
Láska je život. Láska je vrcholným projevem lidskosti. Láska není bez pravdy, krásy a dobra.
Totéž: láska, pravda, krása, dobro. Mají stejné inteligence. Je to Duch Boží a jeho formace. Jsou to čtyři pra principy rozměrů a jsou nezastupitelné.
Láska, pravda, krása a dobro jsou předmětem erotiky (EROT) spolu se sociální a tělesnou realizací. Tedy život je předmětem erotiky.
pokračování života z generace na generaci. Lidé dovedou pozměnit obsah a smysl dispozic svou orientací. Ty jsou v podstatě dvě. Lidská a nelidská orientace. Společným znakem nelidskosti v erotice je sobectví, egoismus, ideologizace erotiky, výklady jak se kdo pro druhého hodí.
Nelidskost
osamostatňuje jednotlivé oblasti erotiky - lásky, pravdy, krásy a dobra. Osamostatňuje lásku tělesnou a duševní. To je proti celistvosti, kterou se vyznačuje osobnost. U mladých tajné sebe uspokojování přetrvává do dospělosti a je:
Toto stadium je nejméně nebezpečné, protože se nerodí děti bez rodičů a nejsou drtivá zklamání v lásce.
milenecká a manželská interakce jako pokračování erotické zkušenosti z dětství a dospívání.Místo jednoho sebe uspokojovatele jsou tu dva. Životním pocitem z erotiky je neuspokojenost.
bez poznání bez poznání, že jde o nelidskost v erotice. Partner hledá někoho odjinud, aby se mu nevměšoval do života, když splnil, co měl. V záloze jsou paralelní partneři nebo partneři jako milenci. Snaží se získat, co jim doma chybí a neví, že chyba je v nich. Dochází k závisti, chamtivosti, bezohlednosti a celé škále dalších nepěkných vlastností, včetně definitivního rozpadu skupiny.
Místo nekonečna lásky přijde konečnost sexuální realizace. Někteří jdou ještě dál až do sexuálních úchylek o kterých si myslí, že přinesou něco nového. Čím větší destrukce druhého, tím větší uspokojení.
Jde výhradně o blaho partnera, bez nároku na ekvivalent. Je to pokora před majestátem pokračování života. Milující nepotřebuje nic, jen aby byl šťasten partner. Štěstím však není sebeuspokojení ani navzájem. Dostává se jim milosti vyvrcholení společného.
V dnešním světě je však mnoho subjektivistických a ideologických představ o lidském rozměru. Proniká do společenského vědomí, že každý jedinec si může stanovit svůj lidský rozměr.
Je to láska k nedospělému, k dospívajícímu, dospělému a stárnoucímu, láska všelidská, láska přátelská. Společným znakem všech variant a odstínů lásky je, že jde o symbiosu duchovna, duševnosti a sociálního vědomí s tělesností. Jinak o lásku nejde. Ale je to třeba kamarádství nebo přátelství a samo o sobě nemusí obsahovat lásku, jen sympatii. Je rozdíl mezi přátelstvím a přátelskou láskou. Víme, že láska je silnější než smrt. Nebýt lásky potvrzovalo by se, že smyslem života je smrt.
je dětství a dospívání. Dospělým se stává po 20 roce věku. Biologické dospění není zárukou dospění duševního, duchovního a sociálního, dospělosti celkové. Část naší populace žije i nadále v „dospělé“nedospělosti. Další část je deformována více, trpí duševními poruchami, včetně neurotických a psychotických.
Duchovně, duševně ani sociálně není možné, aby nedospělý dosáhl dospělých erotických interakcí. Tělesně ano. Tím se však rozpadá a zřítí jeho osobnost. Obsahem zřícení je, že realizace tělesné lásky u nedospělého ukončí zrání a on už nedospěje. Každého člověka chrání v tom smyslu právní řád a mladiství je pod zákonem.
Láska malého dítěte se mění ve věkových obdobích. Od 3 let začíná rozlišovat a vnímat co je dobré, krásné, co je pravda, chce se ujišťovat, že ho mají rodiče rádi, hladit a dostávat pochvaly a zato rodičům odplácí lásku. Podíl výchovy je velký. Záleží na nás, jestli jeho cesta k dospělosti bude směřovat k lidské nebo nelidské orientaci. Poznáním a vzděláním se zajistí, aby jeho orientace byla správná. Láska u nedospělého je nedospělá. Ve staré Indii i dnes je tomu tak, že děti se učí erotice od ranného mládí. Svědčí o tom také velké chrámy na jihu Indie s výjevy erotiky.
Mladistvý vnímá a reaguje nějakou dobu řekněme pouze citově i na to, na co by měl reagovat rozumově. Potom přijde například tragická událost a dospívajícího to nechá chladným. Je citově vybitý, reaguje až později, až cit, vyčerpanost přejde. U něj rozum, cit, smysly, vůle a pudovost nejsou v rovnováze.
Dospělost harmonizuje dispozice. Je podmínkou lásky dospělé. Vztah k lásce je dospělý.Spojuje duchovnost, duševnost, sociální orientaci s úplnou tělesností a reprodukční dispozicí. Dospělost je podmínkou lásky dospělé, celkové, spojující duchovnost, duševnost, sociální orientaci s úplnou tělesností a reprodukční dispozicí. Dospělou lásku představuje CELIS. V jejím myšlení a konání je obsaženo vše najednou.
Co chybí absencí tělesné dospělosti, kompenzuje se duševně. Rodiče se s dítětem mazlí, pečují o něj a ochraňují ho. Kompenzace srovnává duševnost a tělesnost lásky v jedno. U dospívajícího ustupuje tělesnost, kterou nahrazuje materiální starostlivost o vzdělání a rozvoj.
Dospělá láska patří jen dospělým lidem. Láska k dospělému zahrnuje lásku všelidskou k člověku jako druhově ideálnímu partnerovi.
Láska k jednotlivci je odstíněna škálou od 99/I – 99/X. Láska k partnerovi opačného pohlaví je v rozmezí 99/VI – 99/X, 99/V je láska přátelská. Norma pro vztah muže s mužem a ženy s ženou je 99/V. Láska všelidská k lidstvu (LID) jako druhu včetně lidského kolektivu (LIDKOL) má normu 99/0. Nižší hodnoty jsou anomální.
Ideální přátelství jsou hodnoty od 99/0 a výše. Člověk člověku je ideálním partnerem.Dispozice k přátelství jsou 99/V. Múzická láska 99/X. Láska v pokročilém věku. Ubýváním tělesných dispozic je kompenzováno zvýšenou duševností.
Poznání a vzdělání v oboru vede k cestě k nesmrtelnosti, poznat, co mnohým zůstane nepoznané. Bez učitele a vzdělání je cesta dlouhá a proto jedině učení dokáže dovést k tomu, co v některých ezoterních systémech nazýváme osvícení, co se nazývá „já vím“. V historii máme řadu postav, dvojice, které k sobě nějakým způsobem patřily a byly sobě partnery. Z našich dějin například Libuše a Přemysl (kněžna a sedlák), Břetislav a Jitka (kníže a pradlena), Šárka a Ctirad ( zde například lest). Další dvojicí je Don Quichot a Dulcinea, španělského spisovatele Cervantese nebo dvojice Williama Shakespeara Romeo a Julie (rodinné nesváry), Hamlet a Ofélie, Otelo a Desdemona - chorobná žárlivost.
První historickou dvojící byl bezesporu Adam a Eva, kteří představují symbolickou jednotu. Zde had, poznání je oddělil od ráje. Z náboženských postav je takovou dvojící Josef a Marie, rodiče Ježíše, nebo rodiče Marie, Jáchym a Anna. Je ještě mnoho postav z historie, které byly popsány v literatuře, zfilmovány nebo uvedeny jako divadelní hry. V mnohých je však tragedie a nenaplněná láska. Ať je to třeba César a Kleopatra či Kleopatra a Antonius. Z řeckých dějin je uváděna Xantipa jako žena Sokrata, coby svárlivá a uštěpačná žena jako protiklad k filosofovi Sokratovi. Co víme o partnerství třeba Ježíše a Maří Magdaleny? A další?
Jako je spojení slunce a měsíce, Jang a Jin, síly a citů a mnoho dalších parametrů, které jsou v rovnováze v interakci mezi sebou. Důležitá je nejen přitažlivost partnerů a jejich vzájemná totožnost, spolupráce, genetické dispozice, totožnost se sexem, rozmnožováním, vlastnosti a talenty, zájmy, ale mnoho dalších hodnot, jejichž výsledkem je závěr jak se k sobě hodí nebo nehodí.
Partnerství je vždy velmi jemnou záležitostí a není samozřejmé, že mnohým funguje a některým ne. Vždy se za tím skrývá mnoho práce pro soulad partnerů. Žijeme ve společenství a ve spojení s přírodou a věcmi kolem sebe. To také určuje mnohé. Někdy si nemůžeme vybírat a vhodný, afinitní partner si nás nevšimne nebo ho mineme.
Láska je porozumění, tolerance, nadhled, opora, důvěra a vzájemná životní filosofie. Láska má hořet stálým plamene i když není vidět. Je jako světlo, které svítí ve tmě a také za bílého dne. Láska je rovina, vyrovnání i vysoký štít, je všude, je celek jako kapka vody v moři je stále toutéž vodou.
(c) Nortia - z materiálů společnosti PannaCz.com