Růže - královna květin

Růže jako královna.
Růžová koupel. Růže pro příjemné prostředí manželského lóže. Sušíme růže.Naše prababičky zhotovovaly z růží voňavé polévky a omáčky. Růže je skutečnou pokladnicí vitamínů a minerálů. Celá čeleď rodiny růžovitých. Zahrady růží se zde nazývaly ráji Peršanů.
Zobrazen: 13525x   14. 4. 2010

Růže, královna květin

Růže pocházejí z Asie, na Zemi ale existují až čtyřicet miliónů let. Lidé se jimi obklopovali odjakživa – v egyptských hrobech byly nalezeny růžové věnce z roku 170. Šlechtěné růže pocházejí z planých, z nichž nejznámější je růže šípková. Svými ušlechtilými tvary a především omamnou vůní z níž se můžeme těšit od července až do prvních podzimních mrazíků, patří růže ke královnám květin.

K růži se váže velké množství bájí, pohádek a symbolů

Podle jedné indické básně se nejkrásnější žena světa Lakšmí zrodila z rozvíjejícího růžového poupěte a stala se bohyní krásy. Růže, ze které se zrodila, byla považována za symbol božského tajemství. Podle perské pověsti byla růže darem samotného Alláha, který sněhobílou růži určil za vládkyni květin. Řekové považovali růži za dar bohů. Podle Anakreona z Tea se růže zrodila z běloskvoucí mořské pěny současně s bohyní lásky a krásy Afroditou. První křesťané považovali růži za symbol úpadku a rozkladu, ale postupně si i u nich růže vydobyla své místo. Později ji začali nazývat rajským květem a zasvětili ji Panně Marii. Jedna z legend vypráví o tom, že první růže vyrostla z kapek Kristovy krve pod křížem. Muslimové věří, že bílá růže vyrostla z kapek potu, které uronil prorok Mohamed při výstupu do nebe. V Anglii se bílá a červená růže staly symbolem dvou soupeřících rodů a krvavé války, která trvala třicet let a do historie se zapsala jako válka růží (1455 - 1485).

Růže v malbách umělců

Její variace podob a barev se objevovali na kresbách a malbách umělců a mystiků.Pokud však alchymisté zobrazovali své růže,dodržovali tyto tvary ve vztahu k podobnostem.Například-pokud se jejich vyprávění týkalo počátků,nevědomého tápání a chaosu,měli růžice jen čtyři lístky.Pokud již onen chaos pokročil k poznání elementů a práci na kvintesenci,objevil se uprostřed růžice kruhový střed.Pokud měly nějaký vztah k číslu 6,používali symbol šípkové,pětilisté růže s vyznačeným a nebo nevytvořeným středem,opět podle fáze díla.Pokud ale použili plnokvětou růži,mluvili o labyrintu,bludišti,tajemství a mlčení.V této podobě zdobily plné růže zpovědnice,aby svou přítomností ujistili o mlčení ty,kdo vcházeli.I zde platilo,že je zahaleno,co je řečeno pod růží.Květy růží na zpovědnicích byly zlaté,aby se naplnilo přísloví ‘‘Mluviti stříbro, mlčeti zlato‘‘.

Symbolika růže spadá až do antiky

Zde symbolizovala pomíjivost života, neboť rychle uvadá. Antické báje popisují růži jako pozůstatek ranních červánků na zemi. Někdy se spojuje přímo s řeckými bohy a to kupříkladu s Adónisem, z jehož krve vznikla. Rudá barva nás také upozorňuje na krev Afrodity, která se zranila o její trny. S růží si spojujeme také bolest (Není růže bez trnů) a kvůli jejím lehce opadajícím korunním lístkům i pomíjivost a smrt. Římané slavili na jaře Dies Rosae, tedy jakési panychidy nebo-li smuteční obřady. Jednalo se de facto o dušičky. U Germánů se také spojovaly růže se smrtí. Zasazovaly se na obětních místech nebo na hrobech. Ve východním Švýcarsku dosud existuje pojmenovaní pro hřbitov, které zní „Růžová zahrádka“(Rosengarten).

Ve středověku byla růže ve spojení s uctíváním panny Marie

důležitým křesťanským symbolem. Marie dostala dokonce přívlastky jako Růže bez trnů nebo Nejkrásnější růže mezi ženami. Růže stolistá (Rosa Centifolia)pochází z Persie Již před dvěma tisíci lety řecká básnířka Sapfó nazvala růži královnou květin. Její pěstování je prastaré a vlastní šlechtění a křížení začalo ve druhé polovině 18. století. Dosud vyšlechtěných odrůd můžeme počítat na desítky tisíc. Některé brzy zanikly, část zazářila a jejich pěstování přetrvává po řadu let. Nyní celkový počet přesáhl 2500 nových odrůd. Vlastní šlechtění růží stále ukazuje další nové možnosti v tomto trendu pokračovat. Největší úcty se růži dostalo v Persii.

Zahrady růží se zde nazývaly ráji Peršanů

Peršané ovládali výrobu růžové vody, která byla cenným dárkem. Při oslavách jarní rovnodennosti hrála růže významnou úlohu, spolu se slavíkem ji považovali za posla jara. Při velkých slavnostech byli hosté roseni růžovou vodou. Ulice perských lázní se posypávaly růžemi, aby si návštěvník uvědomil, že je v zemi růží. Růže byla Peršanům symbolem božství. Perská pohoří byla poseta planě rostoucími růžemi i růží stolistou (Rosa centifolia L.). Vojáci Alexandra Velikého dovezli kolem roku 330 př. n. l. ze svého tažení do Persie žlutou perskou růži (Rosa persica MICHX.) a růži Chaldejců, v níž Jules Gravereaux poznává druh R. gallica L. Ještě v 19. století opěvovali Persii jako jediný růžový sad a obdivovali zejména její popínavé růže.

Už jen pro vůni a krásu stojí růže na stupni nejvyšším

Její pěstování se rozšířilo z Persie a přineslo inspiraci umělcům, bojovníkům i milencům v každé zemi. Egyptská královna Kleopatra vystlala pro Marka Antonia hodovní místnost po kolena růžovými květy a římské bankety byly vždy vyzdobeny lístky růží. V roce 1187, když do Jeruzaléma vstoupil muslimský dobyvatel Saladin, dal dokonce Omarovu mešitu umýt růžovou vodou, aby ji očistil. Není ověřeno, zda destilaci růže a výrobu růžového oleje objevili už perští lékaři v 9. století n. l. S islámem přešel kult růže přes Čínu a Japonsko také do Indie. V Indii se soustředilo množství původních forem cizích druhů, které zde byly objeveny evropskými badateli. Byly nazvány podle místa naleziště - R. indicae, ač jejich vývojové centrum zde nebylo.

V Indii byl též objeven éterický olej (attar)

Také Čína je pravlastí původních forem růží. Již před 2500 lety vynikala velkolepými kulturami jednotlivých druhů růží. Mnohé z nich našly velký význam při šlechtění. Z Japonska, kromě jiných, pocházejí odrůdy R. multiflora Thumb., R. polyantha Sieb., které se svými varietami o zdraví našich dnešních růží zasloužily. Jak jsme se přesvědčili, růže můžeme darovat vždy, všude a každému s jistotou, že je rád přijme. V plné míře platí přísloví "Chceš-li udělat radost, daruj růži". Například domorodí obyvatelé Severní Ameriky užívali více než desítku druhů růží (odvar z kořene, listí i kůry) nejen při léčení, ale také při obřadech a jako potravu. K šípkovým džemům, nápojům a protlakům musíme zmínit také šípkovou zmrzlinu, kterou připravovali Eskymáci kmene Inupiat. Také v tradiční čínské medicíně se setkáme s růžemi. Z několika druhů jmenujme alespoň růži čínskou (Rosa chinensis), ze které se používají ve fytoterapii květy i šípky. Byly nalezeny zkameněliny růží, které se jen málo podobaly těm dnešním, jak je známe ze zahrad a parků.Za dob starého Říma se například doporučovala růže na pokousání vzteklými psy. Použití růže na pokousání vzteklým psem možná vyvolá úsměv, ale úsměv může zase rychle ochladnout, když se podíváme na nové výzkumy.

Celá čeleď rodiny růžovitých

se vyznačuje silnými antivirovými a antimikrobiálními účinky. Možná že i staré použití mělo své opodstatnění. Růžové rady Šlechtění současných růží nejvíce ovlivnily růže čínská, galská a vonná. Moderní odrůdy mají barvy od bílé přes smetanovou, žlutou, růžovou, oranžovou, lososovou a červenou až po černou. Růže se dávají vždy v lichém počtu (dvě jen mrtvému). Je to nejen tradice, ale i praktická zahradnická a aranžérská zkušenost. Lichý počet se totiž snáze váže do kytic. Na zahradě stříháme růže výhradně ráno, v době chladu, a co nejdříve je upravíme do kytice, kterou ihned osprchujeme studenou vodou. Poté, co přineseme kytici růží z květinářství domů, ponoříme ji celou, tak jak je naaranžovaná (samozřejmě bez obalu), do studené vody – ponořeny mají být i květy – a ve vaně ji takto necháme jednu hodinu. Poté kytici z vodní lázně vyjmeme, šetrně z ní vytřepeme vodu a dáme do čisté vázy s čerstvou studenou vodou.

Nikdy nenecháváme žádné list růže  ve vodě

protože urychlují její znečistění a tím i zánik květiny. Do vázy nedáváme společně různé druhy a barvy růží, protože se navzájem ,,otravují“ (vylučují toxiny). Dáme-li spolu růže různých barev, musíme počítat s tím, že budou mít kratší životnost. Růžím každý den měníme vodu a stonky jim podle potřeby zastřihujeme, nebo je šikmo sestříhneme ostrým nožem. Růže nestavíme v bytě na místo, kam svítí Slunce. Do těsné blízkosti růží nedáváme mísu s ovocem, protože plody ,,vydechují“etylén, jenž urychluje kvetení. Podobně působí i odkvetlé květy, proto je v kytici pravidelně odstraňujeme. Kouzelná moc růže ,,Růže rozpaluje smysly, upevňuje manželskou věrnost, rozjasňuje pleť, svazuje jazyk a léčí nemoci." ,,Růže znaly již Nefertiti a Kleopatra, známé krasavice naší historie." ,,Růžovou vodu a vonný krém, jakož i koupele z plátků růže, používala nejen sličná paní Valevská, která svedla Napoleona, ale i lady Hamiltonová, milenka Napoleonova soka Nelsona." Výrobky z růže téměř na všechny choroby s úspěchem používali již naši antičtí předkové. A měli pravdu.

Růže je skutečnou pokladnicí vitamínů a minerálů

Obsahuje vitamín C, a to dvacetkrát až padesátkrát více než citrón, který je nezbytný pro vytváření kolagenu a takzvaného dobrého cholesterolu. Seznam prvků růže je velmi dlouhý, postačí se zmínit, že obsahuje vitamíny A, B, B2, E, K, P, PP. K tomu ještě mnoho železa, hořčíku, vápníku, fosforu, sodíku, síry, manganu a taninu. Aromaterapeuti považují vůni růžových olejů za mimořádně hodnotnou. Odstraňuje stresy, uklidňuje napětí. Růžové plátky je možné i jíst, což dle starých receptů zvyšuje krásu. Z růže můžeme vyrábět šťávy, zavařeniny, marmelády, kompoty, med, vína a nálevy.

Naše prababičky zhotovovaly z růží voňavé polévky a omáčky

ochucovaly jimi mnoho pokrmů. ,,Řecká děvčata věřila, že když si vezmou růži na setkání s milým, dobudou snadno jeho srdce." ,,Provdané ženy zasazovaly růže kolem domů, aby upevnily soulad v manželství a věrnost manžela." ,,Růže nescházely při žádné hostině v antickém Římě, a pokud někdo pil, měly zabránit vyzrazení tajemství." ,,V Indii v růži spatřovali usměvavou tvář Krišny a uctívali ji. Růže jako dar symbolizovala přátelství, upřímnost a dobré úmysly." ,,V islámské kultuře byla růže považována za Božský květ, nazývali ji voňavým dechem Alláhovým a vysazovali ji kolem domů, aby si zajistili Boží přízeň."

Sušíme růže

Obstaráme si bedýnku od ovoce, přes kterou můžeme buď připevnit drátěné pletivo, nebo drátem vytvořit křížem otvory. Do těchto otvorů zastrkáme růže. Po týdnu jsou růže suché, aniž mají ohnuté hlavičky. Šťáva z růžových plátků Výborná pro všechna znamení – má výbornou chuť a léčivé účinky. Příprava : 200g růžových plátků čerstvých - růže stolisté nebo šípkové, pokapeme citrónovou šťávou a prosypeme třemi lžícemi cukru. Důkladně prohněteme pečlivě umytýma rukama, zakryjeme a dáme do chladničky uležet do druhého dne. Další den plátky zalijeme ¼ litrem studené vody, promícháme a přivedeme k varu. Po vychladnutí scedíme a vyždímáme. Svaříme se ¼ kg cukru a se šťávou ze dvou citrónů. Horkou šťávu nalijeme do sklenic, které pevně uzavřeme a otočíme dnem vzhůru. Šťávu pijeme z chlazenou vodou nebo sodovkou. Růžový Med Vezmeme červené růže, otrháme lístky a pořádnou hrst jich nasypeme do ½ litru čerstvé vody, necháme promíchané stát přes noc. Potom scedíme, vezmeme ½ litru medu, smícháme a dáme svařit na polovinu.

Med je dobrý na bolesti v ústech a v krku

také na zánět v krku. Růžový med je moc dobrý ! Růžový čaj Okvětní lístky mohou být, ale i jinak užitečné. Sbírají se a suší za suchého počasí a poté z nich můžeme připravit léčivý čaj z růže ( 10 až 15gramů na půl litru vody), který se používá například při průjmu, úplavici, plícním kataru. Odvar je vhodný jako kloktadlo při chronickém zánětu sliznice hrtanu. Je vhodný i pro diabetiky, protože harmonizuje meridián močového měchýře a pro své antioxidační účinky, neboť eliminuje tvorbu volných radikálů, které se tvoří při diabetu ve zvýšené míře. Tím chrání diabetika před dalším poškozováním buněk. Výsledným efektem ochrany může být i snížení hladiny cukru v krvi. Bolest nemá na růžích ustláno ! Prokázán byl rovněž protizánětlivý účinek a účinek snižující bolest. To je velmi dobrý přínos jednak při různých zánětech, jednak při artritidě a dalších bolestech kloubů, včetně bolestí v kříži.

Přes křížovou oblast prochází energetická dráha

močového měchýře a s její disharmonií se pojí vznik bolestí v kříži. Pitím růžového čaje eliminujeme přímo příčinu bolestí křížové oblasti. Když k tomu přičteme vliv růže na centrální nervový systém, určitě nám při těchto potížích růže pomůže posílit tělo a zbavit se bolestí.Dále byla potvrzena antiulcerózní aktivita, což znamená, že růže stolistá je vhodná při různých vředových záležitostech, například žaludečních a dvanáctníkových vředech. Byl potvrzen účinek růžové silice obsažené v květech růže stolisté na Staphyllococcus aureus, který způsobuje onemocnění ledvin a jeho toxiny jsou pro člověka silně toxické. A to i na některé rezistentní kmeny. Růžový olej Malá lahvička tohoto oleje nám zjemní a zregeneruje citlivou pokožku, zvláště po namáhavém pracovním dni. Potřeme tělo několika kapkami růžového oleje, pomalu a jemně jej vmasírujeme do pokožky. A nemusí se jednat jen o únavu, ale výborně působí tato masáž také při depresích, zlosti, rozmrzelosti a podobně.

Růže pro příjemné prostředí manželského lóže

stačí pár kapek růžového oleje nastříkat na polštáře. ,,Pokud nás občas trápí bolesti hlavy, je možno zkusit obklad z růžové vody. Stačí v ní namočit kapesník a přiložit na čelo, zavřít oči a snažit se na nic nemyslet." ,,Podobný účinek má na naše oči, které jsou zarudlé a unavené z monitoru počítače nebo obrazovky televize. Také zde přinese požadovaný účinek obklad z růžové vody. Na její přípravu potřebujeme : asi 50 gramu čerstvých okvětních lístků, které přelijeme 2 dcl vařící vody a ponecháme louhovat půl hodiny. Přecedí se, vymačkají se listy a přelijeme do tmavé skleničky. Ponecháme asi týden na chladném místě, než-li vodu použijeme." ,,Ženy našich předků, v podvečer parného dne, dávaly do místnosti, kde se spalo, nádobu s čerstvě natrhaných růží pro osvěžení vzduchu a tím příjemného spánku. ,,Červená růže ve vlasech nebo připevněná u dekoltu probouzí žádost. Ženě, která ji nosí, neodolá žádný muž. Domácí růžová kosmetika Bylo zjištěno, že kyselina galová, kvercetin a polysacharidy obsažené v růžových květech mají antioxidační účinky.

Zháší volné radikály, které poškozují buňky

a způsobují předčasné stárnutí. Je to jeden z účinků, proč se také používají růže zevně při různých dermatologických potížích, zejména v kosmetice pro pěstění krásné pleti. V kosmetice je růžová voda vhodným prostředkem pro zklidnění suché, citlivé nebo stárnoucí pokožky. Pokud nemáte doma růžovou vodu, je možné pro zklidnění pokožky potírat pleš přímo růžovými okvětními lístky. Pro ženy ještě jeden zajímavý účinek. Silnější odvar je účinný i při bílém výtoku a nadměrně silné menstruaci.

Růžová koupel

Růže stolistá obsahuje růžovou silici, která má ve Francii pověst afrodiziaka. Pro koupel opět postačí připravit čaj podle návodu a vlít jej do vany s vodou,nebo kápneme asi deset kapek růžového oleje.Teplotu vody zvolte podle vlastního uvážení. Ten, kdo má cévní a srdeční potíže, by měl volit vodu chladnější. Doba koupání je asi 13 minut a 3x týdně je vhodné koupel opakovat. Pro dokonalý efekt koupele můžeme nasypat na hladinu trochu růžových lístků. Růže zlepšují paměť Na procházce růžovou zahradou v době květu, kdy růže opojně voní, nám to v růžové zahradě mnohém lépe myslí a řešení problémů je snadnější a upevňují se tak denní vjemy. A s růžovou vůní mnohonásobně líp.


© PannaCz.com - Noetika - YW

 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality