Magie a magická způsobilost

Projekce a soustředění.
 234
Dispozice astrotlogické - Magik konjukce k rituální a mentální magii, R. Stříbný, Jindřich Šob, Dr. Jan Kefer, P.Turnovský, znamení zvěrokruhu, Aleister Crowley, Pluto jako pokušitel, K. Weinfurter, J. Kopista, S. de Guaita, E. Lévi....
Zobrazen: 6113x   1. 5. 2007

Dispozice astrotlogické - Magik

Stejně jako nemůže být každý klavírním virtuosem, nemůže se ani každý stát magikem. Pro každou činnost je třeba mít určité specifické nadání. Ten, komu chybějí vlohy a schází talent, dosáhne i při největší píli pouze průměrných výsledků. Také k praktikování magie potřebuje mít člověk jisté dispozice. Podle tradičního podání lze tyto dispozice vyčíst z nativního horoskopu zrozence. P. Piobb klade důraz zvláště na aspekt mezi Marsem a Merkurem a podle vzájemného postavem těchto dvou planet rozlišuje různé stupně magické způsobilosti:

Mars v konjunkci Merkurem:

  • Způsobilost dokonalá, úplná, bez námahy.

Mars v levém dodektilu s Merkurem:

  • Způsobilost přirozená s malou námahou, bez práce.

Mars v levém sextilu s Merkurem:

  • Výborné dispozice, zdokonalitelné prací.

Mars v levé kvadratuře s Merkurem:

  • Způsobilost znepokojující, spojená s velikou nervozitou.

Mars v levém trigonu s Merkurem:

  • Značná způsobilost, klidné projevy.

Mars v levém kvintilu s Merkurem:

  • Malá způsobilost, porušovaná neklidnými silami.

Mars v opozicí s Merkurem:

  • Způsobilost velmi dobrá, ale nevyrovnaná.

Mars v pravém kvintilu s Merkurem:

Způsobilost velmi slabá, řídce porušovaná násilím.

Mars v pravém trigonu s Merkurem:

  • Způsobilost velmi dobrá, ale obtížný výcvik.

Mars v pravé kvadratuře s Merkurem:

  • Způsobilost velmi silná, ale neuspořádaná.

Mars v pravém sextilu s Merkurem:

  • Způsobilost proměnlivá, výcvik slabý.

Mars v pravém dodektilu s Merkurem:

  • Způsobilost nepatrná, téměř žádná.

Konjukce k rituální a mentální magii

Oblouk je třeba měřit od Marsu k Merkuru. P. Piobb dodává, že síla způsobilosti se zmenšuje od konjunkce až ke druhé konjunkci, tj. od stupně 0 až ke stupni 360 na ekliptice, když se vezme bod, kde se nalézá Mars, za nultý stupeň. Od konjunkce k opozici poukazuje způsobilost na magii rituální i na magii mentální, ale od opozice pouze na magii mentami. Jiní znalci upozorňují na to, že ani konjunkce Marsu s Merkurem není člověku sama o sobě příliš platná, není-li podpořena silným (dobře postaveným) nebo alespoň nepoškozeným Saturnem, Další zase požadují, aby se většina planet nacházela ve vodních znameních. Již Agrippa zdůrazňuje význam vrozených dispozic a jako příklad uvádí devátý dům šťastně ozářený Saturnem, Sluncem a Merkurem. Též Mars v devátém domě „rozkazuje duchům". Vzhledem k tomu, že nejsem astrologem, požádal jsem o vyjádření k otázce vrozených dispozic pro magickou praxi dva přední české astrology, z nichž každý je zastáncem jiné astrologické školy - Ing. Richarda Stříbného (tradiční astrologie) a Pavla Turnovského (humanistická a transpersonální astrologie). Oběma patří můj dík za laskavost a ochotu, s níž mi vyhověli.

R. Stříbný - o astrologických předpokladech

O astrologických předpokladech zrozence pro magickou praxi píše: „Podle mého názoru by měl mít člověk, který se chce vážně zabývat magií, v souladu tři základní složky charakteru: rozum, cit (intuici) a vůli. Rozum je v horoskopu představován Merkurem a třetím astrologickým domem. Magik by tedy měl mít ve svém nativním horoskopu výrazný, významně aspektovaný Merkur, silně obsazený třetí dům a nebo osobní planety (Slunce, Lunu, Merkur, Venuši a Mars) v merkurických znameních - tedy v Blížencích a Panně. Intelektuální schopnosti člověka jsou rovněž posíleny četnějším planetárním zastoupením ve vzdušném živlu (Blíženci, Váhy a Vodnář). Cit je v horoskopu reprezentován Lunou, Venuší, Neptunem a obsazením vodních znamení - tedy Raka, Štíra a Ryb. Adept magie by měl mít tyto astrologické prvky zdůrazněny a v optimálním případě harmonicky provázány. Intuici člověka také zvyšují planety ve čtvrtém, osmém a dvanáctém domě nativního horoskopu. Zkoumáme-li jakou má člověk vůli, pak je nutné sledovat pozici jeho Slunce a Marsu a obsazení ohnivých znamení - tedy Berana, Lva a Střelce. Silnou vůli dává také výrazná konstelace ve znamení Štíra a Slunce nebo Mars v prvním či desátém domě.

Jindřich Šob - Kosmobiologie člověka

ve své Kosmobiologii člověka píše, že člověk může mít úspěchy při obřadné magii při zdůrazněni šestého domu a znamení Střelce nebo Ryb. Přistupují-li harmonické aspekty Venuše a Jupitera k osobním planetám, pak má obvykle člověk velkou mravní sílu a využívá svých schopností ve prospěch ostatních. Jeho magie je, populárně řečeno, ,bílá', kdežto při disharmo-nickém aspektu mezi Marsem a Neptunem (hlavně ve známem Štíra a Ryb), zejména při zaangažování osmého a dvanáctého domu, se může jednat o magii ,černou', při které jde o dosahování vlastního prospěchu na úkor jiných. Podle J. Soba dává předpoklady pro úspěch v operacích s magickými zrcadly pozice Slunce ve znamení Vodnáře. Ze sbírky horoskopů shromážděné Jindřichem Sobem jsem vybral tři osobnosti, které ovlivnily svým dílem hermetismus ve světě i u nás. Jako nejvýznamnější postava devatenáctého a dvacátého století v magii se mi jeví Eliphas Lévi, v jehož spisech se nachází jak kompilace názorů významných myslitelů minulých staletí, tak jeho originální syntéza téměř veškerých hermetických znalostí do konce třetí čtvrtiny devatenáctého století. Eliphas Lévi se narodil 11. února 1810 v 1.25 hod. místního času v Paříži. Z jeho nativního horoskopu je možné poznat, že tento spíše introvertní zrozenec (většina planet je pod obzorem) měl velmi dobrý intelekt a vyjadřovací schopnosti (Slunce v konjukci s Venuší ve znamení Vodnáře ve třetím domě, Merkur v Rybách ve třetím domě). Neptun v prvním domě v sextilu na Venuši, spolu se silnou Lunou v Býku mu dával bohatou fantazii a velmi dobrou intuici. Silný Saturn v prvním domě ve znamení Střelce spolu s ascendentem ve Štíru poukazují na jeho pevnou vůli, houževnatost a vytrvalost. Samozřejmě nikdo není dokonalý a problematické aspekty Uranu ve dvanáctém domě naznačují, že zde mohly být tendence k provokacím svého okolí a také občasná tvrdošíjnost či zarputi-lost. Na tomto místě si dovolím citovat z jeho stěžejního díla Dogma a rituál vysoké magie (první české vydání z roku 1913, str. 53):

Moc mágů

Abychom dosáhli sanctum regnum, tj. vědy a moci mágů musíme míti čtyři nezbytné věci, a sice: rozum, osvícený studiem, odvahu, kterou nic nezadrží, nezlomnou vůli a mlčelivost, kterých nemůže nic porušiti ani opojiti. Věděti, odvážiti se, chtíti a mlčeti, toť čtyři slova mágova, tlumočená čtyřmi symbolickými tvary sfingy.' Tedy k mým v úvodu zmíněným atributům mága připojuje ještě mlčenlivost, která pro něj, jako zrozence s ascendentem ve znamení pověstném svou mlčenlivostí a schopností udržet tajemství - Štírem, byla jistě velmi důležitá. Sám se této vlastnosti naštěstí pro nás nedržel, jinak by jeho rozsáhlé a na původní myšlenky bohaté dílo nevzniklo. V jeho nitru se pravděpodobně odehrál boj mezi otevřeným a přímým vodnářským prvkem jeho charakteru (Slunce v konjunci s Venuší v sextilu na Jupiter) a štírovskou tendencí k uzavřenosti.

Stanislas de Guaita

Další významnou postavou v dějinách magie minulého století byl francouzský mág a šlechtic Stanislas de Guaita, narozený 6. dubna 1861 ve francouzském městečku Tar v 5.00 hod. GMT. Tento aristokrat ducha byl člověkem bystrým a nápaditým (Uran na hrotu třetího domu ve znamení Blíženců). Jeho imaginace musela být zcela výjimečná v důsledku konjunkce Neptunu na samotném konci znamení Ryb s ascendentem a Venuší ve znamení Berana. Zároveň se dá o tomto zrozenci říci, že byl bojovný a velmi odvážný (Slunce v Beranu v prvním domě v přesném trigonu na Jupiter ve Lvu). Bohužel velmi slabý a disharmonicky aspektovaný Saturn v domě nemocí neumožnil tomuto jinak velmi talentovanému a spisovatelsky plodnému zrozenci delší pobyt v tomto těle. Vyčerpal své síly v boji s „černými“ mágy (Mars v Blížencích v kvadratuře se Saturnem v Panně) a nedožil se ani čtyřicítky. Zanechal však po sobě poselství v podobě několika originálních děl, která jsou dodnes překládána a vydávána po celém světě. Můžeme hovořit o štěstí, že Stanislas nebyl příliš mlčenlivý, což ostatně můžeme snadno rozpoznat z celkové TV jeho nativního horoskopu.

Dr. Jan Kefer

Z nejvýznamnějších osobností českého hermetismu byl knihovník dr. Jan Kefer, který se narodil 31. ledna 1906 v 9.17 hod. xvě. Intelekt tohoto zrozence byl vynikající (Merkur ve harmonických aspektech vůči Marsu v Rybách a Jupiteru v Býku, navíc třetí dům je ve znamení Blíženců). Byl to člověk rovněž obdařený intuicí, stejně jako Eliphas Lévi měl Slunce ve Vodnáři v konjunkci s Venuší, což spolu s ascendentem v Rybách přináší humanismus a soucitnost. Mars u ascendentu dává člověku odvahu, pevnou vůli a schopnost realizovat své myšlenky. I u tohoto člověka tedy můžeme vidět v souladu rozum, cit a vůli. Zase však můžeme říci, že naštěstí pro nás, nebyl příliš mlčenlivý a zanechal po sobě rozsáhlé studie, díky kterým mohou i po desetiletích fašistického a posléze komunistického útlaku čeští hermetici pokračovat ve svém díle."

P.Turnovský

P. Turnovský uvádí, že humanistická a transpersonální astrologie se vyhýbá striktnímu definování nějakých magicky významných astrologických prvků či konfigurací ať v horoskopu nativním, nebo v odvozených horoskopech cyklických (různé druhy revolucí), tranzitech a progresích, což vysvětluje takto: „Nativní horoskop představuje scénář na míru šitého osobního životního rituálu, jehož provedení má vést k dosažení a získání jedincovy životní moudrosti, takže může být každý z lidí mágem sui generis. Statická nativita, kterou můžeme považovat za svůj osobní, protože neopakovatelný pantakl - naše hvězdné jméno, představuje náš ryzí potenciál a ukazuje na podmínky, za nichž do života vstupujeme. Pohybující se prvky tranzitů, revolucí a progresí pak ukazují na způsob, jakým má být onen potenciál aktualizován, co v určitém okamžiku našeho života přichází na řadu. Astrologie tu neslouží jako predikční pomůcka, neříká co a kdy se stane a jak to dopadne, ale snaží se nalézt význam toho, co se právě děje a jaký smysl to má pro biologický, emocionální, intelektuální a duchovní život člověka, případně různých kolektivit, jejichž součástí jednotlivec je.

Znamení zvěrokruhu

Astrologie pracuje s několika významovými celky. V první řadě je to cyklus dvanácti znamení tropického zvěrokruhu, který - jakožto výsledek vztahu mezi Zemí a Sluncem - ukazuje, jak unitární energie během času získává dvanáct tváří a způsob, jakým příslušné podoby energie užíváme. Dvanáctidílný systém individuálních domů naznačuje, na které oblasti životních zkušeností zaměřujeme svoji pozornost. Pro magické myšlení je velmi důležitý dům osmý, spojovaný s rituály všeho druhu. Zenit, který se nachází nad hlavou každého z nás trochu jinde, představuje místo, kterým sestupují do našeho vědomí transpersonální síly. Symbolismus hvězdy stojící nad hlavou je v esoternich kruzích dostatečně znám.

Aleister Crowley

Má tedy Aleister Crowley pravdu, když říká, že každý muž, každá žena je hvězda. Planety pak představují základní principy a životní i psychické funkce, společné všem lidem. Významy všech astrologických znaků - symbolů probíhají na různých úrovních, z nichž jako kruciální definuje transpersonální astrologie čtyři. Jde o úroveň biologickou - akční, společenskokulturní - emocionální, individuální - mentální a transpersonální - duchovní. Nejmarkantněji se však tato funkční a interpretační diferenciace projevuje u planet. Pokud například mág používá tradičních rituálů nebo je členem nějaké organizované skupiny, pracuje na úrovni společenskokulturní. Vytváří-li své osobní rituály, vystupuje na úroveň individuální. Začne-li pozvedat svůj zrak k vyšším a větším celkům, symbolizujícím například planetární, nebo galaktické vědomí, dostává se do kontaktu s úrovní transpersonálni. Hlavní úlohu tady začínají hrát planety prostým okem neviditelné, tedy Uran, Neptun a Pluto, které považujeme za vyslance Galaxie. Tyto planety pak mají funkci dvojí. Rušivou, která se projevuje různými pokušeními, odklady a průtahy na cestě. Uran představuje pokušení duchovní promiskuity. Hledač neustále mění postoje, názory, formy. Jednou je mágem, podruhé kabalistou, potřetí buddhistou, počtvrté šamanem, popáté jogínem a tak dál až do nekonečna.

Pluto jako pokušitel

Neptun svádí toho, kdo již dosáhl určitých schopností, aby vystupoval jako divotvůrce, například jako zázračný léčitel, který uzdravuje davy shromážděné na stadiónech. Pluto k tomu přidává pokušení manipulovat svými obdivovateli. Tato manipulace může brát na sebe různou podobu, od citového vydírání, přes vyžadování nepřiměřených finančních obětí, až po organizování sebevražedných komand. Druhou funkcí těchto planet je intervence ve prospěch hledače, který otálí na nějakém místě. Typickým příkladem je uranský zásah, osvobození, například nenadálá ztráta zaměstnání, nebo likvidace firmy, v níž esoterik pracuje a nemá sílu ji opustit, přestože ví, že se tam už nemá co naučit. Obecně lze říci, že funkcí trasformačních planet, jak triádu Urana, Neptuna a Plutona nazýváme, je bořeni stereotypů, falešných obrazů a mýtů, které jsou mocenskou doménou jupitersko-saturnského ega." Vrozené dispozice, na které se - jak vidět - názory různých astrologických škol navíc liší, ale nejsou všechno. Magik se ostatně nemůže vymlouvat na svůj „špatný" nativní horoskop nebo na nepříznivé tranzity, neboť „mudrc vládne hvězdám".

Člověk – tělo - duchovno

Aby byl člověk způsobilý pro praktikování magie, musí se vyznačovat určitými fyzickými i duševními vlastnostmi a musí si osvojit jisté znalosti. (Nehodlám zde otevírat otázku, do jaké míry jsou osobní vlastnosti jedince vrozené či získané. Vycházím z toho, že pro studium magie se člověk nerozhoduje v kojeneckém věku, ale teprve tehdy, když už disponuje určitým souborem vlastností. To, jak k těmto vlastnostem přišel, zde není rozhodující. Vědomosti jsou samozřejmě získané.) Dobře to věděli již staří autoři. Rabi Jehuda praví, že 42písmenné Boží jméno (jehož znalost opravňuje k vykonávání určitých praktik vysoké magie) lze svěřit jen rozumnému a bohabojnému člověku, který je ve středních letech, není zlostný, neopíjí se a nezneužije svých práv. Apuleius říká, že ten, jenž má být zasvěcen, musí být zdráv, bez vady, rozumný, krásný, nezkažený, probudilého ducha a výmluvných úst. Naproti tomu ten, kdo se pokouší magicky působit bez autority, bez zásluhy posvěcení a vzdělání, bez důstojenství přírody a výchovy, bude pracovat bez úspěchu, bude šálit sebe i všechny, kdož mu věnují důvěru, a přivolá na sebe hněv nebes, varuje Agrippa.

K. Weinfurter

Dokonce i autor spisů o mystice K. Weinfurter, tato rozporuplná postava českého okultismu, napsal velmi rozumná slova, která dodnes nepozbyla platnosti: „Okultní nauka není pro každého, a proto je skrytá a jen jistí lidé mohou ji odhalit a správně přijmout. Proto je psáno v Písmu: Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených. (...) Osoby nervově nemocné, lidé slabých nervů vůbec, lidé choří a bojácní nemají se zabývat okultními věcmi. Ale je ku podivu, že právě tací lidé mívají k tomu největší sklony, Vábí je vše nadsmyslné a vrhají se do okultismu střemhlav. V okultismu se každý domnívá, že když přečetl několik knih, je již zkušený a že vše ví - zatím neví zcela nic."

J. Kopista

V podobném duchu hovoří i Weinfurterův současník J. Kopista: „Abychom okultní nauky správně chápali, k tomu nám nestačí přečíst si několik spisů okultního obsahu. Zvláště k praktickým pokusům ve vlastním zájmu lze přikročit teprve tehdy, když jsme si osvojili vyšší stupně vědomostí a když souhlasně se studiem teorie postupujeme ve zduchovnění celé své bytosti. Ve tvém vlastním zájmu tě varuji, žáku, který nepřipraven a neozbrojen se odvažuješ vstoupiti na půdu neznámé tobě pláně, o jejímž nebezpečí nemáš ani představy, přičemž šílenství nebo tělesná smrt nejsou ještě nebezpečím největším. Hrůza, s níž se zde setkáš, půjde pak s tebou a tobě ztěží bude možno po celý tvůj život uniknout tomuto děsu. Nežli učiníš tento odvážný krok, chtěje projíti branou, která je na rozhraní naší a astrální úrovně, radím tobě jako přítel, sejít dříve do tmavého sklepení duše své, a nalezneš-li tam řvoucí dravá zvířata, ulámej jim drápy, vytrhej jim zuby, zkroť je, učiň z nich zvířata tichá, krotká, a hlavně -tebe poslušná. Než za těchto nezbytných příprav nepodnikej nic, neboť příprava tato zaručuje tvoji bezpečnost. Jinak ďáblové tvoji půjdou všude s tebou a zhatí všechny tvoje plány, zmaří každý tvůj vzestupný pokus, a já již napřed tebe lituji, neboť nestaneš-li se pánem svých ďáblů, pak běda tobě, neboť staneš se zcela určitě jejich obětí. Jejich skutečnou povahu a zuřivost poznáš až tehdy, kdy zatoužíš po vyšším poznání a vyšších metách. Tehdy staneš se předmětem jejich zběsilých útoků a měj se na pozoru, ať neucítíš jejich zuby ve svém týle."

S. de Guaita

Výmluvné varování těm, kdož by z poháru magie chtěli nehodně přijímat, takže by z něj pili jen své vlastní odsouzení, vkládá S. de Guaita do úst sfingy: „Třes se, synu země, nejsou-li tvé ruce čisté před Pánem! JHVH dává rady jen svým vyznavačům. On sám vede adepta za ruku až k tabernákulu své slávy; avšak neuctivý odvážlivec jistě zabloudí a nalezne smrt v temnotách bludiště. Nač čekáš? Není možno couvnout. Vyber si cestu labyrintem; buď uhodneš nebo zemřeš ". Tuto výstrahu Guaita dále vysvětluje: „Vysoká věda nesmí být předmětem frivolní zvědavosti; problém je posvátný a tolik vznešených čel už nad ním zbledlo; dotazovat se sfingy z pouhého rozmaru je rouháním, jež nezůstane nikdy bez trestu, neboť taková otázka již v sobě chová odsouzení. Na neuctivý dotaz dá Neznámo neočekávanou odpověď tak hroznou, že nikdy nevymizí z vaší paměti. Rouška tajemství dráždila vaši zvědavost? Pak běda vám, že jste ji nadzvedli! Vypadne ihned z vašich chvějících se rukou, a zmocní se vás šílenství z toho, co jste se domnívali, že vidíte. Je brána, kterou nelze projít, abychom nevešli ve styk s jistými silami, jichž se staneme pány nebo otroky, vládci nebo hříčkami. Jsou to mocnosti, jež křesťanská mystika symbolicky znázorňovala v podobě hada, jenž vrhá člověka v otroctví, jestliže člověk sám ho nezdolá dříve, rozdrtě mu hlavu. Tajné vědy se podobají vonným plodům, ukrytým v tlusté a tvrdé skořápce; je třeba pracně odstraňovat slupku, avšak šťavnatá dužina plodu je odměnou za námahu."

E. Lévi

Rovněž E. Lévi zdůrazňuje, že magii nelze provozovat pro pouhé rozptýlení: „Nic není nebezpečnějšího," varuje tento autor, „než kratochvilné provozování magie, jež vyhledávají jistí lidé, kteří v něm vidí zábavu pro večerní společnost. Nelze si beztrestně zahrávat s tajemstvím života a smrti; s věcmi, jež nutno brát vážně, je také třeba vážně zacházet..." Lévi také upozorňuje na to, že magické pokusy by neměli provádět lidé od přírody přepjatí a nervózní, ženy, mladí lidé a každý, kdo není zvyklý dokonale se ovládat a přemáhat strach. Podle Léviho musí být magik zcela nepřístupný a žít v ústraní. Toto ústraní však nesmí být izolací. Své přátele si magik ale musí volit opatrně. Dále musí být prost předsudků. Následující Léviho výrok lze pokládat za jakési magikovo morální krédo: „Mějme oči rysa, abychom vedli válku se sovami, nezapalujme však lesy pod záminkou, že posvítíme ptákům. Mějme v úctě mystéria stínu, střežíce zároveň pilně světlo své svítilny, a naučme se též zahalovat svoji svítilnu závojem, aby nepřilákala hmyz, jenž v noci rád saje lidskou krev." Lévi, jak již bylo výše řečeno, hovořil o čtyřech hlavních magikových vlastnostech, symbolizovaných čtyřmi atributy sfingy: vědět, odvážit se, chtít a mlčet: „Ten, kdo prahne po tom, aby se stal moudrým a rozluštil velikou hádanku přírody, musí být dědicem a lupičem sfingy. Musí mít její lidskou hlavu, aby byl výmluvný, její orlí křídla, aby dobyl výšin, její býčí boky, aby zoral hlubiny a její lví drápy, aby si všude vydobyl místo." „Ty, jenž chceš být zasvěcen," táže se tento klasik hermetismu budoucího adepta, „jsi učený jako Faust? Jsi trpělivý jako Job? Ne, nejsi, vid? Ale můžeš být, chceš-li. Přemohl jsi vír těkavých myšlenek? Nevíš, co je nerozhodnost a rozmar? Jsi přístupný rozkoši jen tehdy, když chceš, a chceš jen tehdy, když smíš? Ne, nejsi, že? - není tomu tak vždy? - ale může tomu tak být, jenom chtít." „Rozum byl dán všem lidem," píše Lévi na jiném místě, „ale ne všichni ho dovedou používat; to je věda, které Léviho názor je zde poplatný myšlenkové atmosféře devatenáctého století. Není důvod, pro by ženy měly být z praktikování magie vylučovány. Podle mých zkušeností se dispozice pro magickou práci vyskytují u žen stejně často (resp. stejně vzácně) jako u mužů. Jediné omezení - dané ovšem přírodou, a nikoli mužským šovinismem - spočívá v tom, že by žena neměla (s výjimkou některých speciálních rituálů) magicky operovat při menstruaci. Zvláště praktikování evokační magie je za těchto podmínek zcela vyloučené. Rovněž v těhotenství by se žena v zájmu svého potomka měla zříci nejen potěšení z alkoholu a tabáku, ale měla by též výrazně omezit své magické aktivity.

Svoboda pro nesvobodné

Svoboda se nabízí všem, ale ne všichni mohou být svobodnými; to je právo, které třeba vybojovat. Síla je pro všechny, ale ne všichni se o ni dovedou opírat; je mocí, jíž nutno se zmocnit! Magická věda se kdysi nazývala kněžským anebo také královským uměním, protože zasvěcení dávalo moudrému vládu nad dušemi a způsobilost řídit vůli. Zasvěcenec nechová ani pochybné naděje, ani nesmyslnou bázeň, protože jeho víra se nepříčí rozumu. Ví, čeho se může a smí odvážit. Proto odvážit se a moci znamená pro něho to samé. Zasvěcencovy atributy můžeme také vysvětlit následovně: svítilna symbolizuje jeho vědění, plášť, kterým se zahaluje, mlčenlivost a berla jeho sílu a odvahu. On ví, odvažuje se a mlčí. Zná tajemství budoucna, odvažuje se v přítomnosti a mlčí o minulosti. Ví o slabostech lidského srdce, odvažuje se jich užívat k svému dílu, a mlčí o svých plánech. Zná podstatu všech symbolů a kultů, odvažuje se používat je nebo se jich zdržovat bez pokrytectví a bezbožnosti, mlčí však o jediném dogmatu vysokého zasvěcení. Ví o existenci a povaze velkého magického působce, odvažuje se jednat a pronášet slova, která jej podřizují lidské vůli, a mlčí o mystériích Velkého Arkána. Zasvěcence lze často vídat smutného, přesto však ne sklíčeného nebo zoufalého, často chudého, nikdy však nedůstojného a poníženého, můžete být často svědky jeho pronásledování, nikdy však jeho zastrašení anebo přemožení. Chceme následovat jeho příkladu a podřídit se jeho houževnatosti. Vědouce, odvažujme se a mlčme!"

Nechlubte se dílem svým

Zastavme se u poslední z uvedených vlastností, u mlčení. Lévi toto téma dále rozvíjí: „Nikdy se nechlubte díly, jež jste vykonali, i kdybyste třeba vstali z mrtvých. Obávejte se pronásledování. Veliký Mistr vždy přikazoval nemocným, jež uzdravil, mlčet, a kdyby ono mlčení bylo bývalo zachováno, nebyl by zasvětitel ukřižován před dokončením svého díla. Všichni magikové, kteří svá díla zveřejňovali, zemřeli potupnou smrtí, ba mnozí byli přivedeni k samovraždě." Rovněž Agrippa píše, že „každý magický pokus uniká veřejnosti, chce zůstat skrytý, posiluje se mlčením, zveřejněním však pozbývá sil, takže nelze dosíci zdárného úspěchu. To vše nedaří se nikdy, je-li to svěřeno žvanivým a nevěrohodným lidem. Magik tedy, chce-li dosíci úspěchu, musí být uzavřený a nesmí sdělit nikomu své dílo, místo, čas, ani své přání nebo svoji vůli, mimo svému učiteli nebo pomocníkům a společníkům, kteří musí být stejně spolehliví, důvěryhodní, mlčenliví lidé, hodící se k těmto věcem přirozeností nebo následkem učení. Neboť také žvanivost, nevěra a nevěrohodnost společníka škodí a zabraňuje každé operaci."

D. Tyson – mlčeti zlato

Totéž kladou na srdce magikům novodobí autoři. D. Tyson říká, že magik je tajnůstkářský ne proto, že by si v tom liboval, ale proto, že jsou-li jeho aktivity známy ostatním, pak zpravidla ztroskotají. Chce-li uspět, nesmí magik o svém záměru s nikým mluvit, což ostatně platí nejen v magii. Magie je sice schopna působit změny v hmotném světě, ale pracuje jen tehdy „jsou-li lidé obráceni zády nebo mají zavřené oči".

Gustav Meyrink

Magik musí mlčet i proto, aby mohl nerušené sklízet plody své práce. Hranice mu dnes už sice nehrozí, ale policista, lékař, pilot, ale i podnikatel nebo bankéř, o němž by bylo známo, že se zabývá magií, by nebudil důvěru. Gustav Meyrink se o tom přesvědčil na vlastní kůži. Důležitost vlastností, jako je mlčenlivost, ale i odvaha, jimiž se magik musí vyznačovat, dobře ilustruje historka, kterou podle dobových pramenů vypráví V. Cibula.

V. Cibula

V roce 1728 bydlel v Praze na Pohořelci v domě U modrého jelínka jistý Jakub Pístovec. Nic se mu nedařilo, přesto však neustále hledal způsob, jak zbohatnout. O jeho posedlosti po penězích věděl celý Pohořelec. Nakonec koupil od jakéhosi cizince kouzelnickou knihu s návodem, jak získat za přispění duchů veliké jmění. Návod vypadal takto; „Při ouplnku udělej na podlaze křídou kouzelný kruh a polož do něho zvonec, rozsvícenou lucernu, nádobku se svěcenou vodou a modlitební knížku. V dlouhé bílé košili a s pásem od kněžského roucha vstup do kruhu a postříkej všechny věci svěcenou vodou, potom vezmi česnek, síru, smůlu, zelí, dej to na uhlí, a když kouř z toho vzejde, řekni tato slova: O Lama Messalia Menaj Mempis Lorak Pacem! Já, Jakub Pístovec, prosím tebe, duchu Arieli, pojď, pojď skrze největší sílu a moc, nejsilnější firmament, zemi a povětří, a skrze všechno prosím vás, abyste toho ducha poslali a nezdržovali ho při těchto silných, mocných a velikých slovech a jménech." Čarování mělo jedinou podmínku: ten, kdo pronáší zaříkání, nesmí škobrtnout ani v jednom jediném slůvku. Když se přeřekne, začnou se dít strašlivé a nevídané věci a sám ďábel si ho odnese rovnou do pekel. Není zde místo na bližší rozbor tohoto rituálu, jehož primitivnost - charakteristickou pro praktiky pokleslé magie 18. stol. - čtenář zajisté sám dokáže nahlédnout. Pro zajímavost uvádím, že citované zaklínání je zlomkem (navíc ještě zkomoleným) magické formule z jednoho faustovského grimoáru. Jakub nějakou dobu váhal, ale posléze usoudil, že si zaříkání může napsat a pak je jenom pomalu a pozorně přečíst. Lampu měl, zvonec sehnal, kněžský pás řečený manipul ukradl v kostele, a právě tak získal i svěcenou vodu. Sehnat to ostatní byla hračka. Připravoval se dlouho a důkladně. Zametl podlahu na půdě, vycídil zvonec a znovu a znovu se cvičil ve čtení zaříkání. Pod pečetí přísného tajemství však postupně sdělil všem sousedům, že už brzy zbohatne. Řekl to šenkýři v hospodě i babce ředkvičkářce na rohu, písaři, ponocnému klášternímu zahradníkovi a ještě mnoha jiným, takže se z velikého tajemství záhy stala věc obecně známá a očekávaná, neboť Jakub prozradil i místo a ho dinu, kdy se ten div stane. Při předčítání formule však samým rozčilením škobrtl; v tu chvíli se rozlehly pod střechou dunivé rány a Jakub úlekem omdlel. Rány se však ozývaly dál, pak zapraskaly dveře a na půdu vtrhla městská stráž a za ní v uctivé vzdálenosti stáli dva domovní vizitátoři. Vzkřísili Jakuba, a když se vzpamatoval, odvedli ho do vězení - tak jak byl, v bílé košili až na zem. Před domem už čekal zástup sousedů a nikdo z nich nešetřil posměšky. Jakub byl obviněn z čarování a ze spolku s nečistými silami. Když ho zase pustili, stal se terčem posměchu, takže nemohl ani vkročit do hospody a dokonce i děti na ulici na něj pokřikovaly.

Papus

Papus říká, že překážky nesmějí hledajícího nikdy zastavit a klade důraz na adeptovu statečnost: „Rytíř Myšlenky se má vrhat v boj, aniž by sčítal počet spojenců, stejně jako nesčítá počet svých protivníků." O magikově životní praxi Papus dále píše: „Obklopen několika bezpečnými přáteli, veden radami starších ve studiu skupinovém, kde je mlčenlivá práce pravidlem v první řadě zachovávaným, nechť se zdrží zápasů a zhnusení, jež by mu připravil apoštolát mezi světáky. Povýšen nad pokušení vítězoslávy po bitvě, nechť zůstane živoucím stánkem Vyšší Vědy, neznám nepřátelům stejně jako zvědavcům. Jen dík takovýmto lidem se stalo, že hermetická tradice nebyla nikdy ztracena, a učený alchymista XV. století, sledující bez hluku své práce v hloubi sklepa, zatímco venku na světle triumfovala klerikální nevědomost, zanechal potomstvu reálnější poklady než kámen mudrců a elixír dlouhého žití. Nezapomeňte nikdy, vy, kdož chcete kráčet v předních řadách a utvářet lidstvo, jako jste se učili utvářet svou vlastní podstatu, nezapomeňte nikdy, že budete-li mít i jen jediný okamžik ochablosti, budete první obětí sil, které jste nedovedli ovládnout." Tabris zdůrazňuje integrální charakter magikovy osobnosti. Magik musí být prost jakékoliv partikulárnosti: „Kdo si chce počínat jako tento nejvyšší typ člověka, musí se zříci všeho, co jej tříští, partikularizuje. Zříkání je prahem magie; zříkat se znamená milovat, milovat dvojnásob - jednou obětujíce se, a po druhé ničeho nežádajíce. Je-li taková láska první podmínkou, abychom mohli být mágy, je druhou podmínkou, stejně nezbytnou, síla odvahy - pevná vůle. Poznání předpokládá odvahu, odvaha vůli a vůle mlčení..."

Tabris

Podle Tabrise může být magik i zločincem, aniž by tím snížil nebo zneuctil magii. U tohoto zdánlivě paradoxního tvrzení je třeba se na okamžik zastavit. Jak by mohl magik, který zde byl vylíčen více méně jako výkvět všech ctností, být zločincem? Odpověď na tuto otázku podává G. Meyrink. Hlavní hrdina jeho románu Golem se ve vězeňské cele setkává s panem Laponderem, který byl odsouzen k trestu smrti za vraždu. Laponder o sobě říká: „Podívejte: když se mě vyšetřující soudce ptal, jestli se přiznávám, měl jsem sílu říci mu pravdu. Mohl jsem si tedy vybrat - lhát nebo nelhat. - A když jsem tu vraždu spáchal prosím vás, nechtějte na mně podrobnosti: bylo to tak příšerné, že na to nechci ani pomyslet - když jsem tedy tu vraždu spáchal, tehdy jsem možnost volby neměl. Jednal jsem sice při úplně jasném vědomí, ale přesto jsem neměl žádnou možnost volby: Probudilo se ve mně něco, o čem jsem předtím neměl nejmenší tušení, a bylo to silnější než já. Myslíte, že bych vraždil, kdybych se mohl svobodně rozhodnout? Nikdy jsem nezabil ani toho nejmenšího tvora -, a teď bych toho taky nebyl schopen.

Šibenice nebo trůn

Pro mě je tou nejsvětější povinností nechat své kroky řídit duchovním principem, který je ve mně. Slepě, s důvěrou, ať si ta cesta vede kamkoliv: na šibenici anebo na trůn, k chudobě nebo k bohatství. Nikdy jsem neváhal, když jsem měl volbu v rukou já sám. Proto jsem také nelhal, když jsem si mohl vybrat. Znáte slova proroka Micheáše? Oznámiltě tobě, ó člověče, co jest dobrého, i čehož Hospodmin vyhledává od tebe. Kdybych lhal, vytvořil bych příčinu, protože jsem mohl volit - když jsem se dopustil vraždy, nevytvořil jsem žádnou; jenom se ve mně osvobodila dřímající, dávno ve mně uložená příčina, nad kterou jsem neměl žádnou moc. Proto jsou moje ruce čisté. Tím, že můj vnitřní duchovní princip udělal ze mne vraha, odsoudil mne k smrti; tím, že mě lidé pověsí na šibenici, odpoutá se můj osud od jejich; dosáhnu svobody." Postava i historka jsou ovšem vymyšlené, jenže vymyšlené zasvěceným hermetikem. Kdyby k podobnému případu došlo ve skutečnosti, patrně by jeho pozadí uniklo pozornosti. O tom, zda do kategorie těchto svérázných světců patřila i velkolepá a tragická postava J. A. Smíchovského, si netroufám rozhodnout.

F. Kabelák

Velmi vysoké nároky klade na žáka F. Kabelák, podle něhož je povolaným žákem jen ten, „který studoval esoterismus a esoterní tradici, takže je schopen chápat smysl používaných textů, který ve svém dosavadním životě nejen že pomíjel žádostné a zakázané, ale i vykonáváním stálých i příležitostných magických obřadů, smírčích obětí a kultických uctívání očistil svoji mysl od nežádoucího, a který je vyzbrojen čtveřicí požadavků." Tyto čtyři požadavky jsou: rozlišování věčné substance od pomíjivého, tedy skutečného od nejsoucí ho, rigorismus, tj. zřeknutí se odměny zde i mimo hmotný život, dosažení klidu, sebevlády, odříkání, trpělivosti, soustředěnosti a víry, touha po vykoupení. Velkou pozornost vlastnostem magika věnoval J. Kefer: „Magik je pánem své vůle, charakteru, tedy musí zvládnout i pocit své vlastní existence. Je-li tento pocit zmaten jeho psychofyziologickou soustavou, nelze mluvit vůbec o magikovi. První podmínkou, aby magik mohl libovolně usměrňovat své uvědomění aneb pocity, z nichž tryská jeho síla, je požadavek naprostého zdraví.

Druhá podmínka

Druhou podmínkou je průzkum normálního aneb porušeného vědomí. Jedině tak lze pochopit vědomí nadnormální a vyrovnovážené." Dále se Kefer zabývá poruchami vědomí při různých chorobných duševních stavech a uvádí, že zvláště schizofrenie a paranoia jsou mezi mystiky a okultisty velmi časté. Vlastnosti, které by měl magik vykazovat, shrnul Kefer takto: „Každý opravdový magik musí být chladnokrevný, zdrženlivý, mravný, inteligentní, nezištný, neproniknutelný, nepřístupný jak předsudkům, svodu, tak i bázni." Ve svých přednáškách pro Universalii se k tomuto tématu ještě několikrát vyjádřil s obdivuhodnou otevřeností: „Nic ve svém každodenním životě neponechat náhodě a nic si nedat diktovat od druhého. Když necháte sebou světem vláčet, pak jste onuce, a ne žádní magikové. Nikdy nedat iniciativu z vlastních rukou. Pokud možno do každé své události zasáhnout, ne-li aktivně, tedy aspoň pasivně, pověřit někoho, aby to za vás vyjednal. Zasáhnout do všeho, ale pasivně, prostřednictvím nějakého člověka, který je spolehlivý. Ten třetí začasté vyjedná za vás věci daleko lépe. Vyhýbat se společnosti, kde nezaujímáte význačné místo. Ve svém oboru nepřipustit, abyste byli podřízení. Magik musí být naprosto svobodný. Máme si vybírat společnost z jiného oboru, než v kterém pracujeme. Jinak se může stát nemilá věc, že podléháme cizímu vlivu.

Průvody a demonstrace

Průvody, demonstrace, místa, kde jsou nakupeni lidé, spontánně se radující nebo truchlící, tam magik nemá co dělat. Když Už musíte jít, pak se nezúčastněte žádného projevu jako tleskání, řvaní apod. Organizovaná politická strana je organizovaná slabost. Magik nenosí žádné odznaky, poněvadž by tím vyznával, že patří k určitému ascendentu davu. Magik se stýká s lidem tenkrát, když má vést. Vybíráme si vždy skvělé učitele. Věnovat se vícero oborům. Čím více oborů známe, tím dokonaleji žijeme. Rozkoš má být ctností. Je otázka, z čeho se radujeme. Normální člověk z chátry se raduje z nepořádku, ze zvrhlosti a neladů. My se máme radovat z pořádku, řádu a tato rozkoš nejenže je dovolena, ale je také velmi vysokou ctností.

Magik a sesazený král

Nemyslete si, že žáci mohou být charakterově nižší, než byli staří adepti. Když jsme řekli, že hermetismus je věda králů, je tomu skutečně tak. Tato nauka není pro chátru, je pro lidi neobyčejně silné. Pro ty, kteří mají vládnout a musí vládnout. Magik se má považovat za sesazeného krále (Lévi). Musíme si uvědomit, že každá naše koncentrace, myšlenka, práce je obrovská síla. Takováto moc, takováto síla, nemá-li člověka zničit, musí být vložena jen do královských rukou. Chceme-li nějakou silou vládnout, tato síla nesmí ovládat nás. Zde se právě liší magik od člověka těkavého a hloupého. Adept se skrývá, šarlatán se ukazuje. Pamatujme tedy, že ne pro ty výhody, které s sebou přináší každé vědění, každá dobrá činnost, pro tyto výhody nesmíme pracovat, nýbrž pro statky duchovní, a ostatní nám bude přidáno. Rozpor našich lidí zavinuje, že většina jich se bojí. Kolik z nás se bojí o své zdraví, kolik z nás se bojí chudoby. To je strach. Musí z nás spadnout. První pokušení ďábelské, první volání zoufalství je pocit strachu. Tuto hrůzu musíme překonat. Hlavní věc je, abychom vykonali to, co se od nás žádá. Co si umíníme, to nutno vykonat.

Neovládneš lid nemáš-li vládu nad hmotou

Nezapomínejte na práci ve hmotě. Není pravda, že někdo bude ovládat duchy, když neovládá lidi. To je umění - vést. Nesmíte být někde podřízení, nesmíte jít tam, kde je dav. Musíte se obklopit lidmi, kterým vládnete. Když je někdo chytřejší, nejednejte s ním. Nemyslete si, že to umění vést je dar od pánaboha. To se dá naučit. Tak jak se cvičíte v magii, musíte se cvičit v ovládání lidí. Pozor, nikdy si nesmíte zadat. Veřejně postavený člověk nemá na soukromí právo. Nesmíte si před podřízenými lidmi zadat, nesmíte se připravit o autoritu, kterou musíte u těch lidí mít. Vy musíte vládnout. Snažte se obklopit magickým kruhem. Pro život nejlepší předpis je ten, abychom si zajistili důchod a věnovali se hermetismu."

A. Crowley

Mimořádně významná je i harmonie a vyrovnanost magikovy povahy. Podle A. Crowleyho nemůže člověk, který není v souladu sám se sebou (tj. nepoznal svoji Pravou Vůli) účinně magicky pracovat, protože jeho záměry jsou s jeho Pravou Vůlí v rozporu. Crowley soudil, že většina lidí se nachází v trvalé válce či sporu se svojí přirozeností, v důsledku čehož je jejich schopnost magicky pracovat silně omezena: „Většina lidí na této zemi není v pořádku; nemohou přinutit své mentami svalstvo, aby provedlo určitý pohyb. Nemají vůbec Pravou Vůli, neznají ji, mají jen řadu přání, z nichž většina si stále znovu a znovu odporuje. Oběť kolísá od jednoho přáni k druhému (a ne málo, neboť výkyvy mohou být a často také jsou velmi silné) a na konci života se jakýkoliv pohyb vyruší. Nic se neuskuteční, vyjma jednoho, což si oběť většinou vůbec neuvědomí: zničení vlastního charakteru v důsledku kolísání a nerozhodnosti až do konce života. Takový charakter bude nakonec kousek po kousku roztrhán Cho-ronzonem." Za velkou překážku v praktikování magie pokládal Crowley také zapomnětlivost, jejíž nejhorší formou je to, co buddhisté nazývají nevědomost. Proto zvláště žákům, jejichž paměť je do přírody slabá, důrazně doporučoval cvičení pro posilování paměti. Crowley se vyjádřil i k otázce etiky: „I ten největší magik jedná jako člověk, tj. tak, jak má člověk povinnost jednat. Tím se naučí zejména dobrotě srdce a soucitu. Nezištnost je často jeho trumfem." (K. Wolffová k tomu s gustem poznamenává, že toto napsal člověk, který ukřižoval ropuchu a nechal své žáky pít kočičí krev.).

Dr. Klingsor - aktivní cesta magikova

Podle dr. Klingsora je magikova cesta aktivní, bojovná, sebevědomá, badatelská a cílevědomá. Je to cesta hrdého a odvážného člověka, který se ve svém prométheovském vzdoru nechce krčit ani ohýbat. Je to faustovská cesta, na níž jsou beze zbytku prozkoumány všechny vědy, aby byla nakonec pochopena jejich nicotnost, vedoucí adepta k obrácení se k magii. Magik, obrazně řečeno, kráčí pouští, aby sám našel Pravdu. Fráter Amenophis členům lóže Fraternitas Saturni velí:

  • Nikdy nemluv o sobě!
  • Tvé chování budiž přirozené!
  • Ovládej se!
  • Varuj se zlozvyků!
  • Nikdy nezahálej!
  • Mysli pozitivně!
  • Žádej to, co potřebuješ!
  • Očekávej to, o co požádáš!
  • Poznej své pravé Já!
  • Tvoje víra budiž neotřesitelná!

I. Regardie

Zcela nekompromisně se k otázce magikových vlastností vyslovil I. Regardie: „Stále znovu jsem byl po léta dotazován, jaké vlastnosti by měl mít žák, který přistupuje k Velikému Dílu. Kromě přirozené inteligence a emocionální stability jsou, podle mého mínění, k úspěchu nezbytné dvě další vlastnosti: vytrvalost a odhodlanost. Zejména vytrvalost nelze nahradit ničím na světě. Samotný talent nic neznamená; nic se nenajde častěji, než neúspěšný člověk s talentem. Samotná genialita nic neznamená; zneuznaní géniové jsou bezmála přísloveční. Samotné vzdělání nic neznamená; svět je plný vzdělaných ztroskotanců. Vytrvalost a odhodlanost jsou však samy o sobě všemocné."

Vyhraněnost povahy Mága

Podle mého názoru je velmi důležitá pevnost, stálost a vyhraněnost magikovy povahy, v níž musí dominovat odvaha a statečnost. Dříve musel budoucí adept prokázat svoji neohroženost nějakým hrdinským činem, např. zabitím lva nebo zkrocením býka. Při dnešním nedostatku lvů a cenách býků mají tyto zkoušky jinou podobu, nicméně stále existují. Člověk musí se ctí obstát v obtížné a nebezpečné zkoušce, která se těm dřívějším svojí náročností zcela vyrovná. Místo nad lvem musí zvítězit třeba nad nějakou mafií (podnikatelskou, lékařskou), místo s býkem se musí utkat s hydrou státní správy. Dnešní bojovníci nenosí získané skalpy zavěšené u pasu, ale zakládají je do šanonů... Důslednost a vytrvalost jsou dva nejcennější drahokamy v diadému magikových ctností. Dokonce i utrpěná porážka (neboť ta nemusí být definitivní) je z magického hlediska lepším výsledkem, než rezignace nebo zbabělý ústup z boje. Magik také musí za všech okolností dodržet dané slovo. Jak by jinak mohl očekávat, že budou vůči němu dodržovat slovo transempirické entity? A jak by mohl vystupovat jako autorita vůči démonům, pokud by se v zaměstnání hrbil před svým šéfem a nechal se od něj šikanovat? Je možné být žebrákem, ale nikdy otrokem.

Co ubližuje magii

Právě všeobecná rozšířenost vlastností jako je duševní lenost a tupost, rozbředlost myšlení, užvaněnost, zbabělost, nedůslednost, neustálé odkládání všeho, nespolehlivost, nerozhodnost, roztržitost, zapomnětlivost (zvláště týká-li se slibů) a lhostejnost ke všemu kromě vlastního prospěchu (ba někdy dokonce i k tomu) je příčinou, proč je tak málo magiků. I pouhé stopy těchto vlastností diskvalifikují člověka pro magickou práci více, než kdyby měl třeba na svědomí vraždu. Vlastnosti disponující člověka k praktikování magie jsou vzácné, jak potvrdí každý, kdo se kolem sebe byť jen letmo rozhlédne. Právě proto mě vždy poněkud rozteskní, setkám-li se s člověkem, který vykazuje všechny podstatné vlastnosti hermetika, a přitom se o hermetismus nezajímá. Naštěstí se to nestává příliš často. Mezi zájemci. Právě všeobecná rozšířenost vlastností jako je duševní lenost a tupost, rozbředlost myšlení, užvaněnost, zbabělost, nedůslednost, neustálé odkládání všeho, nespolehlivost, nerozhodnost, roztržitost, zapomnětlivost (zvláště týká-li se slibů) a lhostejnost ke všemu kromě vlastního prospěchu (ba někdy dokonce i k tomu) je příčinou, proč je tak málo magiků. I pouhé stopy těchto vlastností diskvalifikují člověka pro magickou práci více, než kdyby měl třeba na svědomí vraždu. Vlastnosti disponující člověka k praktikování magie jsou vzácné, jak potvrdí každý, kdo se kolem sebe byť jen letmo rozhlédne. Právě proto mě vždy poněkud rozteskní, setkám-li se s člověkem, který vykazuje všechny podstatné vlastnosti hermetika, a přitom se o hermetismus nezajímá Naštěstí se to nestává příliš často. Mezi zájemci o hermetismus se totiž potřebné osobní kvality vyskytují snad nejméně.

Překážky studia magie

Ještě o jedné paradoxní překážce, která se studentům magie někdy staví do cesty, se zde musím zmínit. Je to nadbytek talentu nebo příliš mnoho různých nadání, které dotyčný nedokáže zvládnout. Je samozřejmě výhodou, má-li zájemce o magii dar jasnozření. Někdy však tato schopnost vede k jejímu přeceňování, v jehož důsledku dochází k zanedbávání studia. Nestačí totiž jen „vidět", ale je třeba i vědět, tj. dokázat správně porozumět tomu, co člověk „vidí", nehledě k tomu, že tato schopnost může být i velmi obtížná, pokud ji člověk nedokáže „vypnout".

Hodně talentů rozptyluje

Vzpomínám si na jistého léčitele, který poslal svou dceru do hospody se vzkazem, aby o něm přítomní přestali mluvit, protože nemůže spát. Množství různých talentů zase člověka rozptyluje. Znal jsem jistého zájemce o magii, který vystudoval jeden z nejobtížnějších vědních oborů a platil v tomto oboru za odborníka. Kromě toho však uměl snad všechno, co si člověk jen dokázal vymyslet. Byl znamenitým kuchařem a velmi úspěšným zahrádkářem. Dovedl dělat keramiku a sám si zhotovil překrásný nábytek, protože ten, co byl na trhu, se mu nelíbil. Jeho znalosti botaniky, mykologie a farmakologie byly obdivuhodné. Navíc měl úžasnou fyzickou sílu (jednou snad dokonce poponesl trabanta). Než jel na dovolenou do Řecka, naučil se řecky. (Z učebnice pro Angličany, pokud si dobře vzpomínám; českou učebnici moderní řečtiny nesehnal.) U moře se rozhodl, že si přivydělá nějaké peníze lovem a prodejem chobotnic, jenže ouha - neměl harpunu. Nicméně si dokázal poradit. Na staveništi vytloukl z betonového panelu železný prut, vyhledal kováře, chvíli jej pozoroval při práci, pak jej (řecky) požádal, zda by mohl použít jeho náčiní, a vlastnoručně si vykoval harpunu, s níž pak lovil chobotnice. A takto bych mohl ještě chvíli pokračovat. Myslíte si, vážení čtenáři, že se z něj stal magik? Ó nikoli, nestal. Naproti tomu všestranně nadaný A. Crowley, který rovněž oplýval mnohými talenty (např. před svojí horolezeckou výpravou do Himalájí se naučil místnímu nářečí, aby si nemusel najímat tlumočníka), dokázal tento svůj „handicap" zvládnout. Mimo jiné byl i skvělým hráčem šachu. Po suverénním vítězství na několika turnajích se před ním otevírala kariéra profesionálního šachisty. Crowley, ač byl tehdy ještě velmi mlád, však pochopil, že zde není proto, aby trávil čas šachovou hrou, a v budoucnu hrál šachy už jen občas a pro potěšení.

Probudí se Češi?

A jak vypadá současný stav u nás? Není to věc, která by mě osobně nějak zvlášť trápila, a zmiňuji se o ní pouze s ohledem na budoucí historiky hermetismu, aby věděli - až jednou budou Češi „národem teurgů", jak neutěšená byla situace na přelomu 20. a 21. století: prostomyslná lačnost informací (hlavně těch „tajných"), spojená s neschopností získané informace utřídit nebo s nimi dále pracovat, neochota či neschopnost hnout samostatně mozkem, ba často i absence schopnosti cílevědomě, neřku-li koordinovaně jednat. O vytrvalosti pak vesměs nemůže být vůbec řeč. Kde jsou ti mladí, nadějní mužové, kteří před deseti, patnácti lety studovali magii a snili o tom, že jejich hlavy jednou ozdobí koruna adepta? Vydělávají peníze, aby uživili svoje rodiny a na magii si už ani nevzpomenou. Někteří se také potloukají po blázincích a jiní zase spočinuli buď v lůně církve nebo uvízli v drápech nějaké sekty. (Existují samozřejmě výjimky, ale je jich velmi, velmi málo.) Místo nich tu dnes stojí - jako by přes noc vyrostla ze setby dračích zubů -nová generace nadějných mladých mužů, kteří jsou na rozdíl od těch dřívějších navíc většinou pologramotní, ale o to sebevědomější. Naštěstí i zde existují výjimky. Specifikem dnešní doby je, že velká část zájemců o hermetismus pochází z řad čtenářů sci-fi literatury, což je ten nejhorší možný start, jaký si jen lze představit. Nejhorší, ne však nemožný - nutno dodat v rámci objektivity.




Ostatně si nemyslím, že by to někdy bylo o mnoho lepší. Ve všech dobách kroužili kolem hermetiků - jako můry kolem světla - lidé sice zvědaví, ale pro studium magie nevhodní a poznání stejně nehodní jako neschopní. Jenže čím silnější je světlo, tím mocnější je i žár, který vydává. Téměř každý, kdo přišel do osobního kontaktu s Crowleyem, se „popálil"... Talmud nevaruje nadarmo: „Hřej se u ohně učenců, avšak dávej pozor na jejich uhlíky, aby ses nespálil, neboť jejich kousnutí je kousnutím lišky, jejich bodnutí je bodnutím škorpióna, jejich syčení je syčením jedovatého hada a všechna jejich slova se podobají žhavým uhlíkům." (Pirkej avot, 2,15).

Grimoár

V grimoáru arabského původu, zvaném Picatrix, jehož vznik se klade do první poloviny 11. stol., se vypráví tato historka: „Jeden nevzdělaný Kurd přišel k babylónskému šejkovi a řekl mu: „Pane, chci, abys mě naučil čarovat." Šejk mu řekl: „Jakého jsi vyznání?" On odpověděl: „Přidržuji se náboženství Kristova." Šejk mu řekl: „Tak mi předveď kříšení mrtvých, jak to dělal Kristus!" Mladík mu řekl: „To nemohu." Šejk mu řekl: „Jak se pak můžeš naučit čarovat?" Mladík řekl: „Byly to čáry, co dělal Ježíš?" Šejk mu řekl: „Konal to bez vědění?" Mladík mu řekl: „Prosím, nauč mě, o co jsem tě žádal." Šejk mu řekl: „Se schopnostmi se člověk musí narodit a jak roste a zvětšuje se, rostou a zvětšují se i jeho schopnosti." Mladík mu řekl: „Prosím tě o informaci, tak mi ji dej." Šejk mu řekl: „Vezmi si pisátko!" a podal mu je. Pak mu dal tuš a řekl mu: „Napiš svojí rukou na svoji ruku to a to." Mladík to udělal. Když byl hotov, řekl mu šejk: „Podívej se, co jsi napsal na svoji ruku!" On se podíval a byl chvíli očarován. Když zase přišel k sobě, řekl mu šejk: „Co je s tebou a co se ti stalo?" Mladík řekl: „Nevím." Šejk mu řekl: „Jak chceš potom pochopit vědu, o níž vůbec nic nevíš?" Mladík se polekal, začal si otírat ruku a byl zase očarován. Když znovu přišel k sobě, řekl mu šejk: „Co je s tebou a co se ti stalo?" Mladík mu řekl: „Lituji, propusť mě!" Šejk řekl mladíkovi: „Sám se propusť, ty, který sám sebe neznáš a nemáš na vědě čarodějů žádný podíl!" Mladík se polekal a obrátil se tváří ke zdi. Na ní spatřil obrazy, které spolu bojovaly: Jeden chtěl jiný spálit ohněm, ale tenjej uhasil vodou, jeden chtěl stát, a opět jiný mu zničil základ a nedovolil mu povstat. Šejk řekl: „Co vidíš?" Mladík mu vyprávěl co viděl. Šejk mu řekl: „Kdo rozumí, ten ví." Mladík se rozvzpomněl a setřel si nápis na ruce, aniž na něj pohlédl. Šejk mu řekl: „Vzdej to! Toto je věda, která je ti velmi vzdálená." Magik neudělal nic jiného, než že promítl navenek chaos a zmatek, panující v nitru příchozího.


Josef Veselý, Magie

 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality