Esoterický tarot a tajemství Waiteova souboru

Zobrazen: 6343x 11. 3. 2007, aktualizováno: 12. 4. 2007

Praktická hodnota tarotu jako kabalistické knihy, jejíž všechny kombinace ukazují harmonie, jež existovaly dříve než znaky, písmena a čísla, je vskutku a nade vše úžasná.
Eliphas Lévi

Nejoblíbenějším tarotem je dnes soubor karet A. E. Waitea, který ilustrovala Pamela Colman Smithová. Jedinečné umístění obrazů na všech kartách s číselnou hodnotou (též známých jako malá arkána nebo malá tajemství), jež tradičně bývají oproštěny od všech symbolických detailů, umožňuje i začátečníkovi zasvěceně usuzovat na jejich skutečný význam. Waiteův tarot a doprovodný text nese název Obrazový klíč k tarotu, zlomky tajné tradice pod závojem divinace (The Pictorial Key to the Tarot: Being Fragments of a Secret Tradition Under the Veil of Divination).

Waite zakomponoval do projektu svých tarotových karet určité symboly, což mu umožmilo zakódovat jako „obrazový klíč" určitou „skrytou tradici" Mathersova kabalistického rozvrhu tarotu, zaznamenanou v dokumentu Zlatého úsvitu, v Knize T. Dnes už dobře víme, že Waite byl členem Zlatého úsvitu, nicméně když v roce 1910 poprvé publikoval svůj Obrazový klíč, o existenci hermetického Řádu zlatého úsvitu ani o tajném kabalistickém tarotu se ještě mnoho nevědělo. Jedině Crowleyho Equinox a 777 tehdy mohly prozradit Mathersův tajný tarot, avšak obě tato díla byla v té době vydána pouze v soukromých tiscích a v omezeném množství, a tudíž dostupná pouze vážným sběratelům okultních publikací.

Už jenom na základě faktu, že Waite byl členem Zlatého úsvitu, se můžeme domnívat, že byl vystaven vlivu Mathersova opraveného tarotu. I když se Waite vyjadřoval nesmírně nesrozumitelně, těžkopádně a často si protiřečil, když měl vyslovit svoje názory na tarot a kabalu (i na všechna ostatní okultní témata, jak nás přesvědčuje Crowley), vybereme-li si byť jen pár z Waiteových hlubokých vhledů a pochopení, které publikoval během své dlouhé autorské dráhy, zjistíme, jaké bylo jeho pravé přesvědčení v spojitosti s kabalistickým tarotem.

Od roku 1929, kdy poprvé vydal text Svatá kabala (The Holý Kabbalah), Waite v kapitole nazvané „Kabala a tarot" uznává souvislost kabaly s tarotem:

„Dovolte mi také vyslovit svůj pocit, že (tarot) má spojitosti s kabalou, a některé již zevrubně nastínil Eliphas Lévi. Existuje však ještě velmi vzácný židovský tarot, který nebyl nikdy publikován, ale který náleží k té nejhorší stránce tak zvané praktické magie."

Tento výrok prozrazuje nesmírně mnoho. Za prvé, Waite tu připouští spojitost tarotu a kabaly, jak ji poprvé popisoval Lévi (a tuto informaci Mathers použil jako základ pro svůj kabalistický tarot). A za druhé, Waite popisuje tajný iniciační tarot Zlatého úsvitu jako židovský tarot, který se zakládá na prastarém hebrejském textu Sefer jecira a který se využívá v rituální magii Zlatého úsvitu.

Ve stejné kapitole Waite dále rozvádí, že jádrem problému při svatbě tarotu s kabalou je umístění trumfu, tzv.Blázna, v řadě velkých arkán.

...předpokládaná hebrejská symbolika tarotu... se stává zmatená, pokud existují pochybnosti, jak přiřazovat trumfy k hebrejské abecedě. Máme jednu kartu, která nemá žádné číslo, a proto se umísťuje podle toho, jak usoudí ten který interpret. Ve všech případech ji však na špatné místo kladou nejen nepoučení, kteří nemají nic, nač by se mohli spolehnout a co by je vedlo, než svůj vlastní úsudek, ale i ti, kdo tvrdí, že to znají lépe, protože chtějí svést na scestí. A tak se stává, že i oni tápou v kalných vodách. Mohl bych postoupit dál a říci, že skutečná povaha tarotové symboliky je možná tajemstvím v rukou jen velmi mála osob a že mimo tento okruh mohou různí operátoři a pisatelé karty kombinovat a zařadit, jak se jim zlíbí, ale správnou cestu nikdy nenajdou...

Tímto výrokem tedy Waite uznává vnitřní okruh zasvěcenců, kteří mají kabalistický klíč k tarotu, a tento klíč, jakožto nejvyšší důkaz, klade Blázna, tedy trumfovou kartu bez čísla, do řady velkých arkán takovým způsobem, že nenechává pochybnosti o tom, jak se má přiřazovat hebrejská abeceda k tarotu. Tímto vnitřním kruhem je samozřejmě hermetický Řád zlatého úsvitu a kabalistický klíč klade kartu bez čísla na začátek řady tak, aby hebrejské písmeno Alef připadalo na kartu Blázen, Klíč 0, a poslední hebrejské písmeno Tav bylo přiřazeno kartě Svět, XXI. klíči. Podle astrologických atributů hebrejské abecedy, určených textem Sefer jecira, lze odpovídající tarotové klíče klasifikovat a ověřovat. Právě tuto skrytou symboliku Waite vypracoval ve své verzi Velkých arkán jako klíč k moudrosti, kterým se v této kapitole budeme dále zabývat.

V Obrazovém Klíči k tarotu v kapitole nazvané „Na závěr k velkým klíčům" Waite komentuje své umístění Blázna v řadě tarotových karet:

...nepokusil jsem se opravovat postavení karet ve vzájemných vztazích, a proto se Nula objevuje za číslem 20, nicméně jsem se vynasnažil, abych kartu Svět neboli Universum neočísloval jinak než 21. Ať už karta Nula patří kamkoliv, je to karta bez čísla.

Na závěr k této části podám ještě další ukazatele, které se týkají Blázna, který je ze všech symbolů nejvýmluvnější. Znamená cestu ven, stav první emanace, půvaby a pasivitu ducha... Těmito komentáři Waite popírá své vlastní umístění Klíče 0 mezi 20. a 21., což je exoterní (neboli francouzské) pořadí, které přijímá u vlastního tarotu. Dává nám však tolik znamení, kolik jen si jich v roce 1910 může dovolit:

Nultý klíč zůstává bez čísla
Je nejvýmluvnější ze všech symbolů, tj. má co nejvíc říci k tarotovému pořadí
je to cesta ven, a proto cesta, která začíná
je to stav prvotní emanace, proto by měla vést nebo začínat řadu jako první karta
Je to duch, což je alternativní hodnota hebrejského písmene Alef podle kabalistických atributů Zlatého úsvitu (primárním atributem je Vzduch). A duch v latině nám dává korespondence spiritus — dech života = Vzduch = Alef.

Odhalil někdy Wait esoterické pořadí tiskem?

Můžeme se ptát, jestli někdy Waite vůbec odhalil esoterické pořadí tiskem. Odpověď najdeme ve Waiteově úvodu k překladu Sefer jecira od Knuta Stenringa, který vyšel poprvé v roce 1923. Na straně 11 svého úvodu Waite zdánlivě popírá kabalistické pořadí tarotu, ale ve skutečnosti zasvěceným odhaluje tajemství, jež se po celý svůj život tak střežil prozradit: Správné umístění tarotového Blázna je hlavním jádrem každého pokusu - a že jich už pár bylo - vytvořit korespondenci mezi hlavními trumfy a hebrejskými písmeny.

Pokud to vůbec stojí za zmínku, pak vězme, že správná posloupnost, která se vynoří z neočekávaných úvah, se ještě nikdy tiskem neobjevila, a není radno ji zaměňovat s nyní dobře známým viktoriánským umístěním, které nicméně bývalo pokládáno za důležité: vztahovalo se ke kartě a písmeni Alef, a tudíž k číslu jedna, a tak jsme konfrontováni s podivnou analogií, že 0 = 1, jejíž alternativou je, jak jsme již viděli, 0 = 300, jinak též 21 v abecedním pořádku. Ono viktoriánské umístění není nic jiného než Mathersovo a v roce 1923 bylo toto pořadí zcela neznámé. Do roku 1923 vyšlo tiskem čtyřikrát ve velmi omezeném nákladu, první vydání je z roku 1909, poslední z roku 1920: 1909 vychází omezený počet soukromě vydávané knihy 777 od Aleistera Crowleyho.

Jedná se o kompendium kabalistických tabulek Stromu života na základě Mathersových atributů tarotu pro Zlatý úsvit. 1910 se v květnovém čísle Okultní revue (The Occult Review, sv. XI, č. 5) objevuje článek nazvaný „Pravda o tarotových trumfech", podepsaný pouze iniciálami V,N. (Victor Neuberg?). V tomto ano nymním článku je uvedeno tarotové pořadí pro zasvěcence, které využívá znaky, jež se objevují i ve Waiteově tarotu, plus hebrejské korespondence ze Sefer jecira. K článku je připojen reprint prvních šesti tabulek Crowleyova textu 777. Case tento článek datuje do dubna a nikoli do května a domnívá se, že ho napsal Crowley, ačkoliv jeho styl rozhodně Crowleyúv není. V roce 1912 vlastní Crowieybo časopis Equinox poprvé tiskem vydává Mathersovu tajnou Knihu T, která popisuje celou tarotovou soustavu Zlatého úsvitu (sv. 1, číslo 8). V roce 1920 publikuje v Americe Paul Foster Case svou první knihu o tarotu, nazvanou Úvod do studia tarotu (An Introductkm to the Study of the Tarot), kde rozebírá Waiteův soubor z hlediska Crowleyových atributů, které našel v knize 777.

Tato rozsahem omezená práce byla publikována v okultním časopisu Azoth a byla kompilací Caseových článků o tarotu od roku 1918. Stylem, tak typickým pro Waitea, je vysmívat se tomu, co je ve skutečnosti tajemstvím. Formule 0 = 1, která byla zavedena přiřazením Blázna s hodnotou 0 hebrejskému písmeni Alef s hodnotou 1, je veliké tajemství, které nacházíme v pravém a správném pořadí tarotu, jež Mathers nejdříve vizionářsky viděl a pak rekonstruoval, a byl to Mathers a pouze Mathers. Waiteovo poslední slovo o tajném pořadí tarotu se objevuje v jeho vlastním životopise Stíny světla a myšlení (Shadows of Light and Thought), vydaném v roce 1936. Ve 20. kapitole této knihy nazvané „Velké symboly tarotu" Waite připouští, že neexistuje žádný historický klíč pro správnou symboliku tarotu: „Jedním slovem musíme uznat, že neexistuje veřejný autoritativní kánon pro interpretaci tarotové symboliky."

Waiteovo tvrzení je správné, opravdu neexistuje veřejný kánon, ale existuje tajný, nepublikovaný, a sice rukopisný kánon Zlatého úsvitu Kniha T. Waiteova kapitola se z větší části zabývá snahou uvést na pravou míru francouzskou soustavu exoterního tarotu, kterou razil Eliphas Lévi, jenž přiřazuje hebrejské písmeno Alef spíše k Mágovi než k Bláznovi. A přece se Waite ve svém posledním psaném komentáři k tarotu dostane nejdále, pokud jde o tiskem vydané odhalení, jaký je skutečný základ tarotu Zlatého úsvitu. Po té, co Léviho spojení 22 velkých arkán s 22 hebrejskými písmeny vylíčil jako umístění čistě náhodné, Waite odhaluje správnou metodu, jak získat pravé kabalistické korespondence mezi tarotem a hebrejskou abecedou: „Ale jen velmi málo se staral (tj. Lévi) o nějakou podstatnou analogii, jinak by byl zřejmě velká arkána uspořádal znovu, kdyby viděl, že jejich posloupnost podléhá, jak jsem již říkal, odchylkám v různých souborech, a že zřejmě není žádný určitý důvod předpokládat, že by nějaké uspořádání minulosti mohlo mít na zřeteli vědomý cíl. V této záležitosti mohl najít podivné zvláštnosti, kdyby si byl vzal starou jeciratickou klasifikaci hebrejských písmen a kdyby k nim byl položil ty karty, které korespondují s jejich konvenčním umístěním." V tomto výroku se Waite za celý svůj život nejvíc přiblížil k veřejnému odhalení zásad, na nichž stojí tarotová soustava Zlatého úsvitu.

Tímto nenápadným odhalením Waite otevřeně naznačuje, že 22 písmen hebrejské abecedy odpovídá 22 velkým trumfům tarotu normální pořadí exoterního tarotu, kde na prvním místě je Mág, není správné je nejdříve nutno stanovit správné astrologické atributy Hebrejské abecedy, jak jsou uvedeny v Sefer Jecira (stará jeciratická klasifikace), abychom dostali správné pořadí velkých trumfů, když získáme tyto astrologické symboly hebrejské abecedy, musíme znovu uspořádat přirozené pořadí 22 velkých trumfů tak, aby obrazově odpovídaly jeciratickým atributům výsledkem pak bude tarotová posloupnost, které vévodí Blázen a nikoli Mág, kde je zaměněna Spravedlnost a Síla tak, aby odpovídaly zvířetníkovým atributům Lva a Vah a na základě tohoto nového uspořádání pak může existovat dokonalýsoulad mezi obrazovými symboly tarotových karet a astrologickými atributy hebrejské abecedy. Waite skutečně sám učinil těchto šest kroků už v roce 1910, kdy poprvé navrhoval své vlastní tarotové karty, které pak měly ovlivňovat takřka všechny další tarotové soubory až dodnes. Pokud srovnáme tajnou symboliku tarotu, podrobně rozvedenou v Knize T, s jedinečnou symbolikou Waiteova souboru, uvidíme, že Waite tuto skrytou kabalistickou symboliku tarotu vyzradil spíše v obrazových symbolech než v napsaných slovech. Následující komentář ukáže tajné symboly a klíče, jež Waite ukryl ve stavbě svého tarotu a které odhalují Mathersovu soustavu tarotu Zlatého úsvitu.