Nejvíce ctěný u Slovanů je Bůh blesku, který je zobrazovaný jako muž drsného výrazu s měděnou bradou. Někdy také se stříbrnou hlavou a zlatými fousy co odpovídá hlavním nebeským světlům. Jezdí na voze taženém kozlem a jeho zbraní je sekyra, a někdy i kladivo nebo ohňové střely – blesky. Ze stromů mu byl zasvěcený dub, ze dnů čtvrtek nebo úterý.
Pochopení jeho povahy bývá obtížné. Je často srovnáván s římským Jupiterem, germánským Thorem či řeckým Diem. Slované Peruna uctívali jako nejvyššího boha, který stál u stvoření světa. Perun měl mnoho aspektů a jedním z nich byl charakter sefiry Keter, původní jednoty, ze které vše vzešlo.
V božstvu Peruna se do jednoty slévají hlavně prvky jupiterské, slunečné a martické.
Jupiterské prvky se vyznačují tím, že Perun byl ctěn jako ochránce práva a spravedlnosti. Byl také bohem deště a byl mu zasvěcen jupiterský den – čtvrtek.
Martické prvky jsou vyjádřeny agresivitou, bojovnosti a drsnosti Peruna. Ze svého vozu zuřivě metal blesky po nepřátelích, zlých lidech a hadovi Zaltysovi.
Sluneční prvky Perunovy jsou personifikovány hlavně v božstvech Svaroga, který je vyšší aspekt slunečních sil, ještě nezformovaný, projevující se jen oslepující září. Je to aspekt směrující od Tiferet nahoru ke Keter. Dalším božstvem, kde se personifikují tyto Perunovi sily je božstvo Dažboga, který představuje centrum a transcedenci jeciratického světa, astrality, sefiru Tiferet a její kosmickou manifestaci – Slunce. Jeho symbolika je nádherná. Dažbog každé ráno vyráží ze svého východního paláce na diamantovém voze, tažen nejčastěji dvanácti koni, kteří vydechují oheň. A na své nebeské cestě projde dvanácti královstvími. Vykonává jakési ,,proslunění“, tedy kultivaci dvanácti znamení zvěrokruhu.
Důležitou součásti slovanské mytologie je Zora, nebo Zory
Jsou dcery Dažboga a jsou to Jitřenka a Večernice. Někdy se k nim přidává třetí sestra Půlnočnice. Zora je tedy Venuše a každé ráno Ranní Zora otevírá brány otcova východního paláce, aby mohl křižovat oblohu, a každý večer Zora Večerní zavírá tyto brány když je cesta otce dokončena. Další jejich úloha spočívala v hlídaní boha, nebo velkého psa, který je spoutaný v souhvězdí Velké Medvědice a který zničí tento svět, až bude někdy osvobozen.
Dažbog je zároveň příkladem prolínaní sil, protože i on je považovaný za boha spravedlnosti.Ve svém východním paláci seděl na purpurovém trůnu obklopen sedmi soudci (sedmi planetami staré astrologie), Zorami a sedmi posly s ohnivými ocasy a to dává číslo 16 které má důležitý energetický a kosmický význam v novognosticizmu.
Dažbogův vůz je tažen koňmi, přičemž kůň je jupitersko-sluneční zvíře . Tento Perunův aspekt nazýváme Perun-Dažbog.
Velký had Zaltys spočívá zkroucený v podsvětí u kořenů světového stromu. Je nepřátel slunečného boha Perun-Dažboga, protože tento had představuje astrál. Síly hlavně zemské astrality jsou v jistém smyslu skutečně nepřátelské slunečním silám S odporem svého osobního Zaltys se setká každý okultista, jen co se pokusí o kultivaci svého nitra. A pokud se mu ho podaří zkrotit, najde v něm mocného služebníka.
Na Slovany Zaltys působí už od začátku zkrocenějším dojmem (je to jiné jako u starých Egypťanů, kterých úlohou v evoluci člověka bylo propracování astrálních sil, které se u nich projevovali výrazněji). Nebo je též možné že na Slovany jejich velký nepřítel ještě v plné síle vypuštěn nebyl.
Stejně jako Zaltys dřímá zkroucený u kořene světového stromu, tak dřímá i kundalíny zkroucená u kořene páteře. Tak jak hadí síla i velký had má sexuální význam, a stejně jako hadí síla postupně prochází čakrami a otevírá cestu osvícení, ta také Zaltys zdvíhá svojí hlavu a podporuje evoluci. Dalo by se říct, že světový Zaltys popožene nebo pohltí ty, kdo ignorují předzvěstné volání svého osobního hada-draka.
Rohatý bůh Slovanů, který ovládá dobytek, hojnost, podsvětí, les. Je pánem obchodu, básníků a bardů. Velký nepřítel Peruna bývá často spojován s magií. Je zde spojeno několik prvků, které jsou v jiných panteonech personifikovány ve více samostatných božstvech. Převládající jsou u něho merkurické rysy a je jakýmsi slovanským Merkurem, protože Merkur – Hermes byl také bohem básníků, zlodějů, cestování, výřečnosti a magie.
Veles nám odhaluje několik okultních tajemství, která jsou v jiných mytologiích zahalená. Staří Slované si uvědomovali jeho aspekt zla a jeho temnotu, která je těžko slučitelná s jasností Peruna-Dažboga, uctívali ale ne spolu s Perunem. Sochy těchto dvou bohů nestavěli vedle sebe. I to napovídá o jejich způsobu pojímání dobra a zla.
Podle jedné legendy to byl právě Veles, který zasvětil ženu jako prvního člověka do tajemství magie a čarodějnictví. Veles je kmotrem lidské magie, čímž připomíná řeckého Herma a egyptského Thotha, který byl také velkým bohem podsvětí, řeči, čarodějnictví a moudrosti. Spojovali ho nejvíce s Lunou, jako i Velese. V germánském pantheonu Velesovi odpovídá Loki.
Podle některých pramenů prabožstva stojící u zrodu universa, nad kterým získal Svarog kontrolu až později a pravděpodobně s Rodovým svolením. Jeho jméno se odvozuje od slova ,,ráda“ tj.,, strážce“ prahu. Jeho kult, spíše démona než božstva, plodnosti se ozývá ve výrazech ,,příroda, úroda, porod, rodina, národ“. Rod tvoří člověka tím, že hází na zem hroudy, z niž se rodí děti. Rodovo tvoření se netýká pouze prvních lidí, ale pokračuje neustále a je výrazem obecného přesvědčení, že lidské bytosti přicházejí na zem shůry, ale základním materiálem jejich tělesnosti je hlína. To vyjadřují i středověké ruské apokryfy, když tvrdí, že lidské tělo pochází ze země, kosti z kamenů, krev z moře, oči ze slunce, vlasy z trávy, rozum z oblak, mysl z rychlosti andělů a duše z větru a ducha božího.
Rod patří také ke skupině bytosti řídicích lidský osud (rožanice, sudičky, sreča, dolja atd.) Byl spojován s Artemidem a Rožanice s Artemidou.
Bělboh byl bohem přibývající poloviny roku. V době zimního slunovratu vždy porazil Černoboga a převzal od něho kontrolu nad řízením vývoje.V den letního slunovratu se boj opakoval a vítězem se stal Černobog. Tyto dva božstva jsou obdobou sil jin-jang. Nebo kabalistického ódu a óbu.
Androgynní božstvo zobrazováno většinou se čtyřmi hlavami nebo tvářemi, které korespondovali se čtyřmi stranami a ročními obdobími. Svantovít byl také bohem války a úrody. Jeho posvátným symbolem je bílý kůň.
Bůh soudu a spravedlnosti. Zjevoval se jako hubený stařec v roztrhaném šatu s řetězem kolem krku. Přisahat na jeho jméno bylo nebezpečné. Podléhal mu výkon práva. Ze stromů mu byl zasvěcený dub. V jemu zasvěceném posvátnem dubovém háji se konali soudy pod vedením knížete a kněze.
Slovanský bůh, kterého tři hlavy symbolizovaly vládu nad třemi světy stromů: podsvětím, zemi a nebem. Protože byl považován za příliš posvátného, byl znázorňován se zavázanými očima, aby se nedíval na pozemskou bídu. Zasvěcený mu byl černý ohňový kůň se zlatem a stříbrem zdobeným sedlem. Později do popředí vystoupil jeho bojový aspekt.
Slovanská bohyně lásky, krásy, harmonie, souladu, radosti a mladosti, paní květů. Byl ji zasvěcen měsíc květen a strom lípa. Její obdobou je římská Venuše, řecká Afrodite, fénicko-sýrská Astarté, germánská Freya. Její zobrazení je vyjádřením slovanského archetypu krásy a jemnosti. Venušínské sily jsou promítnuty do ženy ve své plné nádheře.
Zvláštnosti Lady je že pobývá v podsvětí tak jako řecká Persefoné. Traduje se, že žije krátce, protože ožívá a z podsvětí vychází až o jarní rovnodennosti, a umírá při podzimní rovnodennosti. To souvisí s povahou venušínských sil. Prožívání venušínského archetypu je vždy tak trochu invokací smrti.
V řecké mytologii se říká, že když Persefoné vystoupí z podsvětí, její matka Démétér, bohyně plodnosti a úrody ji vítá rozkvétáním přírody a zeleně. A když na podzim odchází, Démétér ze smutku přestává dávat přírodě plodnost. U Slovanů je samotná táto energie života personifikována v ženské bohyni Živě. Další její personifikací je Vesna, bohyně jara. V jedné legendě se vypráví, že Lada se stala Svarogovou manželkou, protože by bez ní nemohl stvořit svět.
Někdy je Ladě přisuzována dcera Liuli nebo-li Lilit
a podle rabínských tradici byla první ženou praotce Adama, kterého svedla k hříchu nečistým polibkem a z jejích manželství vzešlo pokolení obrů a zlých duchů. Luili je tedy odvrácenou stránkou Venuše, nebo celkové ženskosti.
Tradičním znakem Lady bylo srdce a jeho znázornění na místě zefíry Malchit přivádí k úvahám nad astrologickým symbolem země, kterým je nahoru obrácený symbol Venuše.
Slovanská bohyně Luny v jejím plodivém aspektu a její jméno znamená vlhkost. Luna je tradičně spojována s živlem vody. Bývá zobrazována s velkou hlavou a dlouhými rukama. Byla považována za bohyni osudu, co naznačuje osudovost Luny v astrologii oproti svébytnosti Slunce. Některé zdroje ji přisuzují vládu nad okultními silami a uměním věštby, protože Luna je jedním z mocných vládců nižšího astrálu, který odpovídá pudům člověka a plodnosti přírody
Bohyně Země, která nebyla personifikována. Obdoba antické Gáie a egyptské Tefnut. Byla velmi ctěná u Slovanů a plivnutí na zem se považovalo za trestuhodný čin. Protože spala do jarní rovnodennosti, rolnické práce byli vykonávaní až po ní, aby nebyla rušena.
Zdroj: Jozef Karika, Slovanská magie, Vladimír Kvasnička, Nakladatelství Vodnář, 2003
(c) A.R.X. - zpracovala Sára