EMPHA - emphatika
Jasnovidnost předvídá, co se stane. Emphatika předvídá, k čemu jsou předpoklady, aby se stalo.
EMPHA vychází z „normálu“, z předpokladu obvyklého chování testovaného systému. Používejme termínu „systém“, protože se nejedná pouze o testování lidí. Jasnovidnost zahrnuje i pravděpodobnost „nenormálního“ chování.
Tři faktory v Emphatice
V předvídáni jsou tři hlavní faktory. Jak se bude chovat testovaný systém, jak se bude chovat prostředí, ve kterém je systém ponořen,
a ještě faktor poněkud tajemný, o kterproém se dále zmíníme. Jasnovidnost zahrnuje všechny tři faktory, Empha pouze jeden, chování prostředí, jeho vliv na systém, jejích vzájemnou interakci za předpokladu, že si udrží systém svůj „normál“.
Emphatika a talent
Tím je emphatika snadnější než jasnovidnost, prakticky spolehlivější, dostupnější většímu počtu talentovaných zájemců. Je ve svých výsledcích neosudová, nepříznivé události se může člověk vyhnout, a dokonce může být odvrácena. Jasnovidnost je osudová. „Perfektní mozkový počítač“ jasnovidce se nemýlí. Otázkou je, kolik takových je.
Jak jde dohromady emphatika a jasnovidnost
Emphatika odpovídá na přesně položené, konkrétní otázky. Stejně jako jasnovidnost. Domnívám se, že zdaleka ne všechno, ale přece jenom něco – a ještě ne u každého je předurčeno.
Jsme v tomto smyslu „v rukou Božích“. Ale někdy i „v rukou ničemů“. A to je ten třetí, poněkud tajemný faktor. Neznámá „režie“ nedopustí, aby se předurčenost změnila. Například, osudovou otázku nepoložíte. Prostě se opomine. Zeptáte se, hrozí-li vám na víkendu úraz. Nehrozí. Ale k úrazu dojde. Na poslední chvíli jste se rozhodl odjet z chaty až v pondělí ráno. Emphatika vyloučila úraz do neděle 24.00 hod.
Mladík, který měl nazítří zahynout při autohavárii, byl u nás v bytě večer s rodiči. Shodou okolností přišli i příbuzní. Počasí bylo deštivé. Všichni - kromě mne - se dověděli, že mladík nazítří odjíždí autem do Polska a vymlouvali mu to. Jedině já jsem to nevěděl, byl jsem ve vedlejším pokoji. Všichni jaksi předpokládali, že o tom vím, mluvilo se o tom v houfu. Mladík, se kterým jsem pak ve vedlejším pokoji byl sám, mi o cestě neřekl. Asi proto, že mu na cestě záleželo, slíbil to přátelům. A kdybych mu to „zakázal“, poslechl by. Velice mě respektoval. Prostě dokonalá „režie“. Neví se, kdo to režíroval? Mohl to být, bohužel i člověk. Dodatečně se s velkou pravděpodobností zjistilo, že to jeden ničema byl.
K tomu „normálu“, na který je Emphatika vázána:
Nehrozí-li vám podle Empha nazítří úraz při jízdě autem, můžete předpoklady změnit a stanovit si jiné. Třeba požitím alkoholu. Opilství za volantem je podstatná odchylka od „normálu“, se kterou emphatika nepočítá, ani za ni nebere odpovědnost.
EMPH - emphatik
Neznamená to ovšem, že by se mohl emphatik EMPH vymlouvat na nepatrné, nepodstatné odchylky od „normálu“, v obvyklých mezích kondičních a jiných výkyvů, kterým podléhá téměř každý systém ustavičně. Kromě toho tyto výkyvy ephatika registruje. Dovíte se, že vám sice zítra úraz nehrozí, ale vyváznete „s odřenýma ušima“.
Emphatika se téměř bezchybně osvědčuje u EMPH i jiných emphatiků. I u těch, kteří prozatím nedosáhli plné, ale jen částečné EMPH kvalifikace. Ukázala se tak reálná možnost začít s výukou většího počtu zájemců právě zde.
Jde o „naladění“ systému na systém globálně, není třeba vstupovat do nitra systémů. EMPHA je považována za vrcholné umění Emphatiky. Po léta se pěstuje víceméně na okraji. Není to však vůči Emphatice spravedlivé, ani prozřetelné. Na první pohled je zřejmý veliký praktický význam emphatiky.
Studium emphatiky a akademie
Zájemce jistě povzbudí, když má vyhlídku, že třeba již do roka zvládne základy emphatické indikace (EIN) a zároveň část EMPHA, emphatické informatiky (EINF). A může dosáhnout ucelené kvalifikace Emphatika jako EMPH. I kdyby z různých důvodů ve studiu emphatiky nepokračoval, má „něco v kapse“. A posuďme, jestli je to malé „něco“.
To, co zde označujeme za emphatiku, je sice ephatika, ale jen její „ideální polovina“, kterou bychom přesněji nazvali Orientační emphatika. Není však třeba tento termín zbytečně frekventovat. Porozumíme mu snadno tak, že půjde o kvalifikaci emphatika II. stupně.
Na I. stupeň potřebuje zájemce další semestr, nebo dva, aby se naučil nejen orientovat, ale také s emphatikckými předpoklady v případě potřeby manipulovat, měnit je.
Orientace však povětšinou stačí na odvrácení například pravděpodobného úrazu v autě tím, že se prostě autu vyhneme, zjistí-li se, že jinak úraz nehrozí. A když hrozí také jinde, vyhneme se i dalším nebezpečenským zdrojům. Někdy to ovšem nejde.
V tom případě je morální povinností emphatika II. stupně předat klienta kolegovi I. stupně.
Mimochodem, megalomanie, velikášství je v emphatice A.R.X. neznámé. Každý ví, co umí, a kterýkoliv kolega si to může o něm zjistit také. Neexistuje žádná dojmologie a falešné představy o sobě i jiných.
Emphatika jako užité umění
Čtenář v textu určitě postřehl, že se autor vyjadřuje dosti opatrně. Vlastně nic neslibuje. Jen uvádí, že to či ono je možné. Není to tedy jisté. Nezapomínejme, že jsme v oblasti umění, i když užitého. Jeden keramik ví o druhém keramikovi, do jaké míry ovládá technologické postupy, chemii, fyziku, prostě co je potřebné, ale ani jeden ani druhý neví, bude-li výsledkem jeho úsilí umělecké dílo.
Talent v emphatice
V umění nemá žádný tvůrce nic jistého a pod penzí. Rozhodující je talent a ostatní, co se k němu váže. A pak - emphatika je nový obor. Nemohlo se ještě prokázat, že když se stali EMPH jedni, stanou se jimi i druzí.
Emphatika a mozek
Namítnete, že k takovým zjištěním máme přece emphatiku. Ale ano, máme. Stojí tam však také to, že každý může ze své svobodné vůle „uhnout z normálu“. Zjistí-li se, že má předpoklady, pak je asi skutečně má. Tím ale není řečeno, že by je nemohl promarnit. Stačí k tomu někdy i nekázeň, netrpělivost, která může vést „k pokažení mozkového počítače“.
A nikdo neví, jak by se měl potom dát zase spolehlivě do pořádku. Něco se sice o tom ví, ale moc ne.
U emphatiky považuji za nejvýznamnější, že by vám každý EMPH mohl hodiny a hodiny vypočítávat, co ještě neví a neumí. Co ví a umí, o tom neustále pochybuje. A připadá mu, že je toho žalostně málo.
Každý zájemce o emphatiku tedy riskuje. Ale ne zase tak moc. Ani kdyby se nestal emphatikem II. stupně, prožije krásné duchovní dobrodružství, které zaručuje styk s každým uměním.
Ale vaše sny se splní. Musíme doufat, mít pevnou naději.
Budoucnost může poznat každý. Buď se sám stane EMPH emphatikem, nebo se na emphatiku obrátí.
Na závěr ještě poznámku, že v této práci nejsou vyčerpány všechny možnosti emphatiky.
(c) A.R.X. - ukázka knihy Základy.
