Jmelí listnáčové (Viscum album L.)
Jmelí jehličnanové (Viscum laxum BOISS. et REUTER)
Lidové názvy Jmelí
anala, dubové mejlí, gmejl, jemela bílá, jemola, jimelí, jmejlí, jmel bílý, mélí, mejlí, mejdlí, mýlí, omejlí.
Planetární vládce
Přírodopisné údaje Jmelí
Jmelí, které bylo dříve řazeno do jednoho druhu – jmelí bílé (Viscum album L.), se dnes dělí na jmelí listnáčové a jmelí jehličnanové. Oba druhy jsou vždyzelené dřevnaté poloparazitické rostliny, které tvoří v korunách stromů košaté trsy, velké až 1m v průměru. Jmelí je původní v Evropě, severní Africe a ve střední a západní Asii. Jmelí listnáčové roste často na jabloních, jasanech, javorech a dalších listnatých dřevinách, vzácné je na dubu. Má velké množství vidličnatě větvených větví s kožovitými kopinatými listy, které opadávají po čtvrtém roce. Žlutavě zelené květy vyrůstají v úžlabí vidlic větví ve skupince po třech a rozkvétají v době mezi únorem a dubnem. Jakmile rostlina odkvete, tvoří bobule, které dozrávají v prosinci.
Pěstování Jmelí
Je zcela snadné vypěstovat jmelí na starších stromech v zahradě, ale za cenu, že je to silně oslabí. Bobule s lepkavým oplodím se mohou vložit do prasklin v kůře stromu, nejlépe na spodní straně větví. Semena obsažená v bobuli začnou brzy vyhánět do kůry útvary podobné kořínkům, které dále prorůstají do dřeva. Protože jde o poloparazitickou rostlinu, která stromy oslabuje, je vhodnější sbírat jmelí v přírodě. Na podzim, ještě před vytvořením bobulí, se pro léčebné účely sbírají listnaté větévky. Mohou se usušit ve stínu a uložit do tmavých sklenic pro pozdější použití.
Léčivé vlastnosti Jmelí
Nálev snižuje vysoký krevní tlak, zmírňuje bolesti hlavy způsobené vysokým tlakem, pomáhá uklidnit nervový systém, zmírnit nervovou tachykardii a bolestivou menstruaci. Jmelový čaj nebo kapky snižují tlukot srdce a rozšiřují artérie. Jmelové preparáty pomáhají také při pocitech závrati a při chronických křečích a hysterických záchvatech.
Rudolf Stainer vnesl mnoho staré keltské moudrosti do nové doby a znovu objevil jmelí pro léčbu rakoviny. Podle starého učení signatur je naprosto logické, že má tato cizopasná rostlina svůj pandán v rakovinném bujení. Jmelí často napadá sukovité „rakovinné“ stromy, které rostou na geomantických křižovatkách záření. Ve jmelí byl objeven nejen protein potlačující nádory, nýbrž bylo také prokázáno, že rostlina působí povzbudivě na imunitní systém.
Odvarem z listů a bobulí v mléce se mohou potírat bolestivá místa při revmatismu.Z bobulí se připravoval nálev k zevnímu ošetření mastné pleti a akné, ale jeho použití se dnes nedoporučuje. Jmelím se můžete léčit pouze pod odborným dohledem.
Pozor: Bobule jsou prudce jedovaté a neměly by se užívat vnitřně.
Jmelí je posvátná bylina, protože nevyrůstá ze země, ale pochází z „místa mezi místy“.
Jmelí, jako neobvyklá, magická rostlina, je samozřejmě opředena mnoha pověrčivými zvyky. Tu a tam je považována za jedovatou a zlou, většinou však přináší štěstí. Jmelí chránilo proti blesku, nemoci, ohni a neštěstí. Dávalo se také do kolébky, aby zabránilo čarodějnicím ukrást dítě a položit místo něj dítě podvržené. Věřilo se také, že dřevo z jmelí rychle zhojí otevřené rány. Dávalo se vedle dveří do ložnice, nebo pod polštář, nebo se věšelo nad postel, aby zajistilo klidný spánek a sladké sny. Sedláci vařili větvičky jmelí v pivu a dávali pít nápoj „uhranutému“ dobytku. Věšeli jmelí do stáje nebo pod střechu domu proti neviditelným létajícím astrálním bytostem. S jednou do stříbra zasazenou bobulí kolem krku si zajišťovali štěstí. Bobule jmelí představovali semena, které také skutečně obsahují, a byly talismanem plodnosti. I my se stále ještě o Vánocích líbáme pod jmelím, i když tradice říká, že za každý polibek by se měla utrhnou jedna bobule. Ve středověku se jmelí rostoucí na jabloni považovalo za rostlinu, která chrání před čarodějnicemi.
Jmelí-posvátná bylina druidů
Jmelí bylo jako posvátná bylina druidů známé pod názvem „druad-lus“ (rostlina druidů). Zvlášť posvátné bylo jmelí z dubu, na němž se vyskytuje jen vzácně. Rostlina nabitá takovou kouzelnou silou se nesměla jen tak utrhnout jako nějaká obyčejná luční květina. Kouzelná moc se dala zajistit jen dodržováním přesné doby sběru a vhodným rituálem. Kolem doby slunovratu, šest dní po novoluní, druid odřízl jmelí jedním rázem zlatého srpu v šamanském postoji (tj. na jedné noze, s jednou paží vztyčenou a s jedním okem zavřeným, na znamení, že není zcela přítomen v tomto světě a jedním okem se dívá do světa vnitřního).
Srp představoval sluneční energii a měsíční substanci. Jmelí se muselo zachytit do bílé látky dřív, než se dotklo země, protože se věřilo, že by byla zmařena jeho moc.
Jmelí nasbírané v době zimního slunovratu rozdávali druidové lidem jako tzv. „všelék“.
Jmelí je vše jiné, než „normální rostlina“
Rostlina, která si přes zimní chlad a temnotu uchovává své kožovité zelené listoví, se dalekosáhle osvobodila ze slunečního rytmy. Chová se, jako by se ho roční období netýkala. Pro rituál plodnosti se nehodí žádná rostlina víc, než tyto keříky z říše víl, rostoucí mezi nebem a zemí a nepodléhající ročnímu koloběhu. Jako rosa, která nepadá z nebe ani neprýští ze země je i jmelí „mezibytostní“. Patří do kategorie magických záležitostí, jako okamžik mezi spánkem a probuzením, mezi nocí a dnem nebo chaotické období roku, kdy jedno roční období přechází do jiného nebo řád jedné vlády střídá druhou. Jmelí umožňuje kouzelné ovládání meziprostoru, chaosu, kdy je vše možné, ale nic definitivní. Na předělu mezi životem a smrtí, u brány mezi oběma polovinami roku, zaujímá tato rostlina, která není „ani strom a ni květina“, místo nositelky smrti a plodnosti. Je magickým prutem, který otvírá brány podsvětí. Je to hůl, pomocí které překračuje Hermes, římský bůh šamanů, práh nadpřirozeného světa, nebo zlatá větev, se kterou trojský hrdina Aeneas vstoupí do říše Persefoné. Persefoné je Matka Země, která přijímá mrtvé do svého klína. Je to velká rodička, která hlídá duše lidí, zvířat i rostlin a pak je znovu vypustí do pozemského znovuzrození. Jmelí je klíčem k její říši.
Jak co nejlépe připravit bylinkový čaj
Bylinkové čaje mají nejen relaxační účinek. Šálek čaje vám díky své schopnosti očistí mysl. Už jen samotná jeho příprava vám poskytne úlevu. Vždyť svařování vody, teplo rozlévající se z hrníčku přes ruce do celého těla i vůně stoupající páry – to všechno působí. Některé bylinky mají dokonce vlastnosti, kterých se dá využít při čarování.
Pokud chcete připravit kouzelný čaj, připravte si nejen vhodné ingredience, bylinky, koření, ale také prostředí a hlavně sebe sama. Protože, ať děláte cokoliv, ve vytvořeném díle budete i vy. Vaše stopa. Vaše emoce a naladění.
Napusťte čajovou konvici studenou vodou a rychle ji přiveďte k varu. Pak vypláchněte porcelánovou, keramickou nebo jakoukoli nekovovou konvici trochou horké vodu a vhoďte dovnitř 2 lžíce čerstvých nebo 1 lžíci sušených bylinek (kořínky, semínka, lístky, tobolky,..) na každý šálek vody, plus ještě 2 lžíce čerstvých nebo 1 lžíci sušených bylinek takzvaně „za konvici“. Je dobré, když se používá lžíce dřevěná, speciálně určená pro malý obřad (kupříkladu z dubového dřeva, neboť dub je symbolem Zeleného muže). Pokud jste si lžíci sami vyřezali, bude výsledek samozřejmě ještě lepší. Zalijte vařící vodou a nechejte čaj asi tak pět až deset minut vyluhovat. Konvičku přiklopte pokličkou, aby držela teplo. Doba louhování čaje bude asi pokaždé jiná, podle bylinek, které jste použili a tak čas od času ochutnejte. Jakmile je dostatečně silný, čaj sceďte. Bylinkový čaj podávejte s medem, cukrem, plátky pomeranče nebo čerstvými snítkami bylinek.
Zdroj: Magické rostliny – S. Lavender, A. Franklin
Z materiálů telestézické společnosti PannaCz.com
