Látky rostlinného původu, kterých se používá k různým magickým operacím, např. jako součástí magických kuřidel (v. Fumigace), v mastích k usnadnění výstupu astrálního těla, vnitřně k navození stavu magického vědomí atd. Tvoří pestrou řadu od klasických narkotik (hašiš, opium, meskalin) až po „čarodějnické byliny" (durman, rulík, oměj). C. Castaneda (1972) ve svých populárních spisech popsal zasvěcovací užívání peyotlu v náboženském kultu jistého kmene jihoamerických Indiánů, kde je používání těchto „magických drog" velmi rozšířeno (peyotl — Lophophora williamsi, Datura inoxia, Psilocybe mexicana a další). Farmakologicky se jedná o účinné halucinogeny (látky vyvolávající halucinace). Castaneda popisuje, jak rozmlouval se zvířaty, např. s prérijním kojotem, s personifikovaným kořenem peyotlu atd. Užití některých magických drog podstatně usnadňuje a urychluje výsledky magických operací, zejména nekromantických (zvi. droga Pegala Her-mala).
Existuje široká paleta těchto „magických trav", jak je nazýval Plinius. Kromě již zmíněných jsou to zejména: aloe, sporýš, dubové jmelí, černý bez, meduňka, čemeřice, lilie, jalovec, hřebíček, třezalka, vavřín a další „magické" rostliny, které se používají buď vcelku, nebo se z nich extrahují účinné látky. Příprava se děje obvykle spagyrickou cestou, tj. s přihlédnutím k astrologickým korespondencím s předmětem operace. Bylo by však pochybené domnívat se, že magické fenomény, jak jsou pozorovány během magických operací, jsou pouhými halucinacemi, tj. vidinami bez reálného, objektivního obsahu. Usnadňují pouze lidskému mozku vnímání astrálního světla, které je médiem těchto fenoménů. Jiné látky aktivují skryté způsobilosti transcendentálního jáství.
Velmi významnou magickou drogu objevil parapsycholog A. Puharich (1959) v houbě Amanita Muscaria (druh červené muchomůrky) — umožňuje „čtení v astrálu" a vize dávno proběhlých dějů. Užití mnoha magických drog bylo přísně tajeno (v. Magické rostliny).
Magik zabývající se prakticky evokativní magií musí mít tzv. magickou knihu, která slouží výlučně jeho potřebám a je vedena pouze jím. Tato kniha nesmí být ukazována dalším osobám a musí být uchována ve skrytu. Kniha je opatřena obrazem a pečetěmi ducha, s nímž magik vstupuje nejčastěji do spojení, případně signaturami magikova génia. Kniha musí být magicky posvěcena a duch je k ní zvláštním obřadem připoután tak, že se operatérovi zjevuje na pouhé zavolání, které je dáno tajnou formulí, v knize rovněž obsaženou. Kniha slouží k datovaným protokolům magických operací. Duch poutaný ke knize může být volán také tak, že kniha je vložena do trojúhelníku zjevů, který se rýsuje před magickým kruhem. Kniha má mít pergamenové desky a její listy mají být z ručního papíru.
Rostliny používané k magickým účelům v nejširším slova smyslu, tj. ke zhotovování magických kuřidel, ale i spagyrických přípravků atd. Obsahují jednak látky, které účinkují v astrálu, rozšiřují vědomí a vykazují další okultní účinky, jednak působí samy svými signaturami při různých magických praktikách. Dále popisujeme jen nejznámější z nich: Acanthus Z čeledi Acanthaceae (česky Akant); vyskytuje se hlavně v subtropickém a tropickém pásmu a vyhlíží jako nízká křovina (stylizací tvaru této rostliny je tzv. „akant", dekorativní prvek hlavice korintských sloupů). Ze stylizace rostliny se usuzuje na její mimořádný význam, neboť prvky chrámových dekorací měly vždy skrytý význam. Odvaru z akantu se používalo ke zvýšení exaltace. Recept pro jeho přípravu byl znám již ve III. stol. po Kr.
Známý v různých kulturách, u nás se nevyskytující, velice jedovatý. Přidává se k hašiši, aby se zvýšily jeho účinky, anebo se z této houby připravuje odvar, který umožňuje vymístění astrálního těla a „cestování astrálem". Při užití je třeba zvýšené opatrnosti. Účinky popsal A. Puharich (1959).
Druh mexického kaktusu, který byl rituální rostlinou starých Inků. Připravuje se z něho velmi účinný halucinogen meskalin, který údajně umožňuje nazírání čtvrté dimenze (S. Nevole 1946), tedy astrálu bytostí a jevů. Již v malých dávkách vyvolává velmi živé halu cinace, k okultním účelům se používá rituálně. U některých jihoamerických kmenů je dosud posvátnou rostlinou a je používán k navození astrálních vizí. Jeho účinky popsal C. Castaneda (1969) a také spisovatel A. Huxley. Při okultním použití se vyžaduje speciální osvětlení a rytmické klepání. Nemá se přechovávat v bytě, protože silně absorbuje životní fluida.
Páchnoucí zaschlá šťáva perské okoličnaté rostliny Ferula assa foetida. Obsahuje páchnoucí éterické oleje a má mimořádný význam v praxi magických evokací jako kuřidlo sloužící k uspokojení zlých duchů, kteří jsou jeho dýmem jakoby ukolébáváni. Použití assy foetidy se proto doporučuje po skončení každé démonologické operace k vyčistění operačního prostoru. Používá se vždy jen jako kuřidlo.
Prvotřídní magická rostlina starých Slovanů, kteří ji používali zejména jako ochranného prostředku proti zlým vlivům. V kořenech této rostliny sídlí často nějaký gnóm. Dřevo černého bezu je výborným fluidickým kondenzátorem.
Rostlina z rodu Solanaceí, vyskytující se i u nás, je jedovatá, s omamnou vůní, kvete v červnu až září. Je kondenzátorem životního fluida a její planetární signaturou je Saturn. Má být trhána za novoluní v noci, v hodinu Saturna. Je snad nejstarší známou rostlinou používanou k magickým účelům: byla známa již Babyloňanům a Keltům. Za středověku tvořil blín důležitou součást tzv. čarodějnických mastí a byl používán v černé magii vůbec. Má analgetické účinky a je součástí kuřidla pro velké evokace. Blín byl pravděpodobně i složkou legendárního „nápoje zapomnění".
Rostlina, která je všude známa jako výtečná ochrana proti zlým duchům. Na ochranu proti upírům se používalo květů česneku. Česnek sloužil také jako prostředek proti uhranutí a k získání fyzické síly a výtažku z česneku v alkoholu se užívá k omlazovacím a ozdravovacím kúrám.
Rostlina s velmi dlouhou lodyhou a žlutými květy. Její léčebné účinky jsou popisovány již ve starých herbářích. Její astrologickou signaturou je Slunce. Má být sečena zlatým nebo stříbrným srpem či nožem. Užívá se jí jako součásti kuřidel, v nichž působí jako materializační činitel. Hojně se uplatňuje též ve farmacii.
Tato u nás poměrně vzácně se vyskytující rostlina byla příznačně nazývána „ďábelské jablko" — pro pichlavé bobule. Patří do řádu rostlin lilkovitých, obsahuje několik účinných alkaloidů, je jedovatá, páchne, její květy se otevírají teprve za šera — celá fyziognomie této rostliny svědčí o její ďábelské moci, a proto byla hojně aplikována v černé magii a jako součást mastí, kterých se používalo k cestám na sabat. Již její pach může způsobit lehkou otravu. V lékařství byl durman připravován ve směsi jako afrodiziaka. Při otravě durmanem je silně vystupňován sexuální pud. Astrologickou signaturou této rostliny je Saturn. Durman nesmí být sušen na slunečním světle. Je mocným fluidickým kondenzátorem a v kuřidlech se ho používá ke zvýšení exaltace a pro usnadnění styku s duchy. Durmanem se přiváděli do extáze účastníci dionýských mystérií a byl používán jako součást „nápojů lásky".
Roste zejména v Asii; v Koreji je nazýván „kořen života". Do Evropy se dostal v IX. stol. a byl vyvažován až trojnásobnou vahou zlata, protože byl pokládán za vynikající všelék. Dnes je oblíben jako omlazující prostředek a používá se k léčení projevů předčasného stárnutí, vyčerpanosti, poruch krevního oběhu a některých nervových chorob. Jeho řepovitý kořen připomíná pověstný kořen mandragory. Velký význam měl ginseng zejména v čínském okultismu.
Silně narkotická orientální rostlina, kterou do Evropy zanesli patrně cikáni. Vyvolává narkomanickou závislost. Zkušenosti s používáním hašiše shrnul básník Ch. Baudelaire v knížce příznačně nazvané „Umělé ráje". Znásobuje a nesmírně rozvíjí smyslové dojmy, a proto její užití vyžaduje příslušnou přípravu (hudba, světlo apod.). Droga účinkuje mocně při operacích v astrálu. Dávkování musí být opatrné a při užívání hrozí nebezpečí vzniku drogové závislosti.
K této rostlině se váže hezká pověst o čarovném květu kapradí, který rozkvétá jen na chvíli ve svatojánské noci a je střežen zlými duchy. Získat tento květ bylo touhou mnoha čarodějů, neboť přinášel štěstí a činil svého nositele jasnovidným. Vypravovali se proto za ním do strží neprostupných hvozdů. Kapradí (Aspidium) roste zejména v hlubokých vlhkých lesích.
Leknín bělostný, který se vyskytuje i u nás, roste ve stojatých vodách a má charak¬teristický bílý nebo žlutý květ. Bývá však zaměňován se stulíkem. Jeho astrologickou signaturou je Luna (Sédir), resp. Neptun (Lasenic). Má být trhán holou rukou. Bílý květ je ženský, žlutý mužský. Působí útlum sexuálního pudu a je mocným fluidickým kondenzátorem, umožňujícím magické usměrnění vůle. Odvar z leknínu umožňuje oddálení mužského orgasmu při koitu, což je důležité v praxi sexuální magie a v tantře. Leknín působí celkově jako sedativum.
Je to magická rostlina par excellence, signovaná Saturnem. Má řepovitý kořen, rozdělený ve dvě větve, takže kořen může někdy připomínat podobu lidského těla. Mandragoru znali již staří Egypťané ve II. tisíciletí př. Kr. Mandragora uchovává vlivy Saturna a je přidávána do nekromantických kuřidel a jiných magických přípravků ve formě prášku, který se získává sušením a rozmělněním jejího kořene. Slouží rovněž jako výborný kondenzátor fluida. Musí být trhána rituálně a pečlivě opatrována, neboť je pokládána za pozůstatek rostlinné formy člověka (v. Mandragora).
Patří do čeledi pryskyřníkovitých a má řadu druhů. U nás roste několik druhů oměje s různě barevnými květy. Signaturou rostliny je Saturn a Venuše. Rostlina je i v malých dávkách smrtelně jedovatá. V černé magii byla používána k očarování, které směřovalo u očarované osoby ke ztrátě její vůle.
Rostlina má silný řepovitý kořen, který byl u nás užíván jako náhražka mandragory a hrál důležitou roli ve venkovském lidovém čarodějnictví. Na vesnici býval chován ve zvláštní skříňce jako „hospodáříček" a sedláci se k němu utíkali pro radu. Po sedmi létech musel být však zničen, neboť jinak by byl, podle pověsti, získal hospodářovu duši. Ze země byl vyhrabáván v noci na Velký pátek, pak ošetřován, pravidelně omýván v mléce a oblékán do zvláštního šatu. Také kořen této rostliny často láká gnómy. Usušen a práškován je používán v různých magických směsích.
Za starých časů byl rulík, s příznačným adjektivem „zlomocný", používán především do kosmetických přípravků (bella donna = it. krásná paní). Náleží do čeledi lilkovitých solanecií a obsahuje účinný alkaloid atropin. Jeho astrologickou signaturou je Mars. Trhání rulíku musí být rituální. Je rovněž silným fluidickým kondenzátorem a přidával se do čarodějnických mastí připravovaných pro lety na sabat. V malých dávkách usnadňuje vidění „druhým zrakem", musí být však dávkován velmi opatrně. Pro své sladké, zejména dětem nebezpečné plody byl v Německu nazýván „jahody čarodějnic". Jeho euforické účinky lze srovnat s oslabeným vlivem hašiše; byl užíván menádami v dionýských orgiích.
Česky též vrbina, květ je opět mužský a ženský (viz Leknín). Užit v obkladech utišuje bolesti. Jeho signaturou je Venuše, a proto může být užíván mimo jiné k milostným očarováním. Nošen na hrdle získává prý majiteli přízeň žen a činí svého nositele pohlavně přitažlivým.
často bývá zaměňován s leknínem. Stulíku se užívá zejména ve spagyrii proti bolestem, únavě, horečkám a zimnicím.
Patří do čeledi kosatcovitých a má mnoho odrůd. Z květů této rostliny se získává známé koření. Jeho signaturou je Slunce. Sbírat se má rituálně, pouze v neděli, první hodinu po vý¬chodu slunce. Užívá se ho k posílení solárních vlivů, celkovému fyzickému posílení a duševnímu vyladění, ale jen v malých dávkách.
Mimořádně významná magická rostlina rostoucí v oblasti Jižní Ameriky. Je to liána, z níž se připravuje kvašený odvar vyvolávající prorocké sny a umožňující výstup astrálního těla. Dávkování musí být velmi opatrné.
Dalšími magickými rostlinami jsou zejména: potměchuť (Solanum Dulcamara), mařinka vonná (Asperula Odorata), mateřídouška (Thymus), jalovec (Juniperus), pelyněk (Artemisia Abrolamiae), lékořice („sladké dřevo" —Glycirrhisa Officinalis), řepík (Agrimonia Eupatoria) a osladič (kapradina Polypodium vulgaris).
Lexikon magie - M. Nakonečný, Gessmann G. W.: Die Pflanze im Zauberglauben und in der spagyrischen Heilkunst, Berlin 1922. — Hansen H. A.: Der Hexengarten: Die Zauberkráuter des Mittelalters und ihre Wirkung, Munchen 1985. — Marzell H.: Zauber-pflanzen, HexentrSnke. Brauchtum und Aberglaube, Stuttgart 1964. — Pejml K.: Kytice čarovných rostlin, Praha 1938, Sédir P.: Les plantes magiques, Paris b. 1. — Unger F.: Die Pflanze als Zaubermittel, Leipzig 1928. — Wagner H.:Rauschgift-Drogen, 2. vyd. Berlin 1970. V případě zájmu Vám doporučujeme zakoupení celé publikace.
Z materiálů telestézické společnosti PannaCz.com