Svět - hermetické pojetí světa

Svět - noc
 23
Vnímaný svět je pouhou iluzi a věci na sebe mohou působit podle svých vibračních vzorců (myšlenka nebo výbuch afektu může tedy způsobovat hmotné účinky, myšlenky a city se mohou materializovat)...
Zobrazen: 2772x   27. 3. 2007, aktualizováno: 28. 3. 2007

Vědecké a filosofické pojetí světa

je velmi nejednotné. Věda dospívá k určitým hranicím empirického poznáni, za nimiž lze už jen domýšlet další možné příčiny bytí a jeho smysl. To činí filosofie, ale různými metodami, vycházejíc z různých neprověřitelných postulátů (např. že pohyb je jednou z vlastností hmoty atd.). Ale i v teoretické fyzice se objevují zásadní rozpory; např.:
  • energie je formou hmoty, ale i naopak, hmota je formou energie a další.
Díváme-li se za jasné noci k obloze poseté hvězdami, zdá se někomu vesmír prázdný a chladný, jinému je podivuhodným dílem božím.

Astronomové se snaží vypracovat vědecké teorie vzniku vesmíru

(např. teorie „velkého třesku" je jednou z nich, nikoli jistě poslední), avšak narážejí při tom na naivní, nicméně smysluplnou otázku, kterou nedokáží zodpovědět: „A co bylo předtím?"

Hermetické pojetí světa

je obsaženo v pradávném podání, jehož zdroje zůstávají skryty a které se dochovalo, skryto v řeči symbolů, v různých kulturních variantách esoternich systémů navazujících na klasickou tradici staroegyptského hermetismu (kabala, rosekruciánstvi a další). Řeč symbolů je zřejmě jediným prostředkem, jak sdělit toto esoterni pojetí světa. A hermetická praxe je jediným prostředkem jak dospět k jeho více či méně přesvědčivé evidenci.

Základní hermetickou tezi v pojetí světa

je teze o analogii světa a člověka, makrokosmu a mikrokosmu, která se odráží také v náboženském pojetí stvořeni světa absolutní věčnou bytosti, bohem. Další tezi hermetické kosmogonie je zákon trojúhelníka či triády: geneze má sekvenci duch — duše — hmota a vše, co existuje, trvá v trojnosti, tj. má aspekty ducha — duše — těla. Pojmy ducha, duše a těla zde máji ovšem specifický obsah, který se nekryje s psychologickým a biologickým významem těchto pojmů. Pojmy duše a těla odpovídají částečně vědeckým pojmům síly a látky (hmoty), avšak hermetismus zná širší spektrum sil než současné vědy. Hermetická triáda struktury bytí, ovšem transcendentálně pojaté, je nejúplněji vyjádřena ve trojici kabalistických pojmů:
  • nešamah (duch)
  • ruach (duše)
  • nefeš" (tělo)
které jsou sice aplikovány na člověka, ale ten je analogický světu vůbec. Pokusíme se nyni hermetické pojetí světa stručně nastínit. Především uvedeme nekomentovaný schematický přehled hermeticky pojatých světů, odkazujíce současné na příslušná hesla vysvětlující pojmy použité ve schématu:

Kabalistické světy

En čisté bytí (bůh)
En-sof prazáklad
En-sof-aur tvůrčí Světlo (prapříčiny)
aciluth principy světového dění
briah praformy věcí a jevů (vše, co bylo, je a bude)
jecirah nadsmyslové předobrazy hmotného světa
assijah svět hmotných tvarů

Okultní složení člověka

Egypt význam Indie
chat tělo hmotné
šarita
anch síla životní
prána
ka tělo astrální
káma
hati živočišná duše
nižší manas
bai rozumová duše
vyšší manas
cheybi duchovní duše
buddhi
kou božský duch
atma


metafyzicky příroda bůh člověk mytologicky a kabalisticky
Logos (duch)
zrcadlení světa božského zrcadlení světa lidského (Bůh syn)
zrcadlení světa božského (vyšší vědomí)
Osiris
Ruach Kether
duše (princip vitální)
příroda o sobě (duše přírody - astrál)
bůh o sobě (Bůh otec)
člověk o sobě (duše člověka)
Isis Nešamah Chokmah
hmota (tělo)
zrcadlení světa lidského
zrcadlení světa přírody (Duch sv.)
zrcadlení světa přírody (magické vědomí, archetypy)
Hór
Nefeš
Binah

Vztahy sympatie a antipatie

Každé jednotlivé jsoucno má stránku mužskou (aktivní, denní, solární) a ženskou (pasivní, noční, lunární), přičemž mezi jednotlivými jsoucny existuji vztahy sympatie a antipatie, jakož i vztahy analogie. V prostoru je všudypřítomná substance (pravděpodobné kabalistické „boží tělo avir"), přičemž fyzický svět se skládá z látky a síly (obojí tvoři jednotu -hmota, masa a energie).

Hmota je formou energie

která je stabilní (hmota) a instabilni (síla). Stavebním kamenem látky je elektron (nejmenší částice elektřiny, která jako sila vzniká viřivým pohybem éteru). V éteru se uskutečňují dvě formy pohybu:
  • vlnový (světlo, teplo, elektřina)
  • a do sebe uzavřeny, viřivý, kruhovitý pohyb, dávající vznik pozitivním a negativním etektronům.
Látku lze přeměnit v sílu a naopak sílu v látku.

Látka je však pouhým vírem v éteru

a tedy vše, co vnímáme jako hmotné, jsou pouhé víry v éteru, resp. jeho vibrace, které se buď přitahuji, nebo odpuzují, ale jednotliviny (věci, jevy, ideje atd.) jsou vzorci přitahujících se a odpuzujících éterických vírů a je jim tak vlastní neustály vnitrní pohyb a vnitřní napěti. Tuto vnitřní pohybovou strukturu věcí a jevů chápou hermetikové jako vibrace. To, co se nám jeví jako různé vlastnosti látky, jsou jen různé vzorce éterických vírů (vibrací). Proto je vnímaný svět pouhou iluzi a věci na sebe mohou působit podle svých vibračních vzorců (myšlenka nebo výbuch afektu může tedy způsobovat hmotné účinky, myšlenky a city se mohou materializovat). Tak jako stín nebo zrcadlový odraz nemají vlastni bytí, tak ho nemá ani fyzický svět, který vnímáme; je pouhým zrcadlovým obrazem světa vyššiho. Život věci a jevů je vyjádřen jejich vnitrním napětím, tj. jejich vibracemi, a celý vesmír je v tomto smyslu živým tělem (organismem). V jeho životě se uplatňuje tvůrčí činitel, který má dva póly: klad a zápor („oď" a „ob"). Člověk pak ve své konstrukci zrcadlí celý vesmír a má podle kabaly tuto strukturu: nižši hvězdné tělo, jehož projevem je i tělo fyzické (nefeš), vyšší duší (nešamah) a vyšší životni stránku, ducha (ruach). Každá z těchto částí lidské konstituce je spojena s oběma zbývajícími.

Analogické složení vesmíru

Veškeré formy bytí jsou pak interakcí síly a látky, přičemž sila neustále strhává látku od jednoho pólu k druhému. Svět je výrazem vůle jakéhosi absolutna, vůle. která je substanciálni povahy, neboť mimo boha „vše duchovní je ještě tělesné" a projevuje se silou a látkou (F. Kabelák 1940). Jako vše je i člověk dvojicí, dyas (polarita), trojicí — trias (duch, duše a tělo) a čtveřicí — tetraktis (živly ohně, vody, vzduchu a země). Tělo zrcadlí tuto čtveřici čtyřmi živly: ohněm, vzduchem, vodou a zemí (jejich názvy mají však specifický hermetický význam, který není totožný s významem těchto názvů v běžné řeči). Tyto čtyři živly jsou čtyřmi agregátnimi stavy hmoty: hmotou vyzařující (oheň), tekutou (voda), plynnou (vzduch) a pevnou (země). Vyjadřuji dvakrát dva protiklady těchto stavů: oheň/voda a země/vzduch.


Literatura: Kabelák P,: Herbatium spirituále siderum. díl II. Praha 1940 (soukr. tisk edice Eulis). — The Kybalion: A study of the hermeiic philosophy of aitcieni Egypt and Grece, by Three Initiates, Chicago b.l., Lexikon magie Milan Nakonečný.

 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality