Telestézie a Gnoseologie v historii

Gnoseologie neboli Noetika se vyznačuje hlubokým poznáním univerzálního zdroje esoterismu.

PannaCz.com

PannaCz.com se opírají o hluboké teoretické i praktické znalosti svých členů bez nadřazenosti nebo intolerance vůči jiným společnostem a systémům. Na druhé straně Arxaniané vystupují rozhodně proti destruktivním společnostem činícím proti životu. Nově uplatňuje a doplňuje nejnovější poznatky lidského poznání, čímž se stává srozumitelnější dnešní době. Nezabývá se pouze teoretickým, ale především aplikačním systémem.

Rekonstrukce

Znalosti jsou postupně rekonstruovány v několika etapách tkz. poatlantského období (poatlantské epochy):

Epocha I. Primární epocha

(1 až 7) . Více než 250 000 000 let.

Epocha II. Hyperborejská epocha

(1 až 7)

Epocha III. Lemurská epocha

(1 až 7)

Epocha IV. Atlantská epocha

(1 až 7)

Epocha V. Poatlantská epocha

1. (7227-5067 př. Kr.) neboli prvotní indická kultura
2. (5067-2907 př. Kr.) neboli prvotní perská kultura
3. (2907-747 př. Kr.) neboli egyptsko-chaldejská kultura
4. (747 př. Kr.-1413 po Kr.) neboli řecko-latinská kultura

5. (1413-3573) dnešní kultura

6. (3573-5733)
7. (5733-7893)

Epocha VI.

(1 až 7)

Epocha VII.

(1 až 7)

Historii známé osobnosti

osobností je celá řada, ale uveďme si ty hlavní, které v historii ovlivnili dějiny esoteriky.

Pythagoras (5.epocha – 4.dekáda)

který po dětství stráveném u Chaldejců dvacet let studoval v chrámech u faraóna Amasia v Egyptě a následně deset let v Babylónu, kde studoval magii. Putování duší převzal od Keltů (rozšířeno o runovou symboliku), teorii čísel od Egypťanů (rozšířeno o hieroglyfické znalosti) a teorii osudovosti (stěhování duší) od Indů.

Otevřel významnou školu, která byla zasvěcena bohu Apollónovi. Jak známo Apollon drží v pravé ruce život, půvab a krásu a v levici luk, na znamení síly a přísnosti. Po návratu do Řecka zasvětil kněží a kněžky delfské věštírny do tajemství svých znalostí.

Pythagoras vychovává novu třídu lidských bytostí. Své žáky přijímá až po přísných zkouškách, ale rozhodně ne podle jejich majetku nebo čistoty rodu. Mezi základní pravidla jeho školy patří to, že žáci nesmí po dobu pěti let hovořit o tom co se učí (ani mezi sebou), protože esoterické učení chce čas, než dokáže člověk učení dále předávat.

Pythagoras mimo arithomantických souvztažnosti studuje základní vlastnosti fyziognomie a chování člověka. Není podstatné zda je Pythagoras autorem pythagorejské poučky a²+b²=c². Je však jisté, že je autorem myšlenky:

„Číslo je podstatou a bytností všech věcí. Čísla obsahují božský princip. Čísla jsou hieroglyfické symboly, které dokáží vysvětlit veškeré myšlenky minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Čísla jsou pozemským zobrazením universálních sil“.

Definoval tak jednu část noetiky tkz. arithmomantii

– tajná věda o číslech, která nevnímá čísla pouze jako abstraktní veličinu, ale spatřuje v nich aktivní vlastnost nejvyššího Činitele. V číslech Pythagoras znovu objevil komunikační jazyk Universa. Díky znalostem magie využil rovněž znalosti principů a živlů. Pythagorovci používali jako svůj symbol pentagram – pěticípá hvězda (ženské číslo 2 + mužské číslo 3, pět prstů ruky – boží ruka, viditelná idea státu, spojení látky a síly v Přírodě atd.). V Pythagorově učení se postupně nalézají také alchymisté, filosofové i mágové.

Žáci velkého muže nemají jiného jména, než jeho, což vysvětluje, proč bylo tolik knih připsáno např.

• v Indii Vjásovi
• v Egyptě Hermu Trismegistovi
• v Řecku Orféovi

Dnes vděčíme především Lýsidovi, díky němuž se nám dochovala filosofova slova, protože Phytagoras stejně jako druidší kněží své učení nevysvětloval písemně. Tento zvyk převzal od svých přátel - keltsko - druidských Galů.

Aristoteles (5.epocha – 4. dekáda)

Aristoteles soudil, že pro pythagorovce je číslo počátkem a jakoby látkou, stavem i vlastností, a že látka se skládá ze sudá a lichá (polarity) – tak jak zná Kabala.

Aristoteles – řecký filosof a přírodovědec, (*384 př. n.l., zemřel 322 př.n.l.). Po dvacet let žákem Platónovým v Athénách, 342-336 učitelem Alexandra Velikého. Následně založil v Lykeiu v Athénách vlastní školu. (peripatetická škola). Po smrti Alexandra Velikého byl obžalován z bezbožnosti. Uprchl do Chalkidy, kde však brzy zemřel. Většina jeho zachovaných spisů jsou koncepty přednášek z doby vyučování v Lykeiu. Uspořádali je a vydali většinou jeho žáci. Díla byla rozdělena na spisy logické, metafyzické, přírodní filosofii, etické a politické. Logické spisy (šest spisů, později spojených do tzv. „Organon“) se zabývali všeobecnými určeními věcí (jako je pojem, kategorie) a také základními pojmy a pravidly správného tvoření soudů a správným vyvozováním (tedy logikou).

Metafyzika (14 knih, podle Aristotelovy “první filosofie“) jejímž tématem je jsoucí (bytostní, existující) jakožto jsoucí a nejvyšší jsoucno. V této filosofii se zkoumají principy všech věc. Principy jako je látka (hmota) jako možnost, forma jako uskutečnění, entelechie neboli účel a účinná příčina. Bůh v jeho pojetí byl označován jako první příčina. Jako čistá forma bez látky. Přírodní filosofie se zabývá základními pojmy jako jsou prostor, čas, pohyb a také živly a účelností přírody. Zahrnuje také nauku o duši jako principu živého. Etika (tři spisy, zvl. Etika Nikomachova), vymezuje rozumné jednání jako nejvyšší dobro, v němž spočívá lidská blaženost. Politika je v pojetí Aristotelově člověku a jeho společenství. Člověk je v ní určen jako přirozeně společenská bytost. Také v ní podává klasifikaci forem státu. Z jiných oborů se dochovaly pouze izolované poznámky či zlomky děl. Významná je Poetika, která v dochované části analyzuje tragédii a obsahuje zárodky (estetiky). Aristoteles byl vedle Platóna největším myslitelem starověku. (Díla: Analytika, Metafyzika, Fyzika, Politika, O básnictví).

• Představitelé 5. epochy 5. dekády jsou Arxaniané (PannaCz.com)

Einstein a lidský egocentrismus

Einstein řekl, že je nesporné, že ve vesmíru se pohybují fenomény, které jsou totožné s fenomény lidského ducha. V Noetice jsme tuto jeho teorii obrátili. V nás se pohybují různé fenomény, které svědčí o tom, že jsou v nás některé fenomény vesmíru. Proč? Protože my jsme ten vesmír nestvořili. On stvořil nás. Einsteinova teorie je výrazem lidského egocentrismu. Copak my jsme stvořili vesmír? Ne, u nás se projevují některé prvky, které jsou i ve vesmíru. Vše, co máme, je také z vesmíru přejaté. Organizace, řízení atd. Vesmír to už má dávno. Miliardy let. My si to teprve zvědomujeme a přejímáme. Kdo má výkonnou moc, kdo zákonodárnou., kdo soudní. Takto je to běžné i ve vesmíru. Rozdílné fenomény moci. Tři principy. Jako u demokratického státu, který musí mít oddělenu moc zákonodárnou, soudní a výkonnou. Bez toho by bylo okamžitě po třístup­ňovém řízení. Budou-li jedni a titíž lidé zákon vytvářet, rozhodovat o tom, jak bude zákon soudit a sami jej vykonávat, pak nejde o nic jiného, než diktaturu. Je jasné, že tyto vesmírné principy platí pro každou společnost ve vesmíru a odtud jsme je přejali. Zvědomujeme si tak, co je ve vesmíru běžné. Pracně to objevujeme a aplikujeme na sebe, na naší společnost. Pokud se tomu chceme vyhnout, dochází ke konfrontacím a ztrátám na životech. Pluralizmus se mění na dualizmus a monizmus. Fanaticky se vysvětluje vznik světa na jednom nebo dvou konfrontačních principech. "Kdo nejde s námi, jde proti nám." Toto je o netolerantnosti, neschopnosti se domluvit, neschopnosti spolupráce.

Pohled PannaCz.com na etiku

je nejen pohled třemi principy, ale také myšlenka, že etika je bytostí z vesmíru. Není lidským výtvorem, není systémem, který bychom vytvořili my, lidé. Etika jsou pravidla hry celého vesmíru. Pravidla, kterým bychom se měli řídit. Neustále s tím však máme problémy. Lidé je většinou neumí respektovat.

Kybernetický princip

Ideologie manipuluje s fakty. Co se jí hodí, montuje do zdánlivě logických souvislostí. Vyhýbá se sféře, která se jí nehodí. Tak například v marxismu byla pomíjená stránka estetická a etická. To si filosofie nemůže dovolit. Aristoteles kladl podstatu světa do objektivního řádu. Tolstoj definoval umění jako obor, ve kterém se někdo pomocí štětce snaží tytéž pocity přenést na konzumenta za účelem převýchovy k Bohu. Marxismus ukradl definici Aristotela a definoval umění jako činnost, kde se tvůrce se štětcem snaží v divákovi vyvolat tytéž pocity jako má sám. Účelem byla převýchovy člověka ke komunismu. A tak se lidé místo k Bohu obraceli ke komunismu. Komunisté „vykrádali“ Aristotelovo učení a deformovali ho ve svůj prospěch. A tady docházíme k tomu, co je na filosofii fascinující. Přes noetiku docházíme k otázce jednotného řízení celého vesmíru. Ke kybernetickému principu. Představě o tom, že vše je řízeno. Vše je systém. Tyto názory vyhovují představám Noetiky. Názory uváděny právě v aristotelských filosofických systémech. Objektivní mravní řád proniká celým vesmírem, který je řízen Bohem. Toho definuje Aristoteles jako čistou formu bez látky a příčiny. Taková je představa špičky, prapůvodního obyvatele. Každý systém musí mít nějakou základnu, spodek a nějaký vršek. U aristotelských filosofických systému, stejně jako v kybernetice, tomu tak je. Za logické je považováno to, že existuje. Nejvyšší stupeň, nejnižší stupeň i mezistupně. Vše spojeno v celku. Jinak by nic nemohlo fungovat.

Noetika a zásada transformace pojmů

Noetickou zásadou Noetiky je transformovat pojmy, které přijímáme a známe, do reality. Udělat z nich účinný prostředek zlepšení. To je noetická zásada. Nedůvěřujeme žádnému sebepřitažlivějšímu objevu, pokud se neosvědčí v praxi. Podstatným rysem pro noetiku je skutečnost, že tvoří hlavní stavební kámen celé telestézie. Člověk užívá své mozkové kapacity jen nepatrně. Hranice lidského poznání se nemohou rozšířit, pokud se nezvýší výkonnost mozku. Podstatným přínosem pro noetiku je tvrzení, že současné poznání se neposune kupředu bez zvýšení užitelnosti mozkové kapacity. Dosud nikdo, žádný filosof, žádný vědec, nevěnoval pozornost zvýšení využitelnosti mozkové kapacity. Žádná filosofie dosud nepřišla s tím, že pro zkvalitnění společnosti a života člověka je nezbytné věnovat se právě rozšíření mozkové kapacity. A naše desetiprocentní mozková kapacita již nestačí uřídit současnou civilizaci. To již dokázala konstatovat i dnešní věda. Odpověď jak dál je zřejmá „cesta vpřed vede jen přes zvýšenou mozkovou kapacitu“. Dosud nevíme o žádné disciplíně mimo Telestézie, která by se tímto zabývala. Z našeho pohledu jde o podstatný problém. A také jde o zásadní noetickou otázku. Zatím žádný filosof nepřišel s nutností posunout hranice možnosti využití lidské mozkové kapacity. Vždy se mluví pouze o poznání na určitém stupni lidského vědění. O nezbytností dostat se na další, vyšší stupeň. Dokážeme však více myslet? Vždyť před 5 tisíci léty psali filosofové stejně moudré věci, jako filosofové dnešní. Mnohdy snad i moudřejší a méně zaujaté. Můžete namítnout, existovaly přece technické objevy. To ano. Ovšem každý velký vynález, který přišel, čekal třicet, padesát let na využití. Naposledy telefon nebo železnice.

Telestézie jako užité umění

Telestézie se nepovažuje za žádný filosofický systém. Považuje se za užité umění. To vychází z rozměrů Telestézie, kdy první dimenze je filosofická, druhá informatická a třetí realizační. Účinnost, zavádění poznání do života je třetí dimenze Telestézie. Rovněž druhý rozměr, informatika, je důležitý. Bez informatiky by nebylo možné účinně aplikovat realizaci důležitých změn. Pouze pochopením jednotlivých základních rozměrů, filosofického a informatického lze mít úspěch při generování. Duševní a duchovní techniky jsou zde, na rozdíl od exaktní vědy uměleckým dílem. Tak jako ostatně v celé esoterice. Představte si, že by umělec stanovil postup malování některého svého obrazu. Myslíte si, že by se znalostí tohoto postupu byl každý absolvent malířské akademie schopen namalovat obraz stejné umělecké hodnoty? Určitě ne. A přesto je umění určitým systémem. Tak jako esoterické systémy. Je nutno zvládnout řemeslné postupy, vnímat filosofii, využít talentovou výbavu, chápat důležité principy, atd.

Z materiálů esoterické společnosti ... PannaCz.com