Magnetismus - pocitové a zrakové – Rozdíl mezi ódem a magnetismem

Přicházející noc.
 23
Položte dobrý tyčový magnet přes roh stolu tak, aby oba konce vyčnívaly (tak jako jste položili velký krystal). Posuňte stůl tak, aby magnet ležel v poledníkovém směru, jako magnetka: severním pólem k severu přivěďte senzibila a vyzvěte jej....
Zobrazen: 3210x   12. 6. 2007, aktualizováno: 19. 5. 2008

Tyto listy se jmenují ódicko-magnetické. Asi se ptáte, proč magnetické, co je v nich magnetického. Musím vám skoro odpovědět – málo nebo vůbec nic. Ale svět má ve zvyku nazývat část jevů, které sem spadají, magnetickými, a proto se ještě musíme této nomenklatuře podrobit. Důvodem k tomu je to, že i magnetismus s sebou nese ódické síly, podobně jako je vzbuzuje sluneční a měsíční světlo, jako vystupují z pólů krystalů a jako doprovázejí mnoho dalších zdrojů, které s magnetismem, jak jej dneska chápeme, nemají zdaleka nic společného. Všimněme si teď ale trochu vztahů mezi ódem a magnetismem.

Položte dobrý tyčový magnet přes roh stolu

tak, aby oba konce vyčnívaly (tak jako jste položili velký krystal). Posuňte stůl tak, aby magnet ležel v poledníkovém směru, jako magnetka: severním pólem k severu, jižním k jihu. Přiveďte senzibila a vyzvěte jej, aby se dlaní levé ruky postupně přibližoval k jednomu a ke druhému pólu magnetu na vzdálenost asi 10–15 cm. Řekne vám totéž, co u pokusu s krystalem: jeden pól, směřující k severu, vysílá k ruce chladný vánek, druhý, jižní, protivně vlažný závan. Můžete opět ke každému pólu postavit sklenici vody a za šest až osm minut dát citlivcům ochutnat. Prohlásí, že voda ze sklenice u severního pólu je chladná a osvěžující, voda u jižního pólu vlažná a odporná. Chcete-li ještě jednou pozlobit chemiky a zeptáte-li se jich, co se v této tak nápadně odlišné vodě změnilo, co tato voda obsahuje, rozzlobí se. Aby se zbavili rozpaků, toto zcela jasné pozorování popřou a budou tvrdit, že není pravdivé. Můžete se usmívat prostotě, kterou občas dává najevo oficiální věda – vždyť přirozená pravda se nemůže zvrátit v nepravdu nesouhlasem, jehož základem není zkoumání. Tito pánové se budou muset velice brzy a proti své vůli lépe rozmyslet.

Myšlenky jako u krystalů

Bude vám jistě jasné, že stejné domněnky, které mne napadly u krystalů, zavedly mne i s magnetem do tmy. První pokus jsem provedl s Marií Novotnou ve Vídni (v dubnu 1844) a opakoval jsem jej s jinými senzibily v temné komoře snad stokrát. S radostí a uspokojením jsem zjistil, že mé domněnky byly správné, když mi dotyčná slečna hlásila, že na obou koncích magnetu hoří plamen, světlý, jiskřivý, jasný; na severním pólu modrý, na jižním žlutočervený. Tento lehký pokus si zopakujte sami, ale potom jej pozměňte. Postavte tyčový magnet svisle, jižním pólem nahoru. Uslyšíte, že plamen roste. Je-li magnet dost silný, bude plamen vystupovat téměř ke stropu, ba dokonce ozáří plochu o průměru šedesáti až devadesáti centimetrů. Tato okrouhlá plocha bude ozářena tak jasně, že vám senzibil – pokud je dosti citlivý – popíše malbu, kterou na stropě vidí. Ale znovu vás upozorňuji – nezapomeňte na má varování, která jsem vám dal; aby v místnosti byla absolutní tma a aby senzibilův zrak po několik hodin na tmu přivykal. Jinak váš pomocník neuvidí nic, vy pak pracujete nadarmo a pravdivost toho, co říkám, se ocitne v nebezpečí nezaslouženého podezření.

Podkovovitý magnet

Ještě zřetelnější bude záření, použijete-li magnetu podkovovitého a postavíte-li jej oběma póly vzhůru. Mám osmiplátový podkovovitý magnet o nosnosti asi 50 kg. Senzibil vidí z obou jeho pólů tryskat jemný plamen, tedy dva plameny vedle sebe, které se nepřitahují, neruší, nepůsobí na sebe navzájem jako magnetické síly obou pólů. Klidně vedle sebe vystupují, září nesčetnými světelnými body a spolu tvoří světelný sloup zvíci dospělého muže; každý, kdo tento jev spatřil, jej líčil jako úchvatné krásný. Sloup vystupuje přímo vzhůru až ke stropu a tvoří na něm osvětlený okrouhlý prostor o průměru asi dvou metrů. Trvá-li toto pozorování delší dobu, stane se postupné viditelným celý strop. Stojí-li takový magnet na stole, osvětlí zářivá emanace jeho povrch a předměty na něm do vzdálenosti asi půl metru. Za rukou, kterou vložíme před plamen, vznikne zřetelný stín. Držíme-li ve světelném sloupu šikmo nějaký předmět (prkénko, skleněnou tabulku, kovový plech), paprsek se ohýbá a vystupuje zpod něho právě jako každý jiný plamen, postavíme-li do něho pánev nebo hrnec. Foukneme-li nebo dýchneme-li do plamene, roztříští se stejně, jako kdybychom foukli do plamene svíčky. Na-stane-li průvan nebo pohybujeme-li magnetem, ohne se plamen ve směru vzduchového proudu jako pohybující se pochodeň. Přiblížíme-li k plameni čočku, lze jeho světlo zkoncentrovat do ohniska. Celý jev je tedy velmi hmotný a má mnoho vlastností společných s obyčejným plamenem. Přiblížíme-li dva plameny vycházející z magnetů tak, aby se křížily, neovlivňují se navzájem přitažlivostí ani odpudivostí, ale oba se pronikají a oba pokračují ve svých původních směrech. Je-li jeden z nich silnější, průraznější, proniká slabším tak, že ho rozpoltí; slabší plamen „objímá“ silnější. Podobně se stane, podržíme-li v plameni hůlku; plamen se rozpoltí a za hůlkou opět spojí. A stejně jako viděli senzibilové krystal zářící jemným světlem, které pronikalo veškerou jejich hmotou, tak nyní vidí těleso magnetu zcela v jakémsi bílém žáru. Stejně se chovají i elektromagnety.

Ódická podstata magnetismu

Popsané vlastnosti nejsou, jak snadno zjistíte, totožné s magnetismem, jsou ódické podstaty. Porovnáme-li krystal sádrovce s tyčovým magnetem zhruba stejné váhy, zjistíme, že ódické výrony stejných pólů se od sebe podstatně neliší co do působení na pocit a co do světelných vlastností, ale že krystal ódickou silou magnet předčí; chlad a teplo krystalu je zřetelnější, mohutnost světelného výronu je větší. Krystal však není magnetický, anebo jen velmi mizivě. Máte tedy vedle sebe ód sdružený s magnetismem a ód bez magnetismu, v obou případech však ód stejně silný. Je tedy vyloučeno, abychom řekli, že ód je součástí nebo jednou z vlastností magnetismu, nebo že je magnetismem samotným. V krystalu se objevuje ód bez přítomnosti magnetismu. Uvedu vám ještě řadu pádnějších příkladů, kde se ód vyskytuje v neobyčejné síle, zatímco magnetismus (v obvyklém smyslu) zdaleka není přítomen. Ód je tedy nutno považovat za energii zvláštního charakteru, která se vyskytuje společně s magnetismem stejně jako s krystaly, slunečními paprsky a čtyřmi dalšími přírodními jevy, o nichž se zmíníme. Známe velké podobnosti magnetismu a elektřiny, víme, že se často vyskytují společně, takže jsme byli blízcí toho považovat je za totožné. Podobně se chová světlo a teplo – jedno vyvolává druhé, každým okamžikem v sebe přecházejí. Přesto jsme ještě nebyli schopni dokázat společný zdroj, ze kterého teplo i světlo pochází. Tak je tomu i s ódem. Tušíme sice, že energetické jevy asi pocházejí ze společného zdroje. Pokud však ještě nejsme schopni tuto jednotu původu dokázat, nezbývá nám než považovat elektřinu, magnetismus, světlo, teplo ap. za oddělenou skupinu samostatných jevů. Protože vidíme, že četné ódické projevy nelze zařadit do žádné ze známých energií, nezbývá než ódické jevy spojit a sloučit také jako zvláštní skupinu energie. A že tato skupina co do rozsahu a významu v ničem nezůstává pozadu za skupinami energie, které se již ve fyzice zabydlely, dokážou přesvědčivě moje další listy.


Karl von Reichenbach

 

Z materiálů telestézické společnosti PannaCz.com


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality