které narušují osobnost; přechodné či cyklicky se vracející či postupně se prohlubující; vyznačují se halucinacemi, bludy, hrubě zkreslených sebehodnocením; chybí vědomí chorobnosti; léčí psychiatr, často medikamentózně a ústavní léčbou.
nejčastější (až 10% populace) neuropsychické poruchy lehčího rázu než psychózy; většinou přechodné; subjektivně pociťovány; dvojí příčina - velmi silný otřes (úmrtí blízkého člověka) a dlouhodobé působení traumatických vlivů sociální podstata; více odpovědnosti než je možné zvládnout, myslí na druhé a své potřeby potlačují; léčí vhodná terapie založená na posilování sebevědomí a trénování asertivního chování; kořeny tkví často v dětství (necitlivá, rozporuplná, citově chladná a příliš náročná výchova); některé příznaky připomínají zlozvyky -fóbie - nekonkrétní, rozumově neuchopitelné strachy a úzkosti, příčiny vznikají v dětství (neprožitý konkrétní vztah jde do podvědomí), pomoc odstraněním příčiny.
velká citová labilita, rychlé střídání nálad, sklon k afektům, nápadná soustředěnost na vlastní osobu.
velká přecitlivělost, časté bolesti hlavy, citová labilita, nízká pracovní výkonnost, špatný spánek, poruchy sexuality, léčba úpravou prostředí.
zvýšená citová zranitelnost vedoucí k dlouhodobému přetrvávání citového napětí, lidově cca hypochondrie.
dlouhodobá odchylka od běžných projevů osobnosti (nápadné, podivínské, nepřizpůsobivé jednání), mezi neurózou a psychózou.
slabomyslnost, nerozvinuté poznávací schopnosti a procesy, snížený stupeň inteligence.
Tělo je pro nás jen nástroj. Uvědomme si, že je to právě náš duch, který naše tělo řídí a udržuje je zdravé a výkonné. Dokud žijeme v duchu se sebou samými a se svým okolím v harmonii, funguje tento automatismus k naší úplné spokojenosti. Teprve když se dostaneme do duchovní disharmonie, projeví se v podobě chybného řízení, a tím nějaké nemoci, i v našem těle.
Lidský mozek je tělesným orgánem. jehož funkcím patří mimo jiné duševní činnost. Je tedy přirozené, že vše, co ovlivňuje stav mozku, se může projevit také v našem duševním životě. Na mozek mohou působit různé vlivy dvojím způsobem: jednak prostřednictvím krve a jiných tělních tekutin - humorálně, jednak prostřednictvím nervových impulsů přivedených do mozku, buď vlastního těla - interorecepce, nebo zevního prostředí, ve kterém se organismus nachází - exterorecepce.
Duševní hygiena je schopnost či umění zachovat si duševní zdraví a všechny metody, které k tomu přispívají. Studium duševní hygieny se formovalo ve vědní obor, který zkoumá biologické a sociální podmínky působící na rozvoj a upevňování duševního zdraví a obrací se také k otázkám prevence.
jejím cílem je odstraňování záporných společenských jevů a zátěžových situací, vyhledávání a pomoc těm osobám, které jsou jimi ohroženy.
jejím cílem je aktivní vyhledávání - depistáž osob se začínájícím duševním onemocněním a jejich včasné léčení.
snižuje následky proběhlého duševního onemocnění na co nejnižší míru.
Choroba je chápána jako vnitřní porucha osobnosti, jako vnitřní dezorganizace jejích struktur, jako postupné vychýlení jejího vývoje. Duševní choroby podle šíře poruch osobnosti se dělí na dvě hlavní kategorie: neurózy a psychózy.
nebo změny v metabolismu. Narušená schopnost přizpůsobení, porucha myšlení, jednání, cítění. Nemocný si poruchy uvědomuje a trpí jí. Příčiny jsou psychogení. Na vzniku neurózy se podílejí vrozené dispozice a zevní vlivy - únava, stres, vyčerpání.
při němž nemocný ztrácí kontakt s realitou; jeho vnímání, prožívání a hodonocení skutečnosti je těžce deformováno, chybí vědomí nemoci. Projevem psychózy jsou zpravidla halucinace a bludy. Příčina je neznámá, zřejmě spočívá v odchylných biochemických pochodech mozku. DRUHY NEUROZ: mezi neurózy jsou zařazovány psychastenie, hysterie, nutkavá neuróza, úzkostná neuróza a neuróza fobická.
mezi psychózy je všeobecně počítána paranoia, a celá skupina schizofrenií s paranoidním, hebefrenním a katatonickým syndromem. Nejčastější duševní nemoci ve stáří
Porucha nálady vyznačující se smutkem, strachem a zpomalením psychických funkcí. V důsledku přidruženého pocitu bezúspěšnosti a pesimistických fantazií o budoucnosti může deprese v krajním případě vyústit i sebevraždou.
Psychická porucha, při níž je postižený mylně přesvědčen, že trpí jednou nebo více tělesnými chorobami. Bývá spojena s depresí a úzkostí.
Dědíme spíše jen určitě předpoklady pro naše schopnosti a charakterové vlastnosti. Existují sice duševní onemocnění, která se přenášejí i na potomstvo, avšak pravděpodobnost, že duševně nemocní rodiče budou mít duševně nemocné děti, se případ od případu různí a jen výjimečně je vysoká. Na druhé straně vloha k abnormním psychickým reakcím nebo i nemocem se přenáší dost často. I tam, kde duševní onemocnění lze vysvětlit jako geneticky podmíněné, zůstává dnes psychiatrie většinou optimistická: I když je něco zděděno, neznamená to, že se to nedá léčit.