Léčivé koření

Ilustrační foto.
Léčivé koření, průjem, poruchy trávení, rýma vodnatá, šok (omdlévání), slabý spánek, nespavost, vyrážka, zácpa, zrak, zvracení, žaludeční problémy. Anýz, badyán, chilli, česnek,estragon, hořčice, jalovec, libeček, majoránky, nové koření, oregano ad.
Zobrazen: 5640x   19. 5. 2008

Několik receptů - léčivé koření

Průjem

Smícháme stejné množství jogurtu a vody a přidáme trochu čerstvého zázvoru (asi 1/8 lžičky).

Poruchy trávení

Smícháme stroužek nadrobno nakrájeného česneku se špetkou soli a špetkou jedlé sody a sníme. Nebo vypijeme 1/4 šálku šťávy z cibule s 1/2 lžičky medu a 1/2 lžičky černého pepře.

Rýma vodnatá

podáme 3 kapky hřebíčkového oleje s cukrem nebo přičicháváme ke kousku látky pokropené hřebíčkovým olejem. Vezmeme 7 hřebíčků, umeleme, smísíme se 100 gramy vody a vaříme, dokud množství vody neklesne na 20 gramů, Pak vychladíme a přecedíme. Pacienta necháme vdechovat výpary oběma nosníma dírkami. Studený nápoj můžeme podávat pacientovi k pití.

Šok (omdlévání)

vdechujeme vůni čerstvě rozkrojené cibule nebo vdechujeme prášek z kořene puškvorce.

Slabý spánek, nespavost

vypijeme čaj z muškátového oříšku - na šálek vody 1/4 lžičky mletého muškátového oříšku. Plosky nohou jemně namasírujeme sezamovým olejem nebo masírujeme olejem vlasy na temeni hlavy. Můžeme také do každého ucha kápnout po 5 - 10 kapkách zahřátého oleje.

Vyrážka

na postižené místo naneseme dřeň koriandrového listu nebo vypijeme koriandrový čaj (lžičku koriandrových semínek na 1 šálek vody).

Zácpa

vypijeme čaj z listů senny (1 lžička do šálku vody).

Zrak

pepř zlepšuje jeho funkci (především ostrost vidění), upravuje krátkozrakost i dalekozrakost a odstraňuje únavu očí. Přidává se do čaje a jídel, užívá se při léčení zraku dlouhodobě.

Zvracení

rozmělníme 5 gramů hřebíčku a vaříme s 125 ml vody tak dlouho, dokud se voda z 1/2 nevyvaří, pak přecedíme. Podáváme 1 - 2 lžičky ještě teplého odvaru s cukrem. Je-li třeba, můžeme podávat 4 - 5x denně po 4 hodinách. Tento hřebíčkový odvar je účinný také při nadměrném pocitu žízně, nechutenství a ztrátě pocitu hladu.

Žaludeční problémy

vezmeme po 10 gránech (0,65 gramech) zázvoru, skořice a kardamomu a společně je umeleme. Dostaneme tak 1 dávku, kterou užíváme před jídlem. Tato směs zbavuje trávicích potíží a plynatosti nebo nadmutí kvůli nahromadění plynů.

Recepty - Hořčičná placka

Hořčičná placka je velmi užitečným léčebným prostředkem na bolestivá a oteklá místa. Pro tento účel smícháme najemno rozdrcená hořčičná semínka s vodou. Tuto pastu vložíme do kousku měkké látky a přiložíme na otok tak, aby nepřišla do styku s pokožkou. Vyhneme se tak riziku vzniku popálení v místě přímého kontaktu. Během 10 - 15 minut místo zarudne a je zde cítit pálení. Placka se má odstranit, když už se pálení stane nesnesitelným. Je docela pravděpodobné, že se v místě aplikace placky objeví drobné furunkly produkující vodnatý sekret. V tomto případě je dobrým protilékem použití vazelíny (nejlépe smíchané s kafrem). Dětem a na citlivá místa aplikujeme placku na měkké bavlněné látce. Používání hořčičné placky je velmi účinné při vystřelujících bolestech a otocích v oblasti hrudníku, hlavy, kloubů, dělohy apod. Místa, kde byla aplikována hořčičná placka, mají také tendenci k dočasné ztrátě citlivosti, a je-li ponechána placka dlouho, kůže se může začít odlupovat. Nejen v oblasti, na kterou byla placka aplikována, ale i v jejím okolí bude pravděpodobně stimulován průtok krve, čímž dojde k značnému zvýšení hojivého účinku. Při vysoké horečce, kdy dochází ke zmetení, přiložíme hořčičnou placku na čelo. V případech srdeční slabosti je na hrudník přikládán a vmasírován hořčičný olej, stejně tak jako na ruce a na nohy. Je-li onemocnění cholerou doprovázeno častým zvracením, stolicí a také křečemi celého těla a slabostí v končetinách, ukázalo se být použití hořčičných semínek účinným. V případě zvracení a průjmů, které nemají svůj původ v choleře, tyto potíže použitím hořčice odstraníme.

Speciální recepty

Nachlazení, kašel, rýma, apod. (recept pro 1 osobu): 1,5 polévkové lžíce mletého zázvoru dáme do litru vody a vaříme tak dlouho, až se vyvaří 1/2 vody. Pak přidáme šťávu z 1 citrónu, kmín, sůl, pepř, 2 - 3 roztlučené hřebíčky. Pijeme teplé. Nachlazení: v hrnci vody povaříme lžičku mletého zázvoru a vdechujeme páru. Úlevu při nachlazení přináší také eukalyptové listy použité stejným způsobem. Eukalyptový olej aplikovaný do nosních dírek pomáhá při překrvení. Také můžeme šňupat prášek z kořene puškvorce: do každé nosní dírky vdechneme špetku. Namožené svaly v horní polovině těla: při celkovém namožení svalů nanášíme na postižené místo 2x denně teplou zázvorovou pastu s kurkumou (lžička zázvoru s 1/2 lžičky kurkumy). Neuralgické problémy: nežádoucí pach z úst: ústa vyčistíme mletou lékořicí a sníme několik fenyklových semínek. Můžeme také užívat 2x denně půl šálku šťávy z aloe vera tak dlouho, dokud se neobnoví svěží dech. Nucení ke zvracení: hřebíček rozmělníme s vodou a podáváme jako vlažný nápoj. Takto zaženeme nucení ke zvracení a také utišíme žízeň. Pálivé pocity na hrudi: bolesti utiší nápoj připravený z hřebíčku rozdrceného ve studené vodě, scezeného a smíchaného s kandovaným cukrem.

Látky přítomné v koření

alkaloidy

komplikované dusíkaté sloučeniny se silným fyziologickým účinkem. Mohou to být i jedy. Jsou přítomny např. v kakau, pískavici řeckým senem, pepři, paprice.

glykosidy

většinou obsahují cukernou složku, ale bývají nahořklé – např. v česneku, hořčici, jalovci, pískavici řeckém senu, šafránu.

saponiny

v malém množství slabě dráždí sliznice zažívacího traktu, působí mírně projímavě a močopudně. Jsou v pískavici, tymiánu.

silice

jsou intenzivně vonící těkavé látky podobné olejům. Také se jim zastarale říká éterické oleje. Jsou přítomny v hluchavkovitých rostlinách, dále v jalovci, fenyklu, kmínu, anýzu, paprice, kardamomu, pískavici, prakticky ve všem koření. Silice působí na nervový systém, podporují vyměšování trávicích šťáv, chuť k jídlu, působí dezinfekčně, močopudně, proti nadýmání.

hořčiny

mají hořkou chuť, dráždí chuťové orgány a působí na vylučování žaludečních šťáv. Jsou přítomny v zázvoru, pískavici, tymiánu, šafránu.

třísloviny

mají rozličné chemické složení a působí svíravě. Pomáhají proti průjmům, proti slabému krvácení a působí dezinfekčně. Jsou hlavně v hluchavkovitých rostlinách, ve skořici, muškátovém oříšku. Koření obsahující vyšší podíl tříslovin se nemá dlouho vařit.

slizy

vytvářejí viskózní koloidní systémy. Jsou schopny bobtnat a působí dobře na sliznice jak zažívacího, tak i dýchacího ústrojí, mají protizánětlivý účinek. Jsou přítomny např. v pískavici, skořici, cibuli a jinde.

pryskyřice

vznikají výměnou látkovou – jsou v kardamomu, kurkumě, zázvoru; organické kyseliny – např. citrónová, vinná, octová, šťavelová – jsou přítomny v plodech a listech všech druhů citroníků, jalovčinek. Dávají koření nakyslou chuť a působí lehce projímavě.
tuky – většinou ve formě olejů, jsou v semenech hořčice, v paprice, kmínu, fenyklu, kardamomu, pepři, zázvoru.

fytoncidy

mají antibakteriální účinek, jsou to většinou prchavé a nestálé substance. Jsou obsaženy např. v čerstvé cibuli a česneku, pálivé paprice, hořčici, pepři, skořici a dalších; V koření jsou obsaženy i další složky, které nemají vysloveně kořenicí účinek, jako sacharidy, bílkoviny, různá barviva, minerální látky, vitamíny a řada jiných složek.

Charakteristika koření


základní řada koření.

Anýz (Pimpinella anisum)

Anýz setý je jednoletá bylina z čeledi miříkovitých. Jako koření se užívá plod, drobná dvojnažka šedohnědé barvy. Anýz se pěstuje nejvíce v subtropických oblastech – Španělsko, Francie, Itálie. Vyžaduje slunné, teplé polohy. Anýz byl znám jako koření a lék. Jako koření podporuje trávení, tvorbu žluči, omezuje plynatost, má také baktericidní vlastnosti. Anýz voní příjemně sladce a aromaticky. Chutná čerstvě a kořenitě. V kuchyni ho užíváme celý nebo drcený, do pečiva, piškotů, do perníků, jablečných koláčů a také do chleba. Můžeme jím kořenit pokrmy čínské a indické kuchyně. Při smažení ryb odstraňuje specifické pachy, zlepšuje při krátkém osmažení chuť oleje. Je součástí mnoha kořenicích směsí.

Badyán (Illicium verum)

Jedná se o hvězdnicovité plody stále zeleného stromu. Jako koření se užívá souplodí, které má nahnědle červenou barvu, typickou kořenně nasládlou vůni i chuť připomínající anýz. Badyán se pěstuje v jižní Číně, Indii, Japonsku, na Filipínách i jinde. Badyán podporuje trávení, zklidňuje zažívací trakt. Působí proti nadýmání a kašli. V kuchyni se užívá jednak do sladkých pokrmů – perníku, sušenek, povidel ze švestek, do švestkového kompotu, čajů, ale i slaných pokrmů – k rybám, vepřovému a hovězímu masu, ke kuřatům, kachně a do hovězích polévek. Je součástí řady kořenicích směsí (směs pěti koření, koření na perníčky).

Chilli a cayenský pepř (Capsicum)

Chilli papričky, cayenský pepř jsou plody rostlin rodu Capsicum z čeledi lilkovitých. Jako koření se užívají plody, čerstvé a sušené, roztlučené a mleté. Plody mají rozmanitý tvar a velikost – od kuželovitých, vejčitých po protáhlé, od velmi drobných až po deseticentimetrové. Platí pravidlo – čím menší plod, tím ostřejší chuť. Zemí původu chilli je Střední a Jižní Amerika, dnes se tyto rostliny pěstují po celém světě. Chilli podporuje tvorbu slin, žaludečních šťáv, zlepšuje trávení. Podporuje krevní oběh, chrání před infekcí, snižuje obsah cholesterolu v krvi a působí proti obezitě. V kuchyni je používáme do pikantních pokrmů, indických, thajských, čínských a jiných asijských. Ostré papričky jsou oblíbeny dále v pokrmech španělských, mexických, také v maďarských i v mnoha dalších.

Česnek (Allium sativum)

Česnek je vytrvalá rostlina z čeledi liliovitých, ovšem pěstuje se vegetativně ze stroužků, tvořících složenou cibuli, jako jednoletá. Jako koření se užívá cibule, za čerstva celé nebo jako pasta, sušené nebo mleté. Má svůj původ pravděpodobně v západní Asii. Dnes je doma všude na světě a pěstuje se ve všech mírných a subtropických klimatických oblastech. Česnek se uplatňuje v prevenci rakoviny žaludku, tlustého střeva, kůže, snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi. Povzbuzuje trávení, působí proti nadýmání, uklidňuje hladké svalstvo střev. Česnek má slabě palčivou, jemně nasládlou chuť. Jeho zápach je typicky pronikavý. Používá se hlavně za čerstva, ale i sušený v plátcích, granulovaný, v prášku. Česnek je univerzálním kořením pro všechny pikantní pokrmy. Hodí se k masu, rybám, uzeninám, polévkám, do omáček, zeleninových pokrmů, a salátů.

Estragon (Artemisia dracunculus)

Estragon je víceletá, silně rozvětvená bylina z čeledi hvědnicovitých. Jako koření se užívají listy a mladé výhonky, čerstvé i sušené. Pochází nejspíš ze Střední Asie. Od středověku je znám v Evropě. Čaj z květů a listů estragonu podporuje činnost ledvin. Estragon má nasládle trpké, lehce peprné aroma s přídechem anýzu. Výborně se hodí k lehkým drůbežím pokrmům, rybě, vaječným pokrmům a do salátových dresinků.

Fenykl obecný (Foeniculum vulgare)

Fenykl je dvouletá bylina z čeledi miříkovitých. Jako koření se užívají plody – podlouhlé dvojnažky, celé nebo mleté. Pochází z oblasti Středozemního moře, dnes se pěstuje v teplejších oblastech, hlavně v jižní Evropě. Fenykl je považován za posilující prostředek. Působí proti střevním křečím, podporuje zažívání. Má dezinfekční účinek. Fenykl je nasládlý, chutí trochu připomíná lékořici. Užívá se při nakládání zeleniny, do sýrů, cukrářských výrobků, moučníků. Je klasickým doplňkem ryb, rybích polévek, při nakládání zelí a okurek. Často se kombinuje s česnekem.

Hořčice (Sinapis alba)

Hořčice bílá je jednoletá rostlina z čeledi brukvovitých. Jako koření se užívají plody čerstvé a sušené, drcené i mleté. Hořčice pochází z oblasti Středozemního moře. Dnes se pěstuje po celé Evropě. Všechny druhy semen hořčice (bílá, černá, sareptská) způsobují lepší trávení a látkovou výměnu. Pomáhají regulovat hladinu cukru a cholesterolu v krvi. Stimulují činnost srdce, odstraňují únavu. Hořčice je kořením snad všech kuchyní světa ve všech formách. Celou hořčici používáme k nakládání zeleniny (hub, okurek). Koření ostré polévky a omáčky, hodí se k rybám a vaječným pokrmům.

Jalovec (Juniperus communis)

„Jalovčinky“ Jalovec obecný je stále zelenou jehličnatou dřevinou vyskytující se ve tvaru stromu nebo keře. Jako koření se užívají bobule, čerstvé a sušené, celé i mleté. Jalovcový keř, případně strom, je rozšířen v Evropě a velké části Asie. Aromatická síla bobulí je velmi závislá na klimatu: čím více slunce, tím jsou aromatičtější. Jalovec však roste i v našich podmínkách. Jalovcové bobule obsahují celou řadu éterických olejů – tyto látky povzbuzují chuť k jídlu, působí močopudně, mají dezinfekční účinky a uvolňují svaly. Mají bakteriocidní, dezinfekční účinek. Jalovčinky mají nasládlou a výrazně pryskyřičnou, lehce pálivou chuť i specifickou vůni, tzv. „lesní aroma“. Jalovčinky jsou klasickým kořením ke zvěřinovým pokrmům, také k jídlům z hovězího i vepřového masa, ke kyselému, červenému i bílému zelí, červené řepě.

Kardamom (Elettaria cardamomum)

Kardamom je rákosovitou vytrvalou rostlinou, dorůstající do výšky až 1,5 m. Vlastním kořením jsou semena, nejprve ponechaná v tobolkách, aby z nich neuniklo aroma. Malá kulatá semena obsahují jemně aromatické silice. K dostání jsou mletá, jako červenošedý prášek. Kardamom pochází z jižní Indie, Cejlonu a Malajsie, pěstuje se však v Indii a Guatemale. Nejznámější léčivou vlastností tohoto koření je podpora trávení. Pomáhá při nadýmání a lze jím mírnit také křeče a bolesti žaludku. A konečně – kardamom je už po celé věky považován za afrodiziakum. Kardamom má velmi jemné, nasládle ostré aroma. Patří do svařeného vína a do perníku, tvoří důležitou součást kari směsí a výborně se hodí také do koláčů, pečiva, rybích pokrmů, nakládané zeleniny a paštik.

Libeček (Levisticum officinale)

Libeček je víceletá rostlina dorůstající do výšky až 2 m, patří do čeledi miříkovitých. Jako koření se užívají čerstvé listy a kořeny. Libeček pochází pravděpodobně ze střední Asie, v Evropě je však rozšířen již dlouho. Libeček chutná čerstvě a kořenitě, podobně jako celer. Tato aromatická bylina se přidává do polévek, kyselých čalamád a bylinného octa.

Majoránka (Origanum majorana)

Majoránka je známá jako rostlina jednoletá z čeledi hluchavkovitých. Jako koření se užívají čerstvé a sušené listy. Majoránka pochází z východního Středozemí. Dnes se pěstuje zejména ve Španělsku a Francii, ale také v Německu. Čím intenzivnějšímu slunečnímu záření je majoránka vystavena, tím lepší je její aroma. Majoránce je přisuzována schopnost posilovat žaludek a tišit křeče. Díky tomu, že podporuje trávení, se majoránka hodí zejména k tučným pokrmům, jako je například husa nebo sádlo. Majoránka chutná kořenitě, trochu trpce a je zvlášť aromatická. Má velmi intenzivní vůni. Majoránka je klasickým kořením do uzenin. Výborně se hodí také k bílým fazolím, hrachovým jídlům, do bramborové polévky, kyselého zelí, sekané, vepřového masa a masových paštik.

Nové koření (Pimenta dioica)

„Pimentovník dvoudomý“ Stále zelený pimentovník, z čeledi myrtovitých, dorůstá do výšky 6 – 12 m a může se dožít až 100 let. V sedmém roce života poprvé nese plody. Jako koření se užívají celá nebo mletá sušená semena. Pimentovník pochází ze Střední Ameriky. Nejlepší nové koření je prý z Jamajky, odkud pochází 80 % světové produkce. Dále se pěstuje na Kubě, Haiti, na pobřeží Mexika a jiných ostrovech. Z Jamajky je však nejkvalitnější. Účinné látky pimentovníku podporují zažívání, brání nadýmání, pomáhají trávit tuky. Nové koření voní po hřebíčku, s přídechem skořice a muškátu. Jeho chuť je však peprně ostrá. V kuchyni jím kořeníme zvěřinu, hovězí maso a ryby. Značné množství se využívá při zabíjačce, při nakládání hub, okurek a kyselé zeleniny, hodí se i do špenátu, omáček a paštik.

Oregano (Origanum vulgare)

„Dobromysl obecná“ Dobromysl obecná je keříčkovitá, aromatická vytrvalá bylina s dřevnatým oddenkem a lodyhami, které dorůstají do výšky přes 50 cm. Jako koření z bylinky užíváme celé lístky, možno i s květy, a to buď čerstvé nebo sušené ve stínu. Oregano pochází z Anglie, ale nyní se pěstuje v celé Evropě. Z léčebného hlediska podporuje zažívání, používá se také k léčbě kašle a při bolestech hrdla. Má antiseptické účinky. Listy se také žvýkají při bolestech zubů. Působí na uchování dobré nálady a dobré mysli. Oregano je známé především v italské kuchyni, kde je spolu s bazalkou nedílnou součástí pokrmů z rajčat. Tradičně patří na pizzu. Je také vhodné na skopové a telecí maso, hodí se též k tučnějším jídlům, která pomáhá trávit a zvýrazňuje jejich chuť. Z listů se rovněž připravuje čaj a dříve se přidávaly i do piva.

Paprika (Capsicum annuum)

Paprika je jednoletá rostlina z čeledi lilkovitých dorůstající do výšky až 60 cm. Jako koření se užívají sušené a mleté plody se semeny. Papriku s sebou přivezl Kolumbus ze svých objevitelských cest do Ameriky. Dnes se pěstuje na Balkáně, v Maďarsku, ve Francii a v Jižní a Střední Americe. Paprika je bohatá na vitamin C. Povzbuzuje chuť k jídlu, posiluje krevní oběh, chrání cévy a působí jako prevence proti krevním sraženinám. Podle stupně kvality chutná paprika jemně aromaticky až velmi ostře. Paprika je naše běžné koření. Dává se do konzerv, hotových jídel, uzenin, sýrů, pomazánek, v kuchyni do gulášů, dršťkových, bramborových, gulášových polévek, k jídlům ze všech druhů mas a bramborových pokrmů.

Rozmarýn (Rosmarinus officinalis)

„Rozmarýna lékařská“ Rozmarýna je stále zelený polokeř z čeledi hluchavkovitých, který dorůstá do výšky 1,5 m. Jako koření se užívají čerstvé a sušené listy. Rozmarýna pochází z oblasti Středozemního moře, kde ještě i dnes roste divoce. Pěstuje se převážně ve Španělsku, Francii, severní Africe, ale také v našich zahrádkách. Čím intenzivnějším slunečním paprskům je vystavena, tím lepší bude její aroma. Rozmarýna uklidňuje nervy a působí příznivě na krevní oběh, pomáhá při vyčerpání, žaludečních potížích a bolestech hlavy. Jako mast léčí revmatismus, záněty nervů a křeče. Rozmarýna chutná pryskyřičnatě a kořenitě, čerstvá voní hodně aromaticky. Sušená je trochu hořká a trpká, dávkujte ji proto opatrně. Ochucuje zvěřinu, vepřové maso a drůbež, výborně se také hodí ke šťavnaté zelenině, například rajčatům, cuketám a bramborám.

Saturejka (Satureja hortensis)

Saturejka je jednoletá, hustě větvená rostlina, z čeledi hluchavkovitých dorůstající do výšky až 50 cm. Jako koření se používají čerstvé i sušené listy. Saturejka pochází z východní oblasti Středozemního moře. Dnes zdomácněla v celém Středomoří, v západní Asii, Indii a ve střední Evropě. Tato léčivá bylina pozitivně podporuje trávení a posiluje žaludek. Pomáhá při kašli, působí antisepticky při poranění v oblasti hrtanu a krku. Saturejka chutná peprně, trochu pálivě a voní velmi kořenitě. Nesmí chybět v luštěninových pokrmech, neboť působí proti nadýmání. Hodí se k tučným masitým a rybím polévkám, pečeným bramborám, rajčatům a houbovým jídlům, bramborovým a fazolovým salátům.

Šafrán (Crocus sativus)

Šafrán setý je nízká rostlina z čeledi kosatcovitých, vytvářející cibulovitou hlízu v zemi. Je příbuzná s okrasnými, na jaře kvetoucími krokusy. Jako koření se používají celé nebo mleté sušené blizny. Během šestitýdenní doby kvetení se z šafránových květů ručně odstřihují blizny. Ty je potom nutné co nejrychleji usušit, přičemž ztrácejí asi 80 % své původní hmotnosti. Na 500 g šafránového koření je potřeba asi 200 000 až 400 000 blizen. Toto je vysvětlení, proč je šafrán i dnes k dostání ve velmi malém množství za poměrně vysoké ceny. Domovem šafránu je Přední Asie. Dnes se tato rostlina pěstuje v Indii, Číně a celé oblasti Středozemního moře. Nejlepší šafrán prý pochází z vrchoviny La Mancha. Tato vzácná rostlina byla dříve používána i jako lék. V malých dávkách uklidňuje nervy, působí proti křečím střev, astmatu, také žlučopudně a močopudně. Po větších dávkách bolí hlava, překrvují se vnitřní orgány a je jedovatý. Šafrán je aromaticky trpký, hořké až kořenité chuti a barví nažluto. Má své místo ve francouzské a španělské kuchyni, kde se přidává do rýžových pokrmů. Výborně se hodí k drůbeži a rybě.

Tymián (Thymus vulgaris)

Tymián je víceletý, stále zelený polokeř s dřevnatými stonky z čeledi hluchavkovitých. Dorůstá do výšky asi 40 cm. Jako koření se užívají čerstvé a sušené listy. Tymián má svůj původ v oblasti kolem Středozemního moře. Dnes se pěstuje ve všech mírných klimatických oblastech. Čím intenzivnějšímu slunečnímu záření je vystaven, tím silnější bude jeho aroma. V lidové medicíně je tymián doporučován při onemocněních horních cest dýchacích. Uvolňuje křeče, rozpouští hlen a snižuje horečku. Tymián chutná kořenitě, trochu pryskyřičnatě, voní velmi intenzivně. Velmi dobře se hodí k masitým a zelným pokrmům, rybím, aromatickým polévkám a omáčkám či salátům. Koření se jím také ovocné saláty a dezerty.

Vanilka (Vanilla planifolia)

Vanilkové tobolky jsou podlouhlé plody popínavé rostliny šplhající po tropických stromech do výšky až 15 m. Vytrvalá liána, orchidej, patří do čeledi vstavačovitých. Jako koření se užívají vanilkové lusky, které se sklízí dříve, než dozrají. Vlastí popínavé orchideje, z níž pocházejí vanilkové tobolky, je jižní Mexiko, Guatemala a další země Střední Ameriky. Dnes se vanilka pěstuje nejen zde, ale také na Madagaskaru. Indiáni používali vanilku jako koření i lék, připisovali jí příznivý vliv na srdce. Ve spojení s kakaem měla navíc zlepšovat náladu. Vanilka voní intenzivně a lehce nasládle. Chutná sladce, trochu kořenitě. Užívá se především do sladkých pokrmů, do čokolády, kávy, dezertů všeho druhu, do ovocných kompotů a salátů. Pro zjemnění se přidává do koláčů a pečiva.

Zázvor (Zingiber officinale)

„Zázvorovník lékařský“ Zázvorovník je vytrvalá tropická bylina z čeledi zázvorovníkovitých dorůstající do výšky 1 m. Kořením, které používáme, je oddenek obsahující éterické oleje a pryskyřice, produkující typickou chuť. Oddenku se také říká „zázvorový kořen“, i když se botanicky o kořen nejedná. Užívá se čerstvý, sušený, mletý na prášek nebo nakládaný. Zázvorovník je víceletou bylinou pocházející z tropů. Původ má pravděpodobně v Jižní a Střední Asii. Dnes se pěstuje v Indii, Indonésii, Japonsku, Číně a Austrálii. Zázvor povzbuzuje chuť k jídlu, podporuje trávení a uvolňuje žaludeční křeče. Příznivě působí proti bolestem hlavy. Zlepšuje i závrati u starších lidí a také nevolnost v počátcích těhotenství. Chuť zázvoru je kořenitá, ovocná a aromatická. Koření voní kořenitě ostře. Zázvor se hodí k drůbeži, k rybám i mořským plodům, do špenátu. Mletý zázvor se přidává do perníčků, vykrajovaného pečiva, do jablečných kompotů, ovocných salátů a ovocných dezertů.


Nortia - Z materiálů telestézické společnosti PannaCz.com

 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality