První a nejdůležitější pravidlo zní: vydat se někam, kde je čisto. To znamená, že nebudeme hledat v blízkosti silnic, v parcích, u skládek a tak podobně. Rostlinky mají totiž tendenci „spolykat“ nečistoty okolí. Před sběrem je dobré si promyslet, které bylinky chceme najít. Pokud nevíme, kde hledat, je dobré si opatřit atlas, nebo se s někým poradit. Pro některé rostlinky jsou typické bažinaté oblasti, pro jiné zase skalnaté vrcholky.
Jestliže je naším cílem konkrétní bylina, měli bychom si sběr dopředu naplánovat. Hladina léčivých látek v rostlinách se totiž mění, a tak je dobré mít o rostlině základní znalosti a vědět, kdy je nejvhodnější ji sbírat. V případě, že sbíráme květy bylin, platí zásada sbírání za sucha (když není ani rosa, ani po dešti). Navlhlé byliny jsou často terčem plísní.
Ne nadarmo jsou v pohádkách zobrazovány babičky s proutěným košíkem nebo nůší, protože přesně do takových nádob bychom měli bylinky sbírat. To, v čem byliny neseme, má být hlavně prodyšné. Igelitka je tedy tou úplně nejhorší variantou, co může být. Pokud nemáte žádný košík, postačí plátěná taška. Bylinky se zkrátka nesmí zapařit.
U rostlin se můžeme zaměřovat na květ, list, stonek, kořen, nebo úplně všechno dohromady. Na každou rostlinku existuje určitá technika, jak ji sbírat. Některé utrhneme dvěma prsty, jiné pouze povytáhneme, vykopeme apod. Každopádně bychom měli pamatovat na to, že bychom rostlinu neměli zbytečně ničit. U sběru některých bylin je vhodné se „vyzbrojit“ určitým náčiním, například rukavicemi, nůžkami, motyčkou.
Stejně jako u hub, i u bylinek je třeba si dát pozor na neznámé rostliny. Dají se totiž lehce zaměnit a způsobit opravdu vážné problémy. Zkuste začít s pampeliškou, jitrocelem, kopřivou, nebo třeba s heřmánkem. Později, až budete opravdoví profíci, si můžete troufnout už i na méně známé druhy.
Po návratu ze sběru bychom si rozhodně neměli jít na chvilku odpočinout, ale co nejdřív vyndat bylinky z nádoby, ve které jsme si je přinesli domů. Jejich uskladnění na hromadě by mohlo způsobit zapaření a tím by byla veškerá snaha zmařena. Najděte vhodné místo na sušení bylin.
Spousta lidí suší byliny v kuchyni, ale to je chyba, v kuchyni totiž najdeme výpary, vlhko a nečistoty. K sušení můžeme využít třeba obývací pokoj. Můžeme zkusit i venkovní sušení bylin, ale pouze tehdy, když je teplo, sucho a dáváme přednost spíš stínu než přímému slunci. Se sušením bylinek nijak neotálíme, platí, čím dříve, tím lépe. Vyhneme se tak plísním, škůdcům, zčernání apod.
Kdo v bytě nenašel žádnou vhodnou místnost ani koutek na sušení bylin, může využít starou dobrou troubu nebo sušičku na potraviny. Je však nezbytné regulovat teplotu a dobu sušení, jinak bychom mohli bylinky spálit. Při jaké teplotě tedy sušit? Ideální je 30 stupňů, rozhodně ale nepřesáhněte 40 stupňů! Možnost sušení v mikrovlnce je dle některých názorů úplně zavrhována.
Správně usušené byliny budou šustit, rozpadat se, snadno se polámou. Není dobře, když bylinky zhnědnou nebo zčernají, to může být zapříčiněno právě zapařením. Pokud se vám to přihodí, raději je vyhoďte.
Usušené byliny se uskladňují do utěsněných nádob a do temna (přinejmenším nemají být na slunci). Další možností uložení jsou pytlíky (z papíru nebo látky), ovšem pouze za předpokladu, že je místo opravdu suché. Tato varianta se ale moc nedoporučuje kvůli možnosti vniknutí vzduchu a parazitů. Mějte na paměti, že bylinky se neuskladňují na dlouhé časy, několikaleté skladování k ničemu užitečnému nevede. Byliny se mají vždy uschovat nejvýše do dalšího sběru, při kterém získáme bylinky čerstvé.
Aby byly léčivé látky v bylinách patřičně zachovány a využity, musíme znát postup, jak toho dosáhnout. Nejčastěji si z bylinek vaříme čaje, šťávy a používáme je jako obklady. Jak tedy správně postupovat? • Čaj (nálev): Bylinky přelijte vroucí vodou a nechejte 20 minut luhovat. Koncentrace: 1- 2 lžičky usušených bylin na 250 ml vody.
Jakmile je voda vroucí, přisypte do ní byliny. Vařte čtvrt hodiny a další čtvrt hodinu nechejte luhovat. Nakonec sceďte.
Byliny se luhují ve studené vodě, a to po dobu 8- 10 hodin. Před samotným použitím se může přihřát.
Bylinná šťáva: Čerstvé byliny se buď rozmačkají, vytlačí nebo vylisují. Šťáva se konzumuje výhradně čerstvá!
Z bylin se vytvoří odvar, ve kterém se namáčí obvaz, plátno apod. Poté se přikládá na příslušné místo. Z čerstvých bylin lze připravit i kaši- ta se nanese na postižené místo a přikryje obvazem. Přikládají se i samotné listy.
Do vany se přidá čerstvý odvar z bylin. Místo odvaru lze přidat také éterické oleje. Koupel by měla trvat maximálně 20 minut. Co jste možná nevěděli…
Pupeny keřů a stromů mají velkou léčivou sílu. Připravte si třeba čaj z pupenů maliníku, ostružiníku, šípku, černého rybízu apod.!
nemusí nakupovat drahé přípravky. Postačí „pouhá“ kopřiva, která je levná, ale přesto účinná. Natrhejte si mladé listy kopřivy, následně je rozmixujte a smíchejte s vodou nebo nějakou ovocnou či zeleninovou šťávou. Kopřiva nás zásobí vitaminy C, D, železem, mědí, draslíkem, chlorofylem a jinými důležitými látkami.
Dokáže povzbudit psychiku i tělo, uklidnit, odehnat depresi, úzkost a uvolnit napětí. Navíc podporuje chuť k jídlu i trávení. Připravte si šálek nálevu tak, že přelijete lžičku sušené byliny vroucí vodou a necháte 5 minut vyluhovat.
pomůže při bolestech v krku, po vytržení zubu nebo u zánětu dásní. Tři lžíce sušeného heřmánku se zalijí vroucí vodou a nechají se 10 minut luhovat. Scedí se a po zchladnutí se s roztokem několikrát denně kloktá.