíjet stále větší kvality jako láska. Proto nemůže být mentální transformace výsledkem změn vnějšího okolí. Získávání stále většího množství věcí, když už máte všechno, co potřebujete, nemůže vést ke spokojenosti.

Poznáním konečné přirozenosti samotné mysli

dosáhneme osvobození; nikdo jiný ani nic jiného nám je nemůže dát. Štěstí přijde skrze zkrocení mysli; bez zkrocení mysli není možné dosáhnout štěstí. Bez ohledu na charakter světa nebudeme trpět ani způsobovat utrpení, jestliže budeme důvěřovat základní přirozenosti mysli, kterou je zářivost, její jasné světlo.

Tato povaha jasného světla

základní a zářivá, je nejhlubším kořenem všech myslí – navždy nezničitelná, neměnná jako démant. Buddhismus považuje tento aspekt mysli za trvalý v tom smyslu, že jeho trvání je nepřerušené – vždycky existoval a bude existovat navždy, a proto není něčím, co by nově vyvolaly nějaké příčiny a podmínky.

Démantová mysl

Tato povaha jasného světla, základní a zářivá, je nejhlubším kořenem všech myslí – navždy nezničitelná, neměnná jako démant. Buddhismus považuje tento aspekt mysli za trvalý v tom smyslu, že jeho trvání je nepřerušené – vždycky existoval a bude existovat navždy, a proto není něčím, co by nově vyvolaly nějaké příčiny a podmínky.

Naše základní mysl je v podstatě čistá

od počátku přirozeně oproštěná od problémů. Všechny čisté i nečisté jevy se v ní objevují jako projevy její spontánní přirozenosti. Ničím nebráněnému vyzařování mysli se dokonce říká soucit, protože jeho výsledkem je soucitné jednání, vznikající z jejího v podstatě čistého bytí a spontánní povahy.

Spontánní přirozenost démantové mysli

Tato démantová mysl, od počátku čistá a obdařená spontánní přirozeností, je základem veškerého duchovního vývoje. I když vytváří velké množství dobrých i špatných představ jako touhu, nenávist a poblouznění, samotná démantová mysl je oproštěna od následků těchto znečištění jako obloha dočasně pokrytá mraky. Voda může být velice špinavá, ale její povaha zůstává čistá. Podobně bez ohledu na škodlivé emoce, vzniklé jako úskoky této démantové mysli, a na to, jak silné jsou, zůstává samotná základní mysl neovlivněna těmito nečistotami; je dobrá od začátku do konce. V této diamantové mysli jsou v základní podobě přítomny obdivuhodné duchovní kvality jako neomezená láska a soucit; jejich projevení brání jenom jisté dočasné okolnosti. V jistém smyslu jsme osvícení už od samotného začátku, protože jsme obdařeni naprosto dobrou základní mysli.

Zhodnocení současné situace

Tím, že ses narodil jako člověk, vzal jsi na sebe fyzický podpůrný systém, dík jemuž můžeš snadno dosáhnout svých dočasných i vzdálenějších cílů. Když už jsi teď získal tuto příznivou životní formu, tak jedinečnou mezi miliardami forem rodících se na tomto světě, je důležité, abys tuto příležitost nepromarnil. Jestliže budeš v této situaci jednat jenom tak, abys dosáhl v příštím znovuzrození dobrý život pro sebe sama, nevyužiješ plně svůj potenciál. Nebo jestli se zaměříš na své vlastní vysvobození ze spleti útrap, nebude ani to odpovídat tvým vrozeným možnostem. Měl bys se svou lidskostí udělat všechno, co můžeš, abys dosáhl dokonalého, naprosto duchovního vývoje.