Civilizace - Zvonící cedry Ruska
Předkládám Vám k zamyšlení úryvek z knihy Rodová kniha ze série Zvonící cedry Ruska. Je zde nejen naznačeno, jak taková civilizace funguje, ale myslím, že také popisuje sled současných a nedávných událostí. Zkuste si přečíst tento výňatek z knihy a bude-li vám to blízké, doporučuji celou sérii pěkně od začátku, rozhodně to má smysl.
Interpretace žití člověka
Období lidstva, vymezené milionem let, se vnitřně dělilo na tři. První – Vedické. Druhé – Obrazné. Třetí – Okultní.
Délka prvního období – Vedického
života lidské společnosti na Zemi je devět set devadesát tisíc let. Člověk tohoto období žije v ráji jako šťastné dítě, jež dospívá pod rodičovskou péčí. V tomto období člověk zná Boha. Všechny Boží city jsou přítomné v člověku a jejich prostřednictvím je člověk schopný poznat jakoukoliv Boží radu. A jestli najednou udělá chybu, Bůh má právo ji napravit, neporušuje harmonii, neomezuje člověka, ale pouze poskytuje nápovědu. V tomto období nevznikají otázky: kdo a jak stvořil svět, vesmír, galaxie, jeho překrásnou planetu – Zem! Všichni lidé vědí: všechno, co je obklopuje, viditelné a neviditelné je stvořené jejich otcem – Bohem. Všechno rostoucí a žijící kolem – jsou Jeho živé myšlenky a Jeho programy. A s myšlenkami Otce lze komunikovat vlastní myslí. A lze Jeho program zdokonalovat, když se předtím pochopí do detailů. Bohu se člověk neklaněl. Byla kultura života. Způsob života lidí byl božský.
Tělesné nemoci neexistovaly
Stravuje se a oblékaje se do božských oděvů, na potravu a oblečení člověk nemyslel. Jeho mysl byla zaměstnána jiným. Mysl přebývala v nadšení z objevů. A nad lidským společenstvím nebyli vládci a nebyly hranice, určující dnešní státy. Lidské společenství na Zemi se skládalo ze šťastných rodin. Na různých kontinentech žily rodiny. Všechny je spojovala snaha o stvoření překrásného prostoru. Bylo mnoho objevů a každá rodina, jež objevila překrásné, cítila potřebu podělit se o to s ostatními.
Energie Lásky vytvářela rodiny
A každý věděl: nová rodina stvoří ještě jednu překrásnou oázu na rodné planetě. Lidé Vedického období měli možnost obřadů, svátků a karnevalů. Každý z nich byl naplněný velkým smyslem, procítěností a chápáním reálného pozemského božského bytí. Každý z obřadů byl velkou školou a zkouškou pro člověka, jenž se ho zúčastnil zkouškou před lidmi, před sebou a tudíž i před Bohem. Svátek Vedické kultury není okultní obřad. Je v něm velký reálný smysl – usilování o podobu božského bytí. Množství svátků Vedického období bylo seriozní zkouškou pro děti a dospělé a prostředkem informační výměny. Způsob života v rodině a příprava k těmto svátkům – právě toto dávalo možnost získání obrovského systematického objemu znalostí. Proces výuky pro rodiče a jejich děti probíhal každou chvíli, vesele a nevtíravě. Byl chtěný a zajímavý. A byly v něm také postupy pro dnešní svět neobvyklé. Dnešní vědci, neznajíce jejich obrovský význam pro člověka, by je mohli nazvat pověrou nebo okultními činy rodičů Vedického období. Kultura, způsob života každé rodiny Vedické civilizace a způsob života celého lidského společenství byly velikánskou školou pro dospívající generaci, pro intenzivní zdokonalování člověka, pro jeho posun k tvoření v bezmezných prostorách vesmíru. Mezi lidmi Vedické civilizace se za tisíce let její existence nestala ani jedna loupež, krádež nebo jednoduše rvačka. Dokonce ve vlastní zásobě neměli urážlivá slova. A přitom nebyly zákony, jež by trestaly za podobné činy.
Zákony nikdy neuchrání člověka před zločiny
Znalosti a kultura Védů nepřipouštěly konflikty ve vzájemných vztazích. Každá rodina, věděla o tom, že jestli se někomu dokonce cizímu člověku na teritoriu statku, vedle něj nebo dokonce na okraji osady stane nějaká nepříjemnost, utrpí celý prostor. Vesmírná energie agrese zapůsobí na všechno rostoucí a existující v něm. Změní se rovnováha energií. Agresivní energie může narůstat, odrazit se na dětech nebo dospělých, může zasáhnout potomstvo nemocí. Příchozí člověk nemohl ani pomyslet na to, že by si vzal něco cizího bez optání. Každý předmět, dokonce i kámen, má v sobě informaci a pouze rodina, žijící na statku, věděla jaká je. Védové věděli, nač jsou v nebi hvězdy. Bylo mezi nimi mnoho básníků, malířů. Lidé tohoto období vlastnili nezměrně větší znalosti o uspořádání vesmíru, než dnešní člověk. Jejich vnitřní energie jim dávala možnost zrychlovat růst jedněch rostlin a zpomalovat růst jiných rostlin. Domácí zvířata se nesnažila plnit povely člověka proto, aby dostala jídlo, kterého i bez toho byl dostatek, chtěla dostat od člověka odměnu – blahodárnou energii vycházející z něho.
Teď je také dobré slovo člověka příjemné každému
člověku, zvířeti i rostlině. Ale dříve energie lidí byla nezměrně silnější, k ní, jako ke sluníčku, se táhlo všechno živé. Ke konci Védického období lidského života byl učiněn velký objev. Objev, který nemá sobě rovné v celé historii lidské civilizace na Zemi. Lidé zjevně pocítili sílu společné myšlenky. Je třeba říci, co je to lidská myšlenka? Myšlenka člověka – je energie, jež nemá sobě rovné v prostoru. Je schopna tvořit překrásné světy nebo zbraň, která dokáže zničit celou planetu. Příroda, svět zvířat, sám člověk – ve velkém nadšení byli stvořeni Boží myšlenkou. Mysl každého člověka Vedické civilizace svou rychlostí a informativní naplněností předstihovala myšlení dnešního. Důkazem toho může být i to, že znalosti o používání rostlin pro léčení a pro jídlo bereme z minulosti. Kolektivní myšlenka je silná, v celém vesmíru neexistuje energie, která by byla schopná překážet jí v konání. Hmota a technika dnešního dne jsou odrazem společné myšlenky. Vynalezla všechny dnešní mechanismy a zbraně.
V období, jehož název je Obrazotvornost, je člověk podobný Bohu a začíná tvořit obrazy
Toto období trvá devět tisíc let. Bůh nezasahuje do činů člověka. Různorodé energie vesmíru se probouzejí, pokoušejíce člověka. Člověk má v sobě částečky všech vesmírných energií. Je jich velké množství a jsou protikladné. Ale všechny částečky všech vesmírných energií mají být v člověku vyvážené a spojené do jediného harmonického celku. Když jen jedna z nich nabude převahy, ostatní se ihned ponižují, harmonie je porušena a tehdy… tehdy se Zem přeměňuje, stává se disharmonickou. Obraz může vést lidi k překrásnému, ale dokáže je přivést i k zničení, když se uvnitř ruší jednota.
Ale co je to obraz?
Obraz – energetická bytost, vymyšlená člověkem. Může ji vytvořit jeden člověk nebo několik lidí. Schopností tvořit obrazy je obdařen pouze člověk. Obraz, vytvořený člověkem, může žít v prostoru pouze do té doby, dokud si ho člověk představuje svou myšlenkou. Jeden nebo hned několik. Čím větší množství lidí svými city živí obraz, tím silnějším se stává. Obraz, stvořený společnou lidskou myšlenkou, může mít obrovskou ničivou nebo tvořivou sílu. Má zpětnou vazbu s lidmi a může vytvářet povahu, způsob chování větších a malých skupin lidí. Využívajíce svých velkých možností, lidé s nadšením tvořili život planety. Ale stalo se, že ještě na začátku Obrazné doby lidského života pouhých šest lidí nedokázalo udržet v sobě v rovnováze vesmírné energie, jež Bůh dal člověku při stvoření. Možná, že se měli objevit, aby bylo vyzkoušeno celé lidstvo. Nejdřív pouze v jednom ze šesti zvítězila energie povýšenosti, pýchy, pak v druhém, v třetím a v šestém. Ze začátku se neznali a žili každý sám. Ale podobné bylo přitaženo podobným. A svou myšlenku nasměrovali na to, jak se stát vládcem všech lidí na Zemi. Bylo jich šest, před lidmi řekli, že jsou žrecové. Reinkarnujíce se ze století do století, žijí i dodnes. Národům celé Země dnes vládne šest lidí. Jejich dynastiím je deset tisíc let. Z generace na generaci předávají svým dědicům okultní znalosti, umění obrazotvornosti, jež částečně znají. Před ostatními lidmi vedické znalosti pečlivě skrývají. Žrecové po tisíciletí používaly temné síly pro zničení kultury Vedrussů. Každá malinká skupina lidí, kteří se společně rozhodnou něco vybudovat, vždy má vůdce, pojmenujeme ho vládcem. Nevelký podnik má oficiálního vedoucího. Velký podnik má několik ředitelů a hlavního nad nimi. Je mnoho vládců všelijakých teritorií, kterým se různě říká: kraj, oblast, stát, krajinský spolek, republika, to není podstatné. Každý stát má vládce a on – množství pomocníků.
Vládce státu – to je všechno?
Mnozí si to myslí. Což, vypadá to, že lidskou společnost nikdo neovládá? A není nikdo, kdo by si přál usednout na zemský trůn? Zájemci byli a jsou. Z nedávných dějin je známo množství jmen vojevůdců, kteří se silou pokoušeli zmocnit celého světa. Ale nikdy a nikomu z nich se to nepodařilo. Když se jen přibližovali k absolutní moci, určitě se alespoň něco stalo. Nakonec byla armáda a pretendent na světovládu zničeni. A stát, jenž se pokoušel ovládnout celý svět a před tím se považoval za pevný a vzkvétající, se najednou stával obyčejným. Za posledních deset tisíc let to probíhalo vždycky takhle. Ale proč? Všechno proto, že již dávno je na světě vládce, který se skrývá. Hraje si se státy, s jejich vůdci, s jednotlivými lidmi. Nazývá se vrchní žrec celé Země a jeho pět pomocníků si říká žrecové. Po tisíciletí na různých koncích Země mezi lidmi stále byly války. V každém státě se krádeže, nemoci a kataklyzmata zvětšují s každým dnem, ale jedna otázka je přísně zakázaná:
Zda lidská civilizace skutečně jde cestou vzestupu, nebo degraduje s každým dnem?
Vláda žreců není viditelná, jako jsou viditelné oděvy. Vždyť žrecova moc nepotřebuje slovní příkazy nebo zjevnou komunikaci. Žrecova vláda nad každým vládcem neslábne ani na okamžik. A ve většině lidí se usazuje v podobě lživé sugesce o uspořádání světa. Kdyby „vládce státu“ mohl v klidu přemýšlet, zbavit se vnucených obrazů, možná, že by dokázal stát se člověkem. Ale všechno od počátku bylo vymyšleno tak, že „vládce“ neměl možnost osvobodit se od každodenních pout – od shonu. Shon! Proudy informací z různých koutků rozlehlého státu na něj směřují přes kurýry, písaře, náčelníky. Je třeba se rychle rozhodnout. A k tomu všemu válka, zabírá všechny myšlenky. A „vládce státu“ kárá nebo odměňuje své poddané, a často se sám pořádně nevyspí. A žrec mezitím v klidu přemýšlí a v tomto je jeho převaha. Žrec snuje plány, jak má ovládnout celý svět. A zamýšlí dokonce víc, jak by měl vytvořit svůj svět, odlišný od toho, který stvořil Bůh. A co je pro něj hloupý chlapeček „vládce státu“ nebo davy jeho poddaných? Pro žrece jsou všichni hračky. Vědu obraznosti žrecové tajně studovali. Zákony přírody lidské masy stále více zapomínaly. Co bylo pro každého člověka Vedické kultury zjevné, najednou se stalo tajné. Národ začal usínat, jako v hypnóze nebo v polospánku, bez přemýšlení plnil nařízení. A ničil svět božské přírody. Budoval umělý, v zájmu žreců. Nemálo sil utratil vrchní žrec na původní kulturu. V jiných částech Země lidé rozpoznali jeho činy a nepustili jeho šiřitele na své území. Japonsko, Čína a Indie…. Ale vrchní žrec je pokořil jinými způsoby. Tisíciletí okultismu začalo před jedním tisícem let. Žili v něm celé Země. A žijí i dodnes…
Okultismus trvá pouze jedno tisíciletí
V období okultismu je lidstvo ponořeno do nereálného světa. Žije ve světě, který stvořilo v etapě obrazotvornosti. Vzhledem k tomu, že všichni lidé neudrželi rovnováhu, začíná svět dle převažující energie povýšenosti, pýchy. Začíná odevzdávat obrovské množství energie vymyšleným obrazům a abstraktním světům, jež se nacházejí za mezemi reálného života. Reálný svět se vší svou mnohotvárností dostává stále méně lidského tepla. Existuje díky zásobám minulosti a božskému prvotnímu nabití. Lidstvo přestává plnit své hlavní předurčení. Stává se nebezpečným pro vesmír a dochází k planetárním katastrofám.
I dnes celé lidstvo žije v okultním světě
Ale ten skončil v roce dva tisíce. Samozřejmě, že ve skutečnosti název roku není dva tisíce. A, jako již několikrát předtím, mohlo dojít k planetární katastrofě. Přesněji, lidstvo mělo začít nový pokus v přípravě k ovládnutí vesmíru pomocí vlastní dokonalosti. Mělo začít nové, další „vedické“ období, nový zkušební cyklus. Ale katastrofa se nestala v žádném z okultních roků. Pouze tři z nespících Vedů dokázali sejmout z dnešních lidí část okultních uspávajících kouzel. Teď na naší planetě ke katastrofě nikdy nedojde. Vbrzku se všichni lidé budou probouzet z hypnotického okultního snu. Začnou se vracet do reality. Jak může být lidstvo pohroužené do hypnotického spánku nebo žít v nereálném světě? Uvažme, v jaké době, v kterém dnu nebo hodině reálného světa přebývají dnešní lidé.
Kolik různých náboženství existuje ve světě
Různě objasňují podstatu člověka, uspořádání vesmíru a každé má svou sadu rituálů, odlišných od ostatních. Připusťme, že jedno z náboženství je nejsprávnější. Ale to znamená, že ostatní budují nereálný svět. Ale lidé v ně také věří. A jestli věří, tak právě žijí podle nereálných zákonů. Po celé Zemi se stále větší množství lidí snaží získat co nejvíce peněz.
Ale co jsou to peníze?
Vždyť je to symbol. Říká se, že za peníze se dá koupit všechno. Iluze. Ještě si nikdo za peníze nekoupil skutečnou energii Lásky, city matky, vlast a chuť plodů, jež jsou předurčené pouze tomu, kdo je s uvědoměním vypěstoval. Peníze jsou symbolem a lze za ně koupit symbolickou lásku. A obklopit se množstvím věcí, odsuzujíce svou duši k osamělosti. V okultním tisíciletí je lidstvo úplně dezorientováno vzhledem k prostoru, stvořenému Bohem. A lidské duše se zmítají, jako by byly ve tmě.
A cíl?
Je jednoduchý. Převládá v něm pýcha, která se snaží stvořit vlastní svět, odlišný od toho, jenž stvořil Bůh, a držet ho v pokoře. A žrecům se částečně daří dosáhnout svého přání. Shon mezi lidmi jim v tom pomáhá. A oni ho sami mezi lidmi vytvářejí. Lidé si ve shonu nevšímají, že se jim podává stále méně informací. Kdyby se lidé osvobodili od shonu, mnozí by poznali: jestliže se mezi lidmi s každým rokem zvětšuje počet nemocí, nekončí války a katastrofy jsou stále větší, pak cesta, kterou kráčíme, je chybná. Ale shon! Nedovoluje přemýšlet… Je třeba přemýšlet…
© PannaCz.com - Lioness.artep
