Oficielně se lidé domnívají, že tato hra vznikla z cikánských karet, když roku 1454 přišli do Francie. Lévi se domnívá, že je těch 22 hlavních, základních karet, které se vztahují ke světu principů a pak následují ve 4 řadách, esa, sluhové, páni, dámy, králové a čísla. Tím vzniká tarotová hra. Původně byl Tarot pomůckou zasvěcenců: obrazy neobyčejně hluboké.
Metod je několik:
vytáhneme tolik karet, kolik čísel má idea, po které se tážete. Když na dítě, pak 3, když na vítězství – 7, na smrt 13, když na život – 22. Nyní druhá methoda: použíti tolik karet, kolik písmen má jméno osoby, na kterou se tážeme. Když se někdo jmenuje Svoboda = 7 hlásek – 7 karet. Další je, že můžeme vybrat také tolik karet, kolik písmen má jméno osoby a potom vytáhneme rádce, 22 = Velké dílo a kartu, která zastupuje tu osobu. A nyní můžeme vložiti do polokruhu, čárkovanou stranu nahoru a pak rozdělíme na troje: rádce, osoba a nepředvídané. Nakonec tatáž methoda, ale přidáme ještě čtvrtou řadu, krahujce, kterým se ptáme na nepřátele. Dále máme tak zvané Isidiny perly, že táhneme z celé hry 7 karet a přes ně opět 7 přeložíme.
Berou všechny karty a udělají 12 řad po 4 kartách. Tak vzniká 12 řádek, které odpovídají astrologickým domům. K magii zvědné také můžeme použíti Tarotu. To se koná příprava.
Šestka v tarotové věštbě znamená rozcestí, v kabale odpovídá písmenu Vau. Je symbolem, na kterém vidíme, jak člověk, Herkules, stojí na rozcestí dvou cest: na jedné stojí rozkoš, na druhé sláva (nesmrtelnost). Nad ním Amorek s napřaženým šípem. Stará řecká báje vypráví: Herkules se octl na rozcestí, tam dvě ženy. Na takovém rozcestí se octne každý člověk. Chcete-li věštiti a býti správnými magiky, poraďte každému člověku, aby šel za utrpením, prací a nesmrtelností.
Druhá cesta rozkoše je jako opojný jed. Proto nelekejte se překážek. Rozcestí, tarotový obrazec, znamená lásku. My si představujeme, že se seznámíme s dámou a budeme míti děti. Podle kabaly je to obráceně. V astrálu existuje duše, ta se chce vtěliti, proto si vybírá prostředí. Proto Řekové dali Amorka, malé dítě. Naše děti rozhodují o svých rodičích. Úkolem lásky je vytvořiti člověka, dokonalou odezvu lásky v duchu, duši a v těle. Určitý způsob perversního ukájení nevychází na prázdno. Každý člověk tím konem něco plodí, buďto člověka, boha nebo ďábla. V tom okamžiku, když si toto člověk uvědomí, má možnost zvládnouti sexuální svody. Rozcestí, láska, plození.
Jedna cesta k plození ve hmotě, druhá – plození v duchu. Jedni naslouchali dobru, amorka na pláni hmotné. V duchu je plození také, člověk, který se rozhodne pro cestu duchovních činů, má srdce protknuté Amorkem. To je Platonovi „božský Eros“, kterého spojuje nejen s plozením hmotným, ale také s plozením duchovním. Když jdeme cestou ducha, můžeme se rozhodnouti pro cestu hmotného uskutečnění ducha anebo pro cestu uskutečnění duchovního. Zase zde Amorek – rozcestí. Proto je šestka číslem stvoření, Vau, plození ve hmotě.
Šestka – Hexagram, Bůh v přírodě. Bůh v šestce tvořil svět. Veškerá láska, veškeré tvoření je opakováním tvůrčího slova. Je-li Bůh v přírodě, je idea ve slově, je duch na zemi, je duch v písmenu, je aktivní v pasivním, je muž v ženě, pravda v náboženství atd. Šestka je číslem spojení nebe a země.
Dva trojúhelníky propojené znamenají život, oddělené – smrt. Cherub má šest křídel, Zohar – šesticípá hvězda. Bůh stvořil svět v šesti dnech. Po této stránce, poněvadž všechno je tvoření a plození, od atomu až po tvoření andělských kůrů, znamená nám tato šestka člověka, boj, práci, svobodu a lásku.
Když se podíváte na Illán, šestá sefira = Tifereth, síla martická, ale mimo Tifereth znamená krásu. Vidíte, že šestka je v souladu s krásou. Není-li člověk zvíře, ačkoliv urážím tím zvíře, zvěř než se začne pářit, sameček i samička se odívají nejkrásnějšími barvami – šestka = krása. Jak právě zde intervenuje krása. Krása žena je nejčistší projev krásy ve hmotě a zase u muže krása síly. Tedy absolutní ideál.
Kvůli sobě?, kvůli nám? Snad aby umožnil vnímati sebe jiným prostřednictvím krásy. Co vytvořil, má býti v kráse. Máme před sebou obraz, který je krásný a člověk jej vnímá. Tedy ten průsečík mezi obrazem a člověkem je krása. Průsečík mezi člověkem a Bohem – opět krása. Bible počíná slovem Berešith. Šestka se vztahuje na šestý den stvoření. Proč nezačíná bible písmenem Alef? Svět je již Beth, druhé stvoření. Alef – stvoření andělů, Beth stvoření nebe a země. Do jednoty Alefu vnikla dvojice. Beth znamená to oddělení podstat, kde, jak praví Mojžíš, na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země však byla pustá a tma byla nad propastí a Duch boží vznášel se nad vodami. Ta obrovská vise! Nad tím vším se vznášela Jednota. Když Bůh chtěl stvořiti svět, vyšel z Jednoty, šel do Dvojky. Duchovno zbavené Boha, Ducha božího, Jednoty, je samo o sobě nečinné, líné, pusté. Bůh vyšel ze své Jednoty a vytvořil dvojici. Tato sama o sobě nemůže existovati, může buď dále trvati, smrt návratem ke hmotě, anebo přechodem k trojici. K trojici dospíváme tím, že Bůh – duch vstupuje do hmoty. Bůh odděluje vody, odděluje jednotu, aby mohlo něco ve hmotě žíti, dává zárodek své Boží síly do této hmoty. Lidé říkají: my víme, jak roste klas, ale nevíme, proč to je.
Poněvadž v té hmotě, v nejnepatrnější hmotě, je stejná boží síla tvořící. I ve dvojce hárá všemohoucnost boží; přímo to vidíte v každém klasu, buňce. Pochod ke Gimelu – stejná boží síla. Duch, duše, hmota. Kde je hřích? Je v duchu? Vyloučeno! Je v hmotě? Také ne. Ale je v duši, v oblasti citu, v oblasti přání. Rovnováha mezi Bohem a hmotou je v astrálnu, které můžeme zabarviti ctností nebo zlem. Beth-reš-alef-šin. V tomto jediném slově, které se vztahuje k šestce, je celý problém stvoření. Všechno, co je svět, je v prvním slovu genese. Den první ve stvoření světa: světlo zářící v jednotě, ve stvoření člověka: jednota Boha v jednotě člověka.
V zemi pod vlivem nebe nastává klíčení. Mezi mužem a ženou intervenuje vina. Ta je v tom, že jsme se vtělili na zemi. Ta duše, která byla v astrálnu, místo aby se obrátila k Bohu, jde do země. Bůh sám svobodný, svobodu dává, tedy se musí od Boha odděliti svobodně. Ale v tom je vina. I v životě. Děti se oddělují od rodičů, dítě od rodičů jde do světa, ve kterém se třeba zkazí. V tom je vina. Kolik matek to cítí jako urážku. Musí tomu tak býti, musí býti dána tomu člověku svoboda.
U člověka rodí se Seth, dědic Adama a Evy. Kain a Abel jsou protiklady, které se zároveň ničí. Kain zabíjí Abela. Nemohou ploditi. Dědictví připadne tomu třetímu – Sethovi. Teprve vnukové okoušejí práce svých dědů. Proto my výsledky své práce předáme našim synům, ale ti o to přijdou. Teprve ti třetí je dostanou. Proto je pětka tak mocné číslo, velekněžské.
Nakonec šestka, země oheň, vzduch, voda, vydávají přes pětku rostlinstvo, živočichy a život vůbec. Praví Bůh šestého dne: „Učiňme člověka k obrazu svému“, to znamená, když sedmého dne Bůh odpočinul, že ustal od stvoření. Od této chvíle má člověk tvůrčí moc sám a je mu dána k správě. Nyní člověk má vytvořiti nakonec zase Boha. To je theurgické veliké dílo. Tak jako šestého dne tvoří Bůh člověka, tak Genese pojednává o tom, že se stal člověk tvorem náboženským a politickým a nastal počátek antagonismu. Síla náboženská, která tvoří a uzdravuje, a síla politická, která zabíjí. Obě ty síly tvoří věčný spor. Tatáž vina mezi mužem a ženou a mezi státem a církví. Když někdo říká, že musí přijíti nové náboženství, mnoho se mýlí. Poněvadž ještě jsme nepochopili náboženství staré. Šestka, spor, boj, číslo člověka.
– šelma, potvora a na čele má tato písmena. Není to papež, ani Luther, ani Nero. Existují tři světy, 666 – znamená tvoření lidské ve třech světech. Nejtěžší hřích, jakého se člověk může dopustit. Člověk má tvořiti na zemi. To je jeho práce. Jakmile tvoří v astrálu, vzniká 12, ale člověk nemá přenášeti své tvoření do světa duchovního (18). Číslo té příšery 666 znamená, že přírodní člověk si troufá lidské pojmy, lidské kategorie přenášeti do pláně duchovní. Tak vzniká ohavnost, spuštění. Když člověk se odpoutá od Boha, musí si vytvořiti nového. vytvoří si nevěstku, zlaté tele. Proto praví svatý Jan, že největší nepřítel království božího je bestie, to je člověk. Po stránce hmotné nejdokonalejší, ale Antikrist. Co s tím dělá člověk? Sebere jednu šestku a udělá z toho oběť, a ještě z této dvanáctky udělá hexagram. Ještě možno řešiti jinak. 18 = číslo dogmatu. Jedna + osm = 9 = zasvěcení. Nechceme-li učiniti 6, tedy 1 a 8 vždycky. Zasvěcení to je ta největší síla, která je vůbec možná. Theurgicky skvělá a vítězná.
Nyní máme číslo 888. K osmičce se vztahují nejtajemnější slova, která vůbec v magii existují. Sifra Dzeniuta, kniha kabaly, základní dogma; Kniha okultismu, toho, co je třeba, aby bylo ukryté, to je kniha, která popisuje vyrovnovážení váhy. Je to váha, jejíž ramena jsou všude a střed nemá v tomto světě místa. Dokud této váhy nebylo, nepohlížela tvář do tváře. Do stvoření této váhy nebylo zákona, jenž by udržoval pohyb a život. Tím vzniká tajemství osmičky – vědění toho, co má zůstati profánním utajeno. Znalost rovnováhy váhy. Kdyby této nebylo, nebylo by života. Nyní 8 tarotu = spravedlnost. Žena se zavázanýma očima. Ale to je ta světská. Tarotová vidí neobyčejně dobře.
která v jedné ruce drží meč a v druhé váhy. Tuto spravedlnost představuje osmička. Mysticky znamená druhou smrt. Harmonie vzniká z analogie protikladů. Každá noha je nesena druhou nohou, čím větší odpor, tím větší síla. Čím větší nepřítel, tím vítěznější válka. Tím, když přejmeme mravy našeho nepřítele, tím nad ním nezvítězíme.
a v pravici je ten meč, a spravedlnost ničí slabého. Obzvláště my se nesmíme báti okamžiku, až tento duch bude zápasit se silou hmoty. 8 = stálost, rovnováha, to je ta síla, která vyrovnovažuje protiklady a svářící se přírodní síly. Zatímco šestka, trojúhelník, a ten nemá rovnováhu, ale čtyřka ji má. Osmička = dva čtverce, rovnováha hmotná i duchovní. Proto je-li číslo antikrista 666, číslo Krista je 888. Vítězství rovnováhy ve světě hmotném, duševním i duchovním. Jedině tak může existovati život, který je věčnou výměnou. Ale ta věčná výměna se musí nakonec v čase i v prostoru vyrovnovážiti. V knize Jobově: Před Bohem stáli synové a byl mezi nimi i Satan. To je stín, praví Lévi, že věčný mír apeluje k Bohu, ale on není tam, kde je spor a válka. Vždy v shromáždění míru a pokoje. Věčnost dobra je v Bohu, ale věčnost dobra je také v člověku.
Dr. Jan Kefer -v případě zájmu Vám doporučujeme zakoupení celé publikace.
Z materiálů telestézické společnosti PannaCz.com