Pokusy se zrcadlem I.
V zatemněném pokoji při slabém červeném světle s očima upřenýma do
černého zrcadla jsem se v duchu koncentroval na přání spatřit démona,
který se mi již častěji zjevil při evokacích. V zrcadle se brzy ukázala
zvláštní plazma neurčitého tvaru. Asi po čtvrthodině se sklo zase
vyjasnilo, a nyní jsem na pozadí zrcadla zřetelně uviděl lidskou
postavu, spíše stín postavy. Protože se vize nelepšila, podpořil jsem
pokus vykuřováním šalvějí a bezovou dření. Brzy jsem zaznamenal, že
postava patřičně zvýrazněla. Bylo potřeba jen několik minut
soustředění, abych v hlubině zrcadla rozpoznal žádanou bytost. Přál
jsem si, aby mi duch přinesl růži. Postava sáhla někam do prázdna a
najednou se objevila červená, voňavá růže. Pak jsem si přál uvidět
jednoho známého. Růže se pomalu rozplývala. Netrvalo dlouho a dotyčný
se objevil. Přátelsky se na mě smál. Na moje přání se ukázalo ještě
mnoho jiného. Když jsem chtěl pokus ukončit, vynořil se náhle obrovský
černý stín nějaké lidské postavy, který se zdál být ještě temnější než
zrcadlo, a který pohltil všechny předchozí. Zíral na mě zlostí
znetvořený obličej. Pohled jeho strašných očí, které se na mě upíraly
jako dvě dýky, jsem nemohl vydržet, takže jsem se díval přes zrcadlo do
prázdna. Napadly mě různé myšlenky. Nebylo všechno, co jsem viděl,
pouze zrcadlením mé fantasie vyvolaným nějakým druhem autohypnózy?
Během těchto myšlenek jsem se odvážil znovu pohlédnout do zrcadla.
Fantom zmizel. Mezitím se v zrcadle udělala jemná éterická mlha, která
na okraji zrcadla přecházela v mihotavou záři. Několikrát jsem zavřel a
otevřel oči, abych vyloučil možnost iluze. Záření ale trvalo dál. Po
několika minutách jsem chtěl sezení ukončit. Tu se stalo něco
zvláštního. Červené světlo bylo slyšitelně sfouknuto. Chtěl jsem rychle
vstát, když jsem dostal silnou ránu do hlavy. Ke svému vzrůstajícímu
úděsu jsem zaslechl tichý, hihňavý smích. Pak mě chopila nějaká silná
ruka za rameno tak pevně až to zabolelo. Druhá ruka mě popadla za krk a
začala mě škrtit. Stisk stále sílil. Nebezpečí, ve kterém jsem se
ocitl, mě přimělo k jasnému myšlení a rychlému jednání. Protože jsem ze
sebe nemohl vypravit ani slovo, soustředil jsem se v myšlenkách na
obrannou formuli, a hned jsem byl volný. Znovu jsem zaslechl tichý
chechtot. Rychle jsem rozsvítil elektrické světlo. Ze zrcadla ještě
vycházela bělavá, nepříjemně páchnoucí pára, která tížila v plicích.
Poté, co jsem v pokoji otevřel a vyvětral, chtěl jsem také znovu
zabalit zrcadlo. Přitom jsem zjistil, že lak na celé ploše skla
vykazuje nesčetné malé praskliny. Před pokusem na něm nebylo vidět ani
škrábnutí. Možná lze namítnout, že zrcadlo bylo předtím vlhké nebo že
praskliny způsobilo teplo vyzařující z lampy. To je však - zejména to
druhé zcela vyloučené. Světlo i tak již slabě svítící stálo skoro půl
metru stranou a vlhké zrcadlo také nebylo.
Pokusy se zrcadlem II.
Opět jsem se v zatemněném pokoji a při červeném světle koncentroval na
jednoho démona. Po třičtvrtěhodinovém sezení - téměř jsem se už vzdal
naděje na úspěch - se celé zrcadlo potáhlo mléčně bílou mlhou. Ta se v
minutě rozplynula a já jsem v jasném zrcadle uviděl velikou hlavu se
svítícíma očima. “Jsi-li ten, koho si žádám,” pomyslel jsem si, “dej mi
to znát!” Vzápětí se z desky stolu ozvalo asi půl minuty trvající
praskání. Pak v pokoji zvláštně zašumělo. Nahlas jsem se zeptal: “Chceš
se mnou mluvit?” Jakoby z velké dálky mi odpověděl jasný hlas: “Čeká tě
velké leknutí! Volají mě!” Chtěl jsem se ptát ještě dál, ale hlava
zmizela. Ucítil jsem silný, nepříjemně páchnoucí závan vzduchu a lampa
zhasla. Rychle jsem otevřel okno. Krom nepříjemného zápachu jsem
nezpozoroval žádnou stopu toho, že se něco dělo. Dlouho jsem přemýšlel
o tom, co by to mohlo být za leknutí, které by mě mělo potkat. Ale
nemohl jsem na nic přijít. Možná to byla nějaká špatná zpráva. Po dvou
hodinách - v myšlenkách jsem se už dávno zabýval jinými věcmi jsem se
věnoval čištění revolveru. V hlavni byla ještě jedna kulka, ale
nepokládal jsem za nutné ji vyjmout, protože zbraň byla zajištěná.
Protože jsem chtěl naolejovat pojistku, musel jsem odjistit. Právě jsem
chtěl pojistku znovu připevnit, když jsem zavadil prstem o spoušť.
Patrona nevybuchla hlasitěji než kapsle. Kulka zůstala v hlavni a já s
úlekem vyvázl pouze se začerněným obličejem a trochu popálenými prsty.
Hlaveň mi mířila do obličeje, takže výstřel by mohl být smrtelný. Tak
jsem zcela nečekaně zažil velké leknutí. O několik dní později mi sám
potvrdil skutečnost tohoto zjevení. Bez jakéhokoli podnětu mi sám
vyprávěl následující historku: “Představ si, že ve čtvrtek odpoledne v
půl čtvrté se mi přihodilo něco zvláštního. Byl jsem v ...... a cítil
jsem se zrovna nějak nesvůj. Myslel jsem přitom na všechno jiné jen ne
na tebe. Mohu ti odpřisáhnout, že jsem tě najednou uviděl stát pár
kroků přede mnou. Díval ses mi právě do obličeje! (Můj známý mi popsal
i moje oblečení. Ten den jsem na sobě měl poprvé novou vestu. V této
vestě a bez pokrývky hlavy jsem usedl k pokusu.) Musel jsem na okamžik
věnovat pozornost jednomu kolemjdoucímu, a když jsem tě chtěl
pozdravit, ke svému velkému úžasu jsem nic neviděl. Něco takového se mi
ještě nikdy nestalo. Během tohoto krátkého okamžiku jsi nemohl odejít
ani o dva kroky, takže bych tě musel vidět.” - “To ses ale jednou
pořádně zmýlil!”, řekl jsem. “Zatímco jsi myslel, že mě vidíš v .....,
byl jsem doma ve W.” - “Mysli si o tom co chceš!", řekl on. “Pro mě je
to zřejmý fakt, jehož souvislost ovšem nemohu vysvětlit!”
Doporučujeme celou knihu Experimentální démonologie autora Josefa Dürra.
Z materiálů
telestézické společnosti PannaCz.com