Citlivé akácie - Mimóza

Akácie - Mimóza.
Rákosy a trní Mimóza (Acacia dealbata, Acacia decurrens var, dealbata). Probouzí vzrušení, optimismus a radost z přítomnosti. Nejznámější mimóza Acacia decurrens var. dealbata.
Zobrazen: 12141x   9. 4. 2010

„Existuje krajina větší než ta, kterou vidíš.“ Fascinuje svými účinky na emoce a duši. Emocionální zkušenost s touto silicí zahrnuje například obnovení smyslu vlastního já, podporu dalšího duchovního růstu, zažehnání strachu a starostí, zmírnění nepokoje a agresivity, vyrovnání se se zármutkem, odmítnutím či přecitlivělostí, uvolnění tvořivého ducha, povzbuzení mysli a navození pocitu tepla, radosti a požitku! Mimóza – silice s úžasným aroma.

Rákosy a trní Mimóza (Acacia dealbata, Acacia decurrens var, dealbata)

pochází ze třetí největší čeledi kvetoucích rostlin Leguminosae. K ní patří na tisíce druhů rozptýlených po obou zemských polokoulích včetně Austrálie, Indie, Afriky, Sýrie, jižní Francie a Karibských ostrovů. K tomuto rozmanitému rodu náleží jak malé letničky, bylinné trvalky, keře, stromy a popínavé rostliny, tak i xerofyty a vodněnky.

Název acacia je odvozen z řeckého slova znamenajícího „trnitý“

neboť prý Kristova trnová koruna byla spletena právě z větví tohoto stromu. Akácie mají ladný a dekorativní vzhled – nádhernou kůru, jemné listoví a hrozny voňavých bílých, jemně růžových nebo zářivě žlutých květů. Kůra většiny odrůd obsahuje silnou adstringentní kyselinu, která se užívá pro výrobu inkoustu, barvení a tónování. Čeleď Leguminosae se dělí na tři části a v té první najdeme rod Mimosoideae (Mimosaceae). Zde se nachází i zdobný druh Acacia, početné sdružení vznešených stálezelených stromů a keřů, které se velikostí řadí od trpasličích po obří.

V Austrálii se jim běžně říká „rákos“

protože dávní přistěhovalci si z větví akácií a bláta stavěli dočasné „rákosové“ příbytky. Akáciím jižní Afriky se zase často říká „trní“ a skutečně jejich trny se kdysi používaly v kancelářích jako svorky na papír! Evropské a severoamerické akácie s listovím připomínajícím peří jsou pak známé jako mimózy. Rozkošné ambrózovité květy, občas žádané pro med, se používají v parfumerářském průmyslu. Květinová esence se připravuje z Acacia terminalis – „slunečního rákosu australské buše“. Esence se doporučuje při ztrátě nadhledu nebo přílišné negaci.

Probouzí vzrušení, optimismus a radost z přítomnosti

u těch, kteří jsou pohroužení v minulá trápení. Homeopatická tinktura získávaná z Acacia humilis se používá ve stejných případech jako A. dealbata. Známa svoji vůni a blízká příbuzná A. dealbata je Acacia farnesiana. A.farnesiana je ovšem trnitý keř, jehož listy často nahrazují tamarind při výrobě chutney. V Provensálsku se jejím květům říká „bambulky“, protože jako kuličky osaměle balancují na větvích. Obsahují farnesol, geraniol, linalol a metylester kyseliny salicyové a jsou ceněny jako účinné antispasmodikum a antireumatikum.

Nejznámější mimóza Acacia decurrens var. dealbata

je z valné většiny malý strom dosahující výšky 12 metrů. Jejím domovem je většina států v teplém klimatu. Stříbrná, šedohnědá kůra je zbrázděná podélnými rýhami a nese květinové výhonky plné nadýchaných žlutých kuliček, které jsou ztělesněním Emersonova citátu: „Země se směje květinami“. Většinou se ovšem listy této akácie podobné kapradí časem změnily na zploštělé stonky, tzv. pylody. Tato přeměna bývá dána za následek dlouhotrvajícím suchým podmínkám ve většině jejích domovských prostředí. Poprvé byla mimóza kultivována v jižní Francii na přelomu 19. a 20. století. Kvete od listopadu do března a každý strom vydá jen necelý kilogram květů. Ty se obvykle sbírají dvakrát týdně během dne a při soumraku se dopravují do destilerií či do vlaků k dalšímu transportu. V lednu a únoru, v době, kdy sezóna mimózy vrcholí, vagóny plné vonných květů cestují z Mentone na pařížské květinové trhy.

Vlastnosti a použití Květy mimózy

se přidávají do mycích a koupelových přípravků pro suchou, popraskanou, zanícenou nebo nepříznivým počasím poškozenou kůži. Silice je ovšem známá svými adstringentními a antiseptickými účinky a hodí se tedy i pro mastnou pleť. Vyrábí se z květů a kvetoucích haluzí a její aroma má nádech pepřené kůže. Z historických pramenů vyplývá, že silice byla užívána vnitřně na posílení jater, žlučníku a čištění krve. K extrakci esence se používá rozpouštědel a takto získaný konkret se dále upravuje lihem na absolut. Panuje názor, že mimóza má z lékařského hlediska nepatrný význam a je užitečná hlavně jako parfém. Slovo parfém je dnes téměř synonymem pro nejrůznější příměsi, ale právě neředěné aroma květů je parfémem ve své původní a pravé podobě. Naši předkové míchali parfémy nejen pro jejich estetické, ale také léčivé účinky. Megallus vytvořil jeden z nejslavnějších řeckých parfémů „Megaleion“, jehož součástí byla i myrha, skořice a Acacia farnesiana. Byl opěvován nejen pro svou vůni, ale i schopnost léčit poranění a zmírňovat záněty kůže.



© PannaCz.com – zpracovala Undina. EVA-MARIE LIND, Listy Aromaterapie.

 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality