Astrologie jako esoterní nauka

Vesmír.
Astrologie patří k esoterickým disciplínám, které jsou v naší době snad nejvíc překrucované a špatně interpretované. Představy laiků o astrologii převážně nejsou správné. Astrologie vyžaduje universální pohled.
Zobrazen: 7433x   18. 3. 2010

Astrologie má své přívržence i své odpůrce

Jen vyslovení slova horoskop vyvolává u některých lidí úsměv, u jiných výsměch, u dalších pohrdání, jsou i lidi závislí na „horoskopech“ – pokud takhle lze nazvat to, co je denně publikováno v běžném tisku. Astrologie je typickým příkladem toho, jak člověk zachází s poznáním, jak si ho umí upravit na svůj vlastní obraz, pro své potěšení, ke svému využití i zneužití. Stále existuje hodně lidí usilujících o vytrhnutí astrologie z esoteriky s cílem změnit jí na exaktní vědeckou disciplínu, přizpůsobit jí materializmu této doby, změnit umění na techniku. Jen málo lidí chápe astrologii jako ezoterní disciplínu.

Základní esoterický pohled

Podíváme-li se do základních principů esoteriky, najdeme: „To, co je dole, je rovné tomu, co je nahoře a to co je nahoře je rovné tomu, co je dole, aby se uskutečnil zázrak jedné jediné věci“.

Existuje analogie mezi světem vyšším a nižším

mezi makrokosmem a mikrokosmem, mezi světem a člověkem (základní astrologický princip). Ve vztahu makrokosmu a mikrokosmu – teda ve vztahu věcí „shora“ a „zdola“ je skryta podstata všeho. Analogie makrokosmu a mikrokosmu je základní myšlenkou hermetismu (Smaragdová deska, Hermes Trismegistos). Znamená, že vše, co jakýmkoliv způsobem je, je utvářeno podle určité praideje a děje se ve formě vibrace svět prostupující síly či látky. Tyto ideje fungující jako praformy a síly jsou věčné a neměnné. Svět idejí a hmoty je naplněn duší, která vším pohybuje podle věčných zákonů. Hmota existující od prvopočátku jako chaos, dostává tvar a pohyb až božím aktem geneze, nejprve jako nebytí, až vlivem boží vůle se stává bytím.

Triáda světů v hermetismu

Pro hermetismus jako i pro celé ezoterní myšlení existuje základní princip triády světů – duchovní, psychický a hmotný. Astrologie jako typicky ezoterní nauka tento princip rovněž aplikuje – analogie makrokosmu a mikrokosmu.

Symbolicky vše sestává ze tří částí

těla, duše a ducha. Pro ducha je odedávna symbolem kruh – symbolizující jednotu a dokonalost tohoto principu. Duše se zobrazuje symbolem půlkruhu – misky znázorňující citlivost, schopnost přijímat a ovlivňovat duševní princip. Tělo symbolizuje kříž – představující symbol hmoty. Toto jsou 3 základní symboly, ze kterých pak vycházejí symboly prvotních principů astrologie.

Starověká astrologie vycházela ze sedmi principů

(znali sedm nebeských těles). Slunce je představitelem duchovního principu – je označováno symbolem kruhu se středovým bodem. Měsíc představuje princip duševní a přijímající (symbol misky). Kříž jako symbol hmoty se nikdy nevyskytuje samostatně, protože hmota nemůže existovat bez některého z ostatních principů.

Princip Merkuru

ukazuje, že všechny tři principy jsou v rovnováze. Symbol Marsu (kdysi obsahující kříž, dnes nahrazen šipkou) nám ukazuje jak dominuje hmota nad duchem, duch ale zespodu dává hmotu do pohybu. Protipólem Marsu je Venuše, kde duch jednoznačně dominuje nad hmotou. V principu Jupitera dominuje duševní nad materiálním, princip Saturnu ukazuje útlak duše hmotou.

Personifikace božstva

Těchto sedm principů bylo přiřazených k planetám a byly personifikovány – symbolizují jednotlivá božstva. Když se v astrologii píše o Saturnu nemyslí se planeta Saturn, ale Saturnův princip. Astrologie je teda nauka o prvotních principech, nejde o nauku o planetách. Planety představují pouze rovinu praxe, která je zcela nahraditelná.

  • Kdo astrologii pochopí – nepotřebuje planety, protože se naučil rozeznávat principy ve všech rovinách.

Řada lidí odmítá možnost existence konkrétního vlivu hvězd na člověka

Jde ale o zbytečnou námitku – astrologie se jako ezoterní nauka touto problematikou vůbec nezabývá. Jsou pouze astrologové, kteří tomu věří a chtějí věřit. V astrologii jde o projev analogie v různých rovinách, korelovat může vše, ale to ještě nedokazuje kauzalitu. V astrologii teda nejde o zkoumání vlivu nebeských těles na náš život.

Astrologie se zabývá archetypovými prvotními principy

které v rovině myšlenek představují základní stavební kameny, tvořící skutečnost ve všech formách jejího projevu. Tyto prvotní principy ovlivňují vertikálně všechny roviny světa jevů, vznikají tak řetězce analogií, jejich jednotlivé články patří sice k rozličným rovinám, představují však společný princip. Pozorování kterékoliv z těchto rovin možno analogicky přenést na jakoukoliv jinou rovinu (jako nahoře, tak i dole). Astrologie se zabývá rovinou nebe. Jednotlivé planety představují pouze představitelé těchto principů. Moderní astrologie pracuje i s dalšími třemi principy – principem Uranu, Neptunu a Pluta. Kauzální souvislost mezi těmito planetami a lidskou existencí neexistuje. Astrologie pouze měří analogickou skutečnost bez toho, aby jí způsobovala. Stejně jako teploměr měří teplotu, bez toho, aby jí ovlivňoval. Základním přístupem astrologie je teda přístup vertikální – symbolicky „jako na nebi tak i na zemi“.

Mimo esoteriky lidé přemýšlejí převážně horizontálním způsobem

analogie jím unikají. Spousta souvislostí se ale objasní až použitím vertikálního myšlení, vyplavou na první pohled naprosto nepochopitelné souvislosti. Přitom analogie lidi používají automaticky i v běžném životě, bez toho aby se esoterikou jakkoliv zabývali. Jako příklad lze uvést obecně rozšířený zvyk – při kterém člověk třikrát zaklepe na dřevo, aby si pojistil štěstí. Dřevo patří do principu Jupitera. Jupiter symbolizuje v astrologii štěstí, tzv. „velké štěstí“, protože je symbolem plnosti a expanze. Dřevo je teda materiálním představitelem principu štěstí a pojem štěstí je tady nahrazen jeho symbolem – který lze ale pochopit pouze z tohoto vertikálního pohledu.

K pochopení astrologie je nutná i změna pohledu na čas

Běžný člověk pozoruje pouze kvantitu času. Čas ale má i svou kvalitu, co si běžně člověk neumí vůbec představit. Kvalita času nemá nic společného s kvantitou. Kvalita času znamená, že jakýkoliv časový úsek – sekunda, hodina nebo rok umožňuje realizaci pouze události, která odpovídá této kvalitě. Čas teda musí určité latentnosti poskytnout prostor, aby se mohla manifestovat, stát se skutečností. Čas je taky pouze jednou rovinou skutečnosti a jeho kvality jsou pouze obdobami prvotních principů. V určitém čase teda vládne určitý princip nebo směs principů.

Semínko obsahuje celou rostlinu

Existuje ještě jeden zákon: „každý začátek obsahuje v sobě konec“, semínko teda obsahuje celou rostlinu včetně nového semínka. Vše je ve všem. Každá událost se vyvíjí v soulade s časovou kvalitou, ve které začala. Odsud pochází slovo „horoskop“ – hora = hodina, skopein = dívat se. Jde teda o kvalitu určitého času, určité hodiny z hlediska principů a z hlediska analogie – přesný obraz oblohy v přesném časovém okamžiku, který ale pouze principiálně charakterizuje kvalitu onoho času – jako nahoře – tak i dole. Tato kvalita pak umožní manifestovat určité události, které odpovídají těmto principům.

Je klamné vyvolávat dojem vědeckosti astrologie

(umocněn použitím velkého množství tabulek připomínajících učebnice matematiky). Na tomto principe fungují i jiné esoterické „věštecké“ metody – jako např. Tarot. O serióznosti rozhoduje pouze to, do jaké míry je člověk praktikující tuto metodu schopen interpretovat informace z roviny pozorování („nahoře“) – analogicky na rovinu, kterou se snaží vyložit („dole“). Přenos těchto informací a jeho analogický výklad je základním problémem všech „věšteckých“ metod. Často je ovlivněn různými faktory a vede pak k tomu, že převažuje neserióznost nad seriózností.

Astrologie teda není přesvědčení o vlivu hvězd na člověka

Horoskop graficky zobrazuje situaci na obloze v určitém časovém bodě z pohledu z určitého geografického místa. Jde o zobrazovací systém skutečnosti z analogické roviny oblohy. Horoskop je měřící přístroj přizpůsobený k měření principiální kvality času a jeho přesnost vždy závisí od techniky měření a teda i od umění astrologa, který toto měření provádí. Tato metoda je absolutně ohraničená schopnostmi člověka – astrologa. Horoskop je teda svým způsobem uměleckým dílem – užitým uměním. Planety přitom nedávají dispozice ani nenutí člověka k čemukoliv. Jde pouze o měření toho, z čeho je v daném časovém bodě složená skutečnost. Horoskop ukazuje v symbolické podobě časovou kvalitu, určitou specifickou hierarchii a vztah prvotních principů, při kterém člověk vstupuje do tohoto bytí. Jde o jakýsi učební plán pro život (problematika vědomého a nevědomého učení) .

Universální astrologie

Kdysi byla astrologie nazývána „královskou vědou“, Paracelsus označoval lékaře, kteří neovládali astrologii za šarlatány a mastičkáře. Astrologie obsahuje celou skutečnost a může se použít ve všech rovinách – je univerzální. Toto tvrzení platí ale výlučně pro astrologii, která stojí pevně na esoterických principech. Pravá astrologie byla a je cestou zasvěcení, vedoucí přes poznání sebe a světa k poznání Boha. Jde o filozofii, kterou lze pochopit pouze dlouholetým až celoživotním studiem.


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality