narazíte na pasáž pohled na křesťanství a na pravidla univerzálního řídícího systému. Tím je desatero. Je zde řečeno, že různá náboženství uznávají svá upravená desatera, přičemž všechna vycházejí z povinnosti, které má člověk ke své identitě a integritě. Je zde vypsáno také desatero podle křesťanství:
Pokud jste se tím nikdy nezabývali nějak podrobně, možná Vás napadne, co že ty jednotlivé body přesně znamenají. Začala jsem pátrat, protože při studiu bible jsem moc neuspěla a dostala se mi do ruky kniha od J.Staněk a J.Brzobohatá Otevření duchovního oka. V této knize jsou pro mne celkem srozumitelným jazykem popsány duševní a duchovní projevy člověka a také jeden z důvodů, proč by člověk měl dodržovat desatero a žít podle poselství Ježíše. Že je to přeci jenom a pouze pro jeho dobro. Kniha není psána jako jediná pravda, ale je autory předkládána k „vyzkoušení“ sám na sobě. V jedné z kapitol jsou pak např. první tři přikázání popsána takto: Ne nadarmo jsou první tři přikázání Mojžíšova desatera samostatně na jedné desce, nadřazena všemu ostatnímu.
Neboli vše existující vychází z jedné Podstaty, existuje jen z Její vůle, cokoliv působí jen z Jejího dopuštění. Není druhého „zlého“ Boha!
Nerespektováním tohoto příkazu zbavuješ jméno Boží jeho ochranné moci.
Znamená, abys v běhu existenčních starostí nezapomínal rozvíjet svoje napojení na Podstatu všeho, na svůj duchovní život.
Je to trojnásobná variace téhož Bezpodmínečného respektu k Bohu především. Při čtení obou knih mi zůstala v hlavě myšlenka, že dodržování desatera nemá pro člověka jen etický a morální důvod, ale že mu to umožňuje daleko víc. Při dodržování těchto zásad se navrací do řádu a zlepšují se jeho schopnosti. Jednak tak pracuje sám na sobě a jednak je mu „pomáháno“. Chápu to tak, že tu existuje „snaha“, aby člověk pochopil svůj smysl života, že mozek chce být využíván na 100% a že tato pravidla jsou ochrana člověka před následky jeho „tvořivosti“ při plné kapacitě.
Po přečtení této knihy si myslím, že málokdo bude mít pochybnost o tom, co to je odpovědnost za své TVOŘENÍ!
Obzvlášť pokud sem napíši úryvek z knihy Základy telestézie: Člověk je na světě k tomu, aby konal poslání plynoucí z jeho mozkové potence. A tudíž, aby zajišťoval služby na úrovni mozku, oné nejdokonalejší věci v našem vesmíru. Jsou to malinké služby s gigantickým dosahem, které příroda zajišťovat nedovede, ani megasvět, ani mikrosvět. Jejich epicentrem je zasahování do univerzálního řídícího systému a jeho struktury. Člověk tím může najít smysl své existence, pomáhat k dalšímu rozvoji vesmíru, odstraňovat jeho traumata. Uvádím dále ukázku z této knihy, přičemž je to jen jedna z mála, co stojí za přečtení….
Tím, že podstatou člověka je jiskérka ducha, jest mu dána schopnost tvořit. Slovem tvořit se rozumí schopnost využívat hmotného a jemnohmotného (biologického a duševního) materiálu pro výtvory dle svých představ. Se schopností tvoření je však svázána odpovědnost! Ta je zajištěna tak, že tvůrce se nemůže svých vlastních výtvorů a jejich následků zbavit. U hmotné tvorby by to snad mělo být jasné každému. Co člověk a lidstvo postaví a udělá špatně, dá mu moc námahy, a někdy to ani dost dobře nejde, aby se „díla“ zbavil. Exemplárním příkladem je vynález a výroba DDT. Dodnes kolují jeho rezidua v přírodě a nachází se v játrech lidí. Stejně zhoubně se začíná projevovat falešný směr vývoje ateistické medicíny, zaměřené na chemii a bezduché potírání následků. V jeho důsledku se vitalita (životaschopnost) lidí rychle oslabuje. Toto oslabování zastírá vzrůst hygienického a lékařského zabezpečení.
Méně viditelné, ale proto mnohem nebezpečnější, jsou následky zvrhlé tvorby myšlenkové, citové, ideové. Svět je zaplaven myšlenkovými a astrálními zrůdami gumídků, želv nindža, kačerů Donaldů a „návštěvníků z jiných planet“. Jejich charakteristikou je, že se chovají jinak než přirozené bytosti a lidé. Bůh Stvořitel je opraven: dětem, které tuto „tvorbu“ sledují, jsou do podvědomí ukládány jiné zákony, než zákony přirozenosti. Tak Pepek námořník dá někomu do brady, on vyletí do vzduchu, dopadne na zem a nic mu není. Podvědomí dítěte má zafixováno, že dát někomu do brady nic není. Také o kachnách mu rázem připadají odporné, hloupé. Vztah k živým tvorům je rozvrácen již v podvědomí. A „vědečtí pracovníci“ nemohou přijít na to, proč lavinovitě narůstá alergie na živočišné alergeny.
Znamená to, že každý tvůrce si musí být vědom, že svým výtvorem stojí před tváří Boží. Nechtěl bych být ani vteřinu v kůži vynálezců zbraní, iniciátorů válek, fanatických a zcestných hnutí (s motivem nenávisti), konstruktérů vědeckých a nacionalistických světových názorů. Omluva dobrým úmyslem neomlouvá. Dobrý úmysl nemůže autora zbavit následků jeho tvorby, zhoubné karmy. Přesto však dobrý úmysl má kardinální význam. Tvoří předpoklad, že po odpykání následků karmy nastupuje odpuštění.
Tam, kde zvrácená tvorba v jakékoliv oblasti – hmotné, myšlenkové, astrální, citové, je dělána se zlým úmyslem, jde o hřích proti Duchu sv. O těch, od kterých pohoršení přichází, řekl Ježíš, že by bylo pro ně lepší, kdyby se nenarodili. Obecně platí, že přestupek proti řádu stvoření (hříchu), učiněný z nevědomosti, sice vytvoří stejnou karmu jako přestupek se zlým úmyslem. Ta však, jestliže se původce mezitím změnil k lepšímu, se vybije symbolicky nebo vůbec ne. V případě zlého úmyslu není nikdy změkčena. To je ono neodpuštění - hřích proti Duchu sv., o kterém Ježíš řekl, že nebude nikdy odpuštěn. Když jakákoliv inteligence něco tvoří, vytvoří nejprve plán, předobraz tvořeného. Prazákladem celé duchovní dimenze je však svoboda ducha jako přímá Boží vůle. A zde je kořen všeho.