Laboratoře mysli (MISN LABS)

Laboratoře mysli (MISN LABS)
Podvědomí je ve stálé činnosti, které ve stavu vědomém nepozorujeme. Nadvědomí se vyrovnává s materiálními věcmi a podmínkami. Zde nastupuje vůle. Chtění je volba. Rozhodli jsme se něco chtít a rozhodování je na základě úsudků vědomého myšlení.
Zobrazen: 4932x   příspěvků: 0   26. 5. 2020

Nadvědomí

Nadvědomí se vyrovnává s materiálními věcmi a podmínkami. Zde nastupuje vůle. Chtění je volba. Rozhodli jsme se něco chtít a rozhodování je na základě úsudků vědomého myšlení.

Je to konečný soud nadvědomí. Vůle - thymos – zde je síla a odvaha. Thymos znamená také dech života nebo duši. Řecké slovo thymos znamená sílu, odvahu, iniciativu, odmést jako vítr, má význam i jako duše nebo dech života.  Z nadvědomí vychází funkční procesy mozku. Převrácením principů dojde k nemoci. Ta brání aktivitě vůle a ochromí CNS. Nemoc-bolest-slabá vůle.

Zdraví- pružnost duševní- silná vůle. Nadvědomí kontroluje uvědomělé, volní jednání, schopnost vnímání, rozpomínat se.

NADV (nadvědomí)

Samost A6 N

V SOR32/INT, CITAN 300/300/300

NADV je sídlo Řádu PRANES, vloženého do NES a prolínajícího do MINVOT. Nejde tedy o PRANES, ale specificky o jeho Řád. Tato LAB je stejná jako ostatní, kromě VED, nedostupná běžným vnímáním. Pronikání do VED se projevuje různě; jednak mimoděčně jako:

  • intuice,
  • prozření,
  • nápad;

jednak při tlaku na hlubší poznání, při tvůrčí činnosti. Předtuchy vznikají v důsledku kontrastů mezi Řádem a MINVOT. Člověk správně tuší, že svými nepravostmi může „narazit hlavou na zeď“, „vypadnout z vlaku“. Tyto předvídané stavy mohou posilovat etické vědomí. Dá se to říci i tak, že NADV je časovaná bomba, vložená do MINVOT BYF-OLN a také do dalších druhů SUBS. NADV probouzí ušlechtilá toužení po vyšších hodnotách, směřují­cích do PAX.

Podvědomí

Činnost svalů, krve, orgánů a nervů je pod kontrolou podvědomí. Podvědomí má sílu zachovávat tělo. Podvědomí myslí deduktivně, to znamená, že vyvozuje závěry ze všeobecného, vychází ze skutečnosti, jež představují příčiny pro další závěry. Podvědomí provádí zadané úkoly. Řídí bezděčně činnost našich orgánů.

Podvědomí vychází z duše. Podvědomí způsobuje bezděčné jednání, řídí ho a kontroluje, má schopnost deduktivního myšlení a paměti. Řídí nás. Podvědomí je oblast sil,  které nás řídí. Jsou v bezprostřední souvislosti s kosmickým vědomím. Účel podvědomí: podvědomí plní jen jednu funkci: plní zadané úkoly. Podvědomí má všezahrnující paměť. Paměť používáme pro myšlení a myslíme, abychom vyjádřili svou vůli.

Vůle je výsledkem rozhodnutí fáze subjektivní nadvědomí. Intenzivním přemýšlením se ukládají vjemy či dojmy. Z paměti vyvoláme něco, když vypneme nadvědomí, podvědomí se dostane do popředí, Každá myšlenka na kterou se soustředíme vyvolá účinek na neurony v mozku tam, kde je paměť.

Podvědomí nemá hranice, nadvědomí je omezené. Podvědomí dokáže vnímat z neomezené vzdálenosti. Podvědomí má sílu, která působí ve vesmíru.

Spánek

Ve spánku není duch, vaše skutečné Já v těle. Potuluje se v dálkách, a k tělu je připoután pojítkem.

Tabulka:

Podvědomí

Osobní Kolektivní

Zde jsou nevědomé, bezděčné činnosti                                     dokonalá paměť

Nadvědomí

Subjektivní                                                                                objektivní

Vůle                                                                                                    pět základních smyslů:

Vzpomínka                                                                                                 vidět

Vědomé myšlení                                                                                        slyšet

Imaginace                                                                                                  čichat

Nevědomé myšlení                                                                                    cítit

chutnat

Mozek

Struktura lidského těla                         Funkce těla

Nervový systém a oběh…           tkáň,kosti,svaly                   orgány…nervová centra

Tabulka

Nadvědomí

Podvědomí   Kosmické vědomí člověka,NES        obj. -  subj. 2 fáze(realita a skut.)

Bezděčné jednání, myšlení, chápání, dokonalá paměť              5 obj.schopností, vědomé jednání,

Nesmrtelnost schopnost

vzpomínat                               celistvé myšlení

Podvědomí je ve stálé činnosti, které ve stavu vědomém nepozorujeme. Žádáme-li podvědomí, dáváme-li mu příslušný rozkaz, projeví své schopnosti: dorozumívání cestou telepatie, prostorové vidění, vidění do minulosti, přítomnosti i budoucnosti, kresby, automatické písmo, pohyb i přenos předmětů bez doteku, zhmotnění se aj., ale jen pokud nám byl úkol předurčen.

Myšlenky řešící těžké problémy přicházejí zpravidla náhle, často čtvrt hodiny před usnutím, ve změněném stavu mysli (Alfa), a objevitele překvapují - poskytují jeho vědomí už hotové, vyřešené celky, před jejich genialitou mnohdy ustupuje jakákoliv objektivní zkušenost.

„Co je to hladina Alfa?“ - Je to jeden ze vzorců mozkových vln, jakési elektrické energie produkované mozkem, které se měří přístrojem zvaným EEG. Rytmus je měřen v cyklech za sekundu.

  • BETA - od 14 CPS a výše
  • ALFA - od 7 do 14 CPS
  • THETA - od 4 CPS
  • DELTA - pod 4 CPS

Hladina Beta, to je normální stav, v práci, doma, právě teď, Alfa přichází, když sníte nebo usínáte, ale ještě úplně nespíte, nebo ještě nejste úplně vzhůru, je to jakýsi stav mezi tím. Theta a Delta jsou fáze hlubokého spánku.

Hladinu Alfy lze úspěšně navodit po kratším tréninku kdykoli se vám zlíbí a využít tohoto změněného stavu mysli k vašemu prospěchu. Model musí vždy předcházet skutečnost. Svůj nový svět musíte nejprve vidět, pak v něm můžete žít. Jak se dostat do stavu hladiny Alfa? Zkuste se pohodlně posadit, ruce položte na stehna dlaněmi dolů a nohy mějte na zemi. Počítejte pomalu od deseti do nuly a představujte si, jak je vaše tělo stále uvolněnější, můžete si k tomu pustit nějakou relaxační hudbu. Možná se vám bude zdát, že se nic neděje, ale nevěřte tomu. Je to právě ten stav, kdy si můžete programovat ve své mysli cokoliv chcete.

POV (povědomí)

O povědomí se mluví v souvislosti s povrchním poznáním něčeho. Nejde to do hlouby, ale prostorově a plošně do šíře. Mnoho lidí má povědomí o něčem, že to existuje, ale pořádně to neví, co to je. Je povědomí v oblasti přírody, jazyků, je povědomí o tom, že existuje řada různých věcí, ale na co jsou, to už se ví málo nebo vůbec. Dá se to přirovnat k přehledu, že je třeba padesát zemí, ale neví se přesně, kde ty země všechny vůbec jsou. Povědomí dělá chyby v soudech. Je povědomí široké veřejnosti, že je něco dobré nebo špatné, ví se o tom. Povědomí o podnikání. Je dobré být zapsán v povědomí lidí, když něco děláme dobře.Jak nejsme v povědomí, neví se o nás, nestačí to.

Samost A6 N

SOR: 32.0/-7.5/+1.5, CITAN 105

Narozdíl od VESPOL je POV povrchni zdání o něčem, zpravidla podle toho, jaký názor o tom „se nosí“. Někomu to stačí, aby se považoval za velmi inteligentního. Má přehled. POV je doména zjednodušování z nedostatku informací a z neschopnosti vyvodit z nich dostupné poznání. Dělá se na tom reklama a popularita. Ideologicky druh demagogie, dezinformace. Je-li dobře „udělaná“, zasahuje široké spektrum populace. Nahrává tomu také to, že každý je specializován na svůj obor, o všem ostatním má k dispozici pouze názory POV. Je třeba s nimi zacházet opatrně. Vyhýbat se kategorickým soudům.

MEZIVĚDOMÍ

Mezivědomí je mezi vědomím a podvědomím nebo nadvědomím. Spojuje jako síť.

VĚDOMÍ

Všechny zkušenosti se pro vědomí stávají událostmi, které patří minulosti. Všechny produkty vědomí vyplývají z přeměny energií, která se děje v mozku a nervovém systému. Každý psychický postup má snahu projevit se v hmotném stavu, přeměnit se na jednání nebo pohyb.

Tvorba obsahů vědomí tvoří intelekt a emoce. Člověk vnímá smysly a signály jdou do mozku.

Tělesných smyslů máme pět:(zrak,sluch,hmat,čich, chuť). Člověk se projevuje emocemi, vzruchy jdou do mozku a mozek vysílá signály k tělesným projevům. Sem patří také touha po vědění a pud sebezáchovy. Instinkty jsou strážci životní síly. Při poruchách životní síly uvolní instinkty vnitřní energii, která proudí zpět k mozku, mění se na pocity-emoční potřeby.

Vědomí je vlastnost ducha a duše. Pojmem vědomí označujeme působení duše. Vědomí závisí na duši. Duchovní energie existuje bez vědomí. Vědomí je vlastnost neuronů sympatického nebo autonomního nervového systému. Vědomí je závislé na vnímání. Nelze současně si být vědom dvou věcí, dvou stavů, dvou míst. Mozek se vyvíjí zkušeností, cvičením, závisí na náladách, sklonech, vůli. Duch, inteligence, vědomí člověka jsou v trvalém spojení s vědomím Nesmrtelna. NES proniká celý prostor a vědomí člověka je následkem toho trvale spojeno s NES a podvědomí také.

Vědomí je schopno různých způsobů myšlení, čímž dosahuje schopnosti úsudku. Jednou ze schopností člověka je vnímat, přemýšlet o vnímaném, posuzovat. Díky této schopnosti je člověk schopen určovat své jednání.

Myšlenka ve vědomí se podobá elektrické jiskře, vytváří vibrace elektrického charakteru. Vysokofrekvenční vibrace pronikají celým prostorem i hmotou.Může být vědomí svobodné? Ano.Může být mozek a jeho schopnosti oklamáni? Ano.

Vědomí je všechno to, co si uvědomujeme, respektive prožíváme to, co se děje v určitých částech našeho mozku. Pokud něco děláme vědomě, můžeme se ovládat vůlí a ovlivnit tak výsledky naší činnosti a samozřejmě za ně pak nést plnou zodpovědnost. Podle F. Koukolíka by měl pojem vědomí znamenat bdělost, zaměřenou pozornost, pracovní (provozní) paměť nebo paměti, ale i sebeuvědomování a osobnost.

Významy pojmu vědomí

Pojem vědomí jako první zavádí Francouz René Descartes (1596-1650), který od tehdejšího zkoumání substanciální duše snaží prosadit zkoumání vědomých myšlenkových pochodů. Duše je tedy pozvolna nahrazena v centru zájmu něčím zjevnějším, nespornějším, bezprostředně daným (nevysouzeným či předpokládaným - osud, předci) vědomím. Výrazy, které nacházíme ve světové literatuře pro pojem vědomí, lze překládat mnohdy s obtížemi.

Anglický pojem "mind" má podle okolností několik významů, jako "mysl", "jáství", "duše" a další, zde výraz "soul" může být podle okolností také "duší". Pro Kantovy pojmy "Vernuft" a "Verstand" byla nalezena slova "rozum" a "rozmysl" spolu ještě s dalším vysvětlováním. Některé buddhistické pojmy v tomto směru jsou zcela nepřeložitelné a dají se popsat jen vysvětlováním. Jejich převod přes angličtinu bývá ještě zkreslován evropskými myšlenkovými kategoriemi.

Vědomí v psychiatrii a teologii

Psychologové a psychiatři často používají pojmu vědomí ve smyslu sebeuvědomování, "jáství". Někteří filozofové a teologové označují vědomí a sebeuvědomování pojmem "duše" a té pak přisuzují rozmanité (i protichůdné) vlastnosti a to podle svého náboženství.

Vědomí, podvědomí a nevědomí

Vědomí může mít jen omezenou kapacitu a ve chvíli, kdy je zahlceno podněty z okolí, pracuje podvědomí neboli nevědomí. To posílá vědomí nějaké informace nebo signály (ať už výstražné a negativní, nebo příjemné a pozitivní), které někdy můžeme označovat za tzv. šestý smysl. Ne všechny informace a zkušenosti tedy vědomě ovládáme, my dokonce ani o drtivé většině zkušeností a poznatků v našem nevědomí nevíme. Nevědomí si však nechává pro sebe informace jen do té doby, kdy vědomě zaznamenáme něco již známého. V tom okamžiku nevědomí vědomí poskytuje všechny informace, které s daným podnětem nějak souvisí. Většinou je jich bohužel tolik, že si je nemáme šanci vědomě uvědomit a tak si z nich vybereme jen určitou část, se kterou naše vědomí disponuje.

Šestý smysl

je označení buď pro vnitřní schopnost integrovat vjemy z dílčích smyslů, nebo pro jinak pojímanou schopnost vycítit určitou situaci či potenciální nebezpečí. V běžném použití se šestým smyslem rozumí intuice, tedy schopnost vnímat a podvědomě vyhodnocovat různé nenápadné nebo skryté skutečnosti a souvislosti. Někdy je však jako šestý smysl označována (hypotetická) schopnost jakéhosi nadpřirozeného či „mimosmyslového“ vnímání či vědecky nepopsaného přenosu myšlenek nebo informací.

V tradičním pojetí se lidských smyslů uvádí pět: zrak, čich, sluch, hmat a chuť, proto se pojem „šestý smysl“ používá v různých pokusech tento seznam o jednu položku rozšířit. Obecně však pojem smyslu není přesně vymezen, psychologie a neurologie rozlišují smyslů mnohem více (např. pro vnímání, času, polohy atd.)  a například Diderotova Encyklopedie zmiňuje na dvacet smyslů.

VED (vědomí)

Samost A6 N

SOR  32.0/INT, CITAN  140/200/200

Uvedené hodnoty jsou vloženy do MYSLAB člověka, ale nemusí platit. Je to potenciální lidská norma, které může a měl by každý dosáhnout. Pokud se přičiní, rozvine svou integraci šířeji, nejen na sebe. Opět se potvrzuje, že domovem člověka je NES, i když dnešní člověk je prakticky této metě na hony vzdálen a nevytváří si ani představy o svém domově. Domov „spadl z nebe“ do mělčin.

Na VĚD se příliš spoléhat nedá, i když je to jediný zdroj srozumitelných informací. Nicméně, je to jen šestina MYSLAB. Noeticky to vylučuje poznání skutečnosti.Lidé, kteří se ohánějí tím, že znají „pravdu“, jsou mimo.

Vědomí je stav určité aktivace, která se projevuje bdělostí. Bdělost je základní formální charakteristikou stavu vědomí. Je podmínkou průběhu většiny psychických funkcí a projevu psychických vlastností. Vědomí má vždy subjektivní charakter, projevuje se určitou úrovní prožívání a uvědomování jak vlastního tělesného i duševního stavu, tak orientačně, odhadnout z projevů určitého chování, případně připravenosti k takové aktivitě.

Lze vymezit tři základní okruhy:

a)      Prožívání aktuálního duševního dění.

b)      Uvědomování prožívaného – subjektivní zpracování prožitého.

c)      Uvědomování sebe sama – uvědomění si sebe jako subjektu.

Vědomí jako charakteristický znak psychických dějů lze hodnotit podle jeho obsahu a úrovně uvědomování.

Při jeho popisu se rozlišují dvě hlavní složky:

a) Vigilita (bdělost) – stav, kdy je čl.bdělý, tedy „při vědomí“. Fyziolog.kolísá od spánku přes různé stupně spavosti a ospalosti až k plné bdělosti

b) Lucidita (jasnost) – dána schopností uvědomit si sebe sama a svých vnitřních mentálních stavů. Podmínkou lucidity je schopnost CNS integrovat všechny psychické.funkce. Její porušení je obvykle.patologickým stavem.

Vědomí se hodnotí pomocí vyš.orientace (osobou – vlastní, vyšetřovaného, místem - kde je, časem a situací - proč je zde). Změny vědomí fyziologické, např.spánek a patologické, tzv.poruchy vědomí.

Změny vědomí:

a) spánek = změna vědomí, dochází k jeho zúžení. Nedochází k úplnému přerušení psych.činnosti, pouze některé oblasti jsou utlumené. Dvě zákl.fáze: REM fáze ( tzv. paradoxní, protože se objevují fyziolog.reakce, např. mozek je z hlediska EEG aktivnější než v bdělém stavu, rychlé oční pohyby, 4-5 těchto fází během spánku, objevují se sny, změlčení spánku, zpracování informací získaných během bdění, ukládání poznatků do paměti) a nonRem fáze (je zpomalená frekvence D a srdce, prohloubená svalová relaxace, dochází k obnově tělesných sil).

Poruchy spánku: inverzní spánek = porucha spánkového rytmu, ve dne spí, v noci bdí, hypersomnie = nadměrná spavost, narkolepsie = postižený nemůže přemoct usínání, např.usne i za volantem, v práci, hyposomnie = doba spánku zkrácena, člověk  nemůže usnout či předčasné probuzení, somnambulismus čili náměsíčnost = stavy automatického jednání během spánku, který  . si pak nepamatuje, somniloquie = mluvení ze spaní, noční děsy

b) hypnóza – podobná spánku, působení terapeuta, resp.hypnotizéra na hypnotizovanou osobu, u každého jiné, záleží na stupni hypnability, hypnóza direktivní = osoba dostává příkazy či instrukce, co má vykonat, léčebná tzv. posthypnotická sugesce, nedirektivní = není v hypnóze řízena, prožívá sny a obsahy, buď se s nimi pracuje analyticky nebo sami o sobě slouží k odreagování.

Poruchy vědomí:

a) kvantitativní = somnolence (ospalost), sopor (hlubší porucha vědomí, na chvilku ho lze podněty probudit), kóma (výrazná porucha vědomí)

b) mdloba = krátkodobá porucha vědomí, náhle, důsledkem odkrvení mozku, při únavě, vyčerpání, on.srdce, krev.oběhu

c) delirium (obluzenost) = narušení obsahu vědomí, neklid, halucinace, iluze, zvýšená sugestibilita, infekce, intoxikace

d) amence (zmatenost) = ztráta schopnosti uvědomit si, co je vlastní zážitek a co je projev okolí, porucha nastupuje pozvolna, kolísá

e) obnubilace (mrákotný stav) = náhle vzniká i odeznívá, totální amnézie, např.při epilepsii, post.mozku, intoxikace, zmatenost, neschopnost rozlišovat mezi vlastními zážitky a projevy okolí, dotyčný nemusí být zprvu vůbec nápadný

Psychoanalytici – Freud, Jung rozlišují dvě základní úrovně vědomí:

1. Vědomí, které zahrnuje uvědomované duševní obsahy.

2. Nevědomí – do této kategorie patří prožitky, které z nějakého důvodu nemohou dosáhnout uvědomění nebo ty, které uvědomitelné jsou, případně byly dříve vědomé, ale člověk jich pozbyl buď běžnými procesy zapomínání nebo působením vlastních psychických obran. Freud značnou část lidského chování považuje za důsledek fungování nevědomých procesů, tj. neuvědomovaných motivů. Uvažoval hlavně o individuálním nevědomí, které má jednoznačný vztah k typickým znakům vývoje osobnosti a k jejím psychických zkušenostem. W. Toman upozorňuje na určitou variantu nevědomí malé skupiny lidí – rodinné nevědomí – jakýsi rodinný mýtus, ovlivňující chování všech členů rodiny. Jung rozlišoval ještě kolektivní nevědomí, jehož zdroje jsou zkušenosti veškerého lidstva (např. podobné obrazy v pohádkách a mýtech) – nazýval je archetypy. Do vědomí se dostává teprve tehdy, je-li specifickým způsobem naplněna.

Stavy vědomí

a) bdělé vědomí – koncentrovaná pozornost a připravenost reagovat

b) ospalost – slabá pozornost a nepřesné vnímání

c) spánek – výrazně omezené uvědomování sebe sama či okolí.

Pozornost. Vědomí má výběrový charakter, zaměřuje se určitým směrem a eliminuje tak jiné potenciální obsahy. Funkcí této vlastnosti vědomí je pozornost. Pozornost je centrem vědomí, které se projevuje aktivní zaměřeností na určitý obsah. Fylogeneticky se pozornost vyvinula z vrozeného, orientačně pátracího reflexu. Pozornost je jedním z mechanismů regulace psychické aktivity.

Z vývojového hlediska lze diferencovat dvě základní varianty pozornosti:

1. bezděčná, spontánní pozornost vychází z orientační reakce. Je vyvolávána a upoutávána podněty, které jsou pro jedince z nějakého důvodu samy o sobě významné.

2. Úmyslná pozornost už předpokládá předcházející rozhodnutí, zaměřenost na určité podněty.

Pozornost lze charakterizovat z hlediska její:

a) zaměřenosti (cíleným objektem)

b) soustředěnosti (míra koncentrovanosti na tento objekt)

c) délka trvání (doba koncentrace na tento objekt)

Vlastnosti pozornosti

1. Koncentrace pozornosti – znamená intenzitu soustředění.

2. Tenacita (soudržnost) – znamená schopnost udržet pozornost po určitou dobu (pozornost ale kolísá – osciluje a fluktuuje)

3. Rozsah pozornosti, distribuce – je určena počtem podnětů, na které se jedinec dovede soustředit (rozdělování pozornost – souvisí s typem temperamentu).

4. Vigilita – pružnost pozornosti – přenášení z jednoho na druhý objekt

Faktory ovlivňující funkci pozornosti

1. Faktory prostředí

značnou roli hrají vlastnosti podnětů (ne/upoutávají, ne/udrží pozornost) – k udržení pozornost přispívají kognitivní faktory – identifikace podnětu a porozumění jemu.

2. Subjektivní faktory

– aktuální stav, potřeby a postoje

Na pozornost může mít vliv i osobní zkušenost, zvyky, minulé emoční prožitky, únava, vyčerpání.

Shrnutí: CNS je organickou základní psychickou funkcí. Vývoj mozku je podmínkou rozvoje psychických funkcí. Tento vývoj prochází určitými fázemi, pro něž jsou typické různé strukturální i funkční změny nervové.tkáně. Různé psychické projevy jsou vázány na určitou oblast mozku. Podmínkou přiměřeného fungování psychiky je nespecifický stav aktivace, který je prožíván jako bdělost. Jedním z jeho projevů je vědomí, tj. uvědomování si duševních obsahů. Nevědomí zahrnuje takové duševní obsahy, které nejsou uvědomovány, ale přesto mohou člověka ovlivnit. Pozornost je funkce vědomí, umožňuje jeho zaměření určitým směrem. Může být upoutána různými podněty. Fungování pozornosti závisí na jejích vlastnostech, intenzitě, šíři, stabilitě a flexibilitě.

BEZVĚDOMÍ

Bezvědomí je projevem poruchy činnosti centrální nervové soustavy a bezprostředně ohrožuje život člověka, především udušením. Nejčastějšími příčinami je otřes mozku, dušení, tonutí, těžké otravy nebo infarkt.

Příčiny poruch vědomí a příčiny bezvědomí:

  • extrakraniální
  • endogenní – v organismu
  • exogenní – mimo organismus, vnější
  • intrakraniální

Poruchy vědomí- bezvědomí můžeme rozdělit na poruchu kvalitativní nebo kvantitativní. Stupně bezvědomí jsou: kvantitativního typu je:

somnolence- chorobná ospalost jako začátek bezvědomí.

  • lehká porucha vědomí - hlubší spánek
  • na důraznější oslovení nebo dotyk pacient otevře oči a odpoví, jeho reakce jsou zpomalené a neprobírá se k normálnímu (plnému) vědomí a bdělosti
  • na výzvu provede motorickou odpověď
  • polykání zachováno
  • sfinktery intaktní (fungující) - pacient není inkontinentní
  • charakteristické je, že pokud se pacient ponechá v klidu, rychle opět usíní

Sopor

  • výraznější porucha vědomí - velmi hluboký spánek, ze kterého pacienta s obtížemi probíráme
  • bolestivý podnět (nociceptivní stimul) je nutný a to většinou opakovaně, vyvolá obranný pohyb a grimasu
  • pacient může otevřít oči (+/-)
  • polykání může být částečně zachováno (+/-)
  • sfinktery nejsou kontrolovány (je inkontinentní)
  • verbální kontakt není zachován, reaguje nejčastěji zamručením maximálně jedním slovem špatně artikulovaným
  • náročnější slovní kontakt nebo spolupráce nejsou možné

Lehké koma

  • stav mezi soporem a kómatem (soporozně-komatozní stav)
  • neúčelné flekční a extenční pohyby končetin

Hluboké koma

  • hluboké bezvědomí
  • nereaguje na slovní podněty
  • nelze s ním navázat verbální ani jiný kontakt
  • bolest vyvolá jen reflexní odpověď (flexe nebo extenze)
  • vyhasínající reflexní činnosti

Vigilní koma

  • vyhaslé zornicové reflexy
  • vyhaslé korneální (rohovkové) reflexy
  • není reakce na nociceptivní (bolestivé) podněty
  • je ohroženo spontánní dýchání

Coma depasse = smrt mozku

10 stupňová škála dle Drábka (z roku 1985): (1.) plné vědomí, (2-5.) somnolence I-IV, 6.)  sopor, (7.) lehké koma,  semikoma (8-10.) koma  I - III

Glasgow coma scale Škála Glasgowská pro hodnocení koma. Hodnotí otevírání očí, slovní odpověď a motorickou odpověď. Nejvíce bodů lze získat 15, nejméně pak 3.

Otevírání očí
4 spontánní
3 na výzvu
2 na algický podnět
1 neotevírá
Motorické projevy
6 uposlechnutí příkazů
5 lokalizace bolesti
4 uhýbání od algického podnětu
3 dekortikační (flekční) rigidita
2 decerebrační (extenční) rigidita
1 žádná reakce
Verbální reakce
5 pacient orientovaný a konverzuje
4 pacient dezorientovaný či zmatený, ale komunikuje
3 neadekvátní či náhodně volená slova, žádná smysluplná konverzace
2 nesrozumitelné zvuky, mumlání, žádná slova
1 žádné verbální projevy

Vyhodnocení:

GCS kóma
8 a méně těžké kóma
9-12 střední
13 a více lehké

BEZV (bezvědomí)

Samost A6N

SOR 32.0/INT, CITAN 0/200/200

Ztráta vědomí není ztráta vnímání, může se zřítit do PAFOM KRAT; proto je vyřazen MINVOT a otěží se ujímá NES; pokud NES „naskočí“. Lidem 140/200/200 by měla NES nastoupit pravděpodobněji než ostatním, kteří toho nedosáhli. Jsou případy třeba půlročního BEZV bez poškození mozku a osobnosti; a jsou případy poškození po krátkém BEZV.

Je to zajímavá LAB, kde pravděpodobně funguje BV POL, fáze 0. Ujme-li se otěží NES, utlumí PODV, jeho virtuální libovolnost by byla člověku krajně nebezpečná; utlumí patrně také POV. Zůstává funkční pouze MIS a NADV. Při optimálním průběhu poruchy, která je však vždycky nebezpečná a nevyzpytatelná.

Albert Einstein

Albert Einstein

se narodil 14.3.1879 v Ulmu v Německu a zemřel 18. dubna 1955 v Princetonu, New Jersey, USA. Byl teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob. Často je označován za největšího vědce  20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. Mezi jeho příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity ( 1905), myšlenka kvantového elektromagnetického pole a vysvětlení fotoefektu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a snad nejvíce obecná teorie relativity (1915), která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítcích.

Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice (Bosého- Einsteinovo rozdělení), diskusi o interpretaci kvantové mechaniky (diskuse s Bohrem, EPR paradox). S Leó Szilárdem objevili nový typ chladničky.

V roce 1921 byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku za „vysvětlení fotoefektu a zásluhy o teoretickou fyziku“. Obrovským vědeckým úspěchem totiž byly i ostatní tři práce z roku 1905 a v prvé řadě obecná teorie relativity, v době udělení ceny ještě nedoceněná.

Po té, co zformuloval obecnou teorii relativity, se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch. V pozdějších letech jeho sláva zastínila ostatní vědce a Einstein se stal synonymem pro člověka s velmi vysokou inteligencí nebo zkrátka génia. Jeho tvář se stala jednou z nejznámějších na celém světě. V roce 1999 ho časopis Time vybral jako Osobnost století. Jeho popularita často vedla k používání jeho jména v reklamách a obchodu a dokonce i k registraci obchodní značky Albert Einstein.

Na jeho počest po něm byla pojmenována fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein.

Albert Einstein byl respektovaný pro svou přátelskost zakořeněnou v jeho pacifismu. Byl skromný, co se jeho schopností týkalo a měl jasné názory na módu — například zmenšil svůj šatník natolik, aby se nemusel rozhodoval, co si vzít na sebe. Nejedl maso, respektive těla zabitých zvířat - hlásil se k vegetariánství. Občas měl hravý smysl pro humor a vyžíval se v hraní na housle a plachtění. Byl také typickým „roztržitým profesorem“. Často zapomínal na každodenní věci, třeba klíče, a soustředil se tak mocně na řešení fyzikálních problémů, že nedbal na své okolí.

Po válce Einstein loboval za jaderné odzbrojení a světovou vládu: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“

Albert Einstein podporoval sionismus a židovské osídlení prastarého sídla judaismu a byl aktivní při zakládání Hebrejské= univerzity v Jeruzalémě., která roku 1930 vydala svazek O sionismu: Proslovy a přednášky profesora Alberta Einsteina a které Einstein odkázal své dokumenty. Na druhou stranu, opovrhoval nacionalismem a vyjadřoval pochyby, zda je židovský stát nejlepším řešením. Původně si představoval, že budou Židé a Arabové žít spolu na stejné půdě. Několik let před smrtí mu Izrael nabídnul se stát jeho druhým prezidentem, ale Einstein to odmítl s tím, že postrádá nutné lidské vlastnosti.[

LABS SOR CL CITAN
PODV 32.0 X 140
NADV 32.0 X 300
VED 32.0 X 140
BEZV 32.0 X 0
POV 32.0 X 105
MEZV 32.0 X 200

Literatura a zdroje:

A.R.X., VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.40-50. ISBN: 80-246-0841-3. PRAŠKO, J. a kol. Psychiatrie. Praha: Informatorium 2003, s. 18-22. ISBN: 80-7333-002-4. Wikipedie.

(c) A.R.X.


 
diskuzní
fórum
Celkem je vloženo 0 příspěvků.
Nevložen dosud žádný diskusní příspěvek.
 Poslední aktuality