Lidové zvyky kolem stromu

Strom.
Například u severoamerických indiánských kmenů musí chlape vybraný pro školu medicinmanů, aby byl dobře připraven pro své poslání, strávit tak jako v Ódinově písni devět dní a nocí na určeném stromě. Je k němu připoután, Nesmí se pohybovat...
Zobrazen: 5645x   6. 2. 2009, aktualizováno: 6. 2. 2009

V každé zemi, v každé kultuře

najdeme nespočet zvyků týkajících se stromů. Stromy se pěstují jako znak a výraz radosti i smutku.

Jsou znakem narození i smrti

Spojují v sobě moudrost i pošetilost. Jejich druhy se v lidových zvycích velmi jemně rozlišují. Slýcháme o studených, vlhkých a suchých stromech. Vypráví se o stromech, které nám sílu berou, a o stromech, které ji dávají.

Téměř každý strom a keř tak má v lidovém léčitelství nějaký význam

Stane se, že od místa k místu má týž strom rozdílné ba někdy i protikladné vlastnosti. Mnoho těchto zvyků pochází z dob, kdy ještě země byla pro člověka otevřeným klínem. V hlubinách našeho vědomí jsou všechny tyto minulé dny uzavřeny až ke svým počátkům. Mnohý zvyk ve středověku proklínaný a odsuzovaný jako pohanský se zachránil až do dnešních dnů, jako by nás chtěl varovat. Mnoho pohanských zvyků v průběhu staletí převzalo křesťanství. Kdo se jim přiblíží s otevřenýma očima a ušima, s otevřeným srdcem, může sledovat a někdy i prožít dějiny.

V hlouby srdce to počíná vibrovat

začíná znít píseň o nekonečném jasu našeho společného původu. Takové zvyky obsahuje mnoho dnešních písní a básní. Ale i pověsti a legendy minulých kultur nám vyprávějí o minulosti stromů. Často se v nich odrážejí okamžiky a situace současné doby. Někdy dokonce nesou i signály budoucnosti. Odkazy na osudy jedince, společnosti, ba celé země. Jedním z nejdůležitějších a nejvýznamnějších eposů, který nám západní kultura z naší minulosti předala, je sbírka staroislandských písní „Edda”. V jedné z nich, v „Hávamálu” najdeme několik odkazů na hluboký význam stromu, ale i na niterný vztah mezi člověkem a stromem.(„Ódinovy písně”) V jiných kulturách můžeme nalézt podobné či nápadně stejné starodávné písně a zvyky.

Strom a duchovní svět

Například u severoamerických indiánských kmenů musí chlape vybraný pro školu medicinmanů, aby byl dobře připraven pro své poslání, strávit tak jako v Ódinově písni devět dní a nocí na určeném stromě. Je k němu připoután, Nesmí se pohybovat, nedostává jídlo ani pití. Vize, které při tom zažije, slouží jako ukazatelé pro pokračování jeho výuky. V indiánských rituálech a obřadech vstupuje dodnes medicinman či šaman pomocí stromu do duchovních světů nahoře nebo dole.

Strom je cestou, prostředníkem, ať už na severu či jihu, na východě či západě

U nás ze starodávných zvyků co se dochovali jsou to již jen zlomky, které jsou většinou silně změněny. Jako znak jara a plodnosti se vztyčuje májka, na kterou se šplhá a zase se z ní sestupuje (obdobné u šamanských obřadů).

Zasazení stromu nebo keře při narození dítěte

  • u chlapce- lípa, ořech
  • u dívky- třešeň, jabloň, černý bez, fíkovníky

Některé další zvyky slouží k odvracení chorob, neštěstí, blesku a ohně od domu a dvora. Jiné jsou znakem začátku jara, poděkováním za sklizeň, za lov ryb či zvěře. K rozlišování „mužských” a „ženských” stromů, tedy k polaritě, která původně neměla nic společného s diskriminací či potlačováním žen nebo mužů, se dá říci, že tato polarita je přirozenou vlastností země.

Polarity jako:

  • muž-žena
  • aktivní-pasivní
  • den-noc
  • světlo-tma

jsou přirozeným předpokladem života. Předpokladem pozemského života a principem ve všech jeho rovinách. Jsou od počátku obsaženy v záměrech stvoření. Samy o sobě nejsou ani dobré, ani zlé. Přirozený je střed, jak-tak v částech i v celku.

© J.K.  PannaCz.com noetika

Díl I. : Strom jako symbol života 

POKRAČOVÁNÍ - díl II. :Lidové zvyky kolem stromu

POKRAČOVÁNÍ - díl III. :Stromová terapie

POKRAČOVÁNÍ - díl IV. : Pár odkazů na lékařský obor všeobecně


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality