Náhoda nebo osud? Aneb příběh spřízněné duše

A.R.X. Náhoda nebo osud? Aneb příběh spřízněné duše
Dvě těla, jedna duše Jak najít a poznat spřízněnou duši? Stane se pro vás někým, koho už nikdy nenahradíte nikým jiným Spřízněné duše jednají fér Bude vaším druhým křídlem
Zobrazen: 6206x   příspěvků: 0   15. 2. 2018

Náhoda nebo osud? Aneb příběh spřízněné duše

Opravdu často nevěříme na to, co očima nevidíme, viďte? Snažíme se všemi silami vnímat svět kolem nás pěti základními smysly - hmatem, čichem, sluchem, videm a chutí. Ale kdo z nás takto dokáže popsat lásku, strach, radost, naději? Umíme je slyšet? Přece k uším se dostanou jenom nahlas vyřčená slova. Spatříme je, když jsou očím neviditelné? Víme, jak chutnají? Pokud pomineme metaforická přirovnání, že láska je sladká a žal hořký, tak těžko. Proč se tedy spoléháme na tyto smysly, když nám kolikrát lžou? Vidíme pohledného člověka, ale brzy zjistíme, že vnější krása je pouze pozlátko, uvnitř může být taková bytost shnilá jako dřevo v močálech.

Stejně tak nás mohou klamat chuťové buňky

Sníme něco, co nám opravdu chutná, ale už nepoznáme, že byl pokrm napuštěn jedem. Věříme pravosti slov člověka, který tvrdí, že nás miluje, ale neobrátíme - li minci, nebudeme - li se dívat srdcem, nedojde nám, že jeho slova se zdaleka nepodobají činům a sprostě nás obelhává. Zavřete každý den alespoň na malý okamžik oči, nejen když spíte. Zavřete je, když posloucháte oblíbenou hudbu, zabředněte do její melodie, do významu jejich slov. Nadechněte se ráno při východu slunce čerstvého vzduchu, vypijte doušek čaje, chyťte za ruku blízkého člověka, a to všechno se zavřenýma očima. Uvidíte, co jste nikdy neviděli. Bude Vám to všechno připadat mnohem intenzivnější, smysluplnější. Ne nadarmo se milující lidé líbají se zavřenýma očima. Modlí se k Bohu, něco si přejí, někdy přemýšlejí a nechávají své oči zavřené.  Když si tohle uvědomíte a převedete do praxe, uvidíte svět v mnoha jiných zajímavých barevných schématech a jednou také naleznete svou spřízněnou duši. Protože tu nehledáme očima, nýbrž je to kousek z nás, z naší duše. Stejně jako jsou srdce, mozek, plíce rozděleny na poloviny, i naše duše má na světě svou chybějící část. Nespatříme ji ale jinak, než právě šestým smyslem, kterému se tak urputně vyhýbáme.

Dvě těla, jedna duše

Je jasné, že spřízněnou duši najdete v jiném člověku, tudíž v tomto svazku musí fungovat dvě těla jako samostatné jednotky. Ale duše funguje jinak. Pokud najde k sobě druhou polovinu, zapadnou do sebe a už se nerozdělí. Mohou se rozdělit ve smyslu slova, že od sebe odejdou lidé, kteří tvoří takový pár, jejich duše spolu ale zůstanou navždy. V jedné se vždy bude nacházet otisk té druhé a naopak. Najednou se bude váš svět krásnější a jednodušší, protože víte, že už nikdy nebudete “sami”. Víte, každý z nás je jedinečný, ale nikdo není dokonalý. Ve vztahu spřízněných duší fungujeme jako Jing a Jang. Dva rozdílné kousky, které mohou ostatním připadat dostatečně nezajímavé, ale spřízněná duše nás bude vnímat jako Jing vnímá Jang. Bez sebe dva nedokonalé kusy něčeho, co se spojením stane absolutně dokonalým kruhem.

Jak najít a poznat spřízněnou duši?

Díváme se kolem sebe, prohlížíme si domy, přírodu, zvířata, umění, ostatní lidi. Hodnotíme. Pořád něco hodnotíme podle toho, co vidíme, co slyšíme. Najednou před námi stojí člověk. Pro jiné jeden z mnoha, pro nás objekt vhodný k hodnocení. “Obléká se stejně jako já, má krásný úsměv, postavu, to musí být určitě má spřízněná duše!” Cítíte z toho taky onu povrchnost? Kolikrát jsme se v lidech zmýlili jenom proto, že jsme dali na první dojem. První “oční” dojem. Třeba jste taky potkali potetovanou starší dámu a říkali jste si, jak je to nevkusné. Ale ona zakrývala jizvy po mnoha operacích, které prodělala kvůli vážné nemoci. Byla to malířka a tak si na své tělo nechala zvěčnit obrazy, které pro ni znamenaly celý svět. Možná jste potkali velmi hlučné dítě, které kolem svých rodičů neustále pobíhalo, tahalo je za oblečení a vydávalo různé protivné skřeky. Jenže to dítě doma všichni přehlíželi.

člověk

Táta od rána do večera seděl v křesle u fotbalu

s novinami v jedné a lahví piva v druhé ruce. Máma chodila do práce do pozdních večerních hodin a doma jí zbývaly síly tak akorát na základní úklid, na dítě již nikoliv. A vy jste usoudili, že je dítě rozmazlené jenom na základě pár minut, které jste vnímali svými základními smysly. Hmotný svět samozřejmě takto vnímat můžete, ten vnitřní, neméně důležitý ale přehlížíte. K němu potřebujete otevřít své srdce a dívat se na něj se zavřenýma očima.

Stejně můžete najít i svou spřízněnou duši

Jakmile ji najdete, ihned ucítíte, jak se váš svět mění. Protože on se změní a od základu. Najednou tady bude někdo, s kým si můžete vykládat dlouhé hodiny a pořád bude o čem. Nebo naopak spolu budete jen tak sedět, mlčet a otevírat své srdce navzájem tomu druhému. Protože víte, že ono mluví a vyjádří toho daleko více, než slova, která se dostanou ven skrz naše ústa. Cítíte, že můžete být sami sebou, a právě proto vás vaše spřízněná duše obdivuje.

žena

Nechce z vás udělat jiného člověka

Naopak z vás chce dostat to nejlepší. Vyzdvihne vaše kladné povahové rysy, bude vás podporovat v tom, kým se chcete stát, zůstane při vás v těžkých časech, protože bude mít obrovskou potřebu vás ochraňovat. Bude druhým křídlem, díky kterému vás vyzvedne do oblak, bude vaší pomocnou rukou, vaší navigací. Bude více než přítel, nebo partner.

Stane se pro vás někým, koho už nikdy nenahradíte nikým jiným

a ať chcete nebo ne, ztráta takové osoby bolí. Vždycky zůstane ve vašem srdci, ale z vašeho života může odejít stejně jako kdokoli jiný. To pak psychická bolest přerůstá dokonce ve fyzickou. Cítíte, jako by vás někdo bodal přímo do srdce, jako by ve vašem těle přestala kolovat krev, hučí vám v hlavě, ruce se třesou a máte pocit, že nemůžete dýchat. Vyrovnat se s takovou ztrátou je těžké, ale důležité. Pokud totiž osobě neodpustíte, že vás opustila, nemůže přijít jiná, další. Samozřejmě, že spřízněných duší můžete mít ve svém životě více. Dokonce se mohou potkat i ve stejný čas. Ale nenahraditelnost spočívá v jejich jedinečnosti. Vaším druhým křídlem nemusí být nutně jen partner. Může jím být někdo z rodiny, práce nebo klubu, který navštěvujete.

loď

Spřízněné duše jednají fér

protože nemají potřebu nesmyslně plkat. Nechtějí vám lhát, takže jejich slova se budou promítat v činech. Důvěřují vám, stejně jako věří, že vy důvěřujete jim a hlavně věří ve vás. Tato osoba chová v sobě víru ve vaše schopnosti a bezmezně vás podporuje. Zároveň ale vás nenechá jít do něčeho, co by pro vás mohlo být nějakým způsobem nebezpečné. Nebo vám to přinejmenším bude zkoušet rozmlouvat. Bude vás pozvedávat, vyzdvihovat vaši hodnotu, protože ví, že kdyby ničil vaše sebevědomí a chuť do života, zničí i sám sebe.

Bude vás poslouchat

Vždycky. A bude se ptát. Bude chtít vědět, jak se máte a nebude to jenom otázka začínající konverzaci bez přání dozvědět se upřímnou odpověď. Pozná, že vás něco trápí, a to i když se smějete. Dokonce váš vztah může být tak silný, že si budete volat a psát přesně ve stejnou chvíli kdy ten druhý chtěl zrovna vzít do ruky telefon a zkontaktovat se s vámi. Někdy vás přepadne pocit, že si navzájem čtete myšlenky. Že odpovědi znáte dříve, než je druhý vysloví a naopak přesně vytušíte, na co se vás polovička chce zeptat.

Každý z nás potřebuje vedle sebe někoho, pro koho budeme důležitou a hlavně nenahraditelnou součástí jeho života. Potřebujeme být potřební, chceme být milovaní a hýčkaní. Přejeme si, aby byl vedle nás někdo, kdo se bude bát toho, že nás ztratí, stejně jako se bojíme my ztráty onoho člověka.


(c) panna.cz CLAIRE

 
diskuzní
fórum
Celkem je vloženo 0 příspěvků.
Nevložen dosud žádný diskusní příspěvek.
 Poslední aktuality