Lilit - Černá Luna v babylonské a asyrské astrologii
Na základě dostupných poznatků se s Lilit-Černou Lunou pracovalo již v babylonské a asyrské astrologii. Ve středověku se pochopitelně z astrologie vytratila a vrátila se do ní až začátkem 20. století – téměř současně s objevem planety Pluto (podobný princip). Ve stejném období začaly „viklat“ i patriarchální hodnoty. Náhoda?
Lilit v horoskopu může působit radikálně
Její tranzity vyvolávají události, které nás konfrontují s utrpením a stinnými stránkami naší existence. Často jde o události velkého významu a mimořádné síly. Nutí nás, abychom jí a tím i svůj stín přijali, poznali sami sebe, vyrostli a dosáhli Světlo. Utrpení se vždy vyskytuje ve spojení s novým začátkem a proměnou. Ten, kdo hledá svou Cestu, se mu jen těžko vyhne. Význam Světla je v zásadě čistě osobním objevem, protože každý člověk objeví jen to, k čemu na základě svých zkušeností dozrál. Lilit v horoskopu dále ukazuje cestu k naší sexualitě a tím i k partnerským vztahům. Sexualita v podobě nespoutaného libida a čirého sexuálního instinktu byla v patriarchálních strukturách asociována s ženou a považována za nečistou.
Žena byla spojována s vášní a smyslností
co se zároveň pokládalo za zavrženíhodné. Sexualita ale úzce souvisí s partnerskými vztahy (vztahy JÁ a TY). TY nám slouží jako zrcadlo, ukazuje nám zvenku, co skrýváme hluboko uvnitř, co jsme v sobě potlačili jako svou temnou stránku a co musíme prostřednictvím TY nalézt a přijmout, abychom dosáhli své vlastní celistvosti. TY tímhle způsobem iniciuje JÁ, pomáhá objevit sebe samého, svůj potenciál.
Zrcadlo, stejně jako Slunce, vynáší na světlo pravdu
Obraz v zrcadle neinterpretuje, říká pravdu nelidským způsobem – přímo do obličeje, člověk tak ztrácí své iluze o sobě samém. Životní partner taky představuje zrcadlo. Předpokládejme, že potkáme člověka, který odráží nějakou naší vlastnost, je pro nás zrcadlem. Zpočátku se chováme jako malé dítě před zrcadlem – nepoznáváme se. Abychom mohli zrcadlo používat, musíme nejdříve zjistit, že před ním stojíme. Dalším faktem je, že to, co vidíme v zrcadle, nemůže být nepřítomno.
Nemůžeme vidět a poznat v druhém to, co nemáme i sami v sobě
Ztráta iluzí ale bolí, proto jsou partnerské vztahy prožívány často velmi bolestně. Lilit nám v horoskopu ukazuje to nejskrytější v našem nitru, co potkáváme v partnerovi, co nám na něm strašně vadí. Prostřednictvím Lilit by jsme si ale měli uvědomit, že nám to vadí právě proto, že to neumíme akceptovat sami v sobě. Akceptovat partnera a tím i samého sebe, znamená najít rovnováhu.
Plnohodnotný partnerský vztah může existovat jen na principu rovnováhy
Pokud se rovnováha zvrhne, partnerský vztah je poškozen nebo zaniká, stejně jako u Adama a Lilit. Tam, kde jeden vládne a druhý se podřizuje, nemůže být partnerství. Partnerství není možné podle „buď–anebo“, funguje pouze podle „nejen–nýbrž i“. Lilit tak navždy zůstala v každém muži i ženě, jako článek chybějící k rovnováze, k harmonii. Byla stvořena jako Adamova rovnocenná partnerka, stejně jako on z prachu a hlíny. Utekla od něho, protože se odmítla podřídit.
Adam potřeboval Lilit jako rovnováhu
to jen jeho EGO chtělo vládnout. To, že utekla, ale neznamená, že mu nechybí. Podle mýtu jí nechal hledat. Chtěl, aby se vrátila. A když odmítla, pouze jí v sobě zapřel (jako liška, co prohlásila hrozny za kyselé, protože na ně nedosáhla). Potlačil jí v sobě a vyhodil ze svého „vědomí“. Lilit utekla potom, co si jí Adam vzal násilím. A když se odmítla vrátit, dostal Adam od Jahveho Evu. Lilit pak byla potrestána. Ve zvířecím těle – jako had – se později vrátila zpátky a pomohla Adamovi „padnout do poznání“. Adamovi ale pořád schází jako jeho dynamický princip. V ženě existuje Lilit jako její stinná část, kterou musela skrývat.
Stín od člověka neodtrhnete, světlo vždy zobrazí i stíny
Lilit je neoddělitelnou části ženy, vybízející jí k životu a radosti, k rovnocennému svobodnému bytí, které muže nepopírá, neponižuje ani neutlačuje, pouze ho s láskou doplňuje, splývá s ním do celistvé bytosti. Muž nemůže zažít „jednotu a celistvost“ s ženou, která v sobě Lilit nenašla. Stvoření Evy jen dál umožnilo nerovnováhu. Eva celou věčnost ztělesňuje hřích a nečistotu. A následkem je trest, pokání, poslušnost, ponižování.
- Může někdo rozumný tady mluvit o partnerství?
- Můžeme bez Lilit mluvit o vztahu muže a ženy?
- Může být plnohodnotné partnerství tam, kde není rovnováha?
Lilit v horoskopu muže
Postavení Lilit v horoskopu muže ukazuje „hrůzné zkušenosti“, které má muž se svou matkou a s ženami vůbec, ukazuje zdroje strachu z žen, příčiny odmítání, nebo nesplněná přání ve vztahu k ženám. Jiná stránka mýtu o Lilit vystupuje v obraze lehké ženy svádějící muže na scestí, nebo obraz ženského upíra, který poté, co svého milence obejme mu vysaje životní energii z žil. Nešťastník stráví s Lilit jednu noc a je pak zasvěcen smrti nebo šílenství. Asi nejlépe tento problém vystihuje úryvek z básně Květy zla, Charles Baudelaire (překlad Vítězslav Nezval, 1964):
...Ta žena jako had, jenž tančí na ohništi,
kde žhavé oharky se sugestivně blyští,
a tisknouc poprsí na korzetový plech,
svým slovem šířila svůj jahodový dech:
"Mám krásný vlhký ret, mé pohledy vás zlomí,
a vím, jak připravit se v loži o svědomí.
Má prsa tiší pláč a vyzařují hřích,
v mém skvělém náručí má stařec dětský smích.
Ti, kdož mě viděli stát nahou, vědí sami,
že nahradila jsem jim Slunce s planetami!
I velký učenec se u mne vyučí,
já tisknu pažemi hruď muže v náruči,
já nechám kousati si od nich hebkou kůži,
já zvrhlá, křehoučká vám dokáži, ó muži,
že v ráji žíněnek mé svůdné postele
se dají zotročit i čistí andělé!“
A když mně vysála mork, ze všech vetchých kostí
a když jsem obrátil k ní oči s toužebností,
když chtěl jsem oplatit jí polibek a dech,
tu proměnila se mně v mokvající měch!
Poděšen, zahmouřil jsem oči před příšerou,
když jsem je otevřel, když přestávalo šero,
už vůbec nebyl zde ten strašidelný zjev...
Lilit v horoskopu muže ukazuje to, co muž potřebuje k nalezení rovnováhy, to co ztratil, co mu chybí, co stále hledá a chce, aby se to k němu vrátilo.
Lilit v horoskopu ženy
V horoskopu ženy ukazuje postavení Lilit energetické pole Stínu, představuje onu stránku ženskosti, jíž se žena v patriarchátu musela vzdát, aby vyhověla roli matky, světice, panny či anděla, potlačené stránky osobnosti, které někdy žena touží projevit. Lilit představuje ženský energetický faktor protikladný k lunárním principům. Klasická astrologie staví proti Luně – ženskému principu – výhradně mužské principy – Slunce a Saturn. Luna a Černá Luna taky symbolizují dvě rozdílné polohy ženskosti. Za předpokladu, že je žena uskutečňuje vědomě ve svém životě, tvoří jednotnou ženskost. Na jedné straně citlivá, obětavá matka, dárkyně života (symbolika Luny), na straně druhé vášnivá bytost s nezkrotnou sexualitou, přinášející smrt – malou smrt (symbolika Lilit). Tato druhá zakrývaná stránka ženy bývá dodnes interpretována převážně negativně. Existuje i hypotéza vycházející z kabalistické tradice, že žena je trojjediná. Skládá se z Evy – starající se o rodinný krb (symbolika Země), Lilit – vášnivé a rebelantské (symbolika Černé Luny) a z Marie – obětavé a citlivé matky (symbolika Luny). Tato teorie zřejmě nejvíce odpovídá realitě patriarchálně ovlivněného světa.
Černá Luna ve znamení Berana
Při této konstelaci si žena je vědoma své síly, jedná se o ženu „královnu“. Muži se vzpírá. Muž s touto konstelací hledá dominantní a sebevědomou ženu, která dává najevo i svojí žádost, která je pro něj výzvou, ale současně v něm spouští strach, že „nebude stačit“. V důsledku strachu pak snižuje ženinu hodnotu buď ponižováním, nebo tím, že jí odmítá, často přes sexualitu – „zabiju tě tím, že tě nechám být“. Odmítání se projevuje nejčastěji v poruchách erekce a potence, muž provádí svou vlastní kastraci. V ženě vyhledává ten Lilitin aspekt, který odmítá podléhat, odevzdat se. Tímto způsobem se udržuje trvalý boj. Na jedné straně se muž chce vyhnout boji s „královnou“, na straně druhé odmítá být jejím „zachráncem“. Žena – „královna“ má strach odevzdat se, strach ze smrti (i strach z „malé smrti“). I když ten strach překoná, její celkový způsob bytí a její síla připadají muži natolik hrozivé, že nedokáže vnímat její vstřícnost. Muž nezná žádný příklad, kdy se síla spojuje s odevzdaností. Žena s touto konstelací pak jako východisko volí sebeponižování – svou sílu dává do služeb muže. Hluboko ve svém nitru jím ale opovrhuje, jeho slabostí. Chce muže silného, utíká se pak do fantazií. Důsledkem je, že se muži neodevzdá. Jestli tito dva namíří svou sílu proti sobě, srší jiskry. Pokud ale svou sílu vzájemně spojí, Eros nesmírným způsobem vzroste. Když tato síla, přichází k muži skrze ženu, jeho strach i jeho fascinace jsou pochopitelné. Dokáže-li se v ní poznat, bude k němu skrze ní proudit obrovská energie a nakonec bude fascinován i sám sebou. Žena zase musí v sobě opustit všechna klišé a normy, aby v sobě tuto sílu přijala a nalezla pro ní konstruktivní a tvůrčí kanály, aby se pak dokázala muži odevzdat. V patriarchálním světě je muž značně znejistěn ve své „mužnosti“, když si žena je vědoma své síly (pokud jí použije, zůstane stejně jako Lilit osamělá a vyobcována). Při této konstelaci se je třeba naučit, že síla a odevzdanost, harmonie a agrese, mohou existovat vedle sebe („nejen–nýbrž i“).
Černá Luna v Býku
Podstatou dynamiky této Lilit je smyslnost, naplnění a požitek jako vůdčí životní princip a (nebo) jeho absolutní odmítání. Na jedné straně je člověk zahlcen rozkoší, smyslností, radostmi života, může si jich užít do sytosti. Jsou to chvilky, kdy zapomene na čas a nemyslí na budoucnost. Je přitom důležité, aby mohl kdykoliv odejít. V popředí je tělesný výraz, materiální oběť, požitky jsou stále subtilnější, rafinovanější. Zdráhá se sledovat vyšší cíle, stát se uvědomělým. Užívá si na úkor své duše („buď–anebo“). Na druhé straně – naprosté odmítání požitků a smyslností, asketický způsob života, sexualita je radikálně odmítána, do popředí jde „vyšší duchovno“ a spiritualita. U některých lidí s touto konstelací se tyto dva extrémy střídají. Silné napětí mezi oběma světy je ztělesněním „nutné oběti“, bez které neexistuje přístup k transcedenci. Východiskem je uvědomit si, že ve zdravém a milovaném těle sídlí zdravý duch, věnovat se tvořivým spirituálním oblastem a s vděčností si užívat smyslnost a sexualitu („nejen–nýbrž i“).
Černá Luna v Blížencích
Oblast pocitů je potlačena, rozpitvána, racionalizována, poznamenána chladným intelektem a cynizmem. Člověk díky svému intelektu ví, kdo je a jaké množství pocitů v sobě má, nic však při tom necítí, „stojí vedle sebe“, jeho intelekt se stává jeho démonem. V patriarchálním systému rozum dominuje nad „ženskými hodnotami“. Lidé s touto konstelací mají neuvěřitelnou intuici a pocitovost, neuvěřitelné sny, používají je ale spíše mimochodem, neumí je přijmout, důvěřovat jim, odmítají je v sobě. Slovní bohatství a intelektuální zručnost se tady stává modlou. Vyhledávají intelektuální obraz nepřítele. Tento člověk intelektuál/-ka obvykle najde partnera vroucích citů. Navzájem se pak ti dva ponižují. Čím je jeden racionálnější, tím iracionálnější je ten druhý („buď–anebo“). Jeden druhého „intelektuálně usměrňuje“, druhý zase zcela iracionálně předvádí srdcervoucí scény, plné pláče či smíchu. Intelektuál zůstává chladný a analyzuje partnerovu bolest, cynicky jí komentuje. Je přitom naprosto v obraze a ví že „emotivní – iracionální“ partner k němu patří, že zrcadlí jeho vlastní vnitřek, vůbec nic však necítí. Chladně pozoruje svůj obraz naproti, fascinovaně a nezúčastněně zároveň. Tito lidé můžou vést nevázaný život, lámat protějškům srdce, pořád cynicky rozpitvávají svět. Mluvení a mlčení se tady stávají zbraní. Druhý je eliminován buď přívalem slov nebo hradbou mlčení. Mostem tady bývá psaní nebo hudba. Je třeba si tady uvědomit, že i intelektuál má v sobě v hloubce onu emocionální intuitivní iracionalitu, a že jí potkává a zrcadlí prostřednictvím partnera („nejen–nýbrž i“).
Černá Luna v Raku
Při této konstelaci se objevuje pohlcující matka. Lilit se setkává s Lunou, navazují spojení. Na jedné straně dobrá matka – na druhé straně strašlivá matka. Jsou všudy-přítomné. Častá tady je trvalá kontrola a vedení nadmíru starostlivou matkou. „Dítě“ je přepečlivě zaopatřeno, nemá ale svobodu („buď–anebo“). Za každý krůček ke svobodě se platí vysoké výkupné, láska je zneužívána k manipulaci. Pokud přece jen maminku opustí, nastupuje pocit obrovské viny. Matku tento člověk nenávidí, zároveň jí stále hledá. Muž s touto konstelací hledá v ženě matku. Jeden den jí miluje, velebí, nosí na rukách, druhý den nenávidí a napadá pro pocit spoutanosti a nesvobody. Jako východisko si někdy zvolí ženu – děvčátko, přičemž získává „dítě“, pak ale začíná týž boj s tchýní. Tito lidé se neustále na matku stěžují, stavějí se do role obětního beránka. Odmítají však dospět a převzít zodpovědnost. Žena s touto konstelací má tendence stát se Velkou Matkou, pohlcuje své vlastní děti a ovládá je natolik, že brání rozvoji jejich osobností. Nesnáší konkurenci. Zůstává po celý život dívkou, nikdy nedospěje, bud „rdousí“ své děti, nebo pokud je nemá zardousí své „duševní děti“ – svou kreativitu a tvořivost. V extrémním případě může být mateřství kvůli nenávisti k vlastní matce odmítnuto. Muž i žena hledají v partnerovi maminku, dávají svému partnerovi často nevědomě svolení, aby s nimi jednal jako s malým děckem, odmítají se stát dospělými, vztahy bývají poznamenány značnou závislostí. Úkolem tady je převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí, dospět, akceptovat Lunární principy ve spolupráci s Lilit a dostat se tak do kontaktu s nevědomím („nejen–nýbrž i“).
Černá Luna ve Lvu
Tato Lilit vytahuje do popředí dvě říše: denní – patriarchální – ovládanou Sluncem a noční – matrilineární – ovládanou Lunou. Lev doprovází hrdého vládce s požadavkem být něčím mimořádným. Ústředním tématem je sebevyjádření, přičemž jednu stranu představuje totální vydání se, druhou stranu nadměrná zdrženlivost („buď–anebo“). Vyskytují se tady velké zábrany předvést se a spontánně přežívat, strach z blamáže. Slunce musí osvětlit i stíny. Je třeba střetnout se se svou pudovostí, duševně se s ní vypořádat a integrovat ji. Část lidské podstaty se nemůže uskutečnit, pokud Slunce okrádáme o jeho noční stránky. Lidé s touto konstelací se musejí vypořádat s nočními stránkami Slunce, které často prožívají přes svého otce. Otec buď bývá veleben a jeho stinné stránky jsou popírány. Zaslepenost vůči otci pak odpovídá snaze ochránit se před temnotou. Nebo tito lidé okusí nejvíc z temnoty přes svého otce. Existuje tady polarizace – velkolepá matka a strašlivý otec nebo naopak. Muž s touto konstelací může být silně fixován na matku a vybírá si dominantní ženy, zůstává milovaným synem v Matčině říši. Žena zase bývá hrdou královnou a muže, který není schopen rozluštit jí jako hádanku – tvrdě trestá, degraduje ho na ploditele dětí. Otec bývá při této konstelaci obestřen tajemstvím, často není známo, kdo je otcem. Tato žena touží po silném muži, není ovšem ochotna dělit se o vládu, je tady strach z poranění vlastní pýchy, radši proto volí osamělost, z níž jí vytrhuje pouze její syn – muž od kterého očekává, že jí rozluští. Tato žena muže nenechá odejít, drží ho v dosahu své kontroly, poskytuje mu svou vlastní moc, čímž mu nedává šanci ukotvit jí, nakonec proto vždy zakotví sama u sebe. Je třeba se tady vyrovnat s otcovstvím, s mocí takzvaného „mužství“, nebo se vymanit z říše matky královny. Dalším východiskem je najít střed mezi sebevyjádřením a strachem z něho („nejen–nýbrž i“).
Černá Luna v Panně
Při této konstelaci vystupuje do popředí křesťanský hodnotový systém, trestající bůh Jahve vyžaduje absolutní poslušnost. Na jedné straně požadování ctnosti a slušnosti, na druhé straně odmítnutí podřídit se takovým příkazům. Církev zatratila erotiku, udělala z erotiky hřích, ve svých zobrazeních spojovala erotiku se sadizmem a masochizmem, s trestáním. Toto je jedním z problémů této konstelace, rozkoš se připouští jenom pokud současně obsahuje trest („buď–anebo“). Nebo je úplně potlačena. Lidé s touto konstelaci často prohlašují, že sexualitu vůbec nepotřebují, nebo jí nedokážou vnímat bez pocitů viny. I jiné radosti života prožívají jen s pocity viny, mají strach, že by do nich mohl vstoupit ďábel. Setkává se tady problematika „čistá“ versus „poškvrněná“, „panna“ versus „děvka“. Žena s touto konstelací nese břemeno Maří Magdalény. Pokud svou sexualitu rozvine naplno, očekává trest, považuje se za hříšnou. Nechává moc v rukách trestajícího Boha–Otce (v podobě společnosti, manžela, otce…), obklopuje se muži, kteří si jí neváží, ponižují jí, trestají, nebo vyhledává situace, ve kterých je nějakým způsobem potrestána za to, čím se „provinila“. Požadování čistoty a světla ale představuje živnou půdu pro ďábla – pro vztek, který donutí tuto ženu někdy až moc radikálně setřást „mužskou nadvládu“. Partner bývá často hodnocen pohledem vnitřního inkvizitora a žalobce. Muž s touto konstelací vnímá ženu jen ze dvou pohledů, „žena-světice“ a „žena-děvka“. Ta druhá je sice pro tohoto muže fascinující a inspirativní, ale kdo by jí chtěl za partnerku? Role ženy je tady výrazně definována konvenční morálkou. Nikde není ďábel ďábelštější a anděl andělštější než při této konstelaci. Tito lidé i takhle působí navenek – záleží od typu problematiky, kterou řeší. Buď se jedná o mírného sladkého anděla, nebo ďábelsky šarmantního svůdníka. „Panna“ je žena, která nikdy nepatřila žádnému muži, jenom sama sobě. Lilit tím, že utekla, je volná a svobodná, taky patří jen sama sobě. Podle mýtů existovaly kdysi chrámové bohyně, které sloužily jako prostitutky mužům, aby se spojily s Božstvem, samy ale zůstávaly pannami. Z tohoto pohledu je sexualita prostředkem, jak se přiblížit Bohu. Člověk s touto konstelací musí objevit „pannu“ v novém světle, erotika nemusí být tragická, může v ní existovat radost a smích, není už třeba jí z křesťanství odstraňovat, skrze ní se dá k Bohu vrátit. Člověk, který rád žije, se rád obrátí k Bohu („nejen–nýbrž i“).
Černá Luna ve Vahách
Dialog mezi žádostivostí a odpíráním. Životní pocit tvoří dva extrémy – vášnivé nutkání ke splynutí a striktní odmítnutí pustit se do vztahu s TY. Na jedné straně je touha dosáhnout úplnosti prostřednictvím TY, na straně druhé přání potkat v druhém samého sebe. „Chci se v Tobě odrážet, abych viděl/-a, jak jsem fascinující.“ TY se tady stává druhým JÁ, od kterého se očekává všechno. Touha a žádost je tak velká, že vyvolává odpor a odmítání, odstup pak zase posiluje touhu („buď–anebo“). Strach z odmítnutí je tady tak velký, že preventivně se od partnera, který je objektem tak obrovské touhy, utíká. Nejde snést ani pomyšlení na možné odmítnutí, proto je v záloze vždy ještě někdo další, po kom se dá toužit, nebo někdo, kdo naopak zmírá touhou po dotyčném člověku – tomu se ale nejde oddat, jinak by hrozilo, že touha zmizí… atd. V tomto očekávání a neuvěřitelné touze spočívá rozkoš - a současně prázdnota. Touhou člověka s touto konstelací je, aby po něm někdo toužil. Touhu TY potřebuje k tomu, aby mohl milovat sám sebe – svoje tělo, aby mohl prožít svou sexualitu, bez touhy TY je vůči svému tělu bezmocný. Peklem se pak stává vědomí sexuální závislosti na touze TY. Na jedné straně pak stojí žárlivé majetnictví, na straně druhé strach z blízkosti, ze ztráty touhy. Tento člověk je zamilován do touhy. Touha narůstá s zákazy, s tajemstvím. Tato Černá Luna znamená, že TY je pořád tužebně hledáno, nebo je tento člověk sám objektem neutichající touhy. Snaha vyhnout se těmto zkušenostem může vést k trvalému odmítání vášně a sexuality. Vášnivé vztahy se tady střídají s fázemi odříznutosti a osamělosti. Východiskem je nehledat JÁ v TY, ale pochopit JÁ v sobě prostřednictvím TY, akceptovat TY jako část chybějící k dosažení absolutna.
Černá Luna ve Štíru
Symbolika Pluta a symbolika Lilit jsou si velice blízké. Oba bývají spojovány s tabuizací, obětí, stíny a démony. Pluto jako Pán temnoty, je tady, ale neukazuje se. Lilit je Paní temnoty hlavně od spojení se Samaelem, ukazuje se, ale její rozpoznání vyžaduje čas. Lilit je doručitelkou obsahů temné říše, Pluto nařizuje změny a ztělesňuje „Zemři a zroď se.“ „Zemři“ ve smyslu „změň se“ a objev se úplně nový a jiný, tématiku změny určuje Pluto. Při této konstelaci se dostává do popředí tématika rozsudku a „popravčí sekery“. Extrémní potřeba kontroly je podřízena „buď – anebo“, po absolutní kontrole následuje úplné zavržení. Svět smyslné radosti a vášně opět stojí proti duchovnu. „Buď – anebo“ tady vede ke kastraci – člověk tady sexualitu naprosto odmítá, nebo se mu stává jediným prostředkem jak překročit hranice a zbavit se kontroly. Bývá tady silné i další téma: „Buď bude po mém, nebo všechno zničím. A sebe taky, když to bude nutné!“ Pokud člověk s touto konstelací ve fázi změny včas nepochopí symbolické obětování JÁ a opuštění staré identity, může dojít i ke krvavým obětem – sebevraždy, těžké nemoci, nehody... „Zemřít“ v tomto kontextu znamená změnit se. Pokud ke změně nedojde, hrozí přenesení problematiky do tělesné roviny a člověk opravdu zemře, nebo smrt potká jako varování. „Zemři, abys mohl žít“ je tady výstrahou, poučením. K tomu, aby se tento člověk našel, je nutná změna, smrt starého, začátek „nového života“ již v tomto životě. S touto konstelací může člověk narážet na tuto tématiku i u svých blízkých (častá konstelace u partnerů sebevrahů, prožívají příslušné téma v zrcadle). Změna své vlastní identity může být přežívána jako záhuba svého vlastního JÁ. Dále tady najdeme lidi s nesmírnou potřebou kontroly, která se chce vyhnout temnotě – „maluje si svět na růžovo“. I z bolestivé zkušenosti udělá „úžasný zážitek“. To, co způsobuje bolest je okamžitě likvidováno, umrtvováno, negováno. Bolest, smutek a vztek se vůbec nesmí objevit! Všechno jde pochopit díky absolutní „toleranci a lásce“. Válka pak zase probíhá na tělesné úrovni, ve fyzickém těle. Nebo další extrém – člověk, který pořád pranýřuje druhé, protože se neumí vypořádat se svým vlastním stínem. Pomlouvá vše, „co mu nevoní“, vysmívá se tomu, a aby sám takovému chování nepropadl, zůstává ve stínu. „Dokážu se svému stínu postavit, vrhám světlo do svých vlastních propastí“. Touha kdykoliv a kdekoliv odmaskovávat vlastní temnotu. Temnota nesmí existovat! A ve mně? Vše musí co nejrychleji „zesvětlat“, včetně mně samotného. Tady je nutné zjistit, který vnitřní démon tohoto člověka k tomuto konání vede. Tématika smrti jako změny znamená i oběť. Dalším tématem je obětování sexuality, pohlavních funkcí, různé poruchy a zdravotní problémy související s rozmnožováním. Místo své vnitřní změny tento člověk obětuje své pohlavní orgány. Cílem je pak nalézt své potvrzení tam, kde se nachází největší rána, prostřednictvím transpersonálního přežívání sexuality. Lilit tady ukazuje svět extrémů. Vybavuje člověka tendencí neustále přitahovat extrémní situace. Odráží dialog života a smrti. Centrálním životním úkolem se stává: „Zemři, abys mohl žít“, jinak jsi „NE živý ani NE mrtvý“. Tato konstelace, pokud je pochopena, je obrovskou šancí na ŽIVOT, zpřístupňuje nevědomí, vnitřní bohatství, takový člověk se stává iniciátorem, opravdu ŽIJE. Nepochopena vede k pouhému vegetování, existenci mezi životem a smrtí, přežívání bez ŽIVOTA.
Černá Luna ve Střelci
Symbolika Střelce (kentaur s lukem a šípem v ruce, spodní část těla je zvířecí a svědčí o divoké pudové stránce, horní část těla s lukem a šípem směřuje k vyššímu) znamená nalézt spojení mezi divokou pudovou stránkou a vyššími sférami. Při tomto postavení Lilit panuje mezi těmito dvěma světy napětí. Nestřídmost, pohodlnost, lenost, a požitky se buď stávají „modlou“, nebo jsou totálně popírány. Člověk svádí neustálý boj s nízkostí, aby dosáhl výšek, usiluje o čest a slávu. Sexualita se tady stává bojištěm, v němž v se odehrává boj mezi nižším a vyšším. Extází a askezí („buď–anebo“). Hledá se spojovací oblouk. Muž s tímto postavením často hledá velmi pudovou ženu, dnes s ní splyne a zítra jí trestá. Nebo naopak hledá ženy s velmi slabými pudovými instinkty, které mu poskytnou záruku, že se neprobudí jeho „zvířecí tělo“ a on se nesníží k něčemu tak podlému jako je naplňování svých pudů, myslí si, že se tím přiblíží ke svatosti. Žena s touto konstelací se může chovat jako velekněžka, která občas potřebuje k nasycení otroka z masa a kostí. Často tady dochází ke spojení „spirituálního-vyššího“ partnera na jedné straně s partnerem „materiálním-nízkým“ na straně druhé. Spirituální partner klade velký důraz na náboženství, víru, světonázor, důstojnost, materiální partner je popírá. Tato problematika se může odrážet i u rodičů, často právě rodiče člověka s touto konstelací pocházejí z různých sfér a dotyčný pak skrze rodiče řeší symbolické spojování „nízkého a vyššího“. Závojem této Černé Luny je pokrytectví. Mystikům, kteří nechtějí nic vědět o světě, zůstává skryto to podstatné, stejně jako světákům, které nezajímají tajemství duchovna. Pokud tento člověk „odloží luk“, šíp zasáhne. A díky svému vědomí může šíp sledovat k výškám a přesto současně zůstat tady „dole“ („nejen–nýbrž i“).
Černá Luna v Kozorohu
Ústředním tématem je tady téma obětního beránka a zrady. Od Saturnu lze jen těžko oddělit slovo „vina“. Přísnost, pravidla, morálka, soudnost, ortel, zákon, odpovědnost, vyhnanství, osamělost a vina – toto vše jsou obsahy Saturna. Lilit v Kozorohu je plná těchto obsahů. Člověk s touto Černou Lunou zvykne nést již od dětství tajemství, které je pro něj zátěží.Toto dítě je zasvěcováno do věcí, s nimiž se jen těžko může vyrovnat, většinou dělá důvěrníka nějakému dospělému, tajemství nesmí za žádnou cenu prozradit, nesmí tohoto svého dospělého „přítele“ zradit. V oblastech, ve kterých jsme museli předčasně dospět, zůstáváme navždy dítětem, protože přirozený proces zrání je tady nahrazen naučeným chováním. Na důvěryhodném člověku zůstává zátěž tajemství, důsledkem je pak tabuizace vlastní důvěry. Tento člověk může jakékoliv osobní sdělení považovat za zradu, jakákoliv indiskrétnost se ho pak bytostně dotýká. Existuje tady touha být důvěrníkem nebo nositelem tajemství. A opět dva extrémy, jak je u Lilit zvykem. Na jedné straně člověk, který dělá tajemství úplně ze všeho, včetně přirozených věcí a dějů. Okolí, kterému tento člověk projeví důvěru je „zasvěceno“. Pouhou zmínku o sobě pak dotyčný prožívá jako absolutní porušení důvěry. Druhým extrémem je člověk, který ze strachu, aby ho nikdo nezradil, o sobě prozradí absolutně všechno, přestává tak být tajemstvím pro kohokoliv. Své okolí tak přetěžuje, že nutně bývá pravidelně zrazován. I zrada ale může být součástí nejvyššího plánu (stejně jako to bylo třeba u Jidáše), zradou se věci „dávají do pohybu“, prostor se čistí. Je velice bolestné být zrazen, a ještě bolestnější je zradit. Strach, nedůvěra a osamělost doprovázejí člověka zrazeného, i toho kdo zradil. Poznání důvodů zrady vede k odpuštění sobě i druhým. Dalším tématem této konstelace je perfekcionizmus. Střídají se fáze nadlidských perfektních výkonů a depresí z vlastní nedokonalosti. Saturn symbolizuje odpovědnost, práci, těžkosti a strach ze ztráty moci. Lilit naopak . Strach? Né, Lilit riskovala, vzepřela se, iniciovala, důrazně protestovala. Z tohoto pohledu stojí obsahy Lilit a Saturna proti sobě. Právě saturnské obsahy – potřeba jistoty, strach z pomíjivosti, nám brání prožívat obsahy Lilit. Saturn si svého „bytí“ neužívá, nežije jen přežívá. Lilit nám nařizuje ŽÍT, užívat si život naplno, ukazuje nám, že jsme pomíjiví, smrtelní, že život si nesmíme nechat utéct.
Černá Luna ve Vodnáři
Vodnář/Uran má tendence směřovat „vzhůru“ a vzdalovat se tak všemu „nízkému“. Hlavním tématem této konstelace je chlad. Podle mýtů existuje ledová říše hluboko pod pekelnými plameny, je Devátým okruhem pekla, který sestává pouze z ledu. Nenajdeme zde žádný oheň, žádné vášně. Je tady psychický domov strachu a děsu, který nás nutí až k tomu, že se tváříme jako mrtví – naprosto chladní, studení jako led, ztuhlí. Již není ani hněv, ani smutek, ani bolest. Je pouze chlad. V Devátém okruhu pekla je duše jako mrtvá. Chlad umožňuje odstup a nedotknutelnost, krutost vůči tomu, kdo chce přistoupit, vůči TY. Každý člověk část této dimenze duše v sobě má, ale pro člověka s Černou Lunou ve Vodnáři se stává ústředním tématem. Dvojice se hádá. Ona pláče, křičí, prosí, snaží se přiblížit. On se distancuje, mlčí, utíká, je cynický. Čím víc se ona rozpálí, tím větší je u něho chlad. Ona mu vyčítá, že je chladný, že neumí jít do hloubky, neuvědomuje si ale, že on je už hlouběji než ona, chlad je hlouběji než vášně a oheň. Navíc oba neví, že jsou si vzájemně tak blízko, jsou těsně vedle sebe. (Role on/ona můžou být samozřejmě vyměněny). Jeden partner vždy pod kontrolou, s potlačovanými city, racionální, obalen vrstvou ledu, druhý partner vždy emocionální, iracionální, poháněn pocity, srdcem. On znevažuje její city, ona zase jeho chlad. Každý z nich vyžaduje uznání své bídy, svého pekla, konečně jsou spolu, pohled každého z nich je ale odlišný, vidí toho druhého svým pokrouceným okem. Jde tady ale o smíření. „Vše co existuje, je dobré, protože to je.“ Na jedné straně je třeba se smířit s chladem – chlad není zlý, není ani nedostatkem citů, je to jen jiný postoj, ochrana. Srdce, které zmrazíme, nekrvácí. U některých lidí je rána tak velká, že se nemůžou vyrovnat s možností rozmražení, s možností dalšího krvácení. Bojí se, že by to nepřežili. Na druhé straně – oheň a vášeň jsou taky okruhem pekla, utrpením, formou reakce na ublížení, peklem o stupínek výš. Pokud je chlad asociován s povyšováním, stává se prokletím, nejde pochopit, není cesty zpátky („buď–anebo“). Lidé s touto Černou Lunou řeší ve svém životě buď svůj vlastní chlad, nebo na chlad narážejí u svého partnera. Jsou ale i tací, kteří mají v sobě obě tyto problematiky. Muži s touto Černou Lunou mají rádi ženy „vyčnívající z řady“, jakmile ale poznají jejich sílu, schovají se za svůj ochranný „ledový“ štít nebo utečou. Vzhledem k povaze Uranu je při této konstelaci i obrovská tendence bouřit se. Požadavek svobody spolu s velkou kreativitou a touhou po originalitě sehrávají svou důležitou roli. Pokud se v člověku dokáže Uran a Lilit spojit, může sestoupit z „výšky“ a zachytit hloubky („nejen–nýbrž i“), a pak mu narostou křídla.
Černá Luna v Rybách
Hlavním tématem je hloubka a vzestup, hloubka ve směru kvality a duševního rozměru, obrovská touha po splynutí, touha naleznout svou duši prostřednictvím „TY“. Muž s touto konstelací nosí obraz své zachránkyně hluboko v sobě, hledá jej a vidí v každé ženě, které se dotkne. A přece si není jistý tím co hledá, jeho zachránkyně patří snu, který si nepamatuje. Symboliku Neptuna (vládce Ryb) spojujeme se sny, zapomenutý sen odmítá sloužit Egu, vede k hledání, k rozvíjení přístupu k nevědomí. Přístup ke světu snů a obrazů je tady nesmírný, velká fantazie, často i telepatické schopnosti. A zase jako protipól – strach z fantazie a snů může vést k jejich naprostému popírání, odmítání. Jen co se objeví, okamžitě jsou „zapomenuty“. Tito lidé okamžitě zapomenou vše – co se jim nehodí do jejich obrazu světa, vše – co by ho mohlo zpochybnit. Pravda o nich samotných k nim vůbec nepronikne, okamžitě jí zapomenou. Zapomínání představuje ochranu, vše nepříjemné je zakryto závojem. Pravda pak přichází prostřednictvím partnera. Vnímání fantazií a snů se tady stává bolestným, doprovázeno strachem, zklamáním, nejistotou. Buď je člověku odepřeno, nebo ho on odpírá ostatním. Jako kompenzaci si tento člověk pořídí „hroší kůži“ a svět nepochopitelných jevů popírá a potlačuje, obvykle potká partnera, který uznání těchto jevů požaduje. Žena s tímto postavením může mít prorocké schopnosti. Muž s touto konstelací takové ženy vyhledává. K odkrytí poselství obrazů je potřebný pohled do vlastního nitra, ponoření do hloubky, Toto vždy plní jeden z partnerů. Tato Černá Luna podporuje touhu po harmonii. Za každou cenu. Zapomenout na mrzutosti lze i s pomocí alkoholu, léků a podobně, rozpouštějí i pocity odloučenosti. Sexualita může být znehodnocena, potlačena, obětována, sexuální impulzy okamžitě zapomínány. Je příliš ožehavá, aby mohla vystoupit na denní světlo. Svůdnost a vlastní vábení se zastírá závojem. Hlavně nepřebírat odpovědnost za svádění a flirt. Své vlastní vábení tento člověk nevnímá, s údivem pak zjišťuje, že někdo jiný zachytil jeho signál a odvážil se přiblížit. Odpovědnost ale nese ten druhý, i odpovědnost za to, že se rozbije o skály. Vyskytují se tady 2 extrémy – člověk naprosto podléhající své fantazii a snům na straně jedné a fanatik pravdy zcela popírající cokoliv fantazijního na straně druhé. Oba potkávají ve svém partnerovi svůj opak, své zrcadlo. Iluze a fantazie mohou při této konstelaci buď pomáhat, nebo slouží jako sebeklam. Bytí a zdání náhle splyne. Hrozí pomatenost, chaos. Východiskem je akceptovat hloubky i výšky, „vzpomenout“ si na své sny a nezapomenout pravdu o sobě samotném, najít jí v TY.
Rozsudek nebo Cesta?
Lilit v horoskopu na nás může působit jako rozsudek. Když vynášíme rozsudek, soudíme a když soudíme – musíme nejdřív zjišťovat, pátrat, vědět o co jde, kde je problém, dojít k poznání, abychom pak mohli soudit. A jsou dvě možnosti jak uchopit symboliku Lilit v nativním osobním horoskopu – buď nic nepochopíme a přijímáme pak Lilit jen jako rozsudek (rozsudek Boha, nebo Osudu, nebo svůj vlastní, nebo jako karmu atd.), potom je pro nás Lilit prokletím, naplno se podřídíme rozhodnutí – rozsudku, snášíme a odpykáváme si svůj „trest“ – „vždyť to mám v horoskopu, nemůžu být jiný/-á“.
Nebo je tady druhá možnost...
Poznáme a pochopíme sami sebe, spatříme svoje zrcadlo v TY, pochopíme svoje stíny a dosáhneme tak poznání, Vědění, jednoty se sebou samým, s Universem, s Bohem i s partnerem, který pouze odráží to, co skrýváme, před čím utíkáme, co jsme ze sebe vyhnali, popřeli a vymazali ze svého života, co v nás vzbuzuje né strach ale přímo hrůzu. Poznáme svoje hrůzy a přijmeme je. Lilit se pak stává iniciací, splnila svůj úkol, vrací se domů do ráje, z kterého utekla, byla vyhnána. Je akceptována a milována a současně volná a rovnocenná. Toto je skutečný význam a symbolika Lilit v horoskopu.
© Zpracovala: sas PannaCz.com
Podkladové knihy - tyto knihy Vám doporučujeme k zakoupení
- Kniha rakouské astroložky Hannelore Traugott: Lilit - Temná žena v našem nitru; Eugenika, 2003
