Ženy na egyptském trůně

Hatšepsut
 2
ŽENA, NEBO MUŽ? Je však možné, že Mernejt ve skutečnosti nebyla první. Proslulý král Narmer, údajný sjednotitel Egypta, mohl být ženou. Narmera známe především z jeho palety na líčidla, která patří mezi poklady káhirského muzea.
Zobrazen: 5392x   31. 1. 2007, aktualizováno: 19. 5. 2008

Bible o Egyptě hovoří jako o zemi útlaku. Tento obraz zdánlivě podpořili i antičtí autoři, jako třeba Hérodot, který říká, že na příklad Cheops (Chufu) uvrhl celý národ do otroctví a dokonce svou dceru měl prodávat v nevěstinci, aby měl prostředky na stavbu. Jeho údajnou hrobku, kterou si postavil z pouhé marnivosti, stavělo prý 100 000 otroků čtyřicet let...

ŘECKÝ OMYL

Zatímco v Egyptě bylo otroctví neznámé, řecká společnost na něm byla založena; Řekové stáli v úžasu před stavbami, jejichž jediným logickým vysvětlením byla otrocká práce. Tento názor byl zdánlivě potvrzen samotnými starými Egypťany, kteří na většině vstupních pylonů do chrámů zobrazili faraóna (vždy jako muže), jak poráží své nepřátele, jak je drtí pod koly svých vozů.

Pro Řeky představitelé takové říše museli být tyrani a nebyl ani důvod uvažovat o tom, že by na egyptském trůně mohly sedět ženy – a to možná ve větším počtu, než bychom si dokázali připustit. Historicko-archeologický průzkum však ukazuje něco jiného. Obrazy násilí jsou symbolické do té míry, že ani zobrazení mužské postavy nezaručuje, že máme před sebou muže. Abychom pochopili důvod, je třeba si alespoň ve stručnosti připomenout mýtologii.

Egyptský dynastický mýtus

Ten vypráví o tom, že kdysi žili čtyři sourozenci, tvořící dva manželské páry: Osiris a Eset, Set a Nebetchet. Osiris byl králem Egypta a jeho bratr Set se rozhodl, že se zmocní trůnu. Vlákal proto bratra do truhly, tu svrhl do Nilu a následně jeho tělo rozsekal na čtrnáct částí. Věrná Eset je hledala, ale nalezla jich jen třináct; chyběl penis, který nahradila voskovým. I to stačilo na to, aby počala. Syna Hora porodila v sítinách nilské delty a zde jej ukrývala, dokud nedospěl, aby ho jeho strýc též nezabil. Když Hor dospěl, stal se mstitelem svého otce, který se zatím stal králem říše mrtvých, a Seta porazil.

 

Pro Egypťany bylo vše obřadem, panovník tedy hrál roli Osirida. Ve skutečnosti bylo jeho prací krotit a drtit sily zla a chaosu (odtud ony válečné výjevy). Tím je dáno, že panovník musel být vždy zobrazen jako muž, i když jím byla ve skutečnosti žena. Egypťané totiž nečinili rozdíl mezi skutečným tělem a sochou, a na pohlaví vládce tudíž nezáleželo.

 

Tento způsob zobrazení máme dokonale doložen u proslulé Hatšepsut, která, ač žena, je běžně zobrazována jako muž. Hatšepsut, která žila v 15. století př. Kr. za vlády 18. dynastie, však není jedinou. Takových »výjimek« je podstatně více, a jak rostou naše znalosti, jejich počet se zvyšuje. Známá je samozřejmě Kleopatra, poslední faraon (římští císaři byli již jen nominální) i žena na egyptském trůně. Svět ji zná díky filmům jako nedostižnou krásku (což nemusí být pravda), ale měli bychom jí ctít spíše pro jejího ducha a odvážnou diplomatickou snahu, aby Egypt pohltil římskou říši. Bohužel to dopadlo opačně.

 

Kdyby totiž Kleopatra vyhrála, vycházela by evropská kultura přímo z duchovních základů Egypta, zatímco historicky de facto vychází z diktátorské velmoci, která dokázala jen špatně napodobovat.

První egyptská vládkyně

Za první egyptskou vládkyni je dnes pokládána Mernejt. Ta žila již v první dynastii, tedy někdy kolem roku 3100 př. Kr. O jejím významu výmluvně svědčí hrobka v Umm el-Kabu, jež je ze všech tamních královských hrobek největší. ŽENA, NEBO MUŽ? Je však možné, že Mernejt ve skutečnosti nebyla první – i proslulý král Narmer, údajný sjednotitel Egypta, mohl být ženou. Narmera známe především z jeho palety na líčidla, která patří mezi poklady káhirského muzea. Je na ní vyobrazen velmi zřetelně jako muž. Na jedné straně má hornoegyptskou korunu, na druhé dolnoegyptskou. Většina odborníků se domnívá, že to naznačuje boje v daných oblastech. Z toho, co zatím o egyptské ikonografii víme, se však ukazuje, že jde o symbol. Na této paletě je i něco neobvyklého. Faraon představoval nejen Osirida na zemi, ale i vítězného Hora. To se odrazilo především v prvním ze jmen jeho titulatury – Horově. Hor v podobě sokola stojí na fasádě paláce, do níž je vepsáno dané jméno. U Narmera se však setkáváme s typem rosety, jenž se egyptsky nazýval horrät, což lze vyložit jako ženský rod od Hor. Není jistě bez zajímavosti, že jeden z nezařaditelných králů – Štír – má stejnou rosetu. Tím se možná dostáváme zpět ke královně Mejnejt.

VZPOMÍNKY NA MINULOST

Joan Grantová, která si dokázala vybavit vzpomínky na předchozí životy, prohlásila v knize Okřídlený faraon, že žila v Egyptě I. dynastie právě jako Mejnejt. Než se stala vládkyní, její »občanské jméno« znělo Serkét, tedy Štír… Její popisy se vyznačují přesnými detaily, z nichž mnohé se potvrdily. V době, kdy dílo vzniklo, přirozeně nebyly k dispozici znalosti, které by jí umožnily příběh si vyfantazírovat. Není bez zajímavosti, že zatímco její knihy, v nichž pouze popisuje své minulé životy, jsou skvělé, další díla, která jsou skutečnou fikcí, jsou velmi slabá… Mimochodem, Grantová zmiňuje dalšího panovníka (Den), jenž byl rovněž ženou. Z toho mála, co o něm víme, se zdá, že šlo o významného vládce, za jehož vlády měly být objeveny první kapitoly Egyptské knihy mrtvých. Titul Horät je krajně neobvyklý z hlediska dynastického mýtu. Pro mne se však stal přijatelným, když jsem v oxfordském Ashmolean muzeu objevil zvláštní pečeť, již lze zařadit asi do druhé dynastie. Na serechu (průčelí královského paláce) stojí sokol (Hor) a za ním je hieroglyf označující ženský rod – tedy další vládnoucí žena, zde s doloženým titulem Horät. Znaky uvnitř serechu se pro přílišnou schematičnost dosud nepodařilo přečíst. Mohu se jen domnívat, že by mohly znamenat např. Chnumetnacht. Chnumet je mocná (neobvyklá ženská varianta od Chnum). Jiný doklad existence této královny nemáme, což ale není neobvyklé.

ČESKÝ PŘÍSPĚVEK

O rozšíření znalostí o ženách na egyptském trůně se postarali čeští vědci, zejména prof. Verner. Ten se domnívá, že Chentkaus nebyla jen matkou krále, ale skutečným vládcem. Zakládá to na její titulatuře a na skutečnosti, že máme její vyobrazení s královskou kobrou na čele. V tomto případě nejsou odborníci jednotni, ale k jiné interpretaci zatím není důvod. Posledním panovníkem Staré říše byla rovněž žena. Byla to proslulá Nitokris (egyptsky nejspíše Nejt-aker, Nejt znamená výborná). Egyptský velekněz Manetho, který sestavil nejstarší dějiny Egypta v našem slova smyslu, o ní napsal: „Vládla žena jména Nitokris. Měla více odvahy než muži její doby a byla nejkrásnější ze všech žen. Měla plavé vlasy a růžové tváře. Předpokládá se, že postavila třetí pyramidu.“ Citát je pozoruhodný z několika důvodů. Předně tvrdí, že egyptská královna byla blondýna, což se nesrovnává s představou Afričanů, kterými Egypťané skutečně nebyli, a tím se dostáváme k otázce původu jejich superkultury. Manetho, skutečně zasvěcený velekněz, zde připisuje třetí pyramidu jí, zatímco my ji považujeme za Menkaureovu. Tím je celé takové určení znovu zpochybněno a pouze se posilují argumenty, o nichž jsme v souvislosti s gízskými pyramidami mluvili již dříve. V Sakkáře, kde bychom její hrobku očekávali spíše, je pyramid více. Na egyptském trůně konečně nacházíme ženu i v době další velké krize. Střední říše skončila násilně vojenskou porobou Egypta Hyksósy, nejspíše r. 1785 př. Kr. Na trůně tehdy byla Sebekneferu, královna Iah-hotep – po dlouhé okupaci to tedy byla opět žena, která se zásadně zasadila o osvobození Egypta.

Byť není tento výčet vládkyň vyčerpávající, dokazuje, že význam ženy v Egyptě byl více než zásadní. To je ostatně vidět i na tom, že jedno z nejtajnějších a nejdůležitějších děl starého Egypta – Egyptská kniha mrtvých – bylo přepracováno i pro ženy, a právě jim patřily jedny z nejkrásnějších exemplářů.

 

Jaromír KOZÁK, Regenerace

Telestézická společnost PannaCz.com


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality