Nauka o signaturách - tajemství přírody

Znamení přírody.
Tu řekla andělika vědci: „Myslíš, že je možné úplně rozložit člověka, redukovat jej na chemické prvky, výsledkem nakrmit přístroj na měření a analýzu a usoudit z toho, zda jde o nadaného malíře nebo tvořivého hudebníka?
Zobrazen: 7023x   25. 10. 2009

Co je nauka o signaturách?

„Vše, co příroda rodí, utváří podle podstaty dané ctnosti.“ (Paracelsus IV/781)

  • 1. Signatura - „znamení“ v nejzazším slova smyslu
  • 2. Signum – známka, zvláštní příznak
  • 3. Signál – pozoruhodnost, něco nápadného

Nauka o signaturách - pokus o definici

Nauka o signaturách je v krátkosti nauka o lékařství, v níž si na základě zevnějšku (barvy a tvaru) vytváříme obraz o vnitřku (podstatě a účinku). Například podobnost tvaru listu (třeba plicníku lékařského) s nějakým orgánem (plicními laloky) nebo barvy (třeba červených hroznů) s tělesnou šťávou (krví) tak dává tušit žádoucí léčivé síly.

Signatury, tzn. zvláštní znaky či znamení na rostlinách, zvířatech nebo minerálech

byly pozorovány již v prehistorických dobách. Léčitelské vědomosti všech přírodních národů, například bylinářství Germánů, Keltů, ale i medicína indiánů, vycházeli ze znalosti signatur. Signatury jako barva, tvar nebo chuť rostliny hrají roli rovněž v tisíce let starých léčebných systémech Číňanů, Indů (ájurvéda) a Tibeťanů. Signatury našli své místo rovněž v lékařství antiky a středověku (salernská škola, Hildergardino léčitelství).

V renesanci tuto nauku znovu objevil Paracelsus

údajně na ni narazil, když se seznamoval s lidovým léčitelstvím a tehdejší sympatetickou medicínou. Brzy se však s jednoduchým pravidlem „Jak vně, tak uvnitř“ rozešel, spojil nauku o signaturách s hermetickým pohledem na svět a vyvinul komplexní systém poznání. Paracelsus rozdělil signatury podle tří základních principů (sal – pevná, sulfur – hořlavá, mercurius – prchavá), přiřadil je ke čtyřem elementům a podřídil je sedmi planetám. Jeho „Kunst Signata“ (I/603) je založeno na domněnce, že mezi člověkem, zvířetem, rostlinou a minerálem existují prvopočáteční příbuznosti, které lze vysledovat z jejich vlastností nebo zvláštních znamení. Planetární síla Marsu se tak kupříkladu nachází v železe, kopřivě anebo v krvi.

Postupným odcizováním se přírodě

by tato cesta poznání na Západě takřka upadla v zapomnění. Z fytoterapie, orientované na činidla, byla nauka o signaturách vytlačena laboratorními analýzami a pokusy na zvířatech. Přesto přírodní národy signatury dodnes sledují, z čehož těží v neposlední řadě moderní výzkum rostlin. Také na našem venkově mnozí lidoví léčitelé stále ještě posuzují síly skryté v rostlinách pomocí signatur, jako je barva, tvar, vzrůst, vůně a chuť.

Nauka o řeči znaků v přírodě však není pouze pradávným způsobem poznání přírody

nebo užitečnou pomůcku pro lepší pochopení rostlinných či homeopatických léků, nýbrž cestou poznání přírody a léčiv, již je třeba brát vážně.

Díky signaturám můžeme rovněž odlišit jed od léku

Mnoho rostlin láká svým tvarem, vůní či chutnými plody, jiné zas odrazují tmavými barvami, nepříjemným zápachem nebo chutí. V rostlinném světě lze jedovatého ducha většinou snadno rozpoznat: například podle tmavých barev květů, listů, plodů nebo stonků (oměj, rulík zlomocný, bolehlav), jakož i podle mrtvolného zápachu (lilkovité rostliny) či hořké chuti (glykosidy). Jedlé rostliny mají většinou naopak přátelské barvy a estetický vzhled. Vzpomeňme rostliny růžokvěté, rodící chutné plody jako jablka, jahody, maliny nebo třešně a vyznačující se ušlechtile zoubkovanými listmi, harmonickými tvary a příjemnou vůní. Spoustu věcí člověk vypozoroval i na zvěři. První lovce a rané osadníky učili medvědi, ptáci a jiná divoká zvířata, později i domácí jako pes, ovce nebo koza. Odezvu to nalezlo v názvech rostlin, například česneku medvědího nebo paznechtíku (akantu) (německy Bärenklau = medvědí pazour). Rovněž množství lidových legend popisuje, jak člověk kdysi pozorováním zvěře čerpal z léčivého pokladu přírody.

Had a bylina života

Na celém světě si lidé v mnoha obměnách vyprávěli legendu o hadovi a bylině života. Jádro všech těchto příběhů je stejné: Pod jistou bylinou se svíjí v posledních křečích člověkem téměř usmrcený lstivý had. Když si pak z byliny ukousne, překvapivě rychle se uzdraví a upozorní onoho člověka na léčivé síly rostliny. Na množství jedlých léčivých rostlin lidé narazili díky zvěři a z pokolení na pokolení uchovávali své zkušenosti většinou ústně, ve fomě pohádek a legend. Poselství zvířat nebraly vážně jen přírodní národy, ale i antičtí lékaři. Středověká lékařská škola v Salernu nechala tento poznatek dokonce včlenit do slavného verše: „Vlaštovičník oči léčí, vlaštovky nám o tom svědčí“(Vlaštovičník své jméno obdržel na základě pozorování vlaštovek, které svým slepým ratolestem nosí tuto léčivou bylinu do hnízda). „Všechny byliny, kořeny atd., získaly svá jména pro svou sílu a ctnost“ (Paracelsus III/308).

Paracelsovy metody

Závěrem bych chtěl připomenout, že cílem Paracelsovy nauky o signaturách nebylo v žádném případě pouze upozorňovat na barvy a formy květů, listů, stonků, kůr, kořenů či plodů a na základě jejich pozornosti s tělesnými šťávami nebo orgány odvozovat aktuální indikace. Výpovědní hodnotu pro něho měly rovněž tvar („vzření“), konzistence, pach a chuť, místo výskytu a kvalita půdy, způsob množení, doba květu či zrání plodů, jakož i trvanlivost a mnoho dalších věcí, na které bychom neměli zapomínat, protože se podstata rostlin zjevuje na mnoha úrovních zároveň, což nauku o signaturách činí tak mnohavrstvenou. I když se třeba domníváme, že jsme se již seznámili se všemi znaky, vlastnostmi, sklony a jmény rostliny, skrývá se za vším, co je smyslově postřehnutelné a duchovně uchopitelné, mnoho dalších tajemství, která bytost rostlin nabízí – pokud vůbec – tu najednou z ničeho nic, tu zas po letech či desetiletích.

Nauka o signaturách - Hermetické myšlení

Snaha o poznání uceleným pohledem na věci zdánlivě oddělené.

Předpoklad

Všechno jde podle univerzálního plánu – Bůh nehraje v kostky! Mezi kovy, minerály, rostli- nami, zvěří a člověkem existuje jistá prvotní příbuznost. Rostliny přitom ztělesňují základní kosmické ideje, objevující se vždy ve všech říších přírody. Příkladem je planetární síla Mars-železo-kopřiva-krev.

Subjektivně-smyslové jednání

Zkoumání rostlin převážně v přírodním prostředí: posuzování za pomoci smyslového vnímání, tj. zraku, hmatu, čichu a chuti.

Ověřování

pozorováním zvěře Ověření nabytých poznatků obezřelou zkou- škou v přirozených podmínkách na domácích zvířatech nebo na člověku-bez úmyslu najít smrtelnou dávku.

Cíl

Porozumět poselství rostlin a osvobodit jakož i správně využít v nich vtělené elementární a planetární síly.

Konkrétní využití

Probuzení rostlinných sil za pomoci alchymických procesů a jejich proměnu v lék. Nejvíce se tím zkrotí jedovatost a naopak se posílí léčivá síla (např. v homeopatii, spagyrii)

Problém

Žádoucí jsou velmi komplexní, interdisciplinární a důkladné vědomosti, aby bylo možno učinit výpověď. Interpret je přitom největším zdrojem pochybení, neboť názory získané smyslově-subjektivním způsobem nejsou vždy jednoznačné a publikovatelné.

Fytofarmakologie

Analytické myšlení Snaha poznat rostlinu rozložením její „jendoty“ na dílčí části.

Předpoklad

Rostlina stojí za pozornost, tzn. že je chápána jako zásobárna obsažených složek. Pozornost se zaměřuje na molekulární strukturu a látky, které by člověk mohl napodobit, případně pozměnit. Kůra vrby obsahující salicin slouží například jako vzor k syntetizaci kyseliny acetylsalicylové.

Objektivně racionální jednání

Zkoumání rostlin převážně mimo přírodní prostředí; posuzování drog ( = sušených bylin) laboratorní analýzou.

Ověřování

pokusy na zvířatech Přezkoumání nabytých poznatků pokusy na zvířatech v nepřirozeném prostředí; jako příklad můžeme uvést testování antisklerotických účinků rostlin na zvířatech, jimž byla uměle přivozena skleróza. xxxxxxCíl Izolování, standardizování, patentování a zpeněžení jednotlivých složek obsažených v rostlinách. Emancipace přírody a přírodních látek.

Konkrétní využití

Optimalizace účinků rostlin izolováním a standardizováním hlavního činidla, které v protikladu k převážně nejedovatému rostlinstvu vyvíjí nezřídka „jedovatý účinek“.

Problém

Bez pochopení podstaty rostlin připadají v úvahu jen kusé poznatky. Na činidlo zaměřený, úzce vymezený pohled má za následek fototerapii redukovanou na monopreparáty. Mimo to jsou pokusy na zvířatech eticky neudržitelné.

Setkání s andělem rostlin (Citát podle Wolf-Dietera Storla)

Tu řekla andělika vědci: „Myslíš, že je možné úplně rozložit člověka, redukovat jej na chemické prvky, výsledkem nakrmit přístroj na měření a analýzu a usoudit z toho, zda jde o nadaného malíře nebo tvořivého hudebníka? Ne? Tak proč si tedy myslíš, že když jsi takhle naložil s mým fyzickým tělem, že ses o mně něco dověděl?“ „Dobře, ale jak jinak se mám dovědět něco o léčivích silách rostliny?“otázal se zmatený vědec. „Zeptej se starých mudrců, oni ti to povědí,“ odpověděla andělika. „Ale vždyť už žádní staří mudrci nejsou, a tradici bych sotva vypátral!“ Povzdychl si vědec. „Pak se staň sám mudrcem! Staň se mým žákem. Pojď a posaď se ke mně. Předám ti rituály a kouzelné formulky, s nimiž budeš moci zavolat mé sestry a bratry.“

© J.K. PannaCz.com Noetika

Zpracováno z knihy: Paracelsovo lékařství (Madejsky Margaret)


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality