Staroegyptské čarodějnictví

Egyptská magie
 2
Zdraví, lásky a vítězství nad nepřítelem si přáli všichni lidé všech dob, a proto u všech národů starověkých, středověkých i novověkých najdeme čarovné léky, nápoje lásky a čáry oslabující nebo hubící nepřítele...
Zobrazen: 5079x   24. 6. 2007

Starověký Egypťan

měl své potřeby a tužby jako každý jiný člověk, a mohl-li jich dosáhnout přirozeným způsobem, tělesnou a duševní prací, přemýšlel a pracoval. Teprve když jeho tělesné a duševní síly nedostačovaly, uchyloval se k čarování.

 

Účelem čarování jsou tedy potřeby a tužby člověka.

 

Nemocní touží po zdraví a nemohouce ho dosáhnout přirozenou cestou, čarují; muž milující ženu, která ho odmítá, se snaží vzbudit její lásku k sobě čarováním; nebezpečného nepřítele je vůbec těžké zbavit se jinak než čarováním. Zdraví, lásky a vítězství nad nepřítelem si přáli všichni lidé všech dob, a proto u všech národů starověkých, středověkých i novověkých najdeme čarovné léky, nápoje lásky a čáry oslabující nebo hubící nepřítele.

 

Egypťanu byl posmrtný život důležitější než život pozemský, protože podle jeho představy je člověk živ na zemi jen krátce, kdežto na onom světě věky.

 

Proto již za svého pozemského života konal pečlivé přípravy pro svůj budoucí život. Stavěl a zdobil si hrobku, ustanovil kněze svému duchu, a založil pro něho obětní fond. Protože si představoval, že duch žije na onom světě podobně jako na zemi, bylo nutné se již zde postarat o to, aby jeho duch po smrti byl chráněn před nepřáteli, se kterými se snad ve svém budoucím životě setká, aby se mu dostalo přízně bohů, jejichž poddaným bude, a aby požíval takové hojnosti a volnosti, jakou měl na zemi. Potřeboval-li zde na zemi dělníky, aby obdělávali jeho pole, najal si je; nemohl si však najmout dělníky, kteří by obdělávali polnosti, jichž se dostane jeho duchu na nebeských luzích; bylo tedy nutné opatřit si je čárami.

Duchové zemřelých

Čárami bylo nutné vyzbrojit ducha téměř pro každý jeho krok v budoucím životě na nebi, v západní říši i na zemi, a lze tedy očekávat, že velké množstvi staroegyptských čar bude mít za účel úpravu života duchů v pozemském životě. Duchové zemřelých podle staroegyptských představ žili podobně jako kdysi na zemi a podrželi si své pozemské vlastnosti: byli dobří nebo zlí a chovali k těm, které opustili, stejné city, jaké je s nimi spojovaly v pozemském životě.

 

Také lidé neztrácejí lásky a nenávisti k těm, kteří z tohoto světa odešli, a proto se také jistě setkáme s čárami, jejichž účelem je umožnit a zmařit styky duchů s lidmi. Můžeme tedy podle účelu rozdělit staroegyptské čáry na tři skupiny:

1. čáry pro potřeby pozemského života

2. čáry pro potřeby posmrtného života

3. čáry pro styk tohoto světa se světem duchů

 

Jsou a byli vždy na světě lidé dobří a lidé zlí.

Dobrý člověk, stojí-li mu někdo v cestě, vedoucí k jeho cíli, se snaží překovat svého soupeře tím, že si osvojuje jeho dobré vlastnosti a odkládá své špatné vlastnosti, a nemůže-li vyniknout nad něho, uzná svou slabost a vzdá se svého cíle, byť mu i srdce krvácelo.

Zlý člověk ve svém soupeři nevidí člověka, nýbrž nenáviděnou překážku, jíž je nutné se zbavit po dobrém nebo po zlém. Nestačí-li mu přirozené prostředky, nebo bojí-li se jich použít, aby nepropadl zaslouženému trestu, používá čar.

 

Užívalo-li se čarovných prostředků pro léčení nemocí, užívalo se také čarovných prostředků pro sesílání nemocí. Vedle prostředků, jež měly získat lásku, byly prostředky, jež měly vzbudit vespolnou nenávist v srdci milujících, atd. Vedle čar majících za účel dosáhnout dobra (bílé magie), byly čáry přinášející zlo (černá magie), proti nimž jednotlivce chránila celá společnost, stíhajíc zlé čarodějníky přísnými tresty.

Nemoci

Stálým nepřítelem člověka v jeho životě jsou nemoci, jež ho zbavují radosti ze života, ochromují jeho veřejnou i soukromou činnost a nedopřávají mu plně užívat plodů své práce. Proto měl nemocný vždy snahu zbavit se své nemoci, a zdravý často obávaje se nemoci, hleděl se předem zabezpečit proti ní.

 

Nemoci třídil člověk na dva druhy:

1. Nemoci, jejichž příčinu viděl, jako: poranění způsobená nepřítelem nebo zvířaty, úrazy, otravy aj.

 

2. Nemoci, jejichž příčiny neviděl, a proto si jejich vznik vysvětloval analogicky podle nemocí první skupiny, jako: vnitřní choroby, záhadné nemoci, duševní poruchy aj.

 

Poranil-li člověka nepřítel kopím, nebo dravá šelma svými zuby, viděl ránu na svém těle a krev vytékající z ní, cítil bolest a příčinná souvislost těchto jevů mu byla jasná.

 

Pocítil-li náhle bolest ve svých vnitřnostech a pak se dostavilo chrlení krve, usuzoval analogicky, že nějaký neznámý neviditelný živočich, jehož si představoval jako plaza, hryže jeho vnitřnosti a tím mu působí bolesti a vnitřní krvácení. Ze zkušenosti věděl, že člověk často jedná jinak, než by si přál jednat, byv k tomu donucen jiným člověkem. Proto vida někoho v horečce nebo pří duševní poruše jednat způsobem odporujícím přirozeností, byl přesvědčen, že se nemocný ocitl v moci neznámé, neviditelné bytosti, která ho nutí jednat proti vlastnímu přání.

Hlavní zbraní starověkých Egypťanů proti dětským nemocem

byla říkadla, ale užívali i čarovných léků. Opatrné matky nečekaly se zaříkadly, až děcko onemocní, nýbrž znaly říkadla pro jeho ochranu před nemocemi, zjednávající děcku zdraví a sílu. Znaly i čáry, jimiž bylo možné zjednat děcku ochranu pro celý život hned při narození. Proti horečce sice užívali staří Egypťané léku, jenž byl s to horečku zmírnit, ale náležité působnosti se mu dostalo teprve čarovným říkadlem. Čarovná říkadla dodávala také účinnosti léčivým obkladům podivného složení, které se přikládaly na spáleniny, a nápoji, jenž měl zastavit účinek jedu v těle otráveného. I neškodnou rýmu, již pokládali za živoucí bytost, jak lze soudit z toho, že ji nazývali "rýmou, dcerou rýmy", zaháněli ji čarovným říkadlem. Egypťané měli univerzální říkadlo proti jakékoli vnitřní nemoci, ale užívali také speciálních zaříkadel proti vnitřním nemocem a proti nemocem, jejichž původci byli duchové; říkadly se chránili také proti duchům plížícím se kolem nich a chystajícím se je napadnout. Zvláštním zaříkadlem se chránili proti asijské nemoci a jiným zaříkadlem ji vyháněli, vnikla-li již do těla.

Čarovnými říkadly se zastavovalo také krvácení po porodu

a uváděly se v činnost mléčné žlázy. Upadl-li někdo do mdlob, byl z nich buzen říkadlem, jehož účelem původně bylo odloučit ducha zemřelého od mrtvoly a probudit jej k novému životu. Zlý pohled, působící uhranutí, jenž strašil obyvatele Evropy do nedávných dob a dosud straší obyvatele zapadlých horských vesnic, naháněl strach i starověkým Egypťanům, které před ním chránili lékaři čarovnými prostředky. Říkává se: "Lékař léčí a Bůh uzdravuje." Nemocný obrací se k Bohu s prosbou o své uzdravení, ale nespoléhá jen na boží pomoc a volá si lékaře, aby léčil jeho nemoc. Tak tomu bylo i u starověkých Egypťanů. V Ebersově lékařském papyru se praví, že působnost léku má být vždy podporována účinným čarovným říkadlem, a naopak, že čarovné říkadlo má být doprovázeno vhodným lékem. A staroegyptský lékař se staral o zvýšení účinnosti léku již při jeho výrobě. S čarovným říkadlem v ústech bral do rukou měrnou nádobu na léky, zvláštních říkadel užíval, když upotřeboval některé z hlavních substancí staroegyptských léků; jiné říkadlo říkal, když připravoval ječmen, jiného říkadla užíval při přípravě tuku nebo medu; o obsahu říkadla rozhodoval i účel léku, jak je patrné z říkadla určeného k přípravě oleje, jímž se má natřít rána způsobená bodnutím štíra. S čarovným říkadlem na rtech přikládal lékař nemocnému obvaz, a s čarovným říkadlem na rtech jej snímal. Čarovné říkadlo říkal, když kladl mast na oko, i když dával nemocnému pít lék. Méně svědomitý lékař znal jen jediné říkadlo, jímž zesiloval účinnost každého léku.

Dovedli-li nemoci hojit, dovedli je také způsobit

Tak ze soudního protokolu o vyšetřování spiklenců proti životu krále Ramsesa III. se dovídáme, že jeden ze spiklenců dovedl sesílat nemoci na lidi, kteří mu byli nepohodlní, a dovedl způsobit, že jim ochrnuly údy. Z démotického magického papyru londýnského a leydenského se dovídáme, jak je možné člověka oslepit nebo přivést k šílenství. Čarovný rituál, jehož účelem bylo usmrtit člověka, se zachoval v nápisech na rakvi ze střední říše a v rozsáhlém rituálu napsaném pro ducha Esminova za Alexandra I.

 

Egypťanky toužily, aby se líbily, jako všechny ženy všech národů a všech věků

svědectví o tom vydávají četné předpisy na kosmetické přípravky doporučované stejnou konkurenční chválou, jakou jsou doporučovány dnes našim dámám. Kdežto muži si holili vlasy, ženám byl chloubou dlouhý, hustý vlas, a proto užívaly čarovných prostředků pro vzrůst vlasů a proti jejich šedivění.

 

Nejhorším nepřítelem člověka byl od jeho objevení se na zemi vždy člověk

 

Rituálu, jehož účelem bylo zničit nepřítele, je věnována kniha o draku Apopovi. Vedle velkých nebezpečných nepřátel má člověk nepřátele malé, kteří nejsou sice tak hroziví, ale zato velice obtížní svým množstvím a neustálou přítomností. Čarovným prostředkem se snažil ochránit své zásoby před myšmi a své obydlí před mouchami a komáry.

 

Člověk je členem lidské společnosti, a nedovede-li své styky s ní urovnat přirozeně, užívá k tomu čárů. Nejdůležitější muži byl vždy jeho poměr k ženě a ženě její poměr k muži. Jako dnes u nás, tak i za starověku v Egyptě se často přihodilo, že láska nebyla odplácena láskou. Proto nacházíme tolik čarovných prostředků pro vzbuzení lásky. Chtěl-li muž získat lásku ženy, která milovala jiného muže, byl nucen nejprve čárami roznítit svár a nenávist mezi milenci, a teprve pak se mohl kojit nadějí na vlastní úspěch. Aby ho dosáhl, sesílal té, kterou miloval, milostné sny, v nichž se jí jevil v nejrůžovějším světle, a milostnými sny ukracoval i sobě dlouhé čekání na konečné spojení s ní. Čárami se mohl dovědět nešťastně milující i žárlivý manžel o citech a spádech své milenky nebo nepřítomné manželky. Láska k ženě není však jedinou touhou muže; bez vynikajícího postavení v úřadě i ve společnosti není spokojenosti. Nemá-li vlastností, které by ho k tomu cíli dovedly, zjedná si sílu, chválu a lásku čárami. Čárami udobří si rozhněvaného představeného a čárami domůže se i jeho hodnosti.

 

Kohokoliv může očarovat, protože však i sám může být očarován, musí znát prostředky, jimiž se může vymanit z očarování. Nepohodlného člověka může buď omámit slovy, nebo ho může přimrazit. Tohoto prostředku se hojně užívalo proti zlodějům; nepodařilo-li se zloděje přimrazit, bylo možné si přivolat čárami jeho ducha a tak ho odkrýt.

 

Zcela tak bylo možné přivolat si ducha kteréhokoliv živého člověka a dovědět se od něho i to, čeho by jinak jistě neprozradil, nebo donutit ho k činu, jehož by jinak jistě nevykonal; ani žena si nebyla jistá, že nebude takto přinucena ke skutkům příčícím se jí.

 

Zkušený čarodějník vládl čárami i živly

 

Dovedl se bránit proti nehodám na vodě, nebylo-li v řece nebo průplavu dostatek vody, dovedl si vypomoci její stoupnutí; dovedl také stoupání vody zastavit, ba i uvést rozvodněnou řeku v normální stav; i tonoucí již loď dovedl zachránit.

 

Propuknuvší bouři utišil nebo jí zabránil, rozehnav hrozící mraky hned, když vystupovaly na oblohu. Téhož prostředku mohl užít i proti jakémukoli jinému zlu. Dovedl-li se sám neštěstí vyvarovat, dovedl je také na jiné sesílat.

 

Čáry pro potřeby posmrtného života Starověcí Egypťané pokládali pozemský život za krátkou předehru života posmrtného, jenž trval věčně. Proto svá pozemská obydlí stavěli jen ze dřeva a nepálených cihel, kdežto svá posmrtná sídla, hrobky, budovali z kamenných kvádrů, neboť je tesali do skal, a již za svého pozemského života je opatřovali vším, co pokládali za vhodné pro spokojený život ducha. Jako se člověk žijící na světě čárami domáhal splnění svých nedosažitelných tužeb, tak i duch mohl jen tehdy pro sebe příznivě rozřešit různé obtížné situace, jež mu připravil složitý posmrtný život, vyznal-li se dokonale v čárech. Proto k pohřební výpravě každého jen poněkud zámožného starověkého Egypťana patřil svitek papyru, jenž kromě náboženských textů obsahoval také sbírku čarovných říkadel.

Čáry pro styk tohoto světa s bohy a duchy zemřelých

Povaha duchů zemřelých Egypťanů závisela ve starší době na milosti bohů, v mladší době na mravní hodnotě pozemského života. Dobrý člověk se stal po smrti zářícím duchem, spokojeně žijícím ve společnosti jiných zářících duchů a bohů, mohl nabýt stejné moci jako bozi a poskytoval ochranu svým příbuzným i všem dobrým lidem, kteří si dovedli zjednat jeho přízně. Duch zlého člověka čili "mrtvý", jak ho Egypťané nazývají, byl vyloučen z nádherné západní říše; poušť byla mu obydlím a odtud se plížil do lidských příbytků a vyléval si svou zlost na živých, vnikaje do jejich těl a působě tak padoucnici, hysterické záchvaty, šílenství aj., nebo svým dotykem působil jim různé nemoci. Oběťmi zjednával si starověký Egypťan přízeň dobrých duchů a bohů, oběťmi také krotil zlobu zlých duchů.

 

O stycích králů s bohy dějí se časté zmínky i v historických nápisech staroegyptských; nejobšírněji jsou vylíčeny v legendě o zplození, narození, mládí a korunovaci královny Hatšepsovety. V čarodějnických knihách pocházejících z posledních dob starého Egypta jsou zachovány návody, jak přivolávat nejen bohy a zářící duchy, ale i mrtvé, tj. zlé duchy; účelem přivolávání bohů a duchů byla většinou touha dovědět se skryté nebo budoucí věci, svěřovat jim poselství a udílet jim rozkazy. Když bůh nebo duch zodpověděl dané otázky nebo vykonal uložené rozkazy, byl zase čarodějníkem propuštěn. Se zlými duchy nebylo žertů; nejlépe bylo zahnat je hned, jakmile se člověku blížili; nepodařilo-li se to, vnikli do těla, a pak je bylo nutné vypuzovat, což někdy působilo velké obtíže i nejzkušenějším čarodějníkům.

Čarovné prostředky

Hlavním prostředkem staroegyptských čarodějníků bylo čarovné říkadlo. Čarovnými říkadly zajišťoval si duch zesnulého množství výhod v posmrtném životě, čarovnými říkadly přivolávali bohy a duchy, čarovnými říkadly se chránili před nemocemi a všemi jinými nepříjemnostmi pozemského života a jimi se domáhali blahobytu, přízně, lásky a slávy.

 

V úvodu k Ebersovu lékařskému papyru se praví: "Přichází-li lék, má přijít také zaklínání nepatřičných věcí z mého srdce a z mého těla. Mocná jsou čarovná říkadla působící současně s léky, a naopak, mocné jsou léky, působí-li současně s čarovnými říkadly". Vedle čarovných říkadel užívali starověcí Egypťané také léku a čarovných prostředků, a to nejen k léčení, ale i k různým čarodějnickým praktikám; tak např. v démotickém čarodějnickém papyru k přivolávání bohů, k vzbuzení lásky, k oslepení člověka, k usmrcení člověka, k odstranění účinků čarovných prostředků, k poznání plodnosti a těhotenství ženy, aj. Celá jedna část knihy mrtvých je věnována amuletům, tj. ochranným prostředkům, které jsou nositeli čarovné síly, jež jest ve službách jejich majitele. Amuletů užívalo se také hojně jako preventivního prostředku proti nemocem, a nemocní je nosili, aby jejich čarovná moc je vyléčí. Amulety se chránili Egypťané před hady a krokodýly, a matky chránily jimi své dítky před všemi nehodami. Amuletů také užívali Egypťané, aby si zjednali lásku, sílu a úctu.

 

I čarodějníci, přivolávajíce duchy a bohy, chránili se amulety před jejich zhoubnou mocí.

Zvláštní třídu čarovných prostředků tvoří náhradní tělo

Představa o možnosti nahradit skutečné tělo umělým tělem vznikla již v době prehistorické a stala se základem náboženského kultu bohů i duchů zemřelých. Této představě vděčíme i za bohatou výzdobu staroegyptských hrobů. Náhradního těla užívali také čarodějníci k zničení nepřátel i lidí jim nepohodlných. Chtěl-li se čarodějník domoci účinku, mohl užít jen jediného prostředku, nebo mohl k zvýšení účinnosti spojit čarovné moci několika prostředků; při jejich užití mohl si sice počínat libovolným způsobem, ale chtěl-li rychle dosáhnout zvláště příznivého výsledku, musel si počínat zcela určitým osvědčeným způsobem, jemuž se dostalo posvěcení tradicí trvající věky. Tak vznikly některé obřady náboženské, některé obřady pohřební a všechny obřady čarodějnické, jimž zvláště v pozdní době byla věnována velká pozornost.

Čarovná říkadla

Čarovné říkadlo je nejstarší čarovný prostředek; jeho původ je současný s původem řeči. Čaroděj zavolal jméno a rozkaz, a měl-li dost moci, aby si mohl vykonání rozkazu vynutit, volaný přišel z dáli a vykonal, co mu bylo nařízeno. Rozkazoval zvířatům a mohl tak každé zvíře donutit k jakékoli činnosti, rozkazovat však i neživé přírodě. Představa, provedení a cíl. Nejstarší čarovné říkadlo byl prostý rozkaz nebo zákaz; mnohá takováto říkadla se udržela v čarodějnických textech historických dob, zřídka však samostatně; většinou byla sloučena s říkadly jiného původu ve složené celky, ale zůstala jejich hlavním jádrem až do nejmladších dob Egypta.

 

Staroegyptští čarodějníci jen zřídka užívali prostých říkadel; každé říkadlo má jistou účinnost; užije-li tedy čarodějník několika říkadel, sečtou se tím jejich účinností a vzroste tím naděje na úspěch. Proto říkadla, která se nám zachovala v staroegyptských čarodějnických knihách, jsou říkadla složená z prvků.

Model, prostředek čarodějů

Víra, že model může nahradit živé tělo, se přenesla z života záhrobního i do života pozemského. Sochy bohů nebyly bezduchými obrazy, nýbrž skutečnými božími těly, v nichž sídlil boží duch, který projevoval svou vůli a chránil toho, kdo sošku měl ve svém obydlí nebo ji nosil při sobě. V literatuře staroegyptské se setkáváme s pověstmi, že uměle vyrobené malé sošky z vosku se promění ve skutečné velké živé bytosti, když čarodějník nad nimi odříká čarovné říkadlo. Sošky tak byly sídlem života, ale neprojevovaly ho.

 

Egypťané vytvářeli náhradní těla bohů a duchů zemřelých, je přirozené, že vytvářeli také náhradní těla žijících lidí, ačkoliv tyto jevy nejsou podstatně stejného rázu. Podle staroegyptských názorů o posmrtném životě byl duch po smrti spojen s mrtvolou tak dlouho, dokud ho bůh od ní neodloučil. Byv zbaven svých pout, měl duch nové nehmotné tělo, jež mělo všechny nedostatky, kterými bylo stiženo mrtvé tělo v okamžiku dematerializace. Když bůh odstranil tyto nedostatky, žil duch ve svém duchovním těle nejsa závislý na stavu své mrtvoly a nepotřebuje pozemského těla.

 

Duch boha se mohl rozložit v neomezené množství částí, z nichž každá měla všechny vlastnosti celého bohova ducha.

 

Sošky služebníků a vešebtů uložené v hrobkách neměly původně vůbec duchů a kněz nebo čarodějník nebo duch zesnulého musel jim teprve ducha dodat; tedy celou bytost, jak tělo, tak ducha.

 

Vytvořil-li čarodějník voskovou sošku živého člověka, byl to vlastně duplikát těla, v němž se duch nikdy neusídlil ani na okamžik. Egypťané věděli, že čarodějník může docílit toho, aby se stav této voskové sošky přenášel na skutečné živé tělo, jehož kopií byla. Nahrazovala mu tedy vosková soška hmotné tělo živého člověka, jehož znázorňovala, a můžeme i pro ni užít jména "náhradní tělo". Nejstarší dochovaná zmínka o čárách s náhradním tělem, jejichž účelem bylo usmrtit nepřítele, pochází ze střední říše.

Amulety

Amulety byly předměty, jež podle víry starověkých Egypťanů poskytovaly ochranu tomu, kdo je nosil při sobě. Podle jejich zevnějšího vzhledu a materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, je lze roztřídit na tři skupiny:

 

1. Amulety věcné jsou sošky, modely, reliéfy a ryté obrazy z kamene, kovu, porcelánu nebo skla.

 

2. Amulety psané jsou kusy papyru nebo jiné vhodné látky, na nichž napsána jsou říkadla a často také nakresleny různé obrazy.

 

3. Amulety uzlové jsou provázky, tkanice nebo široké pruhy látky, na nichž jsou utvořeny buď obyčejné uzly nebo složité uzlovité útvary, v nichž bývají zavázány rozličné předměty.

 

Tyto tři druhy amuletů se neliší od sebe jen hmotou a vzhledem, ale i účinností, jež jim byla připisována, a také svým původem, přidržíme se tohoto rozdělení a pojednáme o každé skupině zvlášť.

Čarovné obřady

Měl-li mít čarovný prostředek žádoucí účinek, bylo nutné, aby si čarující při jeho užití, popřípadě i při jeho výrobě počínal zcela určitým předepsaným způsobem; předepsaný způsob jednání se nazývá obřad. Každý obřad, jež čarodějník vykonává, není čarovný obřad. Je-li předepsáno, že čarodějník při čarování musí být tělesně čist, nelze pokládat koupel nebo mytí za čarovný obřad, protože tělesná čistota je přirozený následek koupele a mytí. Nahrazuje-li se však koupel a mytí pouhým pokropením vodou, pak je to čarovný obřad, protože několik kapek vody, jež dopadnou na hlavu čarujícího, nemohou přirozeným způsobem zbavit celé tělo nečistoty.

 

I při pouhém odříkávání čarovného říkadla bylo nutné dbát zvláštních předpisů, mělo-li se docílit žádaného výsledku. Především nebylo lhostejné, kdo odříkává čarovné říkadlo. Některá říkadla pro zahánění nemocí má říkat sám nemocný, jiná lékař. Některá říkadla pro dítě odříkává matka, jiná kdokoli cizí, ale říkadlo pro ulehčení porodu musí odříkávat odborný znalec čarodějnictví předčitatel svatých knih.

 

Médiem při přivolávání bohů měl být chlapec; jen několikrát je zvláště vytčeno, že to má být chlapec čistý, jenž nechodil dosud s ženou.

 

Uzlový amulet, jenž má ochránit novorozeně před všemi nemocemi, musí být zhotoven od dvou sester matek, které zastupují bohyně Esetu a Nebthetu.

 

Záznamy jsou také o místě, kde se má čarovné říkadlo odříkávat a kde se má čarovat. Říkadlo pro ulehčení porodu má předčitatel svatých knih odříkat nad dvěma cihlami, na nichž rodící žena sedí. Čarující proti krokodýlům má stát na přídi lodi. Přivolávání bohů má se dít na čistém místě, na tmavém místě, ve skryté místnosti umyté ledkovou vodou, která má dveře ve své východní stěně; při dotazování slunce má čarodějník stát na volném místě, aby se mohl dívat do vycházejícího slunce, při dotazování měsíce na střeše domu. Přípravy k přivolávání bohů a duchů svítilnou pomocí Reovou mají se konat ráno, při východu slunce a přivolávání samo v poledne. Přivolávání bohů a duchů nádobou s olejem se má konat ve dne, až do sedmé hodiny. Dotazování slunce pomocí média se musí konat při východu slunce, dotazování měsíce při úplňku.

 

Čarovná říkadla, jak přivolávat bohy svítilnou s pomocí Reovou - přivolávací říkadlo se má říkat hlasem důrazným, donucovací říkadlo sykavě, ale hlasitě. Za to však velice často bývá poznamenáno, kolikrát má čarodějník říkadlo opakovat. Bývalo obvyklé říkadla říkat třikrát, čtyřikrát, sedmkrát a devětkrát.

 

Říkadlo pro zapuzení ducha přicházejícího nakazit děcko chorobou

 

"Vyjdi ven, ty, jenž jsi přišel z temnoty, jenž vcházíš do těla, jenž se plížíš, maje svůj nos za sebou a obličej obrácený na zad, jemuž uniká to, proč přichází! Vyjdi ven, ty, jenž jsi přišel z temnoty, jenž vcházíš do těla, jenž se plížíš, maje svůj nos za sebou a obličej obrácený na zad, jemuž uniká to, proč přichází! Přišel jsi políbit toto dítě? - Nedopustím, abys je políbil! Přišel jsi ukonejšit (je)? - Nedopustím, abys je ukonejšil! Přišel jsi uškodit mu? - Nedopustím, abys mu uškodil! Přišel jsi vzít mi je? - Nedopustím, abys mi je vzal!

 

Připravila jsem mu čarovnou ochranu amuletu z odporných bylin smíšených s česnekem, jenž ti škodí a z medu, jenž je sladký lidem, ale hořký mrtvým, z ocasu posvátné ryby, z kusu látky a z páteře okouna."

 

Přivolávání bohů svítilnou

 

Říkadlo, jež se odříkává u svítilny: "Both, Theu, Je, Ve, O, Oe, Ja, Va, (dle jiné knihy: " Theu, Je, Oe, On, Ja, Va"), Pthakh, Eloe, (dle jiné knihy: "Elon": velice dobré!) Jath, Eon, Periphae, Jev, Ja, Jo, Ja, Jue, sestup ke světlu této svítilny, zjev se tomuto chlapci, a odpovídej mi na to, nač se zde budu dnes ptát! Jao, Jaoru, Therentho, Psikšimeakhe, Ru, Blakhanspla, Jae, Vebi, Barbarethu, Jeu, Alponghnuph, Brintatenophri, Heagar- hre, Balmenthre, Menebariakhegh, Jakhekh, Brinsalma, Arun- sarba, Mesergriph, Niptumikh-maorkharam! Hej Laamkhekh, Omph, Brimbainuioth, Sengenbai, Laikham, Armiouth!" - (Říkej to, jsa čist!) Živý bože, rozsvícená svítilno, Tagrtate věčný, přiveď Boela! - (třikrát) Tagrtate věčný, přiveď Boela! - (třikrát) Tagrtate věčný, přiveď Boela! - (třikrát) Beutsi, velký bože, přiveď Boela! - (třikrát)

 

Říkadlo, které odříkáš před sluncem

(dříve než budeš říkat říkadlo nad chlapcem, aby se zdařilo to, co hodláš činit)

 

"Velký bože Tabao, Basukham, Amo, Akhagharkhan-gra- bunza-nuni, Etsikmeto, Gathuba-sathuri-thmilaalo!" - (sedmkrát) Ještě jiný způsob téhož:

 

V den, kdy hodláš to podniknout, vstaneš ráno ze svého lože časněji než jiného dne; aby vše, co budeš činit, se zdařilo tvé ruce, očistíš se ode vší nečistoty, a odříkáš toto říkadlo před sluncem třikrát nebo sedmkrát:

 

"Jo, Tabao, Sokham-mua, Okhokh-khan-bunasanav, Anjesi, Eghompto, Getho, Sethuri, Thmila, Alnapokhri! Dej, ať každé dílo, kterého se zde dnes chopím svou rukou, se zdaří!"

 

Návod

 

1. Vezmeš novou svítilnu, do níž nebylo dosud dáno minium, dáš do ní čistý knot a naplníš i pravým čistým olejem; pak ji postavíš na skryté místo, umyté ledkovou vodou; postavíš ji na novou cihlu.

 

2. Pak přivedeš chlapce, posadíš jej na jinou novou cihlu tak, aby jeho obličej byl obrácen ke svítilně, a zavřeš mu oči.

 

3. Pak odříkáš shora uvedené říkadlo dolů do hlavy chlapce sedmkrát, nařídíš mu, aby otevřel oči, a otážeš se ho: "Vidíš světlo?" - On ti odpoví: "Vidím světlo v plameni svítilny." Ty zvoláš devětkrát "Heue", a pak se ho budeš ptát na vše, co si budeš přát, odříkav říkadlo, jež jsi již dříve odříkal časně ráno před Reem.

 

4. Činit to budeš na místě, jehož dveře se otvírají na východ, předek svítilny obrátíš (ke dveřím), a obličej chlapce obrátíš ke svítilně.

 

5. Ty se postavíš nalevo od (chlapce) a budeš říkadlo odříkávat dolů do jeho hlavy, a budeš (při tom) klepat na jeho hlavu druhým prstem své pravé ruky.

Jiné přivolávání bohů svítilnou

"Boeli, Boeli, Boeli, I, I, I, A, A, A, Tate, Tate, Tate, nejpřednější služebníče velkého boha, jenž vydáváš nesmírné světlo, příteli ohně, v jehož ústech je neuhasitelný plamen, bože živý, nesmrtelný, bože velký, jenž sídlíš v ohni, jenž jsi uprostřed ohně, jenž dlíš v nebeském jezeře, v jehož ruce je velikost, a vznešenost boží, vstup do plamene, zjev se zde dnes tomuto chlapci a nařiď mu, aby se mi ptal na vše, nač já se zde chci ptát, a já tě budu velebit v nebi před Reem, budu tě velebit před měsícem, budu tě velebit na zemi, budu tě velebit před tím, jenž sedí na trůně, jenž je nezničitelný, jehož sláva je velká, v jehož rukou je velikost a vznešenost boží, jehož sláva je velká. Peteri, Peteri, Pateremphe, Pateremphe, nejvyšší bože, jenž sídlíš na nebi, v jehož ruce je krásná hůl, jenž jsi stvořil boha, jehož však nestvořil bůh! Pojď ke mně s Boelem a Anielem! Dej sílu očím tohoto chlapce, jenž je dnes u mé nádoby, dej ať spatří tě, ať jeho uši uslyší tě, až budeš mluvit a zeptej se mu na vše, na vše, nač já se zde dnes chci ptát! Velký bože Sisaoth, Akhrempto, vstup do plamene, ty, jenž sídlíš na hoře Gabaonu, Tagrtate věčný, nesmrtelný, žijící na věky, přiveď Boela, Boela, Boela! Arbetbainutsi, velký, nejvyšší bože, přiveď Boela! Tate, Tate, přiveď Boela!"

 

Toto odříkáš sedmkrát dolů do hlavy chlapce, nařídíš mu, aby otevřel oči a zeptáš se ho zase: "Nastalo světlo?" Nevzešlo-li světlo, nařídíš chlapci, aby sám mluvil ke svítilně svými ústy: "Velký, Světlo! Vzejdi, Světlo! Vznes se, Světlo! Vznášej se ve výši, Světlo! Vzejdi, boží světlo! Zjev se mi, průvodce boha, v jehož ruce je velení dnešního dne, jenž se mi budeš vyptávat!" - (Světlo) se zjeví chlapci okamžitě.

 

Když odříkáváš toto (říkadlo) dolů do hlavy chlapce, ať hledí do svítilny. Nedopusť, aby se díval kamkoli jinak kromě do svítilny! Kdyby nehleděl do ní, měl by strach.

 

Když jsi toto vše vykonal a dokončil jsi své dotazy, obrať se, nařiď chlapci, aby zavřel své oči, a odříkej dolů do jeho hlavy následující říkadlo, aby bozi odešli a chlapec je přestal vidět:

 

"Arkhekhempe, Nseu, Hele, Satrapermet, střez tohoto chlapce! Nedopusť, aby měl strach, aby pociťoval hrůzu, aby byl poděšen! Dej, ať se vrátí do svého dřívějšího stavu! Otevři duat! Otevři tento svět!"

 

Pravím, že toto vyvolávání se svítilnou je lepší než předcházející.

 

Zdroj: Anomal, F. Lexa


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality