Tajemství boje

Meč...
V duchovních světech se duše nás všech milují a ve hmotných světech spolu často bojují. Boj pomáhá prožít energetický opak lásky, soucitu a pomoci, což je pro naše duše z určitých důvodů a v určité míře nutné.
Zobrazen: 3997x   27. 1. 2008, aktualizováno: 27. 1. 2008

Rozvoj duševních vlastností

Jestliže je lidský život transformací energie, pak boj mezi lidmi je to samé. Při pohledu do historie lidstva bychom si ale měli uvědomit, že úloha boje, a tedy i bojových umění, byla přece jen více negativní než pozitivní. A naším cílem je tuto skutečnost změnit. Konflikty mezi lidmi a národy se vždy řešily cestou fyzického násilí, zejména bojem muže proti muži. Proto také všechny lidské kultury vyvinuly své vlastní styly boje. Tak vznikl box, capoeira, judo, jiujitsu, kickbox, kuk sool wun, kung-fu, ninjutsu, pentjak silat, taekwondo, thajský box, wrestling a další bojová umění. Tato umění při svém vzniku neměla jen svoji fyzickou stránku, ale zejména v případě kung-fu i stránku duchovní. Staří mistři kung-fu provozovali své umění nejen pro účel obrany před útoky nepřátel, ale především pro svůj duchovní růst a udržení svého zdraví v hlubším slova smyslu. Například bojové styly zvířat, jako byl styl medvěda, opice, tygra, hada, orla, jeřába a další vyžadoval pochopení duše zvířete a vcítění se do něj (podobně je tomu i s bojovými styly hmyzu, například styl kudlanky nábožné). Tak člověk cvičící zvířecí styl boje poznal přírodu a zvýšil svoji citovou schopnost a senzibilitu. Styly tai-čchi pak sloužily především k samoléčení a k vyjádření pocitů a potřeb duše pomocí pohybů. Pohybová cvičení tak vlastně byla hlubokou meditací, která vedla cvičence k rozvíjení jeho duševních schopností v kladném slova smyslu. Na tyto aspekty bojových umění nikdy nezapomínejte. Je smutnou skutečností, že někteří lidé si zvykli cvičit jen proto, aby byli fyzicky silnější než ostatní a mohli si svoji sílu dokázat například tím, že někoho zmlátí. To však již nemá s původním duchem asijských bojových umění mnoho společného. Z filozofického hlediska je fyzický boj vyřizováním Karmických účtů mezi lidmi a rozvíjením negativních vlastností duše, která za své násilné činy bude pykat ve svých dalších životech. Každý úder, který je zbytečně zasazen jinému člověku, se vrátí tomu, kdo jej dal, v jeho dalších životech. Sám bude muset snášet rány, které uštědřil druhým lidem. Při fyzickém boji nezáleží jen na tom, kdo z bojujících má lepší výcvik. Rozhodující je psychická kondice, avšak největší váhu má Osud. Kdo má zakusit porážku, jeho boj bude vyššími silami řízen tak, aby prohrál. A kdo má vyhrát, ten vyhraje, i kdyby na tom byl fyzicky hůře, než jeho soupeř. Jedna věc je trénink v tělocvičně a něco úplně jiného je chvíle skutečného ohrožení a nebezpečí, když jde opravdu o život. Pak může zklamat ten, kdo má výcvik, a může zvítězit ten, kdo trénovaný není. Fyzický výcvik nezaručuje jisté vítězství, pouze zvyšuje jeho pravděpodobnost. Vždyť jsou známy případy, kdy i trénovaný bojovník prohraje souboj s obyčejným netrénovaným člověkem. Proto přistupujte k bojovým sportům tak, abyste trénovali pro zvýšení své obranyschopnosti, pro zlepšení kondice a zdravotního stavu, a především proto, abyste udrželi v harmonii své tělo se svojí duší. Berte bojová umění jako prostředek k sebezdokonalování a duševnímu růstu, nikoli jako prostředek k nadvládě nad ostatními lidmi. Jen pak splní bojová umění svůj pravý účel, ke kterému byla starými Mistry vytvořena.

Láska a boj

Láska a boj jsou zdánlivě dvě odlišné věci, z nichž jedna buduje, a druhá ničí. Přesto však mají mnoho společného. Nejprve si ale uvědomme podstatu lidské lásky, tedy proč se muž i žena vzájemně přitahují. A povězme si, v čem se vzájemně liší. Jako příklad si vezměme dva ideální partnery, muže a ženu. Jejich duše mají společný původ, neboť obě vznikly rozdělením jedné bezpohlavní duše na duše dvě, mužskou a ženskou. Proto se jim také říká “sesterské duše”. Muž má převahu prvku mužskosti a žena má převahu prvku ženskosti. Muž má to, co chybí ženě, a žena má to, co chybí muži. Oba podvědomě touží se vzájemně spojit a splynout spolu, což se projevuje pohlavním pudem. Jejich pohlavní akt je ve skutečnosti pokusem o návrat do původního stavu, kdy byli oba spojeni v duši jednu, bezpohlavní a dokonalou.

Jejich fyzická těla jim však znemožňují tuto jejich duševní potřebu plně realizovat, avšak na konci existence vesmíru se mohou jejich duše v duchovním světě opět spojit v duši jednu, bezpohlavní a dokonalou. Tomuto spojení se říká “mystická svatba”. K tomu, aby se muž i žena milovali a vzájemně přitahovali, musí mezi nimi být určitý daný rozdíl. A tento žádoucí rozdíl mezi nimi se udržuje zejména odlišným způsobem života jejich duší. A právě tato jejich rozdílnost také pomáhá udržet i jejich lásku. Muž je zdánlivě hrubý a touží po jemnosti ženy, zatímco žena je zdánlivě jemná a touží po hrubosti muže. Ženě imponuje mužova mužnost a muži imponuje její ženskost. Muž je schopen většinou intenzivněji prožít lásku, nežli žena, protože je podstaty Yang, což je aktivita, teplo a emoce. Žena je podstaty Yin, což vyjadřuje chlad a pasivitu. Proto se muž snaží velmi aktivně získat lásku ženy, a žena ji méně aktivně přijímá.

A nyní se podívejme na to, jak souvisí boj s udržením jejich sexuálního náboje a erotické přitažlivosti mezi nimi, tedy s udržením jejich vzájemné lásky. Vezměme to nejprve ze starých časů. Ideálem většiny starých národů byla představa, že muž má být dobrý v boji a žena mu má porodit hezké a zdravé děti. Již celé věky opěvují staré balady chrabré válečníky a jejich krásné ženy. Ano, taková je ideální představa starých časů* - láska a boj. Bojem, tedy aktivním a násilným sebeprosazováním, v sobě muž rozvíjí svoji mužskost, tedy zevní hrubost. Také ukazuje na odiv svoji schopnost prosadit se mezi ostatními muži a na to, že mezi nimi zaujímá právoplatné postavení, které si vydobyl, či vybojoval. Jeho pozici též upevňovalo vůdčí postavení v rodině, kterou byl povinen bránit. Jeho žena v něm tak viděla svoji oporu a dobrého bojovníka, a cítila se být pod jeho ochranou. Ženy nesměly vykonávat mužské práce, jen práce ženské, a podobně muži museli vykonávat jen práce mužské. V moderní době se některé ženy chovají jako muži a vykonávají stejné profese, čímž se porušuje rozdíl mezi nimi i jejich vzájemné prožití lásky. Když žili manželé za starých časů v zemi, kterou každou chvíli zmítala válka, nikdy si nemohli být jisti, kdy se vidí naposledy. A milovali se o to intenzivněji, oč blíže bylo vypuknutí války, která jim hrozila. A když válka nastala, muž se odebral do boje a jeho žena plna napětí čekala, zda se z války v pořádku vrátí. A když se z ní v pořádku vrátil, nejlépe ještě vyznamenaný v boji, tím více ho pak měla ráda. V ženách je zakódováno, že muž musí být chrabrý samec. Když je příliš něžný a hodný, většině žen to vadí více, než kdyby k nim byl trochu hrubián. A stejně tak obráceně vadí většině mužům, když jsou jejich ženy příliš hrubé a zmužštělé. Bojovým uměním se mohou samozřejmě zabývat muž i žena, avšak mělo by platit pravidlo, že muž by měl být vždy fyzicky silnější než žena, aby v něm ona viděla svého ochránce a autoritu, a on aby v ní viděl slabšího, křehčího a něžného tvora, kterého má potřebu chránit a opatrovat. Pak nebude jejich mužskost a ženskost porušena, a vztah mezi nimi zůstane zdravý.

Tajemství úderu


Mozek vyhodnocuje situaci a vyšle prostřednictvím nervů signál do svalů ruky. Její prsty se zavírají v pěst, svaly paži vymrští vpřed a pěst zasáhne cíl. Tak nějak vypadá úder.

Přišel jsem vám podat svědectví o pěsti, která zachovává lásku a čistí Karmu, o pěsti, která buduje skutečné hodnoty a ze které září Světlo Ducha Svatého. Když jsem žil ve svém předminulém životě ve Východní Asii, nějaký čas jsem strávil cvičením v jednom z horských klášterů, kterých tam bylo ve středověku mnoho. Nácviky úderů při bojových uměních, které se tam praktikovaly, byly nedílnou součástí života většiny z nás mužů. Tato umění cvičilo za našich časů též mnoho žen. Umět udeřit bylo nedílnou součástí života, podobně jako je přirozené dýchat a jako koluje krev v žilách člověka. K tamější přírodě, k našim šikmým očím a slaměným kloboukům, k horám naší rodné země, k jejím řekám a horským potokům i k její tradici patřil úder naprosto neodmyslitelně. Ženy obdivovaly muže pro jejich fyzickou zdatnost při cvičení, též ale pro jejich náboženské znalosti, které k těmto bojovým uměním neodmyslitelně patřily. Jak je známo nám mystikům, duše každého člověka žije ve většině svých životů do jisté míry podobně. Také její základní povahové vlastnosti jsou v každém jejím hmotném životě podobné. Z toho důvodu je mnoho lidí podvědomě přitahováno asijskými bojovými uměními a jejich tradicí, protože jejich duše ve svých minulých životech v Asii žily a techniky bojových umění tam cvičily. Pro takové lidi je nácvik technik úderů vzpomínkou na staré časy, na minulé životy jejich duše, na starou a neporušenou přírodu, na dobrodružství a lásky jejich minulých životů. Je také vzdáním pocty staré tradici i vzpomínkou na dávnou rodnou vlast. V pohybu zaťaté pěsti i otevřené dlaně, která se vymrští vpřed zasáhnout cíl, je vzpomínka na dávné staré Mistry i na moudrost klášterů ukrytých v horách. Úder, sloužící k obraně a vedený přímo duší, je hlubokou meditací. Vyjadřuje souznění duše s celým vesmírem i její nesmrtelnost. Je vyjádřením skrytých tužeb a přání lidské duše a oživuje její dávno zapomenutou energii z minulých životů. Je také modlitbou k Bohu, projevem toho, co je v člověku dobrého i zlého. Bůh a Stvořitel stvořili přírodu a všechna zvířata v ní žijící. Proto údery, které kopírují pohyby zvířat, jsou vlastně projevem jejich Stvořitele, tedy i projevem Boha.


Úder, který je veden z pomstychtivosti, který chce zlomit slabšího člověka, je projevem Ďábelské moci a zhoršuje Karmu duše. Týž úder, zevně stejně vypadající, sloužící jen k obraně a není-li veden s nenávistí, obzvláště když doprovázen je ještě studiem duchovní moudrosti a veden je s láskou k Bohu, nabývá nesmírných hodnot a slouží k pozitivnímu vývoji duše. Važte si proto, prosím, vaší schopnosti udeřit. Je to posvátný dar. Nezneužívejte ho. Používejte tohoto daru k osobnímu růstu a sebezdokonalení. Pak budete dělat čest těm, kdo váš úder stvořili a vymysleli.

Meditace pomocí bojových technik

Vy, kdo toužíte poznat a pochopit vnitřní smysl bojových umění i jejich tradici starou tisíce let, měli byste se pokusit prožít jejich techniky co nejhlouběji, tedy vlastní duší. O takové prožití technik by se však měli pokusit jen ti lidé, kteří jsou natolik morálně a duchovně vyspělí, že si uvědomují skutečnost, že bojové pohyby jejich těla jsou projevem postoje jejich duše k celému vesmíru, projevem lásky k Bohu a způsobem existence duše. Také by měli vědět to, že bojové pohyby spojují člověka, který je provádí, s celým světem se všemi jeho radostmi i strastmi, také s přírodou, s věčností veškerého jsoucna a s celým duchovním světem. Když tohle chápete, můžete se pokusit jít ještě hlouběji pomocí cvičení, s jehož podstatou vás nyní seznámím. Najděte si někde v lese volné prostranství, například lesní palouk nebo mýtinu. V okolí nesmí být nikdo, kdo by vás rušil. Nejlépe je provádět toto cvičení na odlehlém místě, když v okolí není žádný jiný člověk. Může to být i za jasné noci, když svítí Měsíc. Postavte se do bojového postoje a chvíli se soustřeďte. Prožívejte skutečnost, že jste součástí lesa, který vás obklopuje, že je vaší částí každý pták, jehož zpěv slyšíte. Snažte se cítit, že jste součástí hvězd na nebi i Slunce a Měsíce. Pomalu proveďte všechny techniky vašeho bojového umění rukama i nohama a vnímejte, jak se vaše svaly pohybují. Snažte se cítit, jak do vašich nohou vstupuje energie Země a přes ně přechází do vašeho trupu, který ji předává do vašich rukou, provádějících bojové techniky. Vnímejte, jak se energie Země vašimi pohyby projevuje a jak se spolu s ní projevuje i ten všemocný Duch, který ji spolu s vámi stvořil. Po chvíli vašeho pomalého cvičení ustaňte a chvíli klidně stůjte. V duchu se rozpomeňte na všechny vaše tužby a přání, po jejichž vyplnění vnitřně toužíte. Také si vybavte všechny vaše obavy a životní zklamání. Vzpomeňte spolu s nimi i na nejkrásnější okamžiky vašeho života. Uvědomte si, že všechny tyto vaše pocity vychází z vaší duše, která je dílem Stvořitele. A nyní si představte, že tyto vaše pocity můžete vyjádřit jen pomocí technik a pohybů vašeho bojového umění. Pokuste se vložit vaše obavy do úkroku vzad a krytu nebo úhybu, vaši lásku do úderu otevřenými dlaněmi ze kterých vzletí až ke hvězdám, nebo vyjádřete vaši radost a naději vykročením vpřed doplněným úderem a kopem, symbolizujícími odvahu a chuť jít za svým ideálem i touhu po dosažení cíle. Úkrokem stranou dejte najevo přání vyhnout se životním nástrahám, bočním kopem snahu o zdolání té životní překážky, které se nechcete postavit čelem. Nechte promluvit vašimi pěstmi zármutek i lásku, která je ve vás a po které toužíte. Snažte se pomocí bojových pohybů vyjádřit pocity a touhy vaší duše, její spojení s Bohem a vesmírem i její nekonečnou podstatu lásky. Tyto pohyby provádějte natolik pomalu a procítěně, abyste mohli dostatečně hluboce prožít jejich vnitřní smysl, tedy pocit a stav duše, který tyto vaše pohyby vyjadřují a demonstrují. Když budete toto cvičení pravidelně provádět, začnete více chápat nejen své nitro, ale i okolní svět a na vaše bojové umění začnete nahlížet jako na cestu k vývoji vaší duše i jako na cestu k samotnému Bohu. A časem se ve vás možná otevře hlubší duchovní vědomí, jež vám umožní lépe chápat svět, který vás obklopuje. Pak ve vaší osobě znovu ožijí staří Mistři, kteří vaše bojové umění stvořili a vy jim budete dělat čest a nenecháte plamen jejich moudrosti a dovednosti nikdy vyhasnout, neboť bude dále hořet uvnitř vás. Snažte se takto hluboce a procítěně přistupovat k bojovým uměním. Kdyby totiž byla asijská bojová umění praktikována tak, jak to bylo záměrem Mistrů, kteří je stvořili, bylo by na světě více lásky, dobra i moudrosti. Lidé by se vzájemně více chápali a měli by se více rádi. Pak by tato bojová umění patřila mezi největší klenoty nejen lidstva, ale i duchovního světa, protože by sloužila k pozitivnímu vývoji lidských duší.

Vnitřní prožití bojové sestavy

Cvičení bojové sestavy má svoji fyzickou i duchovní stránku. Pokud se její nácvik provádí jen po stránce fyzické, sestava ztrácí svůj pravý smysl. V bojových sestavách jsou po dlouhé generace uchovávány správné techniky a postoje příslušného bojového stylu. Sestava je odkazem těch, kdo příslušné bojové umění v potu krve a odříkání vytvořili. Je také ukázkou ideálního souboje daného bojového stylu, a představuje jakousi miniaturní ideální válku se svým daným počátkem, průběhem i koncem. Každý pohyb v sobě ukrývá osobnosti starých Mistrů a jejich celoživotní dílo, kus přírody, jsou-li tyto pohyby převzaty z říše zvířat, a mnohaletou tradici země, kde příslušné bojové umění vzniklo. Kdo nacvičuje bojovou sestavu, musí se do ní hluboce ponořit. Musí si živě představovat imaginárního soupeře, před kterým se kryje a na kterého zároveň i útočí. Při úderu musí vidět, jak jeho ruka zasahuje tělo imaginárního protivníka a při provádění krytu musí krýt jeho imaginární úder. Oči cvičence jsou tedy zaostřeny jen na vzdálenost tohoto imaginárního soupeře. Cvičenec se nesmí soustředit na své okolí, například dívat se na jiné lidi a odvádět tak svoji pozornost od prováděné techniky.

Chyba soustředění

Mnoho lidí, kteří nacvičují bojové sestavy, se zpravidla soustředí jen na jejich zevní, fyzickou stránku. Ale každý kryt v bojové sestavě blokuje úder imaginárního soupeře, a každý úder tohoto imaginárního protivníka zasahuje. Proto musí být techniky doprovázeny jasnou představou imaginárního soupeře, a musí být prováděny opravdově a razantně. Na druhé straně, příliš reálná představa vašeho imaginárního protivníka může mít škodlivý vliv na váš mozek, budete-li s touto představou cvičit každý den a nebudete-li mít pravidelně skutečné živé soupeře. Staré Čínské přísloví říká: „Oživ namalovaného draka tím, že vložíš zřítelnice do jeho očí.“ Stejně tak při cvičení bojové sestavy musí být duch cvičence oživen jejím duchem a musí se do ní plně vžít. A také by se měl snažit provádět ji ideálním způsobem, který reprezentuje všechny, kdo ji stvořili a kdo ji cvičili před ním. Bojové sestavy je také občas vhodné nacvičovat s větším počtem soupeřů, kteří se postaví kolem toho, kdo sestavu provádí, a útočí na něj tak, aby proti nim použil jen techniky jeho bojové sestavy. Tím se zajistí, že budou techniky v bojové sestavě prováděny dostatečně razantně. Duchovní podstata bojové sestavy je asi takováto: V případě bojové sestavy stylu tygra zasahuje imaginárního protivníka bojující tygr, v případě stylu opice zasahuje imaginárního protivníka skutečná bojující opice a podobně. Cvičení bojové sestavy správně prováděné spojuje cvičence s duchem příslušného bojového umění a razí mu cestu k jeho kořenu. A cvičenec nalézá toto jádro a přebírá do své osobnosti osobnost bojového umění i s celou jeho historií. A bojová sestava ho doprovází na jeho cestě za nalezením a prožitím jejího odkazu ze starých dob.

Tajemství síly a slabosti

Téměř každý z nás touží být zdravý a silný. Někteří lidé chtějí být za každou cenu silnější než ti ostatní, a z toho důvodu cvičí buď kulturistiku, aby měli velké svaly a sílu, nebo bojové sporty, aby se stali bojeschopnými. U některých jedinců dosáhla touha po síle a fyzické nadřazenosti nad jinými lidmi dokonce i takových rozměrů, že tito lidé jsou schopni udělat takřka cokoliv, jen aby sami sobě i druhým dokázali, že jsou silní. Svoji sílu si dokazují například fyzickým napadením jiného člověka, kterého zmlátí, což jim přináší pocit sebeuplatnění a spokojenosti. Málokdo z těchto lidí však ví, že touto svojí silou a agresivitou si do jisté míry chystá svoji budoucí slabost. Pokud duše žije několik životů nadměrnou touhou po fyzické síle a vědomě v sobě rozvíjí agresivitu, pak si navykne na takový způsob života, a postupně v sobě vypěstuje silný sklon řešit všechny problémy a konflikty fyzickou agresí. Zákon Karmy nechá duši několik životů prožít tímto násilnickým způsobem, ale když v sobě duše stále více a více agresivitu rozvíjí a počet lidí, kterým ublížila, stále vzrůstá, pak je tato negativní nashromážděná Karma nucena se vybít (vyrovnat) nejméně jedním nebo dvěma životy, ve kterých bude nucena taková duše trpět. V těchto “vyrovnávacích životech” se duše opět narodí se svými násilnickými sklony, ale již bude mít smůlu. Více lidí tomuto člověku během jeho života ublíží a on se jim nebude moci pomstít. Bude nemocný, nebo jinak handicapovaný, a bude mu ublíženo třeba právě těmi lidmi, jejichž duším jeho duše ublížila ve svých minulých životech. Na tomto příkladu je jasně vidět, jak může vést síla ke slabosti. Stejně tak obráceně ale může vést i slabost k síle. Kdo je více životů slabý, nerozvíjí v sobě nepřiměřenou agresivitu a spíše lidé ubližují jemu, nežli on jim, jeho duše tímto způsobem života odčiní (vyrovná) negativní Karmu a v následujících životech může mít více zdraví a síly. I když je pravda, že duše v každém svém životě žije do jisté míry podobně, jako ve svých ostatních životech, přesto Zákon Karmy často zasahuje a vyrovnává jak přemíru slabosti, tak přemíru síly. Pěstovat agresivní sílu lze jen v rozumné míře a činnost člověka má být zaměřena především na uchování zdraví a síly jen do té míry, aby se mohl bránit a mohl pracovat, a tato zdravá míra se nemá překračovat. Kdo chce být za každou cenu silnější a dravější než ostatní lidé, ubližuje tak nejen jim, ale i sám sobě.

Yin a Yang v tréninku bojových umění

Nejen lidský život, ale veškeré dění v celém prostoru jsoucna vůbec, se skládá z činnosti prvků Yin a Yang. A v souladu s jejich principy by mělo být každé lidské konání, tedy i bojový trénink. Jak je všeobecně známo, prvek Yin je prvkem ženskosti a pasivity, zatímco prvek Yang je prvkem mužskosti a aktivity. Obrana je charakteru Yin a útok je charakteru Yang. Cílem cvičence je rozvíjet v sobě harmonicky tyto prvky, a v souladu s jejich principy vést nejen svůj soukromý život, ale také bojový trénink. Kdo je svojí přirozeností Yin, tedy většina žen nebo muži takříkajíc slabších povah, neměl by cvičit bojový styl, který je vysloveně Yang. A naopak, kdo je svoji přirozeností Yang, tedy většina mužů nebo příliš zmužštělé a tvrdé ženy, neměl by cvičit bojový styl, který je vysloveně Yin. I když z hlediska tai-čchi se léčí nedostatek prvku Yin právě cvičením stylů Yin, a nedostatek prvku Yang právě cvičením stylů Yang, platí to převážně jen pro cvičení tai-čchi a pro harmonizaci a léčbu oběhu lidské čchi v těle. Z hlediska praktikování bojového umění je tomu však trochu jinak. Když bude muž s převahou prvku Yin cvičit například kickbox, může mu to uškodit. kickbox je bojový styl s nadbytkem prvku Yang, tedy tvořený především jen útočnými a tvrdými akcemi. Proto lidé typu Yin se díky cvičení kickboxu mohou dostat do vnitřní disharmonie, neboť jejich citlivá duše, která si utvořila tělo typu Yin, nemá bojovat stylem Yang. Je to jako by žena musela žít životem muže. A proto může takový člověk z této disharmonie, vzniklé cvičením pro něj nevhodného bojového sportu, časem onemocnět. Když však bude cvičit kickbox pro změnu muž s převahou prvku Yang, pak u něj nemůže dojít k disharmonii, jako kdyby měl převahu prvku Yin. Jeho duše si utvořila tělo s konstitucí Yang, protože to odpovídá jejímu charakteru a tedy bojový styl typu Yang, v daném případě kickbox, je pro takového člověka vhodný. Jak se říká, vše souvisí se vším. Když někdo cvičí bojový styl Yang a vykonává například profesi typu Yin, což může být kupříkladu určitá forma péče o nemocná zvířata, harmonizuje tímto svoji duši, neboť svým cvičením prožívá Yang a svoji profesí prožívá Yin. Harmonické bojové styly (to jsou ty, které obsahují aktivní útočné akce v kombinaci s pasivními obrannými postoji a blokováním, údery různými plochami, chvaty i hmaty, bojové sestavy, nejen tvrdý, ale i měkký nácvik technik) mohou být vhodné pro naprostou většinu lidí. V nich se střídá prožívání Yin (zejména kryty a vyčkávání, až soupeř první zaútočí, hluboká filozofie, meditace pomocí bojových technik) s prožíváním Yang (zejména tvrdé údery a kopy). Z toho důvodu se cvičením takového stylu dostane do disharmonie jen velmi málo lidí.

  • Každý bojový styl je orientován buď více Yin, či více Yang (vyjma “harmonických” bojových stylů). A nejen jednotlivé styly, ale navíc dokonce i jednotlivé techniky, mají své Yin či Yang zaměření. Adept by měl tedy preferovat nejen ten styl, který odpovídá jeho Yin/Yang konstituci, ale preferovat a více používat ty techniky stylu, jež jsou s jeho konstitucí v co možná největším souladu.

Obecně vzato je u muže žádoucí převaha prvku Yang a u ženy převaha prvku Yin. Má-li muž svoji konstitucí převahu Yin, měl by sice rozvíjet Yang, ale jen do určité míry. A to tak, aby se u něj jeho nedostatečný Yang bojovým cvičením trochu zvýraznil, ale jen do té míry, aby nebyl v přímém rozporu s jeho konstitucí Yin. A stejně tak obráceně, má-li žena svojí konstitucí převahu prvku Yang, měla by se snažit zvýraznit svoji ženskost, tedy svůj prvek Yin, ale jen do té míry, aby to nebylo v přímém rozporu s její konstitucí Yang. Pakliže žena, která je více Yang než Yin, v sobě rozvíjí po celý svůj život její nadměrný Yang, může se to negativně projevit v jejích dalších životech, například snížením fyzické krásy, nebo nemocemi ženských orgánů. A když muž typu Yin nechá spát své nedostatečné Yang, může se v něm jeho Yin natolik rozvinout, že se v dalším životě narodí příliš zženštilý, nebo se stane bisexuálem. Je vhodné poznat svoji konstituční převahu jednoho z těchto dvou univerzálních prvků, a v souladu s ní si zvolit vhodný styl bojového umění i přiměřený způsob tréninku.

Tajemství prázdnoty

Ve východních náboženských filozofiích, zejména v taoizmu, se často vyskytuje pojem “prázdnota”. Tento pojem v sobě ukrývá velké tajemství a proto mu věnujme trochu pozornosti. Prázdnota je zdánlivě prázdná. Zdá se, že v ní nic není. Málokomu je však známo, že v prázdnotě je vše. Prázdnota je sice opakem plnosti, ale protože v sobě má každý protiklad prvek svého protikladu, je v prázdnotě i plnost, a v plnosti i prázdnota. Metodou prázdnoty bojovalo mnoho velkých bojovníků. Cvičili tak dlouho, až byly všechny jejich reakce natolik automatické, že na ně nemuseli ani myslet. Jejich fyzické akci tedy nepředcházela žádná myšlenka. Vítězili bez myšlenky na vítězství, bez strachu z prohry i bez nenávisti ke svému soupeři. Tak “ničím” přemohli vše. Lidé, kteří se věnují meditacím, často metodou “prázdnoty” vyčistí svoji mysl, a to jim umožňuje klidně a bez předsudků a rušivých myšlenek pohroužit se v meditaci ještě hlouběji. Tak jako vakuum okamžitě nasaje vzduch, není-li uzavřeno ve vzduchotěsné komoře, podobně také prázdnota může pohltit vše právě proto, že sama nic neobsahuje. Naopak plnost, opak prázdnoty, může po proběhnutí všech dějů v ní se odehrávajících zmizet a změnit se v prázdnotu. Stejně jako civilizace na planetě po dosažení vrcholu svého vývoje skončí katastrofou, při které dojde ke zničení planety třeba výbuchem nějaké bomby, a z této planety i z této civilizace nezbude nic, podobně se může z prachu a vesmírných plynů v kosmu utvořit nová planeta, na níž vznikne nová civilizace a nový život. Plnost předchází prázdnotu a prázdnota je předzvěstí plnosti. Tam, kde není nic, bude jednou všechno, a tam, kde je všechno, jednou nebude nic. Prázdnota byla, je a bude nedílnou součástí nejen plnosti, ale i všech dějů v ní se odehrávajících, aby jednou mohla v nic proměnit vše, co existuje. A aby pak z ničeho mohlo opět všechno vzniknout.

Bojovník a jeho osud

Bojovník je ten, kdo bojuje, a Osud je to, co se má stát. Bojovník má bojovat a zvítězit či prohrát, někdy i obojí najednou, protože takový je jeho Osud. A jeho Osud je takový proto, že jej takovým určily Osudové síly, což je skupina vyšších duchů, kteří v souladu s vůlí Stvořitele řídí život nás lidí na Zemi. A právě tyto vyšší Osudové síly byly v textech staré Číny oněmi bájnými Světci, kteří tvořili Proměny a rozdělovali Osudy jednotlivým lidským duším. Bez vítězů by nebylo poražených a bez poražených by nebylo vítězů. A bojovník by nebyl bojovníkem, kdyby s nikým a s ničím nebojoval a nesnažil se překonat síly a překážky, proti kterým bojuje. Když má být někdo úspěšný v nějakém bojovém umění, musí být nejprve v jeho Osudu, tedy v nebeských knihách o nastávajícím vtělení jeho duše napsáno, že úspěšný v bojovém umění bude. Jeho duše se také musí vtělit do dobrého těla, které bude mít dostatečnou regeneraci svalů a dobrý metabolizmus. Z toho důvodu se také musí budoucí úspěšný bojovník narodit pod odpovídajícími astrologickými konstelacemi a s odpovídající genetickou výbavou. Každý bojovník, stejně jako kterýkoli jiný člověk, dostává při svém narození strážného ducha, který dopředu zná jeho Osud a ví, koho má kdy porazit, a s kým má kdy prohrát. Bojovník má tedy porazit toho, kdo od něj má dle Osudu zakusit porážku, a má prohrát s tím, s kým je mu Osudem určeno, že prohraje. Před lety jsem se bavil s duchem jednoho bojovníka (respektive s bytostí, která o něm hodně věděla a hovořila, jako kdyby to byl on). Hovořili jsme spolu o Osudu a bojových uměních, a on náhle pronesl šokující větu: „Teprve až tady nahoře jsem pochopil, že všechno to mávání rukama a nohama je k ničemu!“ Naznačil mi, že lidé trénují a myslí si, že si tím zajistí vítězství, avšak kdo má dle Osudu vyhrát, ten vyhraje, a kdo má prohrát, ten prohraje. A to ať už se denně potí v tělocvičně nebo ne. Když má bojovník vyhrát, Osudové síly řídí jeho boj tak, aby vyhrál. To znamená, že se částečně zhmotní a brzdí bojové akce jeho soupeře takovým způsobem, aby nebyly zcela účinné, a aby prohrál. Na první pohled vypadá boj zcela přirozeně (a on také do jisté míry přirozený je, protože Osud bojovníků se většinou plní v souladu s jejich skutečnými schopnostmi). Avšak kdo vidí duchovním zrakem, ten může spatřit, jak jsou kolem bojujících shromážděni duchové a jak zasahují do jejich boje a jak jej řídí tak, aby vyhrál ten, kdo má vyhrát, a aby prohrál ten, kdo má prohrát. Když kupříkladu někdo vystřelí z pistole na člověka, který nemá zemřít, duchové zapůsobí na ruku střelce, hnou s ní a způsobí tím, že ve chvíli výstřelu se pistole v jeho ruce pohne tak, že nebude mířit na dotyčného člověka a při výstřelu ho kulka mine. Nebo duchové ovlivní let kulky a mírně vychýlí její dráhu letu, takže mine toho, na koho byla vystřelena. Pokud jde o bojovníky a jejich boj, pak takovým malým bojovníkem je vlastně každý z nás. Nemocní lidé musí bojovat s bolestí, chudí lidé se svoji chudobou a ti, kdo umírají a mají zemřít, bojují svůj předem prohraný boj se smrtí. Kdo těžce pracuje na poli, bojuje zase pro změnu s žárem Slunce a s únavou z té těžké práce. A který z těchto bojů je těžší a který z těchto bojovníků je statečnější? Těžko lze soudit, protože, jak praví jedno přísloví, vše se rozplývá v relativitě. Když prohráváme, pak proto, abychom odčinili negativní Karmu naší duše a zakusili porážku, a když vyhráváme, pak proto, abychom prožili vítězství, a aby zakusil porážku a prožil slabost ten, nad kým jsme zvítězili. Stará moudrost praví: „Není vítězů a není poražených.“ Kdo vyhrál, ten získal vítězství a umožnil duši člověka, kterého porazil, zakusit porážku a prožít slabost. Ale tím, že prožil roli silnějšího, v sobě třeba rozvinul pocit, že je “víc” než ten, nad kým zvítězil, čímž rozvinul své negativní vlastnosti. Kdo prohrál, ten sice zakusil porážku, ale prožil slabost a odčinil negativní Karmu své duše a umožnil tomu, s kým prohrál, zažít vítězství. Takže oba dva, vítěz i poražený, prohráli i vyhráli zároveň. A každý z nich získal i ztratil něco jiného, než ten druhý. Kdo má bojovat, ten bojovat musí, protože byl k boji stvořen. A má vyhrát či prohrát, protože k tomu byl předurčen. Vše, tedy také bojovník i jeho Osud, leží v rukou Stvořitele.

Typ I. - lidé s výraznou přízní Osudu

Tito lidé vítězí a Osud je jim nakloněn. Patří mezi ně jak úspěšní adepti bojových umění, tak úspěšní “hospodští rváči”. Když bojují, tak vyhrávají, a to i když neabsolvují žádný bojový výcvik. Narodí se s vrozenými rváčskými sklony a všechny jejich boje jsou Osudovými silami řízeny takovým způsobem, aby tito lidé vyhrávali.

Typ II. - lidé s částečnou přízní Osudu

Tito lidé vyhrávají i prohrávají. Někdy je Osud ochrání a jindy je nechá zakusit porážku.

Typ III. - lidé s nepřízní Osudu

Tito lidé prohrávají jak rvačky, tak sportovní utkání. Osudoví duchové brzdí jejich bojové akce a pomáhají jejich soupeřům vítězit. I kdyby tito lidé cvičili sebevíce, v rozhodující chvíli střetu s jiným člověkem je Osud zastaví a způsobí jejich porážku. Takoví lidé mají zažít nepřízeň Osudu, ponížení a bití od jiných lidí. Ve chvíli ohrožení nebo napadení, když se tito lidé rozhodují, mají-li se bránit nebo mají-li na někoho zaútočit, duchové je zastaví. To znamená, že se mírně zhmotní a sevřou těm lidem prodlouženou míchu nebo vegetativní nervy. Pak ti lidé cítí strach, stres, mají pocit, že jim ztěžkly nohy a ruce, a nejsou schopni žádné účinné fyzické akce proti soupeři. Pak také prohrávají, a nepomůže jim ani dlouholetý výcvik v bojových uměních. V rozhodující Osudové chvíli vždy selžou.

  • Bojovník má poctivě trénovat a doufat v přízeň Osudu. Věřit, že právě jeho poctivý trénink je součástí Osudu, a že má vést k jeho zdokonalení, získání síly a životnímu úspěchu.
Kdysi mě jeden duchovní poradce učil, jak je to se sebevědomím. Ukázal mi velmi sebevědomého člověka neznajícího strach, který vyhrával rvačky a nebál se ničeho ani divokých zvířat. Zvláštní bylo, že ten člověk jednou vešel do jednoho místa, kde byl po dobu půl roku trvale umístěn velmi silný a zlý pes. Půlhodina, kterou v tom místě ten velmi sebevědomý člověk strávil, byla paradoxně jedinou půlhodinou za onoho půl roku, kdy tam ten pes nebyl, protože byl na tu chvíli odveden majitelem, což ale ten sebevědomý člověk nevěděl. Nebo jel něco nebezpečného vyřizovat a zrovna na tom místě nebyli v tu chvíli lidé, kteří by ho mohli ohrozit (což ale také ten člověk nevěděl) a tak dále. Jednou jsem šel do malého domu a v něm seděl chlap, byla to hora svalů a dobrý kickboxer. A ten se často pral a kdekoho vyzval k boji. Já jsem byl tenkrát ještě živý (bez zvětšených chrupavek v páteři s nestlačenými nervy a normálním viděním pohybu, tehdy ještě trochu ve formě na rozdíl od živé mrtvoly, kterou jsem dnes) a tak ten člověk se mnou chtěl bojovat. Hledali jsme chrániče, boxerské rukavice atd. a nenašli jsme v tom domě vůbec nic takového a já bez toho bojovat nechtěl. Bál jsem se. Tak z toho sešlo a náhle ke mě přistoupil duchovní poradce: „Počkej a dívej se.“ A ukázal mi toho velmi sebevědomého člověka, co se ničeho nebál, a pravil: „Co by se stalo, kdyby zde byl místo tebe? Vůbec by se nebál, 100% by si věřil a šel by do toho boje i bez chráničů. Ten kickboxer by ho rychle ubil a on by se začal bát a kleslo by mu sebevědomí. Ale protože si má úplně věřit, má mít úspěch a je k tomu předurčen, musíme ho chránit tak, aby na nikoho skutečně silného a nebezpečného nenarazil.“ Viděl jsem životní cestu toho člověka. Měl lehce nadprůměrné schopnosti a do cesty mu byly stavěny jen průměrné překážky. Uvnitř něj, v jeho podvědomí, byla informace, že na nikoho nemá tvrdě narazit. A to bylo jedním z důvodů pro jeho vnitřní pocit sebejistoty, pro velké sebevědomí. Na druhé straně mi Osud ukázal také i uměle vyrobené poražené. Ukázal mi člověka, který šel do místa, jež nikdy nestřežil žádný pes, a zrovna v ten okamžik tam pes byl a jeden z nejhorších, a toho člověka oddělal. Také mi ukázal někoho, kdo byl dobrý bojovník a nikdy ho nikdo neobtěžoval ani nepřepadl. Nikdy až do chvíle, než měl úraz ruky a nemohl moc bojovat. Pak se mu to stalo dvakrát po sobě. Další byl zase dobrý rváč a napaden byl skupinou výtržníků zrovna ve chvíli, kdy měl nejtěžší chřipku a sotva se držel na nohou. Jiný, mistr boje, se rozešel se svou dívkou a strašně se opil, a zrovna v tu chvíli byl přepaden a nedokázal se bránit. To jsou uměle vyrobení poražení a ještě Osud vše hlídá tak, aby se jim v jejich nevýhodné pozici nemohlo nic povést. Mnohdy tyto vzhledem k situaci handicapované lidi ještě více přidusí, mají-li prohrát, aby se jim náhodou přece jen nepodařilo se nějak ubránit.


Někdy jsou do cesty silným stavěny ještě silnější překážky a oni prohrávají, a někdy jsou do cesty slabším staveny jen velmi malé překážky a oni vyhrávají. Člověk nemusí být silný, aby vyhrál, a nemusí být slabý, aby prohrál. Osud rozhodne, co se stane. Jsou nepřátelé a okolnosti, s nimiž si neporadí naprosto nikdo, a je-li nepřízeň Osudu, je člověk bez šance. Cílem není dokonalý bojovník, žádný dokonalý neexistuje. Nikdo nemůže za všech okolností zareagovat na vše včas a efektivně. Ideálu se lze jen blížit, nikoli jej plně dosáhnout. A je-li člověk ničen největšími překážkami a nejnebezpečnějšími nepřáteli, jež poskytuje tento svět, nemůže vyhrát. To vše proto, že někdo musí prožívat pocity poraženého a někdo vítěze, někdo se má bát a jiný se bát nemá. Pravdou ale je, že někdy je Osud spravedlivý v tom slova smyslu, že vítězství i prohry, u jednoho strach a u jiného naopak sebevědomí a vnitřní klid, dává některým lidem v souladu s tím, jací skutečně jsou a co skutečně dokáží.


Jan Kastl - Tajemství boje

 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality