Newgrange - mystické srdce Irska

Newgrange
 23
Paprsek, zpočátku úzký jako tužka, se rozšířil v pás o šířce patnácti centimetrů. Světlo odrážející se od podlahy bylo tak jasné, že plně osvětlilo hrobovou komoru. Slunce putovalo dál na západ a paprsek se zužoval, až zavládla opět naprostá tma...
Zobrazen: 4983x   28. 1. 2007, aktualizováno: 19. 5. 2008

 

Fascinující je, že jediný den v roce, o zimním slunovratu 21. prosince ozáří na sedmnáct minut hrobovou komoru jasný sluneční paprsek.

 

Kopcovou hrobku Newgrange, asi třicet kilometrů severně od Dublinu, lze označit za největší architektonický div pravěku. Jeho vznik se odhaduje zhruba na dobu kolem roku 5000 př.n.l.. Při jeho výstavbě muselo být přemístěno dvě stě tisíc tun kamení.

 

Po tisíciletí ukrytý Newgrange

je prehistorická stavba, obklopená sytě zelenými Midlands podél východního pobřeží. Byla po staletí považována za přírodní pahorek. Skutečnost, že jde o kamenný památník, byla odhalena roku 1690 při silničních pracích, ale i potom byl ještě dlouho lákadlem jen pro ojedinělé návštěvníky. Teprve roku 1962 započal archeologický výzkum. Vědci nalezli v kamenných korytech hrobky. Vedle lidských kostí zde byly také pozůstatky šperků a kultovních předmětů.

 

Třiačtyřicet vertikálních kamenných kvádrů nesoucích desky tvoří dvacet metrů dlouhou, úzkou chodbu, vedoucí do hloubky pahorku a zakončenou třemi komorami. Do kamenů jsou vyryty podivné znaky: hadovité a klikaté čáry, dvojité spirály a geometrické symboly. Kvádry prehistorické budovy jsou pevně spojeny. Odvodňovací žlaby se starají o suchost a konstantní teplotu v nitru, to proto, aby zde stavitelé své předky zanechali nedotčené po celá tisíciletí.

 

Lidé se schopnostmi proroků?

„Nemáme ani tušení, kdo byli ti lidé kteří byli pochováváni tak výlučným způsobem,“ konstatuje O´Kelly, který vedl vykopávky v Newgrange až do roku 1975. „Nemuseli to být žádní králové, kněží nebo kmenoví náčelníci. Možná to byli neobyčejní lidé, kteří byli obdařeni prorockými nebo léčitelskými schopnostmi.“

 

Stopy v křemenu

Jev, který ozáří hrobovou komoru jednou do roka mezi 8:58 a 9:15 hodinou ráno při zimním slunovratu, odhalili O´Kelly a jeho muži náhodou. Narazili nad vchodem na pravoúhlou štěrbinu, napolo uzavřenou pravoúhlým blokem sloužícím zřejmě jako šoupátko. Rýhy v křemenu naznačovali, že s šoupátkem se v minulosti často pohybovalo. Když je otevřeli, vznikl nad vchodem uzavřeným pětitunovou kamennou deskou úzký otvor, který byl jako vchod pro lidi rozhodně příliš úzký.

 

Sluneční paprsek

Podle legend, které kolovaly mezi vesničany, mělo v den slunovratu dopadat do hrobky světlo. A skutečně 21.prosince 1967 se dočkali důkazu. Musel to být povznášející pocit, když nad protilehlým břehem řeky Boyne vyšlo slunce a když oranžově zbarvený paprsek dopadl střešní štěrbinou přímo do nitra hrobky. Paprsek, zpočátku úzký jako tužka, se rozšířil v pás o šířce patnácti centimetrů. Světlo odrážející se od podlahy bylo tak jasné, že plně osvětlilo hrobovou komoru. Slunce putovalo dál na západ a paprsek se zužoval, až zavládla opět naprostá tma.

 

...Smysl tohoto zařízení v hrobové stavbě ještě stále nikdo nevysvětlil.


 

Z materiálů telestézické společnosti PannaCz.com

 


zdroj: Tajemství starověku

 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality