Bez Černý - scobiém a magické účinky

Magica.
 2
V dnešní době slýcháme o obrovské škále různých cizokrajných rostlin se zázračnými léčivými účinky a přitom zcela zapomínáme a přehlížíme byliny, které u nás rostou od nepaměti a jejichž léčivá a magická síla byla tak dobře známá a ctěná našími předky.
Zobrazen: 8427x   31. 1. 2009, aktualizováno: 31. 1. 2009

Bez Černý - Sambucus nigra - KELTSKY scobiém

  • Čeleď: Caprifoliaceae – zimolezovité

Je listnatý keř, který má široké využití v léčitelství, farmacii i potravinářství. V přírodě roste volně na světlých i polostinných místech, na rumištích a má rád půdu bohatou na dusík. Čerstvé plody jsou mírně jedovaté, sušením se tato vlastnost ztrácí.

Lidové názvy černého bezu

Bezinky, kozičky, kobzinky, psí bez, smradinky, bezoví a bzina.

Využití Bezu černého

Všechny části rostliny mají léčivé účinky a v minulosti se s nimi léčilo téměř všechno, výhonky bezu se používaly na:

  • zmírnění bolesti zubů
  • mladé lístky smíchané s ječnou moukou léčily popáleniny
  • přikládaly se též na rány způsobené pokousáním vzteklého psa
  • Práškem z rozemletých suchých listů se zastavovalo krvácení z nosu.

Sbírají se především květy (Flos sambuci) a plody (Fructus sambuci)

Květy kvetou v bohatých soukvětích v červnu a červenci. Sbírají se za suchého počasí nejlépe před jejich úplným rozvitím. Mají žlutavou barvu – někdy bílou, někdy odstín slonovinové kosti. V době květu se šíří kolem bezu omamná vůně a i po odkvětu má tato rostlina zvláštní aroma. Květy obsahují glykosidy (např. rutin a sambunigrin), cholin, aminy, organické kyseliny, sacharidy, třísloviny, sliz, saponiny, trochu silice a jiné látky. Suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách od 40°C, před úplným usušením se květy obvykle sdrhují, aby se zbavily silných stopek. Usušenou drogu je třeba chránit před vlhkosti, aby nezhnědly. Já je ukládám do sklenic od kávy v tmavé místnosti. Odvar ze sušených květů je močopudný a podporuje pocení. Má diuretické účinky, snižuje horečku, mírní kašel, příznivě působí na cévní stěny. Podává se zejména při nachlazení a při chorobách cév. Tvoří hlavní součást čaje pro pocení, zpravidla společně s lipovým květem, s proskurníkovým kořenem a s květem divizny.

Plody bezu jsou černé kulaté peckovice

Šťává lisovaná z plodů se dlouho používala na barvení látky, protože má intenzivní tmavěčervenou barvu. Plody obsahují i organické kyseliny (např. kyselina jablečná, citronová, kozlíková, octová, vinná, propionová), cukry, třísloviny, silice, hořčiny, pentosan, tyrosin, vosk, guma, pryskyřice, vitamíny A, C a B (B1, B2, B6, B12 a kyselinu panthotenovou), celá rostlina obsahuje fytoncidní látky, které účinně působí proti bakteriím a mnohým houbám. Šťáva z plodů působí analgeticky, osvědčila se při léčení migrén, neuralgiích, při bolestech trojklaného nervu, páteře či kloubů (zde působí i protizánětlivě), příznivě působí i při křečích trávicího ústrojí a při nadýmání. Čerstvé plody mají projímavý účinek, naopak sušené se používají proti průjmům.

Listy (Folium sambuci) lze použít i zevně ve formě zábalů

např. při revmatismu, podle některých autorů působí i protinádorově na zevně přístupné nádory, kašovitý obklad z listů údajně dokáže „vytáhnout vodu z kolena“, vnitřně ve formě nálevu čistí krev a užívají se i jako součást čajů proti akné. Při předávkování však může vnitřně podaný bezový list (a stejně tak kůra) vyvolávat zvracení a těžké průjmy.

Zápach, který Bez černý šíří odpuzuje hmyzí škůdce, hlodavce a krtky

Plody jsou vyhledávanou potravou některých ptáků, kteří v trusu roznáší nestrávená semínka po okolí a tím napomáhají rozšiřování rostliny. Na Slovensku je bezové dřevo významnou surovinou pro výrobu tradičních hudebních nástrojů – fujar a i na výrobu píšťalek.

Magické účinky - Černý bez

vyhledává blízkosti lidí, doslova se lidem vnucuje. Nezvaný a svéhlavý osidluje tiché kouty zahrad nebo se uchytí těsně u zdí domu nebo chléva. Černý bez má magické, někdy opravdu až děsivé vyzařování, které dříve lidem spojeným s přírodou neuniklo. Kdo sedí v době letního slunovratu nebo v období křížových čtvrtinových dní u černého bezu, pozná, že se ocitl v blízkosti tajných dveří do podzemní říše bohyně země, Paní Holle. V galské Francii se říká, že v každém květu sedí víla. Když začal být svět špatný, ukryly se všechny víly do bezu. Je známo, že Paní Holle, velká bohyně života a smrti, je také vládkyní duchů, vil a elementárních bytostí. Holle – germánská Hel – je archaická bohyně, kterou zná každý národ pod jiným jménem. To ona přivádí duše mrtvých zvířat a lidí (stejně jako semena rostlin) do podzemní říše a nechává je pak zase zrodit v novém cyklu, v novém převtělení. A stejně dvojznačný jako bohyně je i její stromek: Kvete bíle, zralé bobule jsou však černé; je jedovatý, ale i léčivý, světlý a zároveň temný; strom je „těžký“ a stahuje do hlubin, jeho dřevo je však vzdušné a lehké. Tak jako Velká bohyně spojuje ve své trojité existenci všechny protiklady, spojuje tyto protiklady ve své podstatě i stromek. Kulturní symbolika stromu obemyká tuto polaritu: Narození (vstup do života) a smrt (odchod ze života). Také láska, erotika, která zaujímá prostřední místo, spojující život a smrt, je obsažená v symbolice stromu trojnásobné bohyně.

Strom smrti

Zelená, prosvětlená říše Paní Holle je zároveň říší mrtvých. Do této říše mimo čas a prostor přicházejí ti, kteří ztratili svou „nit života“. Černý bez se používál jako hřbitovní strom. Pohanští Frísové pohřbívali své mrtvé pod bezem u domu. Na mnoha místech bylo zvykem ukládat mrtvé na bezovém klestí. Bez, který roste jako rodový strom vedle domu, je „prahovým“ stromem a umožňuje přístup k zemřelým předkům. U většiny přírodních národů totiž zemřelí nebyli pouze jednoduše „odklizeni“, nýbrž zůstavali nadále součásti rodiny a rodu. Působili z druhé strany na zánik nebo blaho pozůstalých a v magických hodinách bylo možné je poprosit o radu.

  • Za špatné znamení se považuje, když bez kvete dvakrát do roka, nebo když uschne; pak někdo v domě zemře.

Strom života

Jak se můžeme dočíst v pohádce o „Paní Holle“, přijímá bohyně zemřelé v nadzemském světě. Tam vykonávají nejnutnější práce. Češou zralá červená jablka ze stromů a vyndávají hotové chleby z pece. Jsou to imaginativní obrazy procesu plodnosti a zrodu. Duše, které jsou krátce před znovuzrozením, jsou jako čerstvá jablka, která brzy spadnou z větví stromů světů a v novém převtělení dopadnou zase na zem. Musí být dobře ošetřena, aby neutrpěla žádnou škodu. Pec s pecny chleba je obrazem teplého mateřského klína, kde dozrávají plody těla. I zde je potřeba pomoci mrtvých, duchů zemřelých předků, aby děti nepříchazely na svět „spálené“ nebo „natlučené“. Zemřelí zároveň pomáhají v zimě Paní Holle s natřásáním peřin, a na zem potom padá peří jako krásné sněhové vločky, které dodávají polím a loukám do dalšího roku životní síly z kosmických sfér. Otec a matka nestvoří dítě – dítě coby duchovní bytost již existuje.

Slast pohlavního spojení

je nezbytným předpokladem pro to, aby duch předka, který se chystá ztělesnit, mohl získat fyzické tělo. Není tedy divu, že lidová víra spojuje černý bez také s erotikou a sexem. V kolovém tanci se zpívalo: „Za bezovým keřem v klusu dala svému milému pusu. Červená a bílá vína zítra svatbu oslavíme.“ Necudným nebo „padlým“ dívkám se zastrkávaly o svatodušních svátcích (letnice) nebo o májových slavnostech před dveře větvičky bezu. Když vdavekchtivá dívka chtěla vědět, odkud přijde její ženich, musela v den zimního slunovratu (21.prosince) v době večerního klekání silně zatřást bezovým keřem: „Třesu třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes“. Když pak odněkud zaštěkal pes, byla to odpověď na její otázku.

Sedláci se kdysi před kvetoucím bezem uctivě ukláněli

a smekali před ním klobouk. Nikdo se neopovažil černý bez porazit nebo ořezat. Ani dnes se ho žádný s přírodou spojený člověk neodváží pro nic za nic uříznout nebo spálit. Nebylo to jen z respektu před bohy a duchy, kteří bezovou branou přicházení na náš svět a zase tudy odcházejí, nýbrž spíše proto, že keř přitahuje a váže negativní síly a záření, nemoci a neštěstí.

  • Kdo by tedy dřevo osekával nebo ho dokonce pálil, uvolňoval by nedobré energie, které by na něj pak mohly přejít, nebo se rozšířit na obyvatele celého domu.
  • Černý bez se dokonce nemá ani vysazovat. Bohyně bezu si má sama vybrat místo, kde chce nechat svůj stromek růst.

„Kůra, bezinky, listy a květy, každá část obsahuje sílu a dobro, každá je plná požehnání“

Zajímá-li Vás více kolem Černého bezu tak Vám doporučujeme například knihu Magické rostliny Keltů – Wolf-Dieter Storl.

 

© Undina - PannaCz.com www.noetika.cz


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality