Homeopatie

Homeopatie.
Homeopatie a první publikace k homeopatii. Základní princip homeopatie a přenos informací do náhradní látky. Homeopatie a zvyšování účinku. Ředění látek a příprava homeopatických léků.
Zobrazen: 2871x   2. 11. 2007, aktualizováno: 19. 5. 2008

Homeopatie

Homeopatii, vedle akupunktury nejrozšířenější obor medicíny, formuloval Samuel Hahnemann (1755 – 1843) sdružením starších léčebných principů. Na rozdíl od allopatie (allos = řecky jiný) tento obor medicíny nazval homeopatií (homoios = podobný).

První publikace Homeopatie

Svou teorii publikoval v knize „Organon der rationellen Heilkunde“ v r.1810 v Lipsku. Homeopatie byla s nadšením přijata, protože byla ihned úspěšnější než tehdejší medicína, která svými hrubými zákroky pacienty spíše poškozovala. Homeopatie se rychle rozšířila do okolních zemí a postupně do celého světa.

Homeopatie a principy

Z téměř desítky jejích principů jsou nejdůležitější dva: princip léčby podobného podobným (similia similibus curentur) a princip infinitezimálního – nekonečně malého – dávkování. Znamená to, že pacient je léčen prakticky nulovou dávkou fyzické části svítivé látky, jejíž požití u zdravého jedince vyvolává příznaky podobné příznakům choroby.

Specifický způsob přípravy léků v homeopatii

Jeden díl matečné tinktury, připravené většinou macerací rostlinných nebo živočišných tkání, ale i z minerálů, se ředí za stálého protřepávání deseti díly (decimální, D ředění) nebo sty díly (centezimální, C nebo HC ředění) vody nebo alkoholu. Výsledný roztok se ředí (potencuje) dál stejným způsobem, mnohdy až do hodnot několika set i více C! Když je dosaženo ředění C 10 – C 12 , prakticky mizí z roztoku poslední molekula původní látky čímž dále působí účinněji čistá informace. Účinek výsledného preparátu, ať už v podobě kapek nebo granulí má duchovní povahu, který hmota tlumí, proto je ředění důležité. S postupným odstraňováním hmoty stoupá léčebný efekt.

Homeopatie a zvyšování účinku

Další zvyšování účinku po odstranění poslední molekuly způsobuje informatický otisk po molekulách původní látky, který zůstává v roztoku. Homeopatie nevyšetřuje pacienta laboratorně, ale zaměřuje se více na komunikaci s pacientem. Nejvyšší formou homeopatické léčby je tzv. konstituční léčba, kdy se podle typu a individuálních vlastností pacienta vybere lék, který má specifický účinek na konkrétního pacienta, a který má často efekt na současné choroby pacienta a jejich minulé příčiny.

Vývoj homeopatie

Homeopatie se nevyvíjela stejnoměrně. Zájem o ni prodělal několik vln a kolísal od nadšeného přijímání až k jednoznačnému odmítnutí. V současné době homeopatii provozují léčitelé i lékaři. Homeopatie po Hahnemannovi nikdy neměla, a ani dnes nemá jednotnou podobu. Existuje řada škol, a homeopati se sdružují do několika společností. Klasická homeopatie anglo-amerického typu dodržuje přísně Hahnemannovy zásady, francouzská homeopatie mnoho z jeho zásad opustila a přiblížila se konvenční medicíně, jinou podobu má zase německá, rakouská nebo indická forma homeopatie. I v České republice je homeopatie rozštěpena do několika organizací. Otisky původní látky v homeopatickém roztoku (prakticky ve vodě), mohou existovat, protože strukturní klastry vody mají nanosekundovou životnost, která je dostatečná pro přesun informací, které se přesunují nekonečnou rychlostí (kvantová mechanika – Einstein). Homeoptika jsou zařazena mezi léky - léky zvláštního druhu. Homeopatie je také v zahraničí akceptována některými lékařskými institucemi i pojišťovnami.

Z materiálů telestézické společnosti PannaCz.com

 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality