Jednou se zajímavostí, která stále překvapuje je že pro náš mozek je téměř nemožné zvládnout dva úkoly najednou Pokud tedy máme fungovat opravdu efektivně je nutné se věnovat úkolům odděleně.
Mozek dokáže fungovat ve své kreativní části lépe, když jsem unavení. Je nutno rozdělit tedy lidi podle toho zda jsou ranní ptáče nebo noční sova. Každý bude mít svou kreativitu nastavenu v jiný čas. Má to hodně společného s vnitřními biologickými rytmy.
Analytickou činnost a činnost, kdy chceme rozhodnout určitý problém je nutno dělat v době, kdy je člověk odpočinutý. Naopak kreativní plánování v pozdních hodinách, kdy už jsme unavení. Pro efektivitu je nutné, aby náš mozek fungoval již méně analyticky a neblokoval rozumem naše Emphatické vstupy.
To je také důvod proč máme řadu nápadů právě, když jsme po dlouhém dni ve sprše. Pokud jsme unavení, tak náš rozum již nedokáže tak přesně filtrovat to se zaměřuje na konkrétní úkol.
Vsadím se, že jste nevěděli, že stres je vlastně nejčastější příčina změn mozkových funkci.
Jedna vědecká studie zkoumala mláďata opic k testování důsledků stresu na vývoj a dlouhodobé duševní zdraví. O jednu polovinu opiček se starali jejich rodiče po dobu 6 měsíců, zatímco druhá polovina zůstala bez rodičů. Poté byly opice vráceny do typických společenských skupin několik měsíců předtím, než výzkumníci skenovali jejich mozky.
Pro opice, které byly odstraněny od rodičů, byly části jejich mozku související se stresem zvětšeny a podrážděny i po několika měsících - zpět v normálních společenských podmínkách.
Ačkoli je zapotřebí více studií k úplnému prozkoumání této skutečnosti, je docela děsivé domnívat se, že dlouhodobý stres by mohl ovlivnit náš mozek dlouhodobě. Po stresovém období je zapotřebí opravdu dlouhé regenerační období.
Další studie zjistila, že u potkanů, kteří byli vystaveni chronickému stresu, se hipokampy v jejich mozku skutečně zmenšily. Hippocampus je integrální součástí vytváření vzpomínek. Tato studie poukazují na to, že stres je faktorem, který vede ke skutečné změně mozku.
Nejsme schopni řešit více úkolů najednou. To, že jsme schopni přepínat rychle mezi jinými úkoly neznamená, že je řešíme současně. Více úkolování může být škodlivé.
Při testování zjišťujeme, že lidé, kteří využívají rychlé přepínání mozku v řadě úkolů zároveň vytvářejí o 50% více chyb a řešení trvá dvakrát tak dlouho (tedy o 100%) déle než, když úkoly řeší systematicky.
Jak to vypadá, když řešíme dva úkoly současně?. Zatímco se snažíme dělat jak akci A tak i akci B současně, náš mozek nikdy neřeší oba úkoly současně. Místo toho musí bolestně přepínat tam a zpátky a používat důležitou část inteligence (Integrační IQ) jen pro přepínání.
Studie v Paříži prokázala, že pokud se snažíme řešit tři úkoly najednou, tak děláme 3x více chyb.
Je samozřejmé jak důležitou část pro náš mozek znamená spánek. Jak je to ale s jeho činností během dne? Při testování zjišťujeme, že krátké pauzy během dne jsou velice užitečné. Díky relaxacím během dne vylepšíme tyto vlastnosti:
V jedné zahraniční studii si účastníci pamatovali ilustrované karty, které testovaly jejich paměť. Po zapamatování sady karet měli 40 minutovou přestávku, kdy jedna skupina zdřímnout a relaxovat a druhá zůstala vzhůru. Po přestávce byly obě skupiny testovány na jejich paměť o karty a skupina, která se napálila, hrála lépe:
K překvapení výzkumníků relaxovaná skupina vystupovala výrazně sebevědoměji, udržet si v průměru 85% vzorků, ve srovnání s 60% proti těm, kteří zůstali vzhůru.
Výzkum poukazuje na to, že paměť je nejprve zaznamenána v mozku - v hippocampu, aby byla specifická - je to stále "křehká" a snadno zapomenutá, zvláště pokud je mozek požádán, aby si zapamatoval více věcí. Zdá se, že se mozek brání tomu, aby byl "přepsán“.
Lidé, kteří si zdřímnuli, dokázali hravě překonat ty, kteří to neudělali. Je to jako kdyby měli nový začátek:
Uchopení zdřímnutí pomáhá také vymazat informace z dočasného úložného prostoru vašeho mozku a připravit se na to, aby byly absorbovány nové informace. Studie z Kalifornské univerzity požádala účastníky, aby v poledne dokončili náročný úkol, který se od nich vyžadoval, aby získali spoustu nových informací. Okolo 2:00 hod. Polovina dobrovolníků šla spát, zatímco ostatní zůstali vzhůru.
V 6 hodin byla provedena zkouška ze studovaných materiálů a skupina, která si odpočinula měla výrazně lepší výsledky.
Při testování vidíme, že pravá strana mozku je mnohem aktivnější během zdřímnutí než levá strana, která zůstává poměrně tichá, zatímco spíme. Navzdory skutečnosti, že 95% obyvatel je pravotočivé, přičemž levá strana jejich mozku je nejvíce dominantní, pravá strana je nepřetržitě aktivnější hemisférou během spánku.
Takže zatímco levá strana vašeho mozku odpočívá, pravá strana vyčistí vaše dočasné úložné prostory, tlačí informace do dlouhodobého úložiště a zpevní vaše vzpomínky ze dne.
I přes to, že je jedním z pěti hlavních smyslů, zrak má přednost co se týká paměti před těmi ostatními (běžné smysly).
Z toho co slyšíte si zapamatujete za 3 dny už pouze 10% Pokud je doplněn obrazem, tak se zvýší na 65%.
Obrazy také porazily text, částečně proto, že čtení je pro nás neúčinné. Náš mozek vidí slova jako spoustu drobných obrázků a musíme identifikovat určité znaky písmen, abychom je mohli číst. To trvá déle.
V trojrozměrném světě světlo skutečně dopadá na naší sítnici ve dvourozměrném módu. Takže náš mozek odhaduje viditelný obraz.
Introverti a extroverti využívají různé kanály v mozku.
Hlavním rozdílem mezi introvertem a extrovertem je způsob dobíjení našich mozků.
Zda jsme extrovertní nebo introvertní je jednak geneticky předurčena a jednak závisí na našich dopaminových systémech. Jedním z parametrů je zpracování odměny, kdy extroverti reagují silněji pokud se jim jejich hazard vyplatí.
Když hazardy, které vzali, se vyplatily, skupina s více extrovertem vykazovala silnější odpověď ve dvou rozhodujících oblastech mozku: amygdala a nucleus accumbens.
Rozdíl v dopaminovém systému v mozku extrovertu má tendenci je tlačit k hledání novosti, riskovat a užívat si neznámé nebo překvapivé situace více než ostatní. Amygdala je zodpovědná za zpracování emočních podnětů, které dávají extrovertům spoustu vzrušení, když se snaží o něco vysoce povzbudivého.
Pro extroverty je cesta mnohem kratší. Prochází oblastí, kde dochází k chuti, dotyku, vizuálnímu a sluchovému smyslovému zpracování. U introvertů prochází podněty dlouhou, komplikovanou cestou v oblastech mozku spojenou s pamětí, plánováním a řešením problémů.
Ti, kteří nikdy nedělají chyby, jsou vnímáni jako méně příjemní než ti, kteří se dopouštějí příležitostného faux pasu. Chybování přitahuje lidi blíže k vám, dělá vás více člověkem. Dokonalost vytváří odstup a nepřitažlivý atmosféru neporazitelnosti. Ve skutečnosti vyhrávají Ti, kteří mají chyby a zároveň nemají problém je odhalovat.
Společnosti se nelíbí lidé, kteří vypadají perfektně! Dělat drobné chyby není to nejhorší na světě - ve skutečnosti tyto chyby fungují v náš prospěch.
Pokud si myslíte, že meditace je vhodná pouze k uklidnění a zlepšení soustředění, tak se mýlí.
Zde je několik příkladů:
část našeho mozku – konkrétně mediální prefrontální kůra zpracovává informace týkající se nás a našich zkušeností. Normálně jsou neurální dráhy z tělesného pocitu a „strachových“ center mozku skutečně silné. Když se setkáte s děsivým nebo rozrušujícím pocitem, vyvolává silnou reakci, čímž budete cítit strach a pod útokem.
Když meditujeme, oslabujeme toto neurální spojení. To znamená, že nereagujeme tak silně na pocity, které by nás mohly dráždit. Když oslabujeme toto spojení, současně posilujeme propojení mezi tím, co je známo jako naše Centrum pro hodnocení (část našeho mozku známá pro úvahu), a naše tělesné pocitové a strachové centra. Takže když zažíváme strašidelné nebo rozrušující pocity, můžeme je jednodušeji procházet racionálně a vymezit tak zbytečné emoce, které jsou zde na obtíž.
Například, když zažíváte bolest, více než stesk a předjímání, že to určitě znamená něco špatného, pozorujte, jak bolest vzrůstá a klesá, aniž byste se dostali do příběhu o tom, co to může znamenat. Prostě pouze sledujte tento děj jako pohyb.
Lepší paměť
Jedna z věcí meditace byla spojena s je zlepšení rychlé paměti a schopnosti si vzpomenout na hledané věci a události. Meditace prokazatelně zvětšuje množství šedé kůry mozkové.
Jistě, cvičení je dobré pro vaše tělo, ale co váš mozek? Existuje spojitost mezi cvičením a duševní bdělostí podobně jako fyzické cvičení. Je dokázáno, že meditativní cvičení má až 50% účinek na fyzické cvičení. Provádění mentálních cviku má přímou návaznost na tělesné svalstvo, které vykazuje nárůst podobně jako při skutečném fyzickém cvičení. Umění si tak člověk osvojuje ne pouze fyzickým výcvikem řemesla, ale také mentální přítomností a meditací na vykonávanou činností. Zde se rozlišují opravdové mistrovské schopnosti od manuálně přejaté činnosti.
Existuje jednoznačná spojitost mezi cvičením a duševní bdělostí podobně jako je spojeno fyzické cvičení a pocity štěstí.
Celoživotní cvičení může mít za následek někdy úžasné zvýšení kognitivního výkonu, ve srovnání s těmi, kteří mají sedavý způsob života.
Cvičení má schopnost nás učinit šťastnější.
Pokud začnete cvičit, tak náš mozek tuto situaci rozpozná jako okamžik stresu. Začne se zvyšovat tlak v srdci, mozek si myslí, že buď bojujete s nepřítelem, nebo před ním prcháte.
Chcete-li chránit sebe a svůj mozek před stresem, uvolníte protein, který má ochranný a regenerační schopnost pro paměťové neurony a funguje jako restartovací spínač. Proto se často cítíme tak v klidu a věci jsou jasnější po cvičení a jejich řešení vnímáme mnohem šťastněji. Součástí činnosti mozku po cvičení je totiž také jeho schopnost uvolňovat hormon štěstí endorfin, který je spojen například s pocity eufórie.
Můžete vytvořit vlastní časový most. Máme schopnost programovat naše myšlení s tím, že čas plyne pomaleji. V podstatě náš mozek bere celou řadu informací z našich smyslů a organizuje je tak, aby dávali smysl. Tedy tak jak jsme již dříve něco podobného vnímali. Takže to co si myslíme o našem smyslu pro čas je ve skutečnosti jenom řadou informací, které se pohybují podle toho jak je mozek vypočte podle dějů našich zkušeností, které jsme již určitým způsobem prožívali.
Když naše mozky dostanou nové informace, nemusí to nutně přicházet ve správném pořadí. Tyto informace je třeba reorganizovat a prezentovat nám ve formě, které rozumíme. Při zpracování známých informací to netrvá dlouho. Nové informace jsou však o něco pomalejší a čas se vnímáme jako delší.
Když obdržíme spoustu nových informací, chvíli trvá, než to vše zpracuje:
Když jsme například v situacích ohrožujících život, "pamatujeme si to dlouho, protože zaznamenáváme více zkušeností. Život ohrožujícím zážitkům věnujeme opravdu více pozornosti. "
Totéž se stává, když uslyšíme příjemnou hudbu, protože "větší pozornost vede k vnímání delšího časového období".
Naopak, pokud váš mozek nemusí zpracovávat mnoho nových zkušeností, zdá se, že se čas pohybuje rychleji.