Druhy obřadní magie a různé způsoby věštění

© PannaCz.com Magie
Magie je spojována s praktikami léčitelskými, ale i věšteckými, s cestami do astrálu i s vyvoláváním ,,duchů“. Důkladně pojednává o nejskrytějších věcech, o podstatě, moci, složení, hmotě, síle a účincích veškeré přírody.
Zobrazen: 12635x   příspěvků: 0   9. 4. 2011

Se slovem magie je spojováno mnoho významů

od varietního iluzionismu přes lidové čarodějnictví, určitý druh renesanční filosofie přírody až k posvátné vědě perských a staroegyptských kněží. Magie je spojována s praktikami léčitelskými, ale i věšteckými, s cestami do astrálu i s vyvoláváním ,,duchů“. Důkladně pojednává o nejskrytějších věcech, o podstatě, moci, složení, hmotě, síle a účincích veškeré přírody. Učí nás poznávat, čím se věci odlišují a v čem se shodují a jenom v tom tkví její zázračné účinky; slučuje různé síly, všude spojuje a snoubí vhodné nižší s dary a silami vyššího. Proto je magie nejdokonalejší a nejvyšší vědou, vznešenou a posvátnou filosofií. Ona je svrchovaným vyvrcholením té nejušlechtilejší filosofie.

Definice, kterými byla magie vymezovaná, můžeme rozdělit na tři základní druhy

První druh se opírá o zkušenosti studující zcela vnější projevy magického, tak jak se během historických dob objevily v oblastech, jež jsou předmětem zkoumání antropologie, sociologie, historie, folkloru a filosofických dějin. Druhý druh magii chápe jako jistou, ať již vyšší, či nižší odrůdu náboženství, vylučují ji z řádu tohoto světa a dávají v ní zasahovat silám nadpřirozeným, duchům, démonům, andělům a bohům. Magie náleží do zkušeností náboženských, citových nebo mystických. Třetím druhem je ten, který se snaží pochopit magii v její vnitřní podstatě pokládaje ji buď za podlidské vůle a určitého výcviku, anebo za vědu či nauku s vlastním oborem zkoumání, za odvětví lidského myšlení svého druhu. Filosof Hieronymus Cardanus píše ve čtvrté knize ,,Pravé moudrosti“, že magie, démonická věda, je čtyřhlavá a má výlučně hlavy hadí.

© PannaCz.com - Druhy obřadní magie a různé způsoby věštění

Aeromantie

Aeromantie se provozovala tak, že se zaklínal vzduch. Když vál vítr z východu, znamenalo to štěstí, když vál ze západu, neštěstí, vítr od poledne znamenal odhalení tajemství, když od půlnoci, že vše má zůstat temné; foukal-li vítr ze všech stran najednou, znamenalo to bouří, krupobití, mlhu, lijáky atd. Cardamus popisuje jiný druh aeromantie takto: aeromant složí ubrus a postaví na stůl pohár plný vody, do níž šeptá slova takovou silou, že pohár foukáním se úplně vyprázdní a toho se pak užívá jako věštby. Další druh aeromantie se zaobírá stavem oblohy šťastnými či neblahými aspekty planet. Čímž se podmiňují rozličné změny v povětří. Podle učení Arabů a Ptolemaiova můžeme z toho vyrozumět mnohé, co se budoucnosti týče.

Antropomantie

Při antropomantii se nejprve konalo zaklínaní a  vykuřování, a pak se zkoumaly vnitřnosti zabitých chlapců stejně jako obětních zvířat, aby se podle nich hádala budoucnost. Jako první toto odporné věštění zavedl římský císař Heliogabalus, který byl nakonec zavražděn a rozsekán na kusy a všechny jeho nařízení a vládní výnosy byly prohlášené za neplatné a anulovány.

Aritmomantie

Aritmomantie při věštění využívá čísla a provádí se pomoci pythagorejského kola podle sudých a lichých čísel, jak to popsal Kryštof z Catanei v závěru své geomantie.

Astromagie

Astromagie je naukou boje proti osudu. Je aktivní působení evokovanými silami hvězdných emanací, kdyžto astrologie použitá v magii využívá působících proudů vesmírných, tak zvaných hvězdných síl, k uskutečnění předem určených záměrů. Staré řecké přísloví praví, že hvězdy sice ovládají život, avšak moudrý vládne hvězdám. Smyslem divinační individuální astrologie je upozornit na možná životní úskalí a zavádějící lidské sklony. Poznání individuálního horoskopu je tedy současně jakousi prevenci boje proti nepřízni osudu a umožňuje jedinci rozhodovat se tak, aby se vyhnul určitým hrozbám. Takto naznačený osud se naplní jen u člověka nízké úrovně, u bytosti, která nedospěla k samostatnému a svobodnému užívání svých rozumových a duchovních schopností. Ovšem tvrzení, že se tak člověk stává pánem svého osudu je nesmyslné, protože na osudu jedince se podílejí také jim neovlivnitelné a nekontrolovatelné vlivy. Astrologie umožňuje také definovat časové a jiné podmínky pro určité akce, např. nástup cesty, uzavření manželství atd.

Augurie

Augurie spočívá v pozorování věštěckých ptáku. Byly jich tři druhy. Jedni věštili budoucnost svým letem – nazývali se  praepetes, druzí, jménem oscines, svým zpěvem, třetím druhem byly mladé slípky, jež byly vyjímány ze své posady a krmeny. Pakliže žrali lačně, bylo to dobrým znamením, odmítaly-li však krmivo, pak to bylo znamením zlým. Ti, již předpovídali budoucnost z krmení či zpěvu ptáků, se nazývali augury čili ptakopravci.

Axinomantie

Axinomantie věští pomoci sekery či širočiny. Zarazíme sekeru do okrouhlého špalku dřeva a držíme ji svisle ve vzduchu; jestliže se byť jen nepatrně otočí při vyslovení nějakého jména, je jeho nositel pokládán za viníka. Někdy se axinomantie prováděla i tak, že se sekera hodila do vody a z jejích pohybů se hádalo, co skrývá budoucnost.

© PannaCz.com - Druhy obřadní magie a různé způsoby věštění

Botanomantie

Botanomantie je věštění za pomoci různých bylin, např. kontryhelu, baldriánu, rulíku, kapradiny, měsíčnice, šalvěje a jiných, jež vládnou kouzelnou silou. Předkové totiž připisovali bylinám při svém čarování velké moci. Jedním způsobem bylo například používání listů šalvěje, na něž se napíše jméno osoby, která se chce něco dozvědět a žádaná věc: musí se tak dít pod šírím nebem a musejí se přitom šeptat jistá slova. Tímto způsobem věštci chtějí odhalit pomocí démonů zloděje s ukradeným zbožím.

Ceromantie

Ceromantie, také velká pověra pochází z Turecka. Ceromantikové rozpouštějí, když napřed pronesli zaklínadlo, na ohni vosk a nalijí jej do vody, aby z něho vznikly podoby, z nichž tři tvoří fundament čili základ. Naše staré čarodějnice si počínaly jinak, zvláště když chtěly povolat vybrané světce Boží, kteří ovšem s tak nicotnými lidmi neměli nic společného; předstíraly totiž, aby mohly tomu nebo onomu člověku škodit, že jim pomáhají světci, ačkoli právě světci jsou bytosti dobrodějné a nikomu neškodí. Když chtěly tyhle staré babice přimět světce k páchání škod, zaplavovaly množství úplně stejných voskovic a přidělovaly každému světci jednu svíci. Toho, jehož svíce dohořela první, pokládaly za toho pravého pro své zlé činy.

Gastromantie

Gastromantie se od lekonomantie liší tím, že při druhé odpovědi slyšíme, při první však to, co se chceme dozvědět, vidíme. Po zčásti srozumitelném, zčásti nesrozumitelném zaklínaní necháme nevinné chlapce nebo těhotnou ženu nahlédnout do okrouhlých, vodou naplněných skleněných nádob, okolo nichž stojí zapálené svíce, a hledící pak spatří, obrazy vytoužených předmětů, a to, jak někteří tvrdí, velmi zřetelně. Podobný způsob věštění nacházíme také u našich mastičkářů a starých čarodějnic. Ti totiž nechávají za různých obřadů z nádoby plné vody vyskočit stříbrnou mincí, pak říkají, že nemocí je vinen ten nebo onen svatý, ačkoli to je na hony vzdáleno křesťanství, podle něhož všichni, kdož skonali v Pánu, chovají vůči živým pouze příznivé úmysly.

Geomantie

Je jednou z nejstarších a dnes opět velmi oblíbených věšteckých metod. Geomantie už podle slov ge a manteia zkoumá budoucnost podle pohybů země, z jejich přesunů, nakupení, puklin, záchvěvu, z jejich výparu a různých jiných jevů s ní spjatých. Jejím zakladatelem byl Arab Almadal . Podle starých filosofů byla označována jako věštění ze země. Východiskem této věštecké metody je ,,náhodné“ vytváření struktur pomocí různých aktivit osoby, která si věští. Původně to bylo vrhání hrsti kaménků na zemi, která byla rozdělená na čtyři plochy; v metodě ,,medži“ je to zase vytahování poslepu osmi tmavých nebo světlých kuliček ze sáčku, které se pak v určitém pořadí navlékají na ohnutý prut. Ve všech případech se vytvoří struktura, která je symbolickým obrazcem pro věštbu. Další metodou jsou vpichy do země, které učiníme bez počítání, a sice v šestnácti řadách zprava doleva. Těchto šestnáct řad poté podle principu sudého a lichého počtu bude složeno v jisté, rovněž z bodů sestávající obrazce, jež představují sedmero planet, dvanáctero znamení zvěrokruhu, dračí hlavu a dračí ocas a čtyři živly v tomto světě a svou sílu, povahu a moc mají zázračným vlivem horních těles a nebeským ozařováním. Těmto figurám dali pak geomantičtí spisovatelé z jejich účinku odvozené jména a označili toto umění za pravzor a důvtipnou zkratkou kritické astrologie. Jimi chtějí všechny předložené otázky rozhodovat a na vše moci dát neprodleně odpovědi, jakmile je na zemi navržena figura ve smyslu otázky. Nyní se už neužívají body země, nýbrž inkoust a papír.

Další druh geomantie věští budoucnost ze zemětřesení. Zde se patří letmo poznamenat, že kdykoliv Bůh hodlal ztrestat národy pro jejich prohřešení a vrátit je k lepšímu životu, předcházela prudká zemětřesení jako poslové jeho vůle a zvěstovatelé Božího soudu aby se lidé dali na pokání. Též z výparu země můžeme usuzovat, zda přijde hezké počasí či déšť, právě tak z jiných jevů na naší zemi jak učí Aristoteles, Plinius, Jovianus, Pontanus jiní s udáním příčin.

Haruspex

Haruspex, čili žertvopravec , odvozen od haruga, tj. obětní zvíře, nazýval se ten, kdož se zabýval prohlídkou obětovaných zvířat a věštil z toho budoucnost.

Hydromantie

Hydromantie – věštění z vody,  se provozuje různými způsoby. Například se naplní pohár vodou a po předchozím dlouhém a tichém šepotu držíme na prstu nad ním na niti zavěšený prsten. Pomoci úderů prstenu o okraj poháru, a to podle určitého počtu úderů, se také pronáší věštba, což však není žádný zázrak, nýbrž naprosto zřejmý podvod. Jestliže se totiž nit s prstenem připevní hřebíkem, aby se jim nedalo kolébat, není ani úderů.

Za druhé je možno – také ze šeptání zaříkadel – hodit tři křemeny do klidné vody a pozorovat kruhy, které se vytvořily a považovat je za věštbu.

Za třetí se to dá dělat házením posvěcených koláčů do pramene, aby z jejich pohybů věštili štěstí či neštěstí, což všechno není nic jiného než sítě zlých duchů, do nichž lapají prostoduché lidi.

Za čtvrté se za předběžné znamení pokládají podle některých pohyby vody, její proudění tím nebo oním směrem, její přibývání nebo ubývání, její barva atd.

Numa Pompilius provozoval zvláštní druh hydromantie, při níž nechával z vody vystupovat obrazy bohů, aby se od nich dovídal budoucnost.

Chiromantie

Hlavní zásadou chiromantie – věštění z ruky - je skutečnost, že každá vyvýšenina v lidské dlani má svůj význam, každá něco charakterizuje a každá je dál podřízená některé ze sedmi  planet, která ji dává do vínku některou z dobrých či špatných vlastností. Kromě vyvýšenin mají svou důležitost i linie (rýhy, čáry) a značky (kruh, čtverec, ostrovy, ostrůvky, jednoduchá, dvojitá a paprskovitá hvězda, mřížka, úhel, kříž. Z nich předpovídají budoucnost.

Ichtyomantie

Při ichtyomantii se lidé ptají na radu ryb, aniž by uvážili, že tito tvorové neumějí uniknout ani sítím a háčkům, které mají před očima a kterých se nejvíce bojí. Buď se předpovídalo z toho, že modlící se lidé házeli do rybníka deset kusů uvařeného masa a to jako pokrm pro ryby, podle jejichž podoby a tvaru chtěli hádat budoucnost, nebo když ryby jedli drobky naházené do vody s chutí, znamenalo to štěstí, když jimi opovrhovaly, neštěstí. Další způsob předpovídal z přirozené povahy, podoby, pohybů, života a potravy ryb. Někteří hádali také z vnitřností těchto vodních zvířat.

© PannaCz.com - Druhy obřadní magie a různé způsoby věštění

Kapnomantie

Kapnomantie je věštění z kouře, při kterém se přesně sleduje, zda se kouř otáčí v kruhu nebo se otáčí do strany nebo stoupá rovně do výše a z toho se předpovídá budoucnost. Cardanus píše, že kapnomantici také házeli na hořící uhlí semena černého máku a sezamu a přitom šeptali různé kouzelné formule. Čistý nevinný chlapec nebo těhotná žena viděli pak v kouři různé postavy, z nichž se dala vyvodit věštba. Jiní pozorovali kouř z obětních zvířat nebo z jejich vnitřností, položených na hořícím uhlí; toto plané umění zavrhl již jistý pohan slovy: Kadidlo obětuj božstvu, tele však uchovej pluhu.

Kaptromantie

Při kaptromantii vezmeme mísu plnou vody, do níž zaklínáme ve vhodnou dobu a za jistých obřadů duchy vzduchu. Na dno vložíme zrcadlo a do něho necháme hledět nevinného chlapce nebo těhotnou ženou, která ještě není v devátém měsíci. Tyto osoby pak vidí v zrcadle to, co si kaptromant přeje vidět.

Kleromantie

Kleromantie od kleros, tj. věštění losem, užívala mimo jiné vergilských a homérských veršů. Bezbožní lidé k tomu zneužívali též veršů Žalmů. Slavnými byly též prenestinské losy.

Klidomantie

Klidomantie se provádí klíčem. Klíčem opíšeme v kruhu jméno podezřelého zloděje, přivážeme jej k bibli a necháme podržet prsty osoby ještě cudné, načež se sám otočí a tím, jak někteří věří, označí krádež, poté co klidomant pronesl tiše a zbožným hlasem jisté verše.

Koskinomantie

Koskinomantie odvozuje svoje jméno od koskinon tj síto. Koskinomantie  učí, jak můžeme s pomocí nějakého démona sítem či řešetem (jeho otáčením) zjistit, kdo spáchal nějaký nedobrý kousek, kdo něco ukradl, někoho zranil atd. Dvě osoby, každá se svým prostředníkem, drží řešeto, lehce zachycené kleštěmi; přitom se vysloví šest těchto úplně nesrozumitelných slov; Dies, Mies, Ješet, Benedoefet, Dovvina, Enitemaus. Tím se prý do řešeta vžene démon, který způsobí, že při vyslovení jména viníka (neboť se musí po řadě říkat jména všech podezřelých) se řešeto náhle otočí, což je pokládáno za úkaz viny.

Lekonomantie

Podstatou lekonomantie je voda, exorcizovaná kouzelným zpěvem, kterou nalijeme do velké mísy, čímž tam potopíme démona, který se zdržuje chvíli u dna, pak se vynoří, aby se ukázal a získal víru pro své podvody. Svou odpověď na předložené otázky však šeptá tak tichounce, že přítomní tomu nemohou rozumět. Všichni démoni mají totiž slabý hlas, aby je neslyšel kdekdo a aby mohli o to lépe klamat.

Libanomantie

Přívrženci Apolloniovi měli obyčej, že vrhali kadidlo do ohně; když je oheň rychle pohltil, znamenalo to štěstí, vyskakovalo-li ven z ohně, bylo třeba se obávat neštěstí. Bylo zakázáno věštit tímto způsobem o svatbách a úmrtích.

Metoposkopie

Metoposkopie posuzuje charakter člověka podle čela, poznává jejich mravy a sklony a z toho předvídá budoucnost.

Nekromantie

Nekromantie je vyvolávání ,,duší“ nebo ,,duchů“ zemřelých lidí, obvykle k účelům zvědným – název je odvozen od  nekros a od řeckého ,,mantein“ věštit a patřila k častým magickým úkonům. Při ní operatér nepracuje s vlastní psýché, ale se stíny zemřelých osob. Vychází se z předpokladů, že mrtví, jejichž existence není omezená hmotnou úrovní, mohou vidět budoucnost události. Jejich nezávislost na hmotě jim též umožňuje poznat a označit místa, kde jsou ukryté poklady. Taky mohou poskytnout cenné informace o povaze duchů a démonů a dát magikovi rady pro komunikaci s nimi. Evokační formule byly obvykle individualizovány, kuřidlem byl pražený magnetovec, zvláštním a nezbytným nástrojem byl ,,nekromantický zvonek“ slitý ze sedmi planetárních kovů, operace se odehrávala v magickém kruhu a operatér byl sám. Euchetové a gnostici konali svá nekromantická zaklínaní l. dubna, protože tento den pokládali za výhodnou dobu. Stejně jako u ostatních magických operací sleduje i nekromantický rituál dva hlavní cíle: posílit a podpořit magikovu vůli a imaginaci. Někteří děli nekromantii na nekromantii a skyomantii. Ta první oživuje démonickými prostředky a používá i krve zemřelých. Naproti tomu skyomantie se zabývá pouze zaklínáním stínů.

Onimantie

Natřeme malému chlapci nehet ukazováku nebo dlaň koptem a olejem a přitom šeptáme kouzelné průpovědi a pak jej požádáme, aby hleděl na nehet nebo dlaň. Obrazy, které v nich vidí, slouží jako věštby. Cardanus požaduje, aby chlapec držel potřený nehet nebo dlaň proti slunci, aby se v odrazu slunečních paprsků zjevily obrazy a různé barvy.

Onomantie

Skoro všichni mágové jsou toho názoru, že ke kouzelným operacím jsou naprosto nezbytná vlastní jména. Když například Římane oblehali nějaké město, vždy se přesně vyptali na jméno a na jméno božstva, pod jehož ochranou město jest. Když to vyzvěděli, vzývali nějakou formulí ochranná božstva města, zaklínali město samo a jeho obyvatele, a pak město, když se zbavili jeho bohů, snadno dobyli. Je však ještě jiný druh onomantie, jehož se užívá ještě dnes a k němuž slouží určitá figura, ze které se dá předvídat nemocným smrt nebo uzdravení, zdravým nemoc nebo trvalé zdraví, stejně jako štěstí a neštěstí. Tuto figuru někteří připisují Pythagorovi. Tento druh věštění se nazývá též aritmomantie, protože sestává z čísel.

Physiognomonie

Physiognomonie je naukou, jejímž prostřednictvím se poznává charakter lidí z vnějšku, a sice z rysů tváře. Physiognom je ten, kdo usuzuje z vnější podoby člověka na jeho povahu a duševní vlastnosti.

Pyromantie

Pyromantie se různými způsoby provozuje s pomocí ohně, buď podle různých pohybů ohně nebo podle padajících hvězd nebo jejich ohňových barev, též podle zjevů a postav zahlédnutých v ohni. Někteří, když vrhli oběť do ohně, sledovali napjatě, zda ji oheň pohltí nebo zda ji přijme méně ochotně; první případ znamenal, že záležitost dopadne šťastně, druhý byl vrcholně nepříznivým znamením. Jiní zkoumali budoucnost ze smolných pochodní, na něž psali různá písmena a znaky a pak je zapalovali, neboť když se plamen soustředil do špice, znamenalo to, že věc dopadne příznivě, když byl plamen rozdělen a pochodeň jen olizoval, bylo to znamení nepříznivé, když šlehaly do výše tři jazyky, znamenalo to slávu, rozdělili-li se do různých stran, věštilo to pro nemocného smrt, pro zdravého nemoc, když pochodeň úplně uhasla, znamenalo to nebezpečí, když prskala, neštěstí. Tímhle druhem magie, jak víme z dějin, se zabývali hlavně obyvatelé Apollonie.

Sykomantie

K sykomantii používáme listu fikovníku; list pokropíme za kouzelných zaříkadel vodou. Uschne-li rychle, je to zlé znamení, uschne-li pomaleji, dobré

Teframantie

Na volné místo, kudy proudí vzduch, položíme popel, napíšeme do popelu jméno tázajícího se a záležitost, již se chceme dozvědět a vyhledáme v popelu písmena, která v jednotlivých slovech spolu splynula.

© PannaCz.com - Druhy obřadní magie a různé způsoby věštění

Umbilikomantie

Při umbilikomantii usuzují porodní báby z uzlíku pupku a z plodového lůžka, kolik dětí přivede šestinedělka v budoucnu na svět.

Zdroj:

Heinrich Cornelius Agrippa z Nettesheimu: Okultní filosofie, Trigon, 2004,  Henricus Cornelius Agrippa von Nettesheym: Přírodní magie, Základní kniha tajných věd, Fontána 2003, Milan Nakonečný: Magie v historii, teorii a praxi, nakladatelství Vodnář 2009, Věra Kubištová Škochová: Zrcadlo okultismu aneb využití tajných věd, Schneider vydavatelství, 2001, Milan Nakonečný: Lexikon magie, Nakladatelství Ivo Železný, 1997, Josef Veselý: Magie, Vladimír Kvasnička, nakladatelství Vodnář 2008, Jan Kefer: Syntetická magie, Trigon, 1991, Jan Kefer: Praktická astrologie, nakladatelství J.W.Hill, 2000.

© PannaCz.com Noetika - zpracovala Sára


 
diskuzní
fórum
Celkem je vloženo 0 příspěvků.
Nevložen dosud žádný diskusní příspěvek.
 Poslední aktuality

Fatal error: Uncaught Error: Call to undefined function split() in /home/antilupa/domains/pannacz.com/public_html/includes/footer.php:19 Stack trace: #0 /home/antilupa/domains/pannacz.com/public_html/art.php(171): require() #1 {main} thrown in /home/antilupa/domains/pannacz.com/public_html/includes/footer.php on line 19