Irisdiagnostika - oči do nitra

Irisdiagnostika a pohled do očí.
Jak se říká, oči jsou branou do duše. Irisdiagnostika se zaměřuje na diagnostiku, která vyjadřuje projev tělového, tělesného a duševního zdraví a poznatky irisdiagnostiky jsou předmětem informací zkoumaných již několik tisíc let.
Zobrazen: 5912x   17. 9. 2009, aktualizováno: 17. 9. 2009

Co je irisdiagnostika

Irisdiagnostiku definujeme jako vyšetřovací metodu, která na základě zrakem odečítaných strukturálních změn duhovkové tkáně hodnotí zdravotní stav orgánů a tkání lidského organismu.

Oči v egyptské literatuře

V žádném případě se nejedná o novou metodu nebo, jak se traduje, objevenou Maďarem Peczelym v minulém století, ale o metodu, o níž jsou dochovány písemné památky již ve staré egyptské literatuře. Egyptští lékaři museli denně svým pacientům čistit oči, vybírat z nich jemná zrníčka pouštního písku, a tak nebylo divu, že při stálém dívání se do oka si začali všímat i toho, že oko přináší celou řadu zajímavých informací.

Projekční zóny

Dnes víme, že vnitřní prostředí organismu se nám promítá na povrchu organismu v tzv. projekčních zónách. Příkladem jsou všem známé akupunkturní body, projekční plošky na dlaních a chodidlech, slizniční body jazyku atd. K těmto projekčním zónám patří také duhovka. Všechny tyto zóny reagují na stav vnitřních orgánů tím, že dochází k energetickým a strukturálním změnám tkáně v těchto zónách.

Tajemství očí

U duhovky není jednoduché měřit energetické změny, zato však může docházet k výrazným změnám ve struktuře duhovky, a to proto, že lidské tělo přes tyto zóny reguluje přísun potřebných podnětů z vnějšího prostředí tak, jak si to vyžadují vnitřní orgány. Tkáň duhovky pracuje jako zpětněvazební regulační energetický systém. Duhovka je zásluhou průhledné rohovky v přímém kontaktu s vnějším prostředím. Její spojení s vnitřními orgány a tkáněmi je zajištěno nervovou a krevní cestou. Informace jdoucí cestou neurogenní jsou vedeny především vegetativními nervy, které jsou přítomny ve všech tkáních a orgánech těla. Tkáň duhovky na přicházející impulsy zevnitř specificky reaguje. Informace putují k receptorickému orgánu – duhovce, kde působí na buňky duhovkové tkáně. Výsledkem je pak přeskupování, snižování, nebo zvyšování počtu buněčných elementů duhovkového stromatu. Souběžně s těmito změnami ve struktuře duhovky dochází v buňkách i k biochemickým pochodům, které podmiňují především vznik pigmentů.


Změny, které zaznamenáváme na tělesném povrchu, nebyly vyvinuty za účelem diagnostiky, nýbrž jako nezbytný předpoklad pro vzájemnou vazbu vnitřního prostředí našeho těla s vnějším prostředím. To hraje důležitou roli při plnění základních životních procesů, jako jsou adaptace organismu, jeho regenerace, a s tím spojené principy samoléčby.


Duhovka je tedy jednou z projekčních zón, je součástí systému celého tělesného povrchu, který pracuje koordinovaně s ostatními a poskytuje jen část informací o zdraví organismu. Avšak ani tuto část nesmíme přehlížet.


R. Z. PannaCz.com Literatura – Rejdák, Z.: „ Páter František Ferda “


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality