Afrodiziakum koření Hřebíček

Byliny, koření a afrodiziakum Hřebíček

Koření jsou částí rostlin, které se v malých množstvích přidávají do pokrmů, aby zvýraznila jeho chuť a vůně. Koření hrálo důležitou roli ve staré Číně a nasadilo brouka do hlavy i mnohým Evropanům. Dobrým příkladem tohoto může být hřebíček. Hřebíčky jsou sušená poupata stále zeleného stromu, který přirozeně roste na Molukách, což je v současné době Indonésie. Se sušeným hřebíčkem se obchodovalo už dávno před začátkem našeho letopočtu. Dokladem živého obchodu, který tehdy v zemích kolem Indického oceánu panoval, mohou být hroby egyptských faraónů, v nichž byl hřebíček nalezen. V čínských rukopisech z téže doby se o hřebíčku rovněž píše. Šlechtici mohli krále oslovit, pouze pokud měli dech provoněný hřebíčkem. Obchod s hřebíčkem byl dlouhou dobu v rukou arabských námořníků, kteří využívali měnících se monzunových větrů a pendlovali se svými plachetnicemi mezi Afrikou a východní Asií. V 17. a 18. století byli postupně vytlačeni západoevropskými obchodníky. Obchod v indonéském souostroví si vydobyli Holanďané, a získali tak monopol na hřebíček. Aby zabránili obcházení monopolu, soustředili jeho pěstování na ostrov Ambon. Plantáže hřebíčkovce na sousedním ostrově Temate byly vykáceny. Vlastník půdy, na níž by byl nalezen jeden jediný strom hřebíčkovce, mohl očekávat trest smrti. Odboj byl trestán groteskním způsobem. Obyvatelstvo ostrovů Banda bylo decimováno „mořským hrdinou" Pietem Heinem (tj. každý desátý byl popraven), protože místní kníže odmítl pravidla vnucená Holanďany akceptovat. Monopol na hřebíček umožnil Holanďanům, aby za něj požadovali astronomické částky. V určitém okamžiku bylo kilo hřebíčku stejně drahé jako kilo zlata. Samozřejmě, že se různí dobrodruzi pokoušeli tento monopol prolomit. Nakonec se podařilo hřebíčkovec z Ambonu propašovat a kvetoucí kultury vznikly i na dalších místech, mimo jiné na Madagaskaru a na tanzanském ostrově Zanzibaru. A kam jde podstatná část sklizně hřebíčku ze Zanzibaru? Do Indonésie! Tato země odebírá největší množství hřebíčku na světě. Toto koření se hojně používá v orientální kuchyni, ale kromě toho je to důležitá látka pro získání tabáku s velmi zvláštní chutí a vůní. Téměř všichni kuřáci v Indonésii si kupují cigarety kretek, které jsou parfemovány olejem z hřebíčku. Šíří kolem sebe typickou vůni hřebíčku.

Bylinková zahrada

K tomu, aby je lidé mohli používat doma, se kdysi bylinky sbíraly ve volné přírodě. Lidé však brzy objevili, že s sebou lze vzít bylinu celou, zasadit ji doma, a mít tak po ruce stále čerstvé bylinky. Pravděpodobně tak vzniklo i naše zahradničení. Pokud víme, byly první zahrady bylinné. Lidé v dávných dobách obdivovali bezpochyby také krásu bylin, protože většina z nich má velkou okrasnou hodnotu. Neudivuje proto, že v současně době se v dekorativních bylinkový zahradách spojuje příjemné s užitečným. Rafinovaně se využívá okrasné hodnoty bylin, někdy jich šedých listů, jindy zase nádherných květů. Závisí jen na vkusu zahradníka, zda byliny zastřihne do nízkého živého plotu jako například šalvěj, nebo zda ji nechá volně růst v přirozené zahradě.

Jedovaté látky v bylinách

Byliny obsahují látky, které nás mohou uzdravit, nebo z nich můžeme onemocnět. Záleží na nemoci, užité dávce a na citlivosti na látky, která se člověk od člověka liší. Mnoho lidí má pocit, že přírodní látky jsou mnohem méně škodlivé než chemické. To je však omyl. Některé rostliny obsahují tak silné jedy, že už požití malého množství může být smrtelné. Navzdory tomu se smrtelné otravy a vážné zdravotní problémy po užilí bylin vyskytují jen málo. Mnohem nebezpečnější je užívání nadbytečných dávek léků, které se z nich vyrábějí. Jedná se o preparáty, v nichž je obsah účinné látky uměle zvýšen. Otravy léky se vyskytují mnohem častěji než jakákoliv jiná forma otravy.

Čerpáno z Encyklopedie bylin a koření. V případě zájmu Vám doporučujeme zakoupení této publikace.